Covidu navzdory. Pět příběhů podnikatelů, kteří to nezabalili

Můžeš se poddat, zavřít krám, na všechno se vykašlat, zabalit to. Nebo se můžeš zkusit nevzdat a bojovat.

Michal Šlachta ještě zdaleka nemá pátý křížek, ale v gastronomii už toho zažil opravdu hodně. Vedl řadu restaurací, naposledy mu patřil řecký podnik jménem Ellas v Ostravě-Porubě. Byl úspěšný, jenže Michal si uvědomil, že nic nestojí za to být denně patnáct hodin na place a nemít čas na nic jiného.

Michal Šlachta i jeho štamgasti už se nemohou dočkat, až bude zase možné posedět v Géčku u lívanců. Foto: Jaroslav Baďura

„Otevřu si něco malého a udělám se jen pro sebe,“ plánoval Michal Šlachta na jaře před dvěma roky a předloni v létě otevřel na pasáži ostravského nákupního centra Géčko útulnou Lívancovnu, podnik s pultem, několika stoly, zmrzlinou, kávou a samozřejmě lívanci. I tady byl Michal dvanáct hodin denně včetně sobot a nedělí, ale plánoval, že až se podnik trochu rozběhne tak zaměstná nějaké šikovné brigádníky, aby už nemusel pracovat každý den 12 hodin.

Pak ale přišla pandemie. Když musel Lívancovnu zavřít, napadlo ho, jak být užitečným. Obešel tehdy ještě otevřené prodejny v Géčku a nabídl prodavačkám, že jim uvaří a přiveze do práce obědy. „Nebylo to sice z podnikatelského hlediska žádný byznys, ale měl jsem co dělat, byl jsem i užitečný a věřil jsem, že se mi tak podaří překlenout dobu, kdy musí můj podnik zůstat uzavřený,“ říká Michal Šlachta.

Pak zavřeli i tyto prodejny a znovu nebylo co dělat. Tak Michal rozložil svou Lívancovnu, vypreparoval z ní pultík s kávovarem a přesunul jej v pasáži Géčka blíže ke Globusu, aby si u něj lidé koupili aspoň kafe s sebou. V některých dnech byl na nohou deset hodin, aby prodal za den deset káv.

Přesto se nevzdal, koupil specialní gril a začal tady před několika týdny prodávat ke kávě kulaté lívanečky polité čokoládou, nebo jahodovou polevou, medem… Jeho popcake si lidé oblíbili, někteří sem jezdí přes celou Ostravu, aby si do kornoutu nechali nasypat pár kuliček, polít je čokoládou, posypat kokosem…

„Pořád to není na vyskakování, ale už je zase o něco veseleji,“ říká Michal Šlachta a těší se, až okolní obchody otevřou a bude se moci zase nadechnout.

Že jsou fitnescentra zavřená? Nevadí!

Vybudovat nové fitness centrum v době nejtužšího lock­downu, kdy posilovny jsou uzavřené na zámek, to by možná leckomu připadalo jako čiré šílenství. Ne tak Stanislavu Kupčíkovi a jeho parťákům z Colliery CrossFit Ostrava.

Grafika kampaně gymu na HitHitu. Foto: Stanislav Kupčík

Úspěšný gym už v původních prostorách přerostl své možnosti a Stanislav Kupčík se rozhodl vybudovat v už dříve nalezených prostorách nové a unikátní centrum se zázemím, tělocvičnou, recepcí, ordinacemi fyzioterapetů, bistrem a dalšími vymoženostmi pro stále větší skupinu lidí dobrovolně se trápících s činkami a dalšími proprietami.

V roce 2019 byl nový prostor nalezen a rok trvaly dohody s investory, kteří nakonec objekt koupili. Těsně po podpisu dohod přišla pandemie. „Mohli jsme ještě všechno zastavit, ale rozhodli jsme se, že to neuděláme a naše plány a sny uskutečníme,“ říká Stanislav Kupčík.

Nový komplex Colliery CrossFit ve vítkovické ulici 1. máje je připraven, až bude moci otevřít. Rozvoji dalších poboček pomůže i kampaň na HitHitu, kterou provozovatelé Colliery CrossFit spustili. Zapojili do ní všechny své klienty, spolupracující firmy, spot natočili se dvěma členy Tří tygrů. Dvacet osm dnů před ukončením kampaně je na účtu přes dva miliony tři sta tisíc korun. Částku 400 tisíc korun, na kterou bylo původně určeno 45 dní, zaplatili klienti a přátelé značky za neuvěřitelných 28 minut. „Ukazuje se, že fitness lidem prostě chybí,“ říká Stanislav Kupčík.

Nová kavárna podpoří i umělce

Zpráva o otevření nového podniku zní v dnešní době až neskutečně. Přesto gastronomickou mapu Frýdku-Místku obohatila na začátku března nová kavárna Black Coffee na adrese Náměstí Svobody 17. Provozovatelka Klára Černá se rozhodla svůj podnik otevřít, protože věří, že až pandemie pomine, lidé prostě přijdou.

Klára Černá. Foto: Matouš Kotula

„Rekonstrukce trvala skoro půl roku. Věříme, že se nám podařilo vytvořit příjemné a designové prostředí. Mrzí mě, že zákazníci se u nás nemohou posadit a vychutnat si náš interiér plnými doušky,“ říká majitelka kavárny Black Coffee.

I tato kavárna funguje pouze v „okénkovém provedení“, otevřeno je každý všední den od 8 hodin do půl šesté a o víkendu od 9 do šestnácti. Kromě nabídky kávy mohou návštěvníci ochutnat také domácí zákusky.

Klára Černá se rozhodla také podpořit místní uměleckou scénu, díla regionálních tvůrců si návštěvníci budou moci prohlédnout ve vstupní části kavárny. Svou stálou expozici zde bude mít fotograf Adam Michna. Po skončení epidemiologických opatření budou následovat další výstavy místních talentů.

Že se pivo nečepuje? Tak půjde do plechovek!

Na nádvoří se mu vrší stovky dalších a dalších prázdných sudů. Majitel minipivovaru Radas ve Stříteži na Frýdecko-Místecku Radúz Mohyla se ale tímto depresivním obrazem reality nenechal otrávit. Koupil moderní italskou linku na stáčení piva do plechovek a nejen své pivo, ale i to od kolegů z jiných malých pivovarů bude spotřebitelům dodávat v plechovkách.

Sládek pivovaru Radas Martin Vrba u nové plnící linky na plechovky. Foto: Petr Broulík

„Už jsme o tomto kroku uvažovali dříve, ještě dlouho před covidem. Plánovali jsme do budoucna, že budeme pivo plnit i do lahví nebo plechovek. Koronavirová krize pouze tento krok uspíšila a vyhrály plechovky,“ provází pivovarník Radúz Mohyla rodinným minipivovarem, který vznikl v roce 2012.

„Objeli jsme se sládkem pár veletrhů a nedávno si pořídili linku na stáčení piva do plechovek. Dnes se pije místo hospod hlavně doma a lidé si pivo kupují domů,“ říká muž, který si už dříve podobně jako název Lysá hora nechal zaevidovat a patentovat i další ochranné „horské“ značky piv - Sněžka, Ještěd a Praděd.

Majitel pivovaru říká, že služby jeho linky by mohli využívat i další majitelé minipivovarů, kteří by si ve Stříteži mohli nechávat stáčet do plechovek své pivo. „Malé pivovary dnes v této době svádějí boj o odbyt svého piva stejně jako já. Prodávají to v petkách, sudy jim leží ve skladech,“ popisuje Radúz Mohyla a jeho sládek Martin Vrba dodává, že zastává názor, že opravdu kvalitní pivo do petek nepatří.

Snídaňuj! A třeba už v půl sedmé ráno

Když Ostrava ještě spí, Radim Garnol s manželkou Markétou chystají snídaně, aby lidé v úřadech, ve firmách i domácnostech mohli už od půl sedmé jejich pokrmy mít na stole. Projekt snídaňuj.cz vznikl v době nejtužší pandemie, plynule přešel do lockdownu, ale přesto je úspěšný.

Využil díry na trhu, i vysoce sofistikované platformy na dovoz jídla (a že jich tu už je) začínají rozvážet nejdříve v osm ráno a to už si zákazníci Radima Garnola dávno dávají kávu po jídle nebo je už mají na stole. „Využili jsme také toho, že kurýři všech rozvozových firem jsou ráno volní a ochotní rozvážet pro nás,“ říká Radim Garnol.

Radim Garnol. Foto: Tanasis

„Nejsme kavárna, která začala rozvážet snídaně kvůli momentální situaci. Mnoho kaváren si myslí, že pokud umí připravit skvělé jídlo na provozovně, tak v rámci rozvozu už to jen nandají do krabiček a odvezou. Často ale pak jídlo přijede studené nebo rozlité a řeší se, zda je to problém kavárny nebo kurýrní služby. My se snažíme s každým jídlem provádět logistický test, kdy naše jídlo klidně hodinu vozíme po Ostravě a poté kontrolujeme, v jakém stavu je.“

Projekt snídaňuj.cz se zaměřuje nejen na to, aby lidé měli snídani včas, teplou a nerozházenou v krabičce. Pokrmy by měly být vyvážené a zdravé.

„Jsme s manželkou sporťáci, máme rádi běžky, skialpy, lyže, běh a když něco děláme, tak se k tomu snažíme přistupovat zodpovědně, a proto jsme ke sportu už dávno přidali také stravu. Testu­jeme to přímo na nás, zkoušíme, co nám vyhovuje a jak se po různých snídaních cítíme.“