​Hledá a zachraňuje studánky. I tu křišťálovou. Napijte se, prosím!

Studánky jsou velkou vášní pro Štěpána Bystřičana, který je místostarostou nejrozlehlejší beskydské obce Morávka. Za dvě desetiletí našel už desítky studánek, řadu z nich vyčistil a upravil.

A zná také onu Křišťálovou studánku. Vyvěrá poblíž přehrady. „Nazvaly si ji tak předloni děti, nechal jsem dělat i rozbory, je to velice čistý zdroj z hor. Takže je je opravdu křišťálová. Před časem ji částečně poničily těžby dřeva, které kolem probíhaly. Děti si ji však opravily a vyčistily a my jsme tam dali tuto dřevěnou ceduli s nápisem,“ říká Štěpán Bystřičan.

Upozorňuje, že studánek, které vyvěrají přímo na největším obecním katastru v Beskydech, je také nejvíc v republice. „Jsme jedineční. Řeka Morávka má nejvíce takovýchto malých zdrojů a přítoků,“ říká pyšně hledač, který má celkem na svém seznamu na pět stovek studánek nejen z Beskyd, ale i z Valašska, Vysočiny, Oderských vrchů a Jesenicka.

„Jsou to často studánky, ze kterých pili lovci, pastevci, lesní dělníci. Mají historickou hodnotu a mohou lidem vyprávět zajímavé příběhy. Třeba studánka kapitána Blechy na Kotaři. Rád bych jednou v knize u některých studánek tyto příběhy i popsal,“ říká nadšenec, který u každého takového malého vodního zdroje uvádí i historii, fotografii, souřadnice a nadmořskou výšku.

Štěpán Bystřičan se chystá zřejmě ještě letos vydat publikaci o všech studánkách v Morávce. „Takový sborník, mám ho zatím v počítači. Je v něm asi sto padesát malých vodních zdrojů, starých studní a pramenů na katastru Morávky,“ říká rodák z jedné z usedlostí v Morávce.

Podobných zapálených hledačů studánek je dnes v republice řada. „Někteří už si sestavují žebříček, kolik studánek nafotili,“ říká Štěpán Bystřičan, který je dnes v „přední linii“ těchto rekordmanů.

„Ale samozřejmě tam mezi námi jsou i lidé, kteří jezdí autem, zastaví někde na návsi, nafotí si tam studnu a mají další zářez. To se mi moc nelíbí, studánky se mají hledat v přírodě a mají to být zdroje, které nevysychají. Ne, že nafotím nějakou louži, tedy prameniště, které bude po měsíci sucha bez vody. Ale jinak věřím, že při současném nedostatku vody budou tyto zdroje brzy ceněny. A některé, které mají velkou průtočnost, mohou lidé využívat v takové době pro veřejnou potřebu.“

Některé studánky sucha vysušila. „Ale ty, co naši dědové selským rozumem budovali, ne. Oni dobře věděli, kde je mají vyhloubit,“ říká místostarosta Morávky.

On sám má rád vlastní malou studánku, kde jako malý kluk chodil pro vodu pro dobytek, když vyrůstal v dnes známé hospůdce v horách nazvané současnými majiteli Ateliér Chalupa.

"Bylo to skoro půl kilometru od domu, když jsme neměli doma ve studni vodu. Ta nese název Štěpánova studánka a leží na turistické stezce na Ropičku. Pod Ateliérem Chalupa, kde jsem se narodil, pod Kotařem, je studna vykopaná v roce 1928. Tu vyhloubil můj pradědeček,“ prozrazuje polohu.

A vyjmenovává další studánky. Jedna z těch krásných je Jelení studánka na hřebenu mezi Kotařem a Prašivou, na kopci Čupel. „Další moc pěknou, Liščí studánku, nám vytvořili ochránci přírody ve Velkém Lipovém,“ říká nadšenec a dodává, že mnohé studánky nesou jména podle určitého zvířete, lokality, ale třeba i konkrétního myslivce či nějaké historické události, která se k místu váže.

„Někdy najdete studánky nebo staré studny v místech, kde stály chalupy, ale už jsou zbourány. Na Morávce máme studny vykopané třeba v letech 1930 nebo 1945. Krásné studánky jsou na Valašsku, někde jsou korýtkem svedeny do potoka k napájení dobytka. To jsou i ručně tesané žlaby, z topolového dřeva tesaná koryta. Staré třeba sto let. Prostě nádhera. A člověka taková studánka opravdu potěší,“ říká Štěpán Bystřičan.

Dodává, že v registru studánek mohou být vždy jen studánky veřejně přístupné. „Musí k nim být nějaký přístup, nesmí být za plotem a musí tudy protékat voda. „Krásné studánky jsou u většiny starých chalup na horní Morávce, ale někdy jejich vlastníci nesouhlasí se zveřejněním, píšou do Prahy a žádají vymazat svou studánku z národního registru těchto zdrojů. Obávají se, že by je tam rušili turisté.“

Štěpán Bystřičan hodně nalezených studánek vyčistil a zvelebil, některé opatřil korýtkem, navezl k nim kameny a upravil je.

„Sám se starám o takových deset lesních studánek a asi osmdesát nebo sto jsem jich nově objevil, třeba i na Vsetínsku a Rožnovsku. Okres Frýdek-Místek je dokonce co do počtu objevených studánek někde na druhém místě v republice. Prostě tu máme velké bohatství vody, a zatímco někde v poslední době vysychají při suchu řeky a zmizela spodní voda, tady je relativně stále vody dost. Například Vysočina na tom je hodně špatně a najdete tam minimum studánek. Prošel jsem tam jako pracovník Lesprojektu tisíce hektarů lesa a našel jsem tam třeba jen deset studánek,“ upozorňuje Štěpán Bystřičan a hrdě se hlásí k heslu: „Vodě zdar a studánkám zvlášť.“

Některé studny dnes poskytují skrýše pro oblíbenou hru geocaching, které Štěpán Bystřičan sám velmi fandí. „Jde o nenápadnou a dobrodružnou formu, jak mohou děti a mládež poznávat a mít rádi přírodu. Také hru provozuji, ostatně naše republika má nejhustší síť skrýší. Není to jen bezhlavé lítání po lese s navigací, ale musíte při tom řešit hádanky a matematické úkoly, i rébusy k výpočtu souřadnic Jak se říká, jen silou svého génia,“ říká s nadsázkou.

Když Štěpán Bystřičan pracoval u podniku Lesy České republiky, tak se účastnil jako revírník i budování nových studánek v rámci Programu 2000.

„To jsou dnes jedny z nejpěknějších studánek, například pod Ropicí, v Lipovém, na úseku u pana revírníka Blažka na Morávce, v Lúčce, dále třeba v Kobzoku a samozřejmě nenápadný pramen řeky Morávky, který pramení v borůvčí pod Bílým Křížem a z něhož se vydává voda na dvanáct set kilometrů dlouhou cestu z Beskyd do Baltského moře. Pod tímto pramenem je obnovená studánka. Vede kolem ní i cyklostezka a naučná stezka s devíti zastaveními,“ popisuje nadšenec na hledání studánek.

Je rád, že si lidé studánek a jejich úprav váží. „Ačkoliv, když natáčel Luděk Munzar pořad o studánkách, tak lidé do týdne odnesli hrníčky, které tam štáb zanechal. A na Jablunkovsku jsem se setkal s tím, že tam je u studánky hrníček na řetězu zakovaným do kamene, aby ho někdo nevzal. Ale je to stále lepší, lidé mají studánky rádi,“ říká muž, který začínal s hledáním studánek, když jich bylo v národním registru jen asi sto padesát.