Poznejte neuvěřitelný a kouzelný život ostravské patriotky Lenky Kocierzové

Stále více se obyvatelé Ostravy rádi vracejí do dob svého mládí a do historie svého města. Kdy sice Ostrava vůbec nebyla tak čistá jako dnes a její ovzduší bylo plné smogu z průmyslových podniků a tehdejších neekologických automobilů, ale i tak měla své kouzlo a atmosféru.

Mnoho lidí dnes navštěvuje historické expozice či procházky a pořady o tom, jak Ostrava, to jediné dynamicky a o překot rozvíjející se „americké“ město, vypadala kdysi před desítkami let. Lidé v něm prožívali své osudy a třeba doma schraňují alespoň několik předmětů, které jim někdy nelehký, ale často docela šťastný život či dětství připomínají.

Málokdo však doma uchovává takovou spoustu předmětů ze svého mládí jako nenápadná, přesto elegantní ostravská malířka, kronikářka, velká patriotka Ostravy a rodných Vítkovic a seniorka roku 2017 Lenka Kocierzová. Vitální a život si stále vychutnávající žena, která vernisáží večer 28. února otevře ve velkorysých prostorách podkrovní galerie Slezskoostravského hradu výstavu svých kreseb, maleb, návrhů skleněných předmětů pro firmu Moser, ale také uchovaných artefaktů ze svého života. Má název „Umění s industriální duší Lenky Kocierzové“.

Malovat začala v pěti letech, Rychlé Šípy a Indiány

Kdo se chce s Lenkou Kocierzovou vrátit o půl století nazpět v čase a poznat průřez její uměleckou tvorbou od prvních malířských začátků až po současná díla, může přijmout její pozvání na šálek čaje či kávy na Slezskoostravském hradě.

Foto: Petr Broulík

„Začala jsem malovat v pěti letech, Indiány a Rychlé Šípy, protože jsem měla dva bratry, kteří to hltali. Pak jsem nastoupila v deseti letech někdy v roce 1960 do Lidové školy umění, kterou v Ostravě v Kounicově ulici právě tehdy otevřeli. Své kořeny v této škole zapustila spousta ostravských výtvarníků,“ vzpomíná výtvarnice Lenka Kocierzová na své začátky.

Z té doby má výtvarnice svůj první obrázek. „Když jsme se stěhovali z Vítkovic do Hrabůvky, tak mi maminka hodně raných dětských prací vyhodila. Podruhé mi vyhodil spoustu věcí můj manžel, který mi po svatbě řekl, že teď budu především manželka. Ale něco jsem uchránila,“ směje se.

Babičko, vyprávěj. O dětství, o hornické Ostravě, o sbírce klobouků

Od té doby má ze svého bytu naproti Karolině „skladiště“, kde schraňuje spoustu rodinných památek, z nichž mnohé využila v knize nazvané „Babičko, vyprávěj“, kterou vyplňuje pro svá vnoučata. A také v nové expozici Slezskoostravského hradu.

Foto: Petr Broulík

A tak v expozici Lenky Kocierzové návštěvník může díky autentickým předmětům vzpomínat na tramping, na dětské hry, na staré obchody, na školství v šedesátých letech, na hornickou Ostravu. „Kdo se na mou výstavu přijde podívat, jako by přišel ke mně domů. Pozná moji babičku, která byla ve Vítkovicích modistkou a šila nejen šaty, ale i klobouky. Právě ona mne inspirovala k mým obrazům s ženami pod kloboukem,“ vysvětluje Lenka Kocierzová, která má mimochodem doma padesát dámských klobouků. Ráda je nosí na veřejnosti a polovinu ze svých klobouků představí i na výstavě.

O čundrech, o hokejové lásce Jiřím Holíkovi i Beatles

A tak je expozice i plná klobouků a šatů a děti, které ji navštíví, si mohou řadu klobouků všeho druhu vyzkoušet, třeba v podobě improvizované módní přehlídky. „Děti si tu mohou hrát různé hry, na všechny vystavené věci si budou návštěvníci moci sáhnout. Jsou tu přes sto let staré rodinné židle, lavičky, kde je moci si posedět a odpočinout. Chci, aby si návštěvník na mé výstavě našel něco, co mu připomene jeho mládí nebo život,“ říká ostravská výtvarnice, která zvažuje na své výstavě i embargo na mobily, aby si ji zejména děti mohly užít bez rušení.

Je tu historický šicí stroj, starý proutěný klepač na koberce, improvizované ohniště s čundráckým batohem, kytarou a sbírkou trampských písní, staré piano, plakáty a knihy o Beatles, přes sto let staré módní nebo sportovní časopisy. Kousek expozice se věnuje i velké pubertální platonické hokejové lásce Jiřímu Holíkovi z Dukly Jihlava. „Milovala jsem ho, byl to můj idol, a po padesáti letech se mi poštěstilo se s ním při jedné akci i potkat a popovídat si s ním. Bylo to takové splnění mého zamilovaného snu,“ říká Lenka Kocierzová.

První byla pražská Eva, poté řada ostravských

Jedna z částí výstavy se věnuje tématu, se kterým výtvarnice udělala „díru do světa“. Mnoho lidí totiž zaujala svými portréty, na kterých ztvárnila své „kloboukové Evy“. V rozměrném podkroví Slezskoostravského hradu vystavuje vůbec svou první Evu, která je „pražská“.

„Ta je opravdu vůbec první, kdy jsem to město posadila jako klobouk na hlavu jedné ze svých krasavic. Dostala jsem téma, abych zpracovala nějakým způsobem naše hlavní město. Pořád jsem přemýšlela jak, všichni už ji ztvárnili všelijak. A jednou ráno jsem se probudila a napadlo mne posadit Prahu na klobouk Evy,“ říká Lenka Kocierzová.

Když vytvořila „pražskou Evu“ a měla s ní překvapivý úspěch, zamyslela prý se: „Nemůžeš jako rodačka z Ostravy dělat jen pražské Evy. Tak jsem začala dělat i ostravské Evy, kterých mám dnes nejvíce, a je na nich většina významných ostravských dominant či architektonických památek. Namalovala jsem třeba Mariánskohorskou Evu s nádherným kubistickým krematoriem. Zažila jsem v něm pohřby, ale zbořili ho, proto jsem je zvěčnila jako klobouk na hlavě Evy,“ říká ostravská patriotka.

Hornické Evy, Landecká Eva i luhačovické Evy

Postupně vznikly i hornické Evy, například Landecká Eva nebo Michálkovická Eva, či železárenské Evy, v němž má klobouk Evy stylizovanou podobu Dolní oblasti Vítkovic. Na pětadvacet grafik Lenky Kocierzové, mezi nimi i dvě Evy, zdobí dnes vázy vyrobené v jedné z nejznámějších českých skláren MOSER. „Líbila se jim Malostranská Eva a vyžádali si na zakázku přímo pro ně i Evu Karlovarskou,“ říká žena, jejíž tři umělecká díla ze sklárny MOSER jsou dnes uložena v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Nakreslila třeba i luhačovické Evy. Ztvárnila na nich hrdinky oper a opery skladatele Leoše Janáčka, například díla Osud, Věc Makropulos, Její pastorkyňa či Káťa Kabanová. Luhačovické prameny poznala Lenka Kocierzová po úspěšné léčbě rakoviny.

Foto: Petr Broulík

„V Luhačovicích opravdu země bublá prameny a od té doby mi doslova protékají žilami. Hodně jsem o Janáčkovi načetla, a tak jsem si dovolila ve svých obrazech ztvárnit ženy, které za Janáčkem do Luhačovic jezdily. A Leoše Janáčka jsem vzala na milost,“ směje se žena, která dlouho považovala slavného skladatele, který mimochodem zemřel v ostravské nemocnici, za ješitného a nerudného mužského. „Ale každý takový muž má své kouzlo a to ženy milují,“ dodává.

Už dvacet let pořádá vycházky milovanou Ostravou. S kloboukem

Lenka Kocierzová také už přes dvacet let provází Ostravou na svých vycházkách „Pod kloboukem“. „Dnes je pořádá spousta profesionálů, dnes jsou tyto vycházky po městě velkou módou a fenoménem, a je to dobře. Nechci se chlubit, ale Ostravu opravdu znám. Kolik jsem se o ní napsala do kronik! A pořád je na ní co objevovat, pořád její historie něčím překvapuje. Když jsem začínala, tak se mnozí těm mým vycházkám podivovali, prý Ostravu přece všichni znají jako své boty a co jim mohu v Ostravě ukázat. Ale po mých vycházkách se mi vždy některý z účastníků řekl, že v Ostravě žije celý život, ale v místech, kterými jsem je provedla, vůbec nikdy nebyl,“ říká dlouholetá kronikářka Ostravy a Vítkovic, které miluje a které ve svých obrazech ztvárňuje s až ladovskou poetikou a typickými grafickými linkami.

Ostatně, ostravská výtvarnice připouští, že s Josefem Ladou má v některých svých pracích společný naivní dětský pohled na svět. „Ale Lada je Lada a já jsem já, a lidé mými obrazy vcházejí do dětství ostravského vítkovického,“ říká žena nad svými černobílými obrazy třeba z vítkovického náměstí či z vítkovických kurtů, které se v zimě stávaly kluzištěm.

Hrála si pod vysokými pecemi, ztvárnila vítkovické kolonie

Na svých vítkovických obrazech vypráví příběhy svého dětství. „Tady je obraz, jak jsme si hráli v tom prachu pod vysokými pecemi, tady je třeba můj bratr, moje švagrová, tady já, tady má ledová láska Pepa nebo vítkovická mlékárna s typickými konvemi a odměrkou na mléko, které dříve znali všichni nakupující v mlékárnách,“ vysvětluje Lenka Kocierzová, která na svých obrazech ztvárnila i třeba zaniklé kolonie, například Mistrovskou nebo Josefínskou.

Foto: Petr Broulík

Nové obrazy Lenky Kocierzové jsou sytě barevné, přestože nepostrádají její typické obrysové černé linky, které ve své tvorbě prakticky neopouští. Na některých obrazech má nenápadné erotické motivy, které najde jen pozorný pozorovatel. Lenka Kocierzová zavede návštěvníky i do dalších krajů Česka, protože jednu z životních etap tato ostravská patriotka strávila i na Mělnicku. Tam se dostala po výstavě v Praze, díky níž ji poznali i starostové malých obcí, například Chorušice, Mšeno nebo Kadlín, kde spolupracovala na vzniku venkovského muzea a vytvořila mnoho nových obrazů i na naučné stezky.

Výstava o životě a tvorbě Lenky Kocierzové začíná 1. března spolu s otevřením Slezskoostravského hradu a potrvá do konce dubna. Výtvarnice a milá, elegantní Ostravačka Lenka Kocierzová si přeje, aby její život a tvorba zaujala nejen seniory, ale třeba i dnešní děti.