​Frýdecké šampuky i balzámy na rty. Namydlená Eli je vyrábí v domácí dílně

Malá světlá místnost, do které vcházíme, je v druhém patře rodinného domu na okraji Frýdku-Místku. „Dole bydlí maminka a tohle je můj bývalý dětský pokoj. Teď je z toho výrobna,“ usmívá se Eliška Bittnerová alias Namydlená Eli. Stěny lemují dřevěné regály se surovinami, formami i hotová kosmetika. Někdo by si mohl dílnu splést s kuchyní – vedle misek, formiček či kuchyňské váhy je ve sklenici třtinový cukr i zrnka kávy.

Foto: Vladimír Pryček

„To používám na tělový peeling,“ vysvětluje Eliška. „Tady mám pomerančovou kůru, tady eukalyptus, bylinky,“ pokračuje a ukazuje na jednotlivé suroviny, které přidává do soli do koupele. Na šumivé bomby do vany má nachystané kulaté formičky. „V misce smíchám všechny ingredience, dám je do formiček a stlačením udělám kuličku,“ popisuje postup Eliška.

Některé výrobky jdou hotové za hodinu. U jiných ale celý proces trvá několik dní. „Nejzdlouhavější je to u šampuků,“ říká Eliška a bere do ruky světle mátovou kostičku tuhého šamponu. „Samotná výroba jedné sady, ve které je čtyřiadvacet šampuků, trvá přes dvě hodiny. Smíchám všechny složky, třeba mangové máslo, rozmarýnový hydrolát,“ ukazuje Eliška na lahvičky vyskládané v regálu. „To roztopím v hrnci, proto tady mám tu digestoř a indukční desku. Přidám přírodní sulfát z kokosu, díky tomu pak ten šampon hezky pění. Nakonec přimíchám esenciální oleje.“ Hmota pak celý den tuhne ve formičkách. Druhý den je Eliška nakrájí na kostky, zabalí a oštítkuje.

Jako mnohé ženy i Eliška měla ke kosmetice vždycky blízko. S výrobou ale začala před téměř šesti lety, kdy se po delší době vrátila ze Skotska. „Tehdy jsem chvilku neměla práci, a neměla jsem do čeho píchnout, tak jsem začala dělat kosmetiku,“ vzpomíná podnikatelka s úsměvem. Nejprve své přípravky dávala své rodině a svým blízkým. K samotnému založení vlastní značky kosmetiky Elišku motivoval až její manžel před dvěma lety.

Foto: Vladimír Pryček

Byrokratické začátky podnikání ale Elišku překvapily. „Založila jsem si živnost. Tady mám oficiálně provozovnu. Ta musí splňovat určité standardy, takže tady byla hygiena, stavební úřad, hasiči,“ vypočítává Eliška. Schválení výrobků pak byla samostatná kapitola. „Podle směrnic to musí testovat Státní zdravotní ústav. V Praze to bylo asi tři měsíce a stálo to desítky tisíc korun,“ přiznává Eliška. Podle ní ale bylo nejtěžší zjistit, co všechno musí udělat. „Nikde to není napsané, nevěděla jsem, jaký je ten správný postup,“ dodává.

Přes to všechno se Eliška dostala. Klopýtnutí pak ale přišlo s mateřskou. „Teď už bude synovi rok a půl, ale když mu byly asi tři měsíce, tak to bylo náročné,“ přiznává Eliška. „Ale řekla jsem si, že to nebudu vzdávat. Vždyť už mě to stálo tolik práce – a hlavně mě to baví,“ vysvětluje. K vyrábění kosmetiky si teď chodí odpočinout. „Když hlídá manžel, já jdu do dílny,“ dodává Eliška.

Manžel se podílí i na samotném podnikání. „Kromě toho, že mi vytvořil e-shop, všechno fotí a dělá grafiku na obaly, tak je občas i pokusný králík,“ směje se Eliška s nadsázkou. Jako první ale kosmetiku testuje na sobě samé. „Vždycky jsem začala něco vyrábět, protože jsem to potřebovala já. Mám citlivou pokožku, takže nemůžu používat jen tak nějakou drogerii.“ Problémy s vlasy tak vyřešila vlastním tuhým šamponem, problémy s pletí pak vlastní maskou. A v plánu jsou i nové výrobky. „V létě chci začít prodávat i deodoranty a teď pracuju na mýdlech. Ty ale musím ještě trochu vyšperkovat, takže je vidím až na příští rok,“ prozrazuje Eliška.

Foto: Vladimír Pryček

Výrobky Namydlené Eli jsou v obchodech s rukodělnými výrobky nejen ve Frýdku-Místku, ale i v Olomouci, Brně či Praze. Výhodu kamenných prodejen vidí Eliška ve volnosti. „Prodává to někdo jiný a já se můžu soustředit na výrobu,“ pochvaluje si podnikatelka. Pořád ale nedá dopustit na osobní kontakt se zákazníky, proto má nejraději trhy.

„Na začátku jsem jezdila na trhy každý víkend, Ostrava, Frýdek-Místek, Valašské Meziříčí,“ vyjmenovává Eliška. V těhotenství trochu zvolnila, pomalu se ale k trhům vrací. „Na začátku března jsem měla stánek na MINT Marketu v Trojhalí Karolina a na konci měsíce se ještě chystám na ostravské Trhy, co se hledají,“ říká.

Foto: Vladimír Pryček

Ne vždycky ale všechno vyjde podle plánu. „Jednou nám málem uletěl stánek,“ směje se Eliška. „Ten den bylo strašné počasí, pršelo a byl velký vítr. Na trhu v Ostravě jsem prodávala šumivé bomby do koupele. Manžel s kamarádem se nade mnou snažili celou dobu udržet plachtu, aby to nevybublalo rovnou,“ směje se Eliška a dodává, že přesto se tehdy pár výrobků prodalo.