Společnost
30/03/2023 Jaroslav Baďura

Jak začít po odchodu z dětského domova? Pomáhá projekt S námi domů

​Dvaatřicet mladých lidí z dětských domovů a pěstounských rodin prošlo programem S námi domů. Většina se dokázala postavit na vlastní nohy.

Program, který letos oslaví pět let, má za cíl pomoci mladým lidem z ústavní výchovy a náhradní výchovné péče najít cestu k samostatnosti. Je největší svého druhu v Česku.

Společnost Heimstaden, která program založila a od jeho počátku jej financuje, chce zkušenosti a metodiku pomoci mladým dospělým předávat dál. Jana Hájková, specialista CSR projektů a koordinátorka programu S námi domů, je zároveň lektorkou metody Housing First For Youth, která nastavuje mladým lidem ze složitého prostředí podmínky pomoci tak, aby se dokázali postavit na vlastní nohy. Podle ní v Česku neexistuje jednotná podpora pro tuto cílovou skupinu.

Jaké možnosti bydlení mají mladí dospělí z pěstounských rodin nebo z dětských domovů v Moravskoslezském kraji?
Ne každý má štěstí na funkční, milující rodinu. Každý rok odchází z dětských domovů a pěstounských rodin desítky mladých lidí, kteří před sebou mají nelehký úkol postavit se na vlastní nohy. Právě jim se již pátým rokem snaží společnost Heimstaden pomoci, a to hned třemi programy. Program S námi domů se zrodil v roce 2018. Účastníci, kteří splní podmínky programu, dostanou k dispozici plně vybavený byt za snížené nájemné po dobu dvou let. Tři roky jsou zároveň doprovázeni terénním sociálním pracovníkem ze Spolku Portavita. V současné době je v programu 19 bydlících klientů. Dohromady s nimi je to za celé období trvání projektu 32 lidí. Od tohoto programu je také odvozený druhý program Tréninkové byty na podporu mladých lidí žijících v dětských domovech a připravujících se na odchod z ústavní výchovy a náhradní rodinné péče k osamostatnění a nastartování samostatného života. Program probíhá ve spolupráci s Moravskoslezským krajem a jeho příspěvkovými organizacemi (poskytovatelé sociálních služeb a dětské domovy). V neposlední řadě podporujeme také Dům na půli cesty SOS Kotva v Havířově, který v našich bytech provozují SOS dětské vesničky. Ten je určen klientům, kteří si ještě na úplně samostatné bydlení netroufají a potřebují větší podporu sociálního pracovníka. V takových bytech bydlí současně až čtyři mladí dospělí a zaměstnanec vesniček je jim k dispozici prakticky denně.

Nemohou si takové tři programy konkurovat?
Nemohou. Ukázaly nám to vice jak čtyři roky zkušeností. Ne všichni mlaďoši zvládnou samostatný život, i když mají podporu sociálního pracovníka. Mnohdy mají velké problémy s těmi nejzákladnějšími dovednostmi, od nastavování plateb spojených s bydlením, zajištění lékařské a psychologické péče, přes domácí rozpočet, úklid, sousedské vztahy, návazné služby... Nejdůležitější je však individuální a partnerský přístup. Sociální pracovník je totiž jejich patronem, na kterého se klienti obracejí s důvěrou i se soukromými záležitostmi. Mnozí z nich si nesou z minulosti těžké vzpomínky a zlé návyky, či dokonce psychické problémy. Takoví lidí potřebují ještě chvíli doslova vést za ruku, a teprve poté mohou jít dál. V jejich případě jsou po ukončení pobytu v zařízení ústavní výchovy či pěstounské péče doporučeni nejdříve do domu na půl cesty. Platí to ale i naopak. Někdo po dvou měsících v domově na půl cesty zjistí, že to zvládne a zatouží po větším soukromí i za cenu větší zodpovědnosti, ti samostatnější můžou začít svůj život hned ve svém nájemním bytě pod programem S námi domů.

Co potřebují po odchodu z pěstounské rodiny nebo dětského domova mladí dospělí nejvíc?
Vstup mladých dospělých z náhradní rodinné péče do dospělého života je velmi individuální a vyplývá z jejich předchozích zkušeností. Mnozí z nich si nesou do života špatné vzpomínky a ty musí postupně překonávat. Mnozí mají kolikrát na svůj start jen minimální úspory, které jim vystačí sotva na pořízení drobného základního vybavení, například peřin, povlečení, ručníků, jídelního a kuchyňského servisu.

A co další potřeby?
Například na pořízení nábytku bytu častokrát nemají prostředky. Většina klientů je proto vděčná, že jejich start do samostatného života může být účastí v projektu jednodušší, a to nejen díky poskytnutí bytu se slevou na nájemném ve výši až 50 procent, ale i jeho základního vybavení, jako je například lednice, pračka, postele nebo skříně, a též významné podpory programového týmu.

V čem podpora spočívá?
Podpora sociálního pracovníka je důležitým aspektem. Ten mladým dospělým pomáhá se vším, co praktický život přináší. Nejdůležitější je však individuální a partnerský přístup. Sociální pracovník je totiž jejich patronem, na kterého se klienti obracejí s důvěrou i se soukromými záležitostmi. Jeho podpora je o to cennější ve svízelné době, kdy například ztratí zaměstnání a možnost pravidelného příjmu. Tyto situace je silně poznamenávají a vypořádávají se s nimi jen těžko. O to více s klienty musíme být v kontaktu. Pomáháme jim celou situaci zvládnout, ať už získáním státních příspěvků, nebo poskytnutím pomoci z Potravinové banky, kterou Spolek Portavita také provozuje.

Jste zároveň lektorkou programu Housing First For Youth (HF4Y). Co to přesně znamená a co můžete nabídnout?
Housing First je princip sociální pomoci, který říká, že pakliže má člověk domov a pocit bezpečí, dokáže se zlepšit v dalších oblastech. Tento přístup funguje a ukázala to i loňská studie Ostravské univerzity. Mladí lidé jsou specifická skupina, která potřebuje ještě víc psychické podpory. Mnohdy je potřeba jít ještě dál, za hranici klasické sociální práce. Principy HF4Y jsou zaměřeny na otázky bezpečnosti a vhodnosti služeb a podpory na základě věku mladého člověka a jeho úrovně kognitivního, sociálního a fyzického vývoje. Je jich celkem pět a jsou navrženy tak, aby vyhovovaly odlišným potřebám vyvíjejících se adolescentů a mladých dospělých, a to jak z hlediska jeho příčin a podmínek, tak i řešení. Jsou ve velké míře o předcházení nezdravým životním návykům. Možnost si rozšířit již nabyté znalosti a dovednosti o další podobu této inovativní práce s mladými lidmi - to je další výzva a můj profesní růst. V budoucnu bych se chtěla nadále věnovat pomoci právě mladým lidem a nástroj HF4Y vnímám jako jeden z inovativních a efektivních způsobů práce a pomoci lidem, kteří jsou v tíživé životní situaci, nemohou si již poradit svépomocí a reálná vidina bydlení v bytě je pro ně bez projektů HF4Y nereálná.

V řadě případů můžeme mluvit o úspěšném vstupu do samostatného života. Ale setkali jsme se i s případy, kde se nám přes všechnu snahu a podporu klienta udržet nepodařilo. Důvod?
Ano, je to realita. Program od počátku úspěšně ukončilo a nastartovalo svůj samostatný život pět klientů. Máme ale i případy, kdy klienti museli program ukončit z různých životních příčin, někteří i z psychických důvodů. Přechod na samostatný život nebyli schopni zvládnout nebo neprojevovali zájem o spolupráci. V těchto případech jsme se snažili zajistit jim aspoň náhradní bydlení, které pro ně bylo vhodnější. Někdy to ale nevyjde, přestože v Česku máme ve srovnání s jinými zeměmi mnohem propracovanější záchytnou sociální síť a daří se nám s mladými dospělými pracovat dříve, než spadnou na úplné dno.

Máte ambici své zkušenosti s podporou mladých dospělých předávat dál?
Tím, že jsem se stala lektorkou Housing first For Youth a zároveň zde máme největší program tohoto druhu v Česku, můžu v rámci této práce tyto zkušenosti využít a také pomoci se založením podobného programu v dalších městech. Byty mohou poskytnout buď municipality nebo soukromí vlastníci, sociální práci by pak měla provádět lokální nezisková organizace. Důležitá je spolupráce s dětskými domovy a organizacemi, které doprovázejí pěstouny.

Sdílejte článek