Společnost
08/12/2016 Jaroslav Baďura

Dělníci v Ostravě moc „chlastali,“ tak jim soudruzi před šedesáti lety dali televizní vysílání

Nový dokument centra dramaturgie o dobrodružných letech ostravského studia plných neuvěřitelných kuriozit nese název Televise, která měla nebýt. Připravil jej scénárista a režisér Michal Najbrt spolu s dramaturgem Alešem Jurdou.

Kamrlík o rozloze 45 m2. V něm jedna kamera, filmový snímač, mikrofon a světla, která studio během okamžiku rozžhavila do závratně vysokých teplot. Poprvé se z televizní stanice Ostrava vysílalo na Silvestra roku 1955. Šlo o zkušební provoz, ve kterém ostravské studio paradoxně vysílá dodneška. Oficiálně se provizorní vysílání nějak pozapomnělo zrušit.

Počátek českého televizního diváka spadá do května roku 1953. Tehdy se o první televizní signál postaral žižkovský vysílač. O dva roky později zatoužila československá vláda šířit signál dál. Uvažovalo se o Bratislavě, ale nakonec to byla Ostrava, kde vznikl druhý televizní vysílač. A to nejen proto, že šlo tehdy o místo s největší hustotou obyvatel.

Podle historika médií Marka Hlavicy roli sehrály nejen vysoké platy dělníků, ale i jejich způsob trávení volného času: „Prošel jsem archivy Krajského výboru KSČ, kde se v té době od roku 1954 až do 60. let velmi často diskutovalo, a tenhle argument – přinést dělníkům, kteří nemají po večerech co dělat, chlastají, a proto neplníme normy, musíme jim dát nějaký program, aby se zabavili, abychom je nějak kultivovali – ten se tam opakoval velmi často.“ O studiu ale řeč nebyla, vysílač měl jen šířit signál. Vysílač sice byl, ale budování trasy dost pokulhávalo. Tak se zkusilo vysílat z Ostravy.

Vtipně a svižně předkládá Televise, která měla nebýt zrození a vývoj ostravského studia, které o zvraty, osudové náhody, podivuhodnosti rozhodně nemělo nouzi. O většinu z nich se postarala doba a společnost. O rozkvět studia zase nadšenci.

„Televize byla tehdy exotickým médiem, fascinující technickou hračkou. Nikdo netušil, co to „žere“ a co s tím. Co je podstatou a potenciálem televize,“ upozorňuje Aleš Jurda. Za směšných podmínek s primitivním vybavením studio vybudovali doslova z ničeho.

„Provizorní program vznikal pod Rozhlasem. Byl vypracován provizorní projekt, který na svou realizaci předpokládal asi padesát míst, přitom lidí bylo sedm. Takže zpočátku se vysílalo jen ve středu a v neděli. Protože se tehdy vůbec neřešila autorská práva, pouštěly se hrané filmy, krátké filmy pro děti a klasické filmové týdeníky, které nahrazovaly zpravodajství a publicistiku. Než se přehodily filmové kotouče, muselo se něco říct, proto v Hošťálkovicích byla ta hlasatelna,“ vysvětluje Aleš Jurda.

„Někdy jsme z televize tak otrávení, že litujeme, že jsme ji vůbec koupili,“ svěřuje se jedna z divaček novinám. Pracovalo se metodou pokus-omyl a k tomu byly na pořádku dne nejrůznější poruchy. Třeba aby šel vůbec v roce 1956 odvysílat prezidentský novoroční projev, bylo nutné zvolit absurdní, ale přesto účinný způsob řešení. „Protože to bylo relé, tak jsem si lehl na zem, a to relé jsem držel po celou dobu vysílání,“ vzpomíná tehdejší technik provozu Ivan Přindiš. Za pár let ale bylo všechno úplně jinak. Studio se stalo výsostně profesionálním a jeho produkce divácky oblíbenou.

„Na počátku tohoto dokumentu nás jímala panika. Nevěděli jsme jak to všechno uchopit. Proč by to mělo diváka zajímat? Bylo toho tolik a navíc k žádnému předchozímu výročí nic podobného nevzniklo. Sestříhal se buď dokument s pár výpověďmi a ukázkami z archivů nebo se vydala publikace o rekonstrukci studia nebo se v ostravském kulturáku uspořádala estráda, která se pak se vším všudy i odvysílala,“ vzpomíná Aleš Jurda.

Točit se začalo za pět minut dvanáct. Jen než se připravil scénář a natáčecí plán, zemřeli dva pamětníci. Pestrá skládačka zachycuje budovatelská 50. léta, jimž studio vděčí za své neplánované početí a nepředstavitelné začátky; uvolnění let šedesátých, která se stala slavnou televizní kapitolou; tragédii roku 1968; nekonečnou normalizaci, která kromě tvůrčích propadů přinesla na obrazovku leckdy mimořádné výkony lidí, kteří hledali cestu ze sevření; i rozuzlení na přelomu 80. a 90. let.

Autentické vzpomínání televizních tvůrců doplňují záběry ze zákulisí televizního studia a Ostravy z padesátých let, ukázky z dokumentárních, zpravodajských pořadů i dnes legendárních seriálů. Záběry povětšinou černobílé a fascinující.

Dokumentární snímek Televise, která měla nebýt uzavřel 60leté výročí televizního vysílání v Ostravě a Česká televize ho v premiéře představí během novoročního programu na ČT2. Televisi v televizi si nenechte ujít 1. ledna 2017 v 15:25.

Sdílejte článek