Il Boemo? Dyk po ochotničení v Panu profesorovi i jinde ve filmu září

Druhá polovina 18. století je v plném proudu a Josef Mysliveček se pokouší prosadit v cizině jako hudební skladatel. Itálie, země ležící daleko od jeho rodné Prahy, byla jasnou volbou, neboť právě ona je kolébkou žánru zvaného opera. Mladý hudebník brzy zjistí, že cesta ke slávě a úspěchu nevede jen skrze noty, ale zejména přes známosti, podlézání a především přes postele vlivných žen.

Josef Mysliveček se během svého relativně krátkého života nakazil syfilitidou. Touto informací neprozrazuji nic zásadního z děje filmu, jedná se o skutečnost veřejně známou a lehce dohledatelnou. Příběh slavného skladatele navíc začíná právě ve chvíli, kdy Mysliveček, znetvořen pokročilým stádiem příjice, umírá v chudobě, osamění a s mokvavou dírou místo nosu. Coby retrospektivu pak sledujeme jeho život od doby, kdy byl prostým učitelem zpěvu v Benátkách, až po časy slávy, kdy ve vyhlášených Italských divadlech dirigoval vlastní opery.

Po zkušenostech s prkenným výkonem Vojtěcha Dyka v dramatu Zpráva o záchraně mrtvého a ochotničením v seriálu Pan profesor jsem se jeho účasti v projektu o Myslivečkovi obával, ač jsem volbu režiséra svým způsobem chápal. Obsazením profesionálního hudebníka do role skladatele totiž odpadá kašírování ve scénách, v nichž Mysliveček hraje na piano, diriguje, či čte v notách.

Přiznávám, že jsem se ve svém odhadu mýlil. Dyk mě v dobrém překvapil a já neměl problém uvěřit, že sleduji věhlasného skladatele a nikoliv osobu známou především z českého bulváru. Vcelku neočekávaně nakonec v jeho podání nezůstalo jen u jednoho Myslivečka. Ve scéně, kdy se skladatel na čas vrací do Prahy a setká se s bratrem Jáchymem, svým jednovaječným dvojčetem, si totiž zahrál i krátkou dvojroli.

Obsazení zahraniční herci, ve valné většině italští, jsou vesměs výborní a prostor jim daný dokonale využili. Zato herci tuzemští, a není jich málo, se zde mimo hlavního představitele objevují pouze v němých rolích. Namátkou si neodpustím zmínit Karla Rodena coby obšourného aristokrata na dobové swingers párty, Lenku Vlasákovou v postavě služky, Martinu Babišovou jako prostitutku a Zdeňka Godlu v roli zámožného Turka v hráčském doupěti.

Režisér Petr Václav drží svůj film vizuálně při zemi, neukazuje dobové tržnice přeplněné měšťany, desítky povozů s koňmi či jiné masové scény. I nezbytné publikum v opeře je nasnímáno v polocelcích a detailech. Vše je ovšem uděláno tak důmyslně, aby divák měl pocit, že viděl víc, než bylo ve skutečnosti na plátně zobrazeno.

Václavův film navíc obsahuje několik obrazů, na které dlouho nezapomenu. Především je to scéna s malým Mozartem, kdy mladistvý génius bez problémů přehraje z hlavy část nové Myslivečkovy opery (k jejímuž přehrání sám autor potřebuje noty) a ještě ji dle svého dokomponuje. Jinou silnou scénou je pochod syfilitiků s těly plnými otevřených ran temnou chodbou Mnichovské léčebny.

A do třetice také pokus o sebevraždu odstrčené Myslivečkovy milenky v prostorách operního hlediště. Snad jen další snadno zapamatovatelná scéna, s aristokratem plnícím nočník před Myslivečkem a rozebírajícím rozdílnost stolice šlechtice a poddaného, je možná o něco málo delší, než by měla být. Il Boemo nepostrádá ani pár dobových zajímavostí. Dozvíte se, o kolik vyšší honorář než skladatel inkasovala pěvkyně, i že tehdejší operní divy měly podobné manýry, jako dnešní popové hvězdy. A nakonec, že dobře mířená česká facka dokáže postavit na nohy i zhýčkanou Italskou celebritu.

Ti, kdož mají operu rádi, budou jistě navýsost spokojeni a ani divákům vážné hudbě neholdujícím, nebudou předpokládám opulentní pasáže hudebních děl vadit. Kromě toho, že jsou tu nezbytné, skvěle rámují atmosféru filmu a nejednoho vlastence jistě zahřeje skutečnost, že ony přenádherné tóny vyšly z útrob krajana.

Příběh Josefa Myslivečka byl vyslán za Českou republiku do boje o Oscara v kategorii nejlepší neanglicky mluvený film. Podle mě by šanci měl, minimálně na širší nominaci, ovšem před lety a nikoli dnes, kdy je celá soutěž zpolitizovaná a víc než kvalita filmu se řeší, zda byl ve štábu zastoupen potřebný počet ras a pohlaví. Ale velmi rád se budu znovu mýlit. Oscar má totiž pořád tu moc dostat film do širokého podvědomí a pomoci mu do celého světa. Což by si výborný Il Boemo bez debat zasloužil.

ČR,/SR/Itálie, drama, historický, životopisný, 2022, 140 min, distribuce v kinech Pilot Film

90%