​Colours 2026: Slzy u Twenty One Pilots, rande naslepo a festival, který zboural předsudky

Colours jsou oficiálně za námi. Festivalové brány se zavřely a Dolní Vítkovice pomalu utichají. Jestli nám letošní ročník něco ukázal, tak to, že festival už dávno není jen o hudbě. Je hlavně o lidech, emocích a atmosféře, která se nedá nahradit. Co všechno z něj udělalo tak výjimečný zážitek?

Fenomén Twenty One Pilots

Americké duo Twenty One Pilots přivezlo do Ostravy show, o které se bude mluvit ještě dlouho. Ve chvíli, kdy Tyler Joseph a Josh Dun vběhli na pódium, je publikum přivítalo obrovským potleskem a jásotem.

Vystoupení doprovázely ohromující vizuální i pyrotechnické efekty. Kapela si na pódium dokonce vytáhla fanouška, který si s nimi zazpíval. Zpěvák Tyler Joseph se během skladby Ride projel na festivalovém vyhlídkovém kole a později se během show nebál vrhnout ani přímo do davu. Lidé ho drželi nad hlavami na platformě, zatímco on roztáčel mikrofon ve vzduchu. Bubeník Josh Dun zase šplhal po vysokém žebříku na stranu pódia. Na sobě měl kalhoty s nápisem Colours of Ostrava a odtud odehrál píseň Drum Show.

Budu upřímná – u písničky Drag Path mi ukápla slza. Ta energie byla nepopsatelná. Desítky tisíc lidí skákaly, křičely z plných plic a sdílely absolutní euforii. Stát v tom nekončícím davu, slyšet fanoušky zpívat jedním hlasem a mít husí kůži po celém těle – to byl moment, kvůli kterému má smysl na festivaly jezdit.

Městečko v DOVu

Colours fungují jako takové menší město v industriálních kulisách. I když zrovna nestojíte pod hlavní stagí, pořád je co objevovat. Ráno jste tady mohli začít jógou, přes den si zahrát v gaming zóně České spořitelny, poslechnout si koncerty u Muzikeru a pak si jít zazpívat třeba k cimbálu.

Úplně vlastní svět vytvořila Kofola Stage. Konala se tu slepá rande, kde si odvážlivci se zavázanýma očima vybírali protějšek čistě podle hmatu, nebo se tu pořádaly tajné koncerty, a to například Adama Mišíka nebo Slavíčka. Jeden pár se tu dokonce přímo během festivalu vzal. Při objevování areálu jste pak narazili na stánky neziskových organizací, lidi tančící v davu na Just Dance, a pro ty nejodvážnější nechybělo ani tetovací studio. Kdo naopak hledal klid, zapadl k nové Steel Stage. Tu pořadatelé věnovali čistě písničkářům – jak prozradil umělecký ředitel Filip Košťálek, lidem přesně tohle místo v minulosti chybělo. Stačilo si dát dobré jídlo, sednout si a jen se houpat do rytmu hudby.

Všechny generace pohromadě

O velkých festivalech se občas s předsudky říká, že jsou hlavně pro mladé publikum. Colours ukázaly pravý opak. V areálu vedle sebe fungovaly všechny generace – od rodičů s miminky v kočárcích přes předškoláky, puberťáky a mileniály až po prarodiče. Dětí sem každý rok přijde přes tři tisíce a v ČEZ Family Parku pro ně fungoval program po celý den, kde jim vystoupil třeba i písničkář Pokáč (který zahrál i dospělým na Steel Stage).

Ještě silnější příběh ale psali nejstarší návštěvníci. Lidé nad 65 let mají poslední festivalový den vstup zdarma a už loni jich dorazily dva tisíce. Pořadatelé je zapojují přímo do týmu a zvou třeba jako brigádníky na prodej merche. „Jsou to lidi, kteří nekoukají do mobilu, přijdou včas, nikam nespěchají, nebojí se mluvit s lidmi a usmívají se,“ chválil je Košťálek.

Znaková řeč i pomoc pro autisty

Dostat na festival tisícovku lidí se zdravotním postižením dá velký kus práce. Projekt Colours bez bariér ale dokazuje, že to jde. V areálu pomáhali asistenti vozíčkářům a fungovala tu i psychologická první pomoc pro návštěvníky, na které by v obrovském davu přišla úzkost.

Letos navíc přibyla novinka v podobě specializovaných asistentů pro lidi s poruchou autistického spektra. „Mysleli jsme si, že to tady na takhle velké akci nikdy nepůjde, ale ono to šlo. Mám vždycky radost, když vidím, jak jsme tady společně a bavíme se,“ přiznal Filip Košťálek. Samostatným zážitkem pak bylo tlumočení koncertů do znakového jazyka. Festival se tak snaží zprostředkovat tuto atmosféru i neslyšícím.

Večerní areál

To nejsilnější z letošních Colours se ale nedá popsat jedním konkrétním koncertem. Byla to celková nálada v areálu. I když se v Dolních Vítkovicích potkávají desítky tisíc lidí, nezažijete tu takovou tlačenici jako jinde. V areálu panovala celková ohleduplnost, lidé do sebe zbytečně nestrkali a i ten nejhustší dav dokázal fungovat v klidu.

Když navíc k večeru začalo zapadat slunce, zalilo festivalové dění i obrovské zrezivělé pece zlatým světlem. Nad areálem se rozsvítilo vyhlídkové kolo a Dolní Vítkovice po setmění ukázaly své jedinečné kouzlo. Každý si v té barevnosti festivalu Colours of Ostrava zkrátka najde to své, ať už je to koncert světové kapely, nebo jen obyčejná pohoda pod vysokými pecemi.