Politika
21/10/2017 Jaroslav Baďura

Glosa: Co by se ČSSD mohla naučit od komunistů, aneb těžké je umění prohrávat

Jakoby ostravští ostravští sociální demokraté ten volební průšvih očekávali. Týden před volbami jsme jim poslali e-mail, jestli se můžeme přijít podívat do štábu na sledování výsledků.

Nic, žádná odpověď. Deset telefonátů na krajský sekretariát, ani jeden nikdo nevzal. Tak jsme vyrazili do sídla krajské sociální demokracie na Sokolskou třídu v sobotu odpoledne aspoň to zkusit…

Chlapík, který se dovnitř dostal zadem díky paní, která jej pustila, nám řekl, že „tam dnes asi ani štáb nesedí…“.

Potkali jsme se večer před sídle ČSSD v Ostravě se štábem České televize, která stejně jako my neuspěla a tak si před zamčeným domem udělala jen stand up o tom, že ČSSD dnes zkrátka nekomunikuje.

Zkusili jsme zavolat dvojce na krajské kandidátce ČSSD Tomáši Hanzelovi, aby nás do štábu dostal. Řekl, že tam zatím ještě není, ale že tam asi pojede. Domluvili jsme se s ním, že mu tedy večer zavoláme a zkusíme se s ním domluvit na nějaké rozhovory s představiteli strany. Telefon už nám nevzal…

Jako dlouholetý reportér a později i šéfredaktor MF DNES v Ostravě (celkem 17 let) jsem měl tu čest poznat řadu politiků z celého spektra politické scény.

Zažil jsem volební úspěchy bohatě slavené v Modrém domě ODS na Sokolské třídě, neskutečná vítězství sociálních demokratů nedaleko na stejné ulici, plačící ženy i muže nejmenovaného politického slepence, politiky opilé úspěchem i naštvané lídry, kteří by nejraději zvídavého novináře trefili do nosu…

Nikdo na světě mi díky mým postojům i článkům a komentářům nemůže podsouvat náklonnost ke komunistům a levici obecně. Jsem pravičák, jakkoli samozřejmě při nezávislém zpravodajství ctím nestrannost a vyváženost.

V uplynulých dvaceti letech (ano, už tak dlouho jsem novinářem) jsem při volebních reportážích navštívil výše zmíněná ostravská sídla politických stran a mnohé tam viděl. Když mě dnes u komunistů ve vile na Českobratrské ulici jeden ze soudruhů pozdravil slovem čest, postavily se mi všechny chlupy na těle…

No ale k pointě: uvnitř byla pohřební nálada, protože KSČM to neskutečně projela. Oproti minulým volbám přišla o deset procent hlasů…

Jenže žádné zapírání ani zavřené dveře. Josef Babka nám nabídl guláš (komunisti ho vaří tradičně, ale neochutnali jsme) a vlastnoruční tlačenku (nedali jsme si), aby nám vzápětí do diktafonu přiznal, že tyhle volby fakt těžce prohráli. Padala slova jako nejtěžší porážka v novodobé historii, volební průšvih či nutnost vyvodit všechny důsledky…

Doprčic, to fakt u sociálních demokratů nebyl dnes nikdo, kdo by vyšel ven před ten jejich barák na Sokolské třídě a řekl něco podobného? Projeli jsme to, ale uděláme všechno pro to, abychom byli za čtyři roky zase zpátky?

Sdílejte článek