Jak se rodila Poruba. Bludný balvan, větrné mlýny i první benzínka

Poruba dnes patří k nejoblíbenějším obvodům Ostravy, ač do poloviny minulého století byla jen malou zemědělskou obcí poblíž Moravské Ostravy. Poválečná velkorysá výstavba udělala z malé vsi mohutné sídliště, ve kterém se většině lidí dnes dobře žije a kvůli jeho umístění i dobře dýchá.

Porubská radnice vydala těsně před Vánocemi objemnou publikaci, v níž historikové popisují vývoj a její dávnou i méně dávnou historii Poruby z mnoha úhlů. My se dnes spolu s jejími autory v našem seriálu vrátíme do období 1.republiky a podíváme se, jak se Porubanům žilo mezi dvěma světovými válkami. Průvodci nám budou Antonín Barcuch a Jozef Šerka z Archivu města Ostravy.

Zloděj monstranci z porubského kostela zakopal u Nitry

V roce 1926 odešel do výslužby vrchní strážmistr a velitel četnické stanice v Porubě Karel Velčovský. Jeho nástupcem se stal Václav Šiml. Četnická stanice byla ještě obsazena strážmistry Aloisem Šigutem, Karlem Kachelem, Emilem Kudělkou a Antonínem Markem. Porubští četníci řešili především sousedské spory a drobné krádeže. Násilné trestné činy byly výjimkou.

Tou byla vražda třiatřicetiletého německého zedníka Eduard Hanela z Janských Lázní, který byl nalezen v lednu 1925 v poli mezi Porubou a Klimkovicemi. Jako pachatele zadrželi jeho krajana, čtyřiadvacetiletého Josefa Kreutzera z Václavova u Bruntálu, který sloužil u rolníka z čp. 20 Františka Kozuba. Pachatel se prozradil, když pral zakrvácené šaty.

Větší krádeže, zejména na veřejném či církevním majetku, také nebyly obvyklé. V sobotu v noci 2. září 1931 se do porubského kostela vloupal zloděj, který odcizil monstranci a stříbrné ciborium, tedy liturgickou nádobu k uchování hostií. Pachatel nebyl nikdy vypátrán. Kostel musel být znovu vysvěcen. Monstrance byla nalezena v roce 1934 zakopaná v lese u Nitry.

Hasičům se u požárů osvědčila nová stříkačka

Pozornost přitahovaly smrtelné nehody. Dne 25. května 1927 sesuv hlíny zabil Josefa Miku, syna porubského rolníka, když mu zlomil obě nohy a vaz. Za husté mlhy 22. května 1930 srazil vlak na státní dráze u Polanky porubského občana Jaroslava Augustina a na místě jej usmrtil. Dne 16. srpna 1931 utrpěl smrtelný úraz při stavebních pracích ve Svinově Max Pišík. Nešťastnou náhodou upadl a udusil se krvácením do plic.

„Na nečinnost si nemohli stěžovat ani porubští hasiči. Kromě zásahů v okolních obcích Vřesině, Pustkovci, Svinově a Klimkovicích zasahovali nejčastěji v Porubě. V roce 1923 to bylo při požáru na velkostatku Johanna (Hanse II.) Rafaela Wilczka, za což obdrželi od pojišťovny dar 400 korun. V roce 1926 jiskrou od lokomotivy vzplanuly tři hospodářské budovy: čp. 15 Františka Hurníka, čp. 16 Františka Klose a čp. 17 Františka Miky. V roce 1929 hořelo u Františka Švidrnocha a zcela shořela stodola Aloise Besty z čp. 27, ačkoli ji hasilo sedm hasičských sborů,“ popisují ostravští archiváři.

V roce 1931 hasiči zasahovali při požáru v továrně čp. 141 Ignáce Blažeje, v roce 1932 hasili požár výměnku Bohumila Bárty, v roce 1934 znovu hořelo v továrně Ignáce Blažeje, vzplanul sklad olejů a benzínu. V roce 1935 velký požár u rolníka Richarda Švidrnocha zničil stodolu, celou úrodu a hospodářské stroje. Při zásahu se osvědčila nová motorová stříkačka, která fungovala bez poruch nepřetržitě 24 hodin. V roce 1937 hořely hospodářské budovy rolníka Aloise Kudely z čp. 10.

Bludný balvan stěhovalo z řečiště Porubky sto mužů

Rok 1928 byl ve znamení oslav desetiletí samostatné republiky. Oslavy začaly 27. října školní slavností a večer byl položen věnec k pomníku padlým na hřbitově. V sokolovně byla ve dnech 28.–30. září 1928 uspořádána 1. krajinská ovocnářská výstava se včelařskou expozicí. „Vyvrcholením jubilejních oslav bylo odhalení pomníku na rozcestí před obecním domem 28. října 1928. Na pomník byl použit jediný ze tří dochovaných bludných balvanů, další dva byly zničeny při regulaci Porubky,“ uvádějí Antonín Barcuch a Jozef Šerka, autoři textu v publikaci Dějiny Poruby.

Nalezl jej v roce 1928 učitel Josef Hurník v levostranném přítoku Porubky na hranici mezi Porubou a Krásným Polem. Stěhovalo ho více než sto mužů zapřažených pomocí dlouhého lana do vozu. Návrh na jeho úpravu zpracoval také učitel Josef Hurník, umístění balvanu zabezpečil mostmistr státních drah Adolf Valdr. Do betonové podezdívky byla vložena cínová krabice s pamětním listem a dobovými dokumenty (pohlednice, fotografie obecního zastupitelstva a učitelského sboru, papírové a kovové peníze, výtisky novin). Balvan byl opatřen bronzovým nápisem „Svornost v obci – mír ve státě“. Díky balvanu měla být Poruba slavná.

Z větrných mlýnů zůstal fungovat v Porubě jediný

V meziválečném období zůstal ze dvou větrných mlýnů, která stávaly v Porubě, fungovat jeden, a to na pozemcích Josefa Tichého. Mlynářské řemeslo v něm vykonával od roku 1917 jeho švagr Rudolf Hruzík. Větrná mlýn byl chloubou Poruby až do roku 1991, kdy jej v březnu toho roku zničil požár. A historikové jeho následnou demolici řadí mezi nenahraditelné ztráty v obci.

Největším a nejvýznamnějším podnikem v obci, ale také jedním z největších českých podniků v opavském Slezsku, byla stále továrna na nábytek, jejíž zakladatel Ignác Blažej stál v čele podniku i po celé meziválečné období. K firmě s více než stovkou zaměstnanců patřila parní pila (po elektrifikaci obce již s elektrickým pohonem), obchod se dřevem a zámečnictví a také architektonická kancelář.

„Hotový nábytek se prodával v továrních prodejnách v Porubě a Moravské Ostravě, kde měla prodejna sídlo od roku 1927 na ulici 28. října, v Mariánských Horách a Hlučíně. Nábytkové oddělení dodávalo zboží i do zahraničí, a to dokonce až do Francie. Pro domácí trh se vyráběly kuchyně, bytový a kancelářský nábytek, vybavení prodejen a obchodních domů, například obchodního domu Breda & Weinstein v Opavě. Specialitou továrny byla produkce pro školy, především lavice se sklápěcími sedačkami, otáčecí a posunovací tabule, skříně či školní katedry. Továrna získala v roce 1925 napojení na síť Slezských zemských drah prostřednictvím místní dráhy ze Svinova,“ uvádějí ostravští archiváři v publikaci Dějiny Poruby.

V Porubě podnikali mlékaři, trafikant, autodopravci

Obchodní adresář uváděl k roku 1925 v Porubě téměř 60 živnostníků vykonávajících 26 různých živností. Nejpočetněji byli zastoupeni krejčí a švadlen, na druhém místě pak mlékařství a obchody smíšeným zbožím, které provozovaly v Porubě čtyři osoby a družstvo Budoucnost, které vybudovalo v obci vlastní prodejnu v domě čp. 234. Kromě těch běžných nebo již výše zmíněných živností zde dále můžeme uvést kamenolom, založený již před rokem 1918 Matějem Vrvou, trafiku Václava Lazara, výrobu cementového zboží Františka Hrubého či půjčování mlátičky nebo motoru, které zajišťoval František Švidrnoch.

V souvislosti s rozvojem automobilismu nelze nezmínit celou řadu autodopravců, kteří v Porubě nabízeli dopravu osob a zboží nákladními auty na objednávku. V letech 1928–1932 to bylo šest živností (jako první z nich Bedřich Balnar), z nichž však nejméně polovina ukončila svou činnost poměrně záhy, ještě v první polovině 30. let 20. století, snad v souvislosti s následky velké hospodářské krize.

Zato nezbytný pomocník všech motoristů – benzínová pumpa – se poprvé objevila v Porubě asi až v roce 1937, kdy tuto živnost registrovala ostravská firma Ostranaft, akciová společnost pro obchod minerálními oleji. Samotná čerpací stanice byla postavena v tehdejším středu obce, před domem čp. 244. Zlínská firma Baťa otevřela v roce 1933 v opavském Slezsku řadu malých filiálek, mezi nimiž nechyběla ani Poruba. V čp. 57 byl zahájen provoz správkárny a prodejny obuvi a souvisejícího zboží.

Další momenty z historie Poruby přináší publikace Dějiny Poruby: Od středověké vsi k modernímu městskému obvodu, kterou z textů ostravských kolegů sestavili historik Jiří Brňovják a Martin Tomášek a je k dostání v porubském informačním centru.