Jako doma. Ľubica se jednou probudila, a uměla řecky

Ľubica má vizionářství v krvi. Její dědeček v době nejtužšího socialismu postavil v Ilavě dům, jehož součástí byla sklepní pekárna s vyššími stropy a čtyřmi komíny. Provozovat soukromou pekárnu tehdy samozřejmě nebylo možné, ani na Slovensku. Dědeček však pevně věřil, že se režim jednoho dne zhroutí, a on bude připraven pustit se do vysněného podnikání.

Dnes se v ilavském sklepení peče dobrá muzika, protože Ľubicin tatínek zde zřídil nahrávací studio. Je to prostě stále místo zasvěcené snům, říká Ľubica, která po maturitě odešla studovat do Česka a nyní už pět let žije v Ostravě.

Její úplně první vzpomínka se váže právě k tatínkově mandolíně, po které coby živé dítě skákala, ale nástroj to prý naštěstí přežil. Sigmund Freud by z toho možná vyvodil nějaké závěry, ale jisté je, že Ľubica se dnes nejvíce věnuje jiným uměleckým směrům než hudbě.

Po rodičích zdědila lásku ke kali­grafii a oslovila ji také fotografie. A přestože je zaměstnána v korporaci, plánuje, že se jednou bude živit vlastním byznysem – snem, který se začal rodit v období dospívání.

Foto: Vladimír Pryček

Hned po maturitě vyrazila na první brigádu do Řecka, pracovala v gastronomii, zatímco starší sestra byla průvodkyně. Ľubica se postupem času také vypracovala na průvodkyni, a dnes je skutečnou expertkou, která dokáže poradit, kam má smysl jezdit, a co je dobré vidět nebo třeba i nafotit. Obracejí se na mě klienti třeba i po skončení zájezdu, říká Ľubica, a to mě inspirovalo, abych vytvořila vlastní program pro cestovatele, kteří se nechtějí jen válet na pláži.

Už pro letošní sezonu připravuje kurzy kaligrafie a fotografie pro návštěvníky řecké Kréty. Má kontakty v celé řadě místních hotelů, takže nabídnout jim extra zajímavý program navíc není problém. Důležité ale je, zdůrazňuje Ľubica, že kurzy budou v nabídce mimo hlavní sezonu, tedy na jaře a na podzim, kdy ještě počasí umožňuje různé alternativy ke klasické plážové turistice.

Kaligrafie i fotografie mají společné kořeny v umění, ale různý terapeutický efekt, vysvětluje Ľubica. Kaligrafie vás uklidní, zpomalí, pomůže vám něco se o sobě dozvědět, a naučit se třeba krasopisný podpis nebo věnování na dárky pro své blízké. Fotografie je více o akci. Na jedné straně je možné navštívit unikátní fotogenická místa, o kterých byste se jen tak nedozvěděli, a na straně druhé je možné pracovat na portrétech lidí, včetně sebe sama, abyste ve výsledku objevili svou vnitřní krásu.

Zjišťuji, jestli jsou podobné kurzy určeny jen fotografům amatérům, až poloprofesionálům, kteří si do destinace přivezou vlastní fotografické nádobíčko, ale Ľubica mě překvapuje svým pojetím, které počítá i s využitím mobilních telefonů.

Foto: Vladimír Pryček

Dnes už je možné i na mobil pořídit vynikající fotku, říká, jen je třeba se to naučit, a hlavně, nenechat ji potom v zapomenutí někde v cloudu, ale dokázat ji také vytisknout.

Řecko se jí postupně stalo osudem. Svého času si zde našla přítele, a díky jeho matce se naučila plynně řecky. Je opravdu rozdíl, když průvodce umí jen anglicky, nebo když se domluví místní řečí, zdůrazňuje Ľubica.

Díky tomu dnes v jejich slovenské rodině dochází k paradoxním situacím. Když se sestrou chtějí probrat něco tajného, začnou spolu komunikovat v řečtině. Rodiče jim oplácí podobnou měnou, pouze za využití ruštiny, kterou se naučili ve škole.

Znalost jazyka otevírá dveře do každé společnosti, uzavírá Ľubica. Dlouho s ním bojovala, a pak se jednou ráno probudila, a uměla řecky.

Ľubica Emma Turcerová

Narozena: Ilava, Slovensko.
Jak dlouho žiju v MS kraji: 5 let.
Co se mi nejvíce líbí: nálada, lidé jsou upřímní a otevření, kraj je taky dobrou dopravní křižovatkou.
Co se mi nejvíce nelíbí: když vidím hory s vykácenými lesy.
Nejoblíbenější místa: Bruntálsko pro jízdu na motorce, včetně rozhledny Cvilín, Malá Morávka pro pěší turistiku, Pleskotova lávka přes železniční vlečku a řeku Ostravici, DOV jako ukázka, jak se nějaký projekt dá modifikovat do jiného významu a Katedrála Božského Spasitele v centru Ostravy.
Nejoblíbenější česká slova: fajně, brouzdaliště (ve slovenštině nutno opsat slovy: bazének, v němž se cákají děti), ježkovy voči, případně částice ačkoliv, nýbrž, poněkud.
Pokud budete cestovat na Slovensko, jako profesionální průvodkyně doporučuju: Varianta A: Vršatská bradla: famózní východ slunce na focení, skalnatá scenérie se zříceninou hradu a výhledem do ČR, pak pokračovat na Kaštel Orlové (koupil ho gruzínsky konzul a má tady i kancelář, dnes historický hotel s wellnes a komentovanými prohlídkami, a na závěr navštívit malebnou soutěsku Manínska tiesňava. Varianta B: Haluzická tiesňava, Čachtický hrad, Park miniatur slovenských hradů (Podolie, nedaleko Nového mesta nad Váhom).
Můj kousek Slovenska: poezie Jozefa Urbana, a křížaly - sušená jablka z našeho sadu, která nám maminka dává na cesty.

Foto: Vladimír Pryček