Filmové návraty
19/10/2019 Martin Jiroušek

Filmový milovník Oldřich Nový a lekce, které mu dala Ostrava

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Neodolatelný představitel Kristiána nebo Valentýna Dobrotivého Oldřich Nový (1899–1983) je symbolem elegance 1. republiky, životní lekce ale sbíral v notně začouzené Ostravě. Jednou jako mladý bouřlivák, podruhé coby stárnoucí vypovězenec.

V roce 1917 byl přijat do sboru v karlínském Variété, po čtyřiceti letech se tady ocitl znovu, ale to už jako umělecký šéf operety, který mimo jiné dává vedení doporučení, aby přijali jiného slavného Ostraváka Karla Fialu alias Limonádového Joea. On sám si s ním měl co vyprávět.

Koncem roku 1917 povýšil na činoherní role v divadle Deklarace na Žižkově, následně roku 1918 jej získává divadelní ředitel Antonín Drašar pro Ostravu.

Ondřej Nový angažmá v Národním domě v Ostravě považuje za skutečnou divadelní školou života. „Každý den se hrálo něco jiného, bylo zapotřebí denně střídat role v činohře, opeře i operetě.“

Ředitelem byl tehdy Antoš Frýda a šéfem operety slavný Richard Branald. Nový od něj prý získal tu nejlepší operetní průpravu a následující sezónu se opět stěhuje, tentokráte do Národního divadla v Brně.

V Ostravě energický mladík Oldřich Nový nelenil a přispěl údajně k vyhlášení samostatného Československa, dokonce o několik dní dříve než je oficiálně známo. V Moravské Ostravě se pokusili vyhlásit samostatné Československo už 15. října 1918. Stalo se tak na Senném trhu, dnešním Náměstí republiky.

„Mezi davem šedesáti tisíc lidí nechyběla ani devatenáctiletá budoucí filmová hvězda Oldřich Nový, který byl v Ostravě v té době v angažmá,“ píše dobový tisk.

O pár dní později Oldřich Nový a jeho kumpáni způsobili pozdvižení v místní kavárně, když se rozhodli převzít situaci do vlastních rukou. Objektem zájmu mladých herců se stala honosná kavárna Café Habsburg v samotném centru města.

Sídlila v budově na Zámecké ulici v těsné blízkosti Masarykova náměstí, dnes se tady nachází kavárna jen z části, většinu prostoru totiž zaujímá knihkupectví Academia.

Kavárna splňovala požadavky na dobový luxus. Z prvního patra nabízela výhled z třinácti vysokých oken. Stěny hlavního sálu pokrývala zrcadla, podél se vyjímaly divany se zelenými potahy s vetkávanými secesními květy.

Osvětlení zajišťovalo 30 lustrů se zelenými skleněnými cylindry. Úžas návštěvníků vzbuzovala především pokladna osvětlená křišťálovými koulemi, „kabinetní kus“, který byl k vidění prý jen v Karlových Varech. Hosté měli k dispozici rovněž hernu se třemi kulečníky.

Oldřich Nový s kamarády se rozhodli vlastnoručně odstranit z jejího balkonu provokativní nápis, upomínající na habsburskou monarchii. U této činnosti je vyrušil zděšený kavárník, údajně velký kamarád, co dával hercům na dluh a s placením čekal až do gáže. Tento den ale nepochodil a tak aspoň úpěnlivě žadonil, aby házeli „Habsburga“ z fasády dolů šetrně, neboť jej tento nápis stál nekřesťanské peníze.

„Dopadlo to tak, že kavárník spolu s členy personálu pobíhali po chodníku s ubrusem a snažili se padající písmena chytat. Podle pozdějšího nápisu Praha, který nahradil Habsburga, to vypadalo, že alespoň některá přece jen zachránili,“ uvádějí stránky města k republikovému výročí.

„Jali jsme se ručně odstraňovat ten provokační název. Snad nikdy předtím neplály tak nádherně ohně na haldách, jak v těch památných nocích,“ dodal později sám Oldřich Nový.

Na místo činu ale za zcela jiných okolností se slavný herec vrátil po téměř půl století. To si ale už musel vyzkoušet zcela jinou úlohu. V roce 1965 realizoval v Ostravě a okolí režisér Vladimír Čech nebývale odvážný snímek Úplně vyřízený chlap o stalinských 50. letech, kdy se soudruzi pronásledovali a obviňovali i sami mezi sebou.

Zestárlý Oldřich Nový ztvárnil vedlejší roli, ale nikoliv nevýraznou. Zahrál si bývalého holiče Carbola, který musí makat za trest na brigádě v Kunčicích, když se začala stavět NHKG.

Vidět neodolatelného Kristiána v roli umouněného brigádníka musí být ještě dnes šok, jakým způsobem se proměnila prvorepubliková estetika a jak byl tehdejší styl nenáviděn.

Shodou okolností se některé scény natáčely právě v kavárně Praha, tedy v bývalém Café Habsburg. Věru smutná vzpomínka na časy, když mladý herec vyhazoval vrchního, nyní musel vzít s povděkem i tento úslužný štěk.

Nejen Habsburg, ale i jiná proslavená ostravská kavárna Elektra by mohla o salonním svůdníkovi mnoho vyprávět. Tady tepal svět pro představitele Kristiána jak stvořený. Dokonce se v ní zanedlouho otevřelo kino se 763 sedadly.

V mezipatře (galerii) byly kromě kavárenských stolů také kulečníky a klubovny. V suterénu se pak nacházel bar "Cristall-Pavilon" a kabaret. Není divu, že obrovská a neustále plná kavárna, byla oblíbeným místem řady umělců.

Svůj stůl tady měli dokonce Voskovec s Werichem. A Oldřich Nový? V kavárně měl prý neustále otevřený účet. Ještě dnes je možno Elektru navštívit a s trochou fantazie zavzpomínat na staré zlaté časy.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek