Filmové návraty
12/10/2019 Martin Jiroušek

​Génius filmové režie a mistr vizuálního jazyka Vladislav Vančura z Háje u Opavy

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Marketa Lazarová, Rozmarné léto, Konec starých časů, filmy, které patrně zná každý Čech, protože patří do pokladnice národního bohatství.

Málokdo už tuší, který zdejší rodák, spisovatel, ale pro mnohé možná i překvapivě bytostný filmař se za nimi skrývá.

Vladislav Vančura (1891 – 1942) figuruje v čítankách sice na prvním místě jako spisovatel, popřípadě dramatik a v občanském životě lékař, jenže je to také filmový režisér, rodák z Háje u Opavy.

Mistr nad mistry, který chtěl zušlechtit českou kinematografii už v jejich plenkách, brojíc proti rádoby komediálním dílkům, které ostatně ovládají filmový průmysl v česku dodnes.

Jeho otec pracoval jako úředník v cukrovaru v Háji u Opavy, kde se slavný autor narodil. Záhy se ale rodina začala stěhovat.

Vančura je obecně znám jako tvůrce jazykově experimentujících poetických próz z historie i současnosti, přesto pro nás je nepostradatelný jako vytříbený kritik filmové řeči, kterou prakticky kultivoval v několika fascinujících filmech vlastní režie.

Po otci Vančura pocházel ze starého protestantského rodu písmáků. Dětství prožil v Davli, kde byl otec hospodářským správcem. V dospívání hledal obtížně životní orientaci.

Roku 1915 dokončil gymnázium a vystudoval Lékařskou fakultu UK, kterou absolvoval roku 1921. Téhož roku se oženil a s manželkou provozoval lékařskou praxi na Zbraslavi. Od roku 1929 se věnoval pouze literatuře. A posléze pouze filmu!

Vančura byl zpočátku zavilý komunista, což se ale nedá srovnat s komunistickou érou po roce 1948, kdy se k moci dostali zločinci se kterými by on nechtěl nic mít už ve 20. letech.

Byl prvním předsedou uměleckého spolku Devětsil, spolutvůrcem programu avantgardní literatury. Spolupracoval též s komunistickým hnutím, ale roku 1929 podepsal prohlášení proti novému gottwaldovskému vedení a byl jednou z několika osobností , které byly z KSČ vyloučeny.

Za okupace byl Vančura činný v odboji. V květnu 1942 za stanného práva byl zatčen a 1. června téhož roku popraven.

Prvním filmem, na kterém se zásadně podílel, stojí na začátku tradice snímků ze školního prostředí a jmenuje se Před maturitou. Premiéru měl 9. září 1932 a Vančura je v něm uveden pouze jako umělecký spolupracovník, ačkoliv se podílel na námětu, scénáři a režii. Filmu se dostalo dobrého přijetí od diváků i kritiky. Vančura se poté až do konce roku 1933 nevěnoval literatuře, nýbrž filmu.

Před několika lety udělali Vančurovi velkou retrospektivu v New Yorku, žasli, co se tehdy podařilo v raném Československu vytvořit.

Na ohlas školního dramatu Před maturitou se Vančurovi už nikdy nepodařilo dosáhnout, přesto natočil ještě několik zcela mimořádných snímků povyšujících jazyk české kinematografie na světovou úroveň.

Například to bylo sociální drama s originální kamerou Na sluneční straně. Vančura nesklouzl k divácké poplatnosti a podbízivosti, naopak provokoval a dráždil množstvím metafor, záměrným využitím neherců a radikálně tvůrčí, sic amatérskou režií, které nepodléhala tlaku dobového (ne)vkusu.

Vrcholem v jeho tvorbě se stala spolupráce s Karlem Novým a Ivanem Olbrachtem, když na Podkarpatské Rusi, tehdejší součástí naší republiky, realizovali průkopnické drama Marijka nevěrnice. Hudbu složil Bohuslav Martinů. Film byl natočen během pár týdnů a premiéru měl 2. března 1934. U řadového obecenstva pochopitelně neuspěl.

Během své filmové činnosti Vančura plánoval zpracovat i svůj námět na Barona Prášila. Na začátku byl filmový scénář, ze kterého teprve později vznikl přepsáním román Konec starých časů.

Po neúspěších mezi úzkoprsým ansámblem českých filmových kolotočářů si Vančura zřídil vlastní „filmové studio“ – stan, kde během následujících let plánoval natočit sedmidílnou komediální parodii Nedorozumění a jiné menší projekty, které by nadále usilovaly o kultivaci filmové řeči.

20. října 1936 vznikla Vančurovou zásluhou Česká filmová společnost. O rok později se Vančura podílel na režii a scénáři filmů Láska a lidé a Naši Furianti. Zvláště druhý film si získal oblibu za okupace Československa.

Vančurova idea o vzniku první filmové školy v Čechách se podařila prosadit až po jeho smrti, po druhé světové válce, vznikla tak legendární FAMU, která i díky Vančurovi odchovala řadu světoznámých tvůrců, v čele s Milošem Formanem nebo Věrou Chytilovou ale i desítkami dalších mimořádných talentů.

Vančura ukázal cestu a nikdo jiný na to neměl větší odvahu, než právě on.

Autor je filmový kritik a historik

Sdílejte článek