Jak se rodila Poruba. Osvobození obce se proměnilo v peklo

Poruba dnes patří k nejoblíbenějším obvodům Ostravy, ač do poloviny minulého století byla jen malou zemědělskou obcí poblíž Moravské Ostravy. Poválečná velkorysá výstavba udělala z malé vsi mohutné sídliště, ve kterém se většině lidí dnes dobře žije a kvůli jeho umístění i dobře dýchá.

Porubská radnice vydala těsně před Vánocemi objemnou publikaci, v níž historikové popisují vývoj a její dávnou i méně dávnou historii Poruby z mnoha úhlů. My se spolu s jejími autory v našem seriálu potřetí vrátíme v čase do posledních dnů druhé světové války, kdy rudoarmějci a naši tankisté táhli nesmiřitelně Porubou osvobodit Ostravu. Porubský kronikář nazval jeden z osvobozovacích dnů slovy „Boží dopuštění, peklo hrůzy a zkázy.“ Průvodcem posledních dnů nacistické okupace v Porubě nám dnes bude Jozef Šerka z Archivu města Ostravy.

Na Porubu útočilo 540 letadel ve 45 vlnách

Území opavského Slezska Rudá armáda osvobodila při takzvané ostravsko-opavské operaci, která se řadí k největším vojenským akcím na území tehdejší Československé republiky. Sovětská vojska 4. ukrajinského frontu a jednotky 1. československého armádního sboru v SSSR v podobě 1. československé tankové brigády a 1. československé smíšené letecké divize zahájili operaci 10. března a formálně ukončili 5. května 1945, přičemž Moravskou Ostravu jakožto jádro ostravské průmyslové oblasti osvobodili 30. dubna.

Po počátečním nezdaru převzal velení generál Andrej Ivanovič Jeremenko a velení Rudé armády rozhodlo, že zaútočí na Ostravu obchvatem ze severu a severozápadu. „To mělo zásadní dopad na velkou část Opavska, Hlučínska a Bílovecka, které se staly územím těch nejtěžších bojů. Opava, osvobozená 22. dubna, byla prakticky zničena. Rozsáhlými válečnými škodami byla postižena řada dalších obcí, jimiž se sovětští vojáci a českoslovenští tankisté probíjeli směrem k Němci urputně bráněné Moravské Ostravě,“ uvádí Jozef Šerka z Archivu města Ostravy.

Také v Porubě se německé jednotky důkladně připravily k obraně, vybudovaly hustou síť zákopů a protitankových překážek. Už od středy 25. dubna 1945 se proto obec stala cílem sovětských bombardovacích letadel. „Většina obyvatel přesto našla úkryt ve sklepeních svých domů. V pátek 27. dubna Porubu ničilo těžké celodenní bombardování – na obec útočilo údajně 540 letadel ve 45 vlnách, startujících z letiště v Dolním Benešově. Útočící letadla zároveň svými palubními zbraněmi vytrvale ostřelovala německé pozice,“ popisuje archivář Jozef Šerka.

German jest? Davaj vodku!

Poruba zažívala v těch dnech peklo. I proto obecní kronikář a zároveň řídící učitel František Bensch nazval 27. duben jako „osudový den Poruby, Boží dopuštění, peklo hrůzy a zkázy.“ Už v páteční podvečer následoval útok sovětské pěchoty 101. střeleckého sboru 38. armády a v noci ze 27. na 28. dubna rudoarmějci osvobodili většinu obce až na zámek a přilehlý panský dvůr. Tam se malá německá posádka bránila až do neděle 29. dubna.

„Nastalo noční prohledávání všech příbytků a radostné vítání osvoboditelů, jejich hoštění a dorozumívání, někde porozumění, někde i zklamání. ‘German jest? Davaj vodku!’ bylo první, čemu jsme porozuměli,“ líčil jeden z pamětníků tvrdých bojů v Porubě.

Čety ruských vojínů vzali Porubu v plen

Přední sovětské frontové oddíly se po těžce vybojovaném vítězství staraly především o ustupujícího nepřítele a o své raněné, unavení vojáci se chovali korektně a Porubané je po přestálých hrůzách vítali s nelíčenou radostí, hostili občerstvením i cigaretami. Radostnou náladu jim bohužel poněkud zkalili sovětské týlové jednotky, které do Poruby dorazily poté, co přední linie rudoarmějců vytlačily v neděli 29. dubna Němce i ze zámku a frontoví bojovníci odešli.

„Když první čety Rusů, kteří Porubu osvobodili, odešly do bojů dále k Svinovu, Polance a Klimkovicím, přišly v neděli odpoledne velké čety ruských vojínů, ubytovali se ve všech domech a to i ve farní budově, kde jich přebývalo asi padesát, a vzali Porubu v plen. Vše bylo jejich, vzali si, co chtěli anebo co potřebovali,“ vzpomínali pamětníci, především porubský farář.

„Svědectví porubského faráře by bylo možné samozřejmě považovat za předpojaté či zveličené, obdobně zážitky však ve svých vzpomínkách zaznamenal také malíř Valentin Držkovic, který prožil osvobozovací boje v sousedních Třebovicích. A potvrzují je také výpovědi porubských pamětníků,“ upozorňuje Jozef Šerka z Archivu města Ostravy.

Poruba byla v troskách, životy tam položilo 192 sovětských vojáků

Porubští občané, jejichž příbytky vesměs těžce poničilo nebo zcela zničilo bombardováním, tak mnohdy utrpěli ještě další nečekané škody. Naštěstí ne vždy nevratné, jak o tom svědčí vzpomínka pamětníka: „Když se vojákovi hodilo kolo, vzal si ho. Když ho nepotřeboval, nechal ho na místě a vzal si jiné. Když viděl hodinky, vzal si je, ale když jich měl několik, některé si nechal a jiné zahodil. Některé rudoarmějci „zabavené“ věci se tak objevily v zahradách, domku nebo na dvorku sousedů, kde je vojáci nechali. A když se vše uklidnilo, uspořádala se před kostelem burza, kde se věci vyměňovaly,“ líčili pamětníci osvobozování Poruby.

V pondělí 30. dubna většina sovětských jednotek obec opět opustila, v Porubě zůstal jen polní lazaret, a také ten jenom do 2. nebo 3. května 1945. Život se pozvolna vracel do normálních kolejí. Poruba byla po dlouhých šesti letech a osmi měsících nacistické okupace opět svobodná.

„Cena byla ovšem vysoká – obec byla v troskách a při těžkých osvobozovacích bojích položilo své životy 192 sovětských vojáků a důstojníků, což byly největší ztráty Rudé armády ze všech obcí na území dnešní Ostravy. Během bombardování a následného dobývání Poruby tragicky zahynulo rovněž 21 místních občanů a pět přespolních, kteří hledali tou dobou v obci úkryt,“ vypočítává oběti tvrdých osvobozovacích bojů Jozef Šerka.

Porubští pohřbívali i exhumovali mrtvé vojáky

Jeho kolega Antonin Barcuch podotýká, že padlí sovětští vojáci byli zprvu narychlo pochováni v různých částech Poruby. V červnu 1945 byli exhumováni a pohřbeni na čtyřech místech v Porubě, a to u kříže při silnici do Vřesiny, na Zintlerově louce západně od kostela za okresní silnicí směrem k Pustkovci, ve školní zahradě pod západní hřbitovní zdí a na obecním hřbitově. Na všech těchto provizorních hrobech obec nechala zbudovat vzorové dřevěné pomníky dle návrhu sovětské správy.

„Každému padlému důstojníkovi postavila Poruba menší dvoumetrový pomník se jménem a vyznačením hodnosti padlého. V lednu 1946 byly z nařízení velitelství Rudé armády všechny hroby otevřeny a 192 těl vojáků bylo pietně uloženo do rakví a odvezeno na hřbitov do Hlučína. Porubští při tom za třeskutých mrazů odpracovali společně s německými zajatci 1 160 hodin,“ upozorňuje historik Antonín Barcuch.

O pravé ruce přišli dva školáci, kteří si hráli s nevybuchlou municí

Při osvobozovacích bojích zahynulo na území Poruby také 21 civilních obyvatel. „Ve čtvrtek 26. dubna 1945 zemřelo pět osob, v pátek 27. dubna si nejtěžší bombardování při dobývání Poruby vyžádalo život 13 osob, z nichž čtyři byli z Dolní Lhoty. Všichni zahynuli po zásahu bombami. V sobotu 28. dubna zemřely čtyři osoby, když je zasáhly střely zbraní při osvobozovacích bojích. V pondělí 30. dubna zemřela ještě jedna osoba a 3. května opět jeden člověk. A v prvním týdnu po osvobození přišli o pravé ruce dva školáci, kteří si hráli s nevybuchlou municí,“ uvádí ostravský archivář.

Teritorium československého Slezska patřilo k válkou nejsilněji poškozeným oblastem Československa. Válečné škody byly odhadnuty na 21 miliard korun. Nejvíce byly postiženy okresy Opava, Ostrava, Český Těšín a Fryštát. V červenci 1945 leželo ve Slezsku ladem 30 procent zemědělské půdy, zničen byl strojový park, hospodářské budovy a vybita nebo odehnána byla stáda dobytka.

Okna rozbitá boji zůstala skoro celý rok nezasklená

Poruba se řadila mezi nejvíce zdevastované obce ve Slezsku, většina z ní byla v troskách. Při osvobozovacích bojích ve dnech 26. až 28. dubna 1945 vyhořel obecní dům, hasičské skladiště, chlévy velkostatku, byty a přední trakt Blažejovy továrny, mlýn čp. 19, hostinec Václava Švidrnocha čp. 1 a přilehlá stodola, další stodoly u 11 domů rolníků a 22 obytných stavení. Poškozeno bylo 30 procent budov, zcela zničeno bylo 20 vesměs obytných staveb, které již nebyly obnoveny. Velmi těžce poškozeno bylo 13 objektů a dalších 20 bylo poničeno jen o něco méně.

„Poškozen byl i zámek s hospodářskými budovami. U značného počtu budov byla rozbita všechna okna, a protože tato pohroma postihla celé Slezsko, chyběl materiál k jejich opravě. Okna tak zůstala skoro celý rok nezasklená,“ uvádí Antonín Barcuch.

Další momenty z historie Poruby přináší publikace Dějiny Poruby: Od středověké vsi k modernímu městskému obvodu, kterou z textů ostravských kolegů sestavili historik Jiří Brňovják a Martin Tomášek a je k dostání v porubském informačním centru.