Fotbalový glosář: Baník hnala do ligy obrovská touha, v tom byl bezkonkurenční

Svět fotbalu se po roce vrací ke starým dobrým pořádkům. Ostravský Baník v neděli zdárně završil svoje postupové tažení a od příští sezóny bude zase hrát první ligu. A to hlavně díky nezdolné touze uspět, která hnala vpřed bez výjimky všechny členy baníkovské rodiny.

„Chceme Baník vrátit tam, kam patří,“ tuhle větu jste mohli slýchat týden co týden už od loňského léta, kdy druhá liga, do níž Baník spadl po dlouhých 50 letech, odstartovala.

Své úsilí do těchto šesti slov globálně shrnovali naprosto všichni počínaje majitelem Václavem Brabcem, přes kouče Vlastimila Petrželu, jednotlivé hráče až po fanoušky a zaměstnance, kteří zajišťují servis okolo mužstva či se starají o tréninková hřiště na Bazalech.

Na současném Baníku se vám nemusí líbit tisíc věcí jako třeba někdy až moc nabubřelá slova zkušeného trenéra, toporný herní projev nebo přehršel fotbalistů s pražskou SPZ, ale jedno mu upřít nemůžete. Obrovskou a neskrývanou touhu zvládnout postupovou misi co nejrychleji to půjde.

Ačkoli se to v případě tak tradičního klubu, jakým Baník je, bere jako samozřejmost, cíl dostat se po roce od sestupu zpět do první ligy, byl hodně odvážný. A to hlavně proto, že vnitřní zásoby kvalitního fotbalového materiálu byly po dlouhých letech devastace naprosto vybrakovány.

Přesto se všem zainteresovaným povedlo najít adekvátní řešení a po nedělní rozhodující výhře 3:0 nad Znojmem už je možné pouštět se do polemik, proč baníkovci uspěli a ve kterých ohledech byli lepší než konkurenční Opava, která nakonec zaostala o pouhý bod.

Některým dokonce stále vrtá hlavou otázka, zda byli baníkovci ve druhé lize opravdu nejlepší? Záleží na tom, podle jakých kritérií se bude hodnotit.

Jisté je, že tohle téma celkem chytře nastolil svým chytlavým prohlášením kouč Petržela a že mu to vyšlo, protože z první trojice ve složení Olomouc, Baník, Opava, to byl jeho tým, který vzájemné duely zvládl nejlépe. O tom, co by dělal, kdyby to nevyšlo, už není třeba spekulovat.

Přesto mnozí tuší, že nad famózními zákroky brankáře Petra Vaška, klidem stopera Tomáše Zápotočného, kličkami Dyjana Carlose de Azeveda, sprinty Martina Suse či bojovností Tomáše Mičoly, ční ještě jeden faktor, který není hmatatelný, ale i tak je všudypřítomný.

Byla to veskrze pozitivní a přejícná atmosféra plná víry, že navzdory lopotnému skládání schopného mužstva se prvoligová příslušnost zase stane realitou. Byly to nervy, každotýdenní dřina, která bolela, ale o to víc si mohly tisícovky fanoušků užít poslední květnovou neděli, která vše rozsekla.

Asi nejlepším důkazem o tom, jak moc všichni baníkovci chtěli do ligy, bylo „postupové choreo“ se sloganem „Návrat krále“, které na tribunách vytáhli o kolo dříve v Olomouci. Bylo to předčasné, ale naprosto výstižné.

Touha nade vše. V tom byl Baník, který udělal z dříve šedivé druhé ligy nádherný fotbalový karneval, bezkonkurenční. Jedna sezóna v pekle stačila, teď už se zase bude rubat ve fajnovějších štolách…

A jak zakončili sezónu další zástupci našeho regionu?

Karviná vs. Jablonec 0:2. Místo fanfár to byl v Karviné na konci sezóny smutek, a to hlavně proto, že se útočník Tomáš Wágner, kmenový hráč Jablonce, gólově zablokoval. Zahodil penaltu i další tutovky, což nebyl ideální dárek na rozloučenou. Karvinští fanoušci by si zasloužili lepší derniéru. Finálnímu 10. místu ligového nováčka lze jistě zatleskat a říct, že to byl úspěch nad očekávání. Ovšem bídná jarní série, během které tým trenéra Jozefa Webera vyhrál jediné z posledních deseti utkání, varuje. Takovým stylem se v nejvyšší soutěži do budoucna pokračovat nedá.

Baník vs. Znojmo 3:0. „Okurkáři“ se Znojma sice byli na hřišti jakž takž přítomní, co se týče kombinace, ale jinak Baník v jeho dramatickém finiši příliš nezlobili. Když to přece jen trochu zaskřípalo, chytil „povinnou“ gólovou šanci soupeře brankářský mág Petr Vašek. Ostatně, tak se činil skoro v každém zápase sezóny, která pro baníkovce dopadla tak, jak měla.

Aby to došlo opravdu všem, přišel význam rozdílového hráče do mixzóny mezi novináře pěkně od plic popsat trenér brankářů Juraj Šimurka. Bylo to trochu nad rámec nutnosti, ale proč ne? Vždyť Vaška před rokem odepsali v Opavě a on se z fotbalového smetiště dostal v Baníku zpět na výsluní. Mimochodem, s příběhem o povstání ze dna a vděku za šanci není v baníkovské kabině sám.

Nejlepším střelcem týmu byl se sedmi trefami Tomáš Mičola, který taktéž už modrobílý dres kvůli zdravotním trablům nosit nemusel. A hrdinu nedělního dne, autora dvou gólů Martina Suse, by před několika měsíci považoval za důležitou oporu jen málokdo. Docela dobrý nápad mít (nejen) tyhle chlápky v mužstvu, může si už teď s klidem říct „starý lišák“ Vlastimil Petržela…

Opava vs. Olomouc 2:0. Ani 63 bodů na postup do první ligy nestačilo. Opava zažila unikátní sezónu bohužel i v tom smyslu, že její bodový zisk byl nakonec bez efektivní hodnoty. Přestože Baník celé jaro mocně dotahovala, jako rozhodující se ukázaly být dva zápasy z přelomu března a dubna. V nich Opavané doma podlehli nejprve baníkovcům a pak i Pardubicím.

O tom, že si v závěrečném kole poradí s již jasně postupující Olomoucí, nebylo pochyb. Rozhodčí si mohl klidně odpustit i obvyklou přísnou penaltu, kterou ve prospěch Slezského FC nařídil po klasickém souboji tělo na tělo uvnitř šestnáctky. Vyhlášený specialista Jan Schaffartzik z ní pak dal gól na 2:0. Vrcholem dne ovšem bylo loučení legendárního kapitána Zdeňka Pospěcha, který se rozhodl, že po zápase s Hanáky ukončí svoji bohatou kariéru.

Paradoxní je, že právě celek z Hané v letošním ročníku vyšel ze vzájemných zápasů s Opavou i Baníkem nejhůře. Získal v nich pouhé dva body, přesto druhou ligu s náskokem vyhrál. Pro opavský tým trenéra Romana Skuhravého byl konec krutý, ale díky předváděné hře i překvapivému postupu do finále poháru patřil k tomu nejlepšímu, co letošní druhá liga fanouškům nabídla.

Prostějov vs. Vítkovice 0:3. Zázrak se stal skutkem. Záchrana Vítkovic, které měly po podzimu na kontě směšných sedm bodů, je bezesporu největší senzací druholigové sezóny. Jaro bylo v podání týmu vedeného trenéry Ivanem Kopeckým a Romanem Westem pravým opakem. Se ziskem 24 bodů patřily k vůbec nejlepším celkům. V rozhodujícím zápase jasně zvítězily nad beznadějně posledním Prostějovem a zaslouženě poskočily na vysněné 14. místo. „Perfektní práce,“ prohlásil s úlevou trenér Kopecký a nezbývá než dodat, že tato slova sedí na jarní proměnu Vítkovic naprosto přesně.

Ústí nad Labem vs. Frýdek-Místek 1:0. Naprosto šíleným způsobem se vyvinula sezóna „Lipiny“, kde se zřejmě zbláznili z březnového vítězství nad Baníkem. „Pokud se naučíme silné soupeře porážet už dnes, budeme na příští sezony nachystaní. V budoucnu se chceme prát o příčky nejvyšší,“ říkal tehdejší trenér Miroslav Nemec, kterému se situace evidentně vymkla z rukou a nic na tom nezměnil ani na závěr povolaný Leoš Kalvoda.

„Z vítězství nad Baníkem se nedá žít věčně,“ upozornil Radim Mamula, generální ředitel klubu před závěrečným zápasem pravdy. Pozdě. Tenhle slogan měli ve Frýdku-Místku pověsit v kabině hned po zdolání baníkovců. Možná, že by se dnes nedivili, jak mohli následně proflákat jedenáct zápasů v řadě. Po siláckých větách a nafouknutých ambicích přišel trest v podobě pádu do třetí ligy.

České Budějovice vs. Třinec 3:0. Celé jaro čekali zoufalí Jihočeši na domácí výhru, až musel přijet dobrotivý Třinec, který jim cestu ke třem bodům doslova umetl. Místo, aby po pár minutách šli do vedení, pohrdli „Oceláři“ nařízenou penaltou, po které jim soupeř vstřelil první gól, čímž určil další ráz duelu. Sezóna tak pro mančaft Jiřího Nečka skončila dost rozpačitě. Prohrál čtyři z pěti utkání, což dává před odjezdem na rodinné dovolené řadu námětů k přemýšlení. K očekávánému středu tabulky sice scházely jen tři body, ale lepší než konečné 12. místo by v podání Třineckých nebylo výchovné.