Filmové návraty
07/12/2019 Martin Jiroušek

Helga Čočková. Velký talent z Ostravy měl smůlu kvůli komunistům

Magazín PATRIOT připravil seriál, který přiblíží proslulé i ty méně známé filmy a seriály, které se natáčely v Ostravě a v Moravskoslezském kraji, a také osobnosti spjaté s regionem.

Svého času jedna z neznámějších tváří seriálu Nemocnice na kraji města Helga Čočková alias Irenka se narodila 26. listopadu 1941 v Ostravě.

Hrála mezitím v mnoha pozoruhodných umělecky cenných titulech, pomáhala například s jedním z prvních filmů jiné slavné ostravské rodačky Věry Chytilové.

Už jako děvčátko navštěvovala ostravské recitační a dramatické kroužky. Jednou se v jejich škole zastavil jistý Václav Erben, známý spisovatel detektivek, co zrovna pracoval v ostravském rozhlase.

Helga, tehdy děvčátko s velkýma tmavýma očima, se tak už v třinácti stala první dětskou hlasatelkou ostravského vysílání Československé televize. Mimo jiné v pořadu Pionýrský měsíčník.

Její první filmovou zkušeností se měl stát ve své době proslulý snímek Jiřího Weisse Můj přítel Fabián (1955), jenže tehdy nevyhrála konkurs.

Na DAMU se ovšem dostala na první pokus. Studovala společně s neméně výraznými umělci jako Ladislav Mrkvička, Josef Abrhám nebo Jiří Krampol.

Hlásila se na chemickou průmyslovku (zajímala se o organickou chemii), ale neúspěšně. Pak se rozhodla zkusit to na DAMU a u zkoušek uspěla hned napoprvé.

Už na studiích zaujala režiséra Ivo Nováka, který jí svěřil hlavní roli ve veselohře o mladých lidech z vesnice Žalobníci.

Filmovými kmotry Helgy Čočkové se staly herecké legendy Ladislav pešek a Oldřich Nový. V Žalobnících hraje Pešek jejího otce, po natáčení hrával nohejbal a radil, jak nepřehrávat.

O dva roky později se jí ujal Oldřich Nový ve filmu Dva z onoho světa, také on vytvořil roli jejího otce. Nakonec ale Nový na Helgu zanevřel, tahle komedie, v níž doufal, že mu navrátí ztracenou slávu, byla zakázána. Proč? Totalitní režim se tak mstil za neposlušnost.

Debutem Helgy Čočkové se stala menší role okradené dívky ve vynikajícím snímku Jiřího Krejčíka Probuzení (1959). Pojednává o nepřizpůsobivé mládeži, jak příznačné pro osud mladých a živelných talentů své doby.

Přestože Helga hrála ve filmech už v době svých studií, neměla na růžích ustláno. Rok 1962 byl pro ní sice jedním z nejbohatších, ovšem znamenal i kariérní pád, to když byla vyloučena ze školy. Nejen ona, ale i další spolužáci, protože při zájezdu do Itálie tam nakonec jedna ze studentek zůstala natrvalo.

Pomocnou ruku jí po nešťastném vyloučení podala rodná Ostrava. Herectví ovšem bylo na čas tabu, a tak rok a půl byla zaměstnána jako elektrikářka v Pozemních stavbách v Ostravě.

Školu mohla dokončit až poté. To už přišla ojedinělá nabídka hrát v Německu. Po úspěchu v Berlíně ale opět zakotvila v Ostravě, tentokrát u Státního divadla.

V roce 1962 šla přitom z jedné hlavní dívčí role do druhé. Byl to například středometrážní Deštivý den, oceněný v Bergamu. Dále vynikající drama z terezínského ghetta Transport z ráje podle knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje.

Protože byla už vyloučena ze školy, nedostala pozvánku na filmovou premiéru. Snímek režiséra Zbyňka Brynycha slavil úspěchy hned na několika festivalech a v Locarnu dokonce získal hlavní cenu - Zlatou palmu.

Čočková ale neměla být ani uvedena v titulcích, komunistický režim ji považoval za vlastizrádkyni po osudném zájezdu do Itálie.

„Když jsme se vrátili, bylo chvíli ticho po pěšině, ale pak byl majáles a demonstrace studentů na Petříně a už na nás měli avízo. I když jsme vlastně nic neudělali, už jsme měli černou nálepku. No a já jsem se tehdy navíc při své účasti na tomto majálesu nabídla jako svědek jednomu studentovi, kterého bezdůvodně zadrželi pod Petřínem, načež mě z DAMU vyhodili. V té době jsem právě dokončovala svou první velkou roli ve filmu Transport z ráje a nesměla jsem se objevit ani v titulcích. A na jeho pražskou premiéru jsem se musela dokonce propašovat tajně,“ vzpomínala v jednom rozhovoru Helga Čočková.

V témže roce ztvárnila hlavní roli v absolventském filmu první dámy českého filmu Věry Chytilové – Strop. Možná jí byl v lecčem blízký i svým dějem, protože jej vypráví Marta, která sběhne ze studií, aby mohla začít kariéru modelky.

Helga Čočková se mohla stát jednou z největších hereckých hvězd své doby, ale osud tomu nepřál. Sice se pak stala od roku 1967 členkou činohry Národního divadla v Praze, velké role už však nezískala.

Naopak se začala objevovat v žánrových snímcích, zejména v kvalitních a výrazných detektivkách jako Strach (1967), Alibi na vodě (1965), Smrt za oponou (1966), Motiv pro vraždu (1974).

Posléze si Helga našla cestu k divákovi s pomocí televizní obrazovky. Proslavila ji pak zejména její Irena Štrosmajerová, tedy neposlušná dcera doktora Štrosmajera (Miloš Kopecký) v populární Nemocnici na kraji města (1977 - 2008).

I tady se podle ohlasů stala „nezaměnitelnou a nezapomenutelnou.“ Mohli jsme ji ale také vidět v jednom z dílů 30. Případů majora Zemana (1974) anebo v Hříšných lidech města pražského (1968).

Autor je filmový kritik a publicista

Sdílejte článek