Jan Lstibůrek tvoří aranže jakýchkoli písní na míru Janáčkově filharmonii Ostrava

Jana Lstibůrka, baskytaristu kapely Cílová skupina Tomáše Kluse, hudebníka a skladatele pojí s Janáčkovou filharmonií Ostrava práce na několika projektech. Dokáže vytvořit aranže doslova jakýchkoli písní na míru filharmonickému orchestru.

Momentálně spolupracují na úplně novém autorském projektu Plus/Mínus Ro©k, ve kterém uvedou rockové hity roku 1991. Ten bude mít svou premiéru v ostravském Gongu 23. a 24. dubna 2025.

Pojďme pěkně od začátku, spolupracoval jste s velkými hudebníky české scény (Ewa Farna, Daniel Landa, momentálně Tomáš Klus). Tyto spolupráce však ještě nezahrnovaly symfonické orchestry. Jak jste se vůbec k myšlence napsat hudbu pro filharmonii dostal?

Už na konzervatoři jsem tak nějak tušil, že se kromě baskytary chci věnovat také tvorbě hudby. Začal jsem tedy studovat ještě druhý obor, tehdy nazývaný „skladba a aranžmá populární hudby“ u profesora Milana Svobody, který je zároveň skvělý jazzman. Neustále mě povzbuzoval, abych kromě teoretické přípravy hledal možnosti, kde bych své skladby nebo úpravy mohl slyšet živě. Hrál jsem v té době v kapele výborného aranžéra Martina Kumžáka (mimochodem také Svobodova studenta, pozn. red.), kde jsme doprovázeli televizní pořady jako Superstar apod. Tam jsem měl možnost sledovat Kumžákovu práci a mnoho jsem se od něj naučil. Zároveň jsem hrál v Orchestru Karla Vlacha, což je klasický bigband, kde jsem mohl upravovat část repertoáru. Hodně jsem se učil z aranží Jaroslava Dřevíkovského, tehdy ještě aktivního mistra v této oblasti. Těch příležitostí bylo mnoho a já se je snažil maximálně využít.

Předpokládám, že psát aranžmá pro symfonický orchestr je poměrně náročná disciplína, v čem tkví její největší úskalí?

Vždy záleží na písničce, interpretovi a na celkovém zadání. Asi největší výzvou je pro mě zachovat rovnováhu – napsat doprovod tak, aby orchestr písničku nepřeválcoval, ale zároveň nevznikla jen zvuková „vata“ a orchestr se plně využil k osvětlení obsahu písně. Symfonický orchestr je nádherný nástroj a je škoda nevyužít jeho potenciál.

Dá se pro potřeby filharmonického orchestru „rozepsat“ jakákoli skladba či píseň populárního autora?

Myslím, že ano, otázkou však je, jak pak zní výsledek. Snažím se pečlivě vybírat a nedělat tuto práci samoúčelně nebo pouze na efekt. Ta základní „surovina“ – píseň, případně motivace interpreta, je klíčová. Vždy si chci ujasnit, proč by píseň měla v tomto aranžmá zaznít.

Vytvořil jste kompletní orchestrální aranže písní Tomáše Kluse, pod vaším perem také vznikl projekt K poctě Davida Stypky, a jste autorem populárního projektu Symphonic Dance Music. Odkud obvykle vzejde první impuls či nápad k novému projektu? Vzejde od vás či prostě přijde poptávka z filharmonie?

Jde to různými směry, ale několikrát se mi stalo, že si mě vyžádal interpret a zároveň jsem byl doporučen orchestrem – to je pro mě ideální spojení více cest důvěry. Toho si velmi vážím a pracuje se mi pak ještě lépe.

S Janáčkovou filharmonií Ostrava spolupracujete již po několikáté. Jak a kdy došlo k tomuto propojení?

Bylo to v roce 2017 díky Tomáši Klusovi. On dostal od JFO nabídku na orchestrální zpracování svých písní pro cyklus koncertů G v ostravském Gongu. S Tomášem hraji v kapele od roku 2012, a tak bylo logické, že aranže vzniknou „zevnitř“ a orchestrální zpracování dodáme my. Ty koncerty byly úspěšné a ředitel JFO, pan Jan Žemla, mě pak oslovil pro další připravované projekty.

Jan Lstibůrek. Foto: Petr Hrubeš

Aktuální projekt „Plus/Mínus Ro©k“ je již několikátým velkým programem, který s Janáčkovou filharmonií Ostrava připravuji a jsem za to vděčný. Je to krásný pocit, nosit dlouhé měsíce v hlavě všechny ty zvukové a hudební představy, a pak je společně zhmotnit s mistry svého oboru, jakými členové tohoto orchestru jsou.

Když už jste zmínil projekt Plus/Mínus Ro©k, zkuste nám jej, prosím, blíže představit. Jak vůbec vznikla prvotní myšlenka?

Dramaturgie JFO je v iniciování a uvádění crossoverových programů v kontextu tuzemské scény opravdu napřed, a mě velmi těší pozorovat, jak o každém novém projektu do hloubky přemýšlejí, ba co víc, těší mě být součástí tohoto procesu. V koncertních síních je dnes hodně různých programů typu „rock symphony“, my jsme se však chtěli trochu odlišit a celý projekt pojmout dramaturgicky odvážněji. Nejdeme tedy cestou výběru nejslavnějších skladeb napříč obdobími, ale zaměříme se na specifický rok 1991.

Proč právě tento rok?

Udělali jsme si důkladnou rešerši a vytáhli si z období let 1970 až 1995 patnáct největších hitů rockové hudby za každý jeden rok. Když jsme pak objevili, co všechno vzniklo v roce 1991, nebylo o čem pochybovat. Mám radost z takto vymezeného rámce a věřím, že mnoho návštěvníků koncertu si bude při poslechu dokonce vybavovat, co tehdy zažívali. Doufám, že jim tímto poskytneme výjimečný hudební stroj času do tohoto období.

Mikrofonu se chopí Hana Holišová a Michal Skořepa, kytarových pasáží se zhostí váš kolega Jiří Kučerovský. Proč zrovna tito umělci?

Upřímně si nedovedu představit moc jiných interpretů, kteří by tuto roli zvládli lépe. S Michalem Skořepou mě pojí letité přátelství, známe se již od konzervatoře, on studoval klavír u Karla Růžičky a já skladbu u Milana Svobody. Od té doby s úžasem pozoruji jeho cestu – od fantastického ztvárnění Jidáše nebo Ježíše v Karlínském nastudování muzikálu Jezus Christ Superstar. Jeho přístup ke zpěvu písní jazzového velikána a trumpetisty Cheta Bakera, hudební produkci pro kapely Wohnout či Kabát, desítky natočených videoklipů pro nejrůznější umělce a v neposlední řadě jeho senzační sólový projekt Pan Lynx. Michal ty písně prožije jako málokdo.

S Hankou Holišovou se setkávám poprvé a mám velikou radost, že je to právě u tohoto projektu. Je to velice zkušená interpretka, oceňovaná zpěvačka a herečka, pevně usazená v muzikálovém světě. Jsem si jist, že všem písním poskytne přesně to pravé interpretační ztvárnění a velice se těším, až ji na prvních zkouškách uslyším.

Zaplněný Gong, Queenie a JFO. Foto: se souhlasem JFO

No a v neposlední řadě Jiří Kučerovský. Kolega z doprovodné kapely Tomáše Kluse. Je to fenomenální kytarista, který je schopen s přehledem interpretovat díla jak kytarové české hudební avantgardy, tak skvěle a stylově zahrát i ty nejtvrdší hudební žánry. Vzhledem k tomu, že elektrická kytara bude v orchestru jediný „hostující" nástroj, potřebovali jsme přesně takovéhoto hudebního chameleona. Jirka se také postará o veškeré vokálové party, které jsou často v písních našeho playlistu naprosto nezbytné, a střihne si i jednu sólovku.

Ještě chci zmínit, že doprovodných vokálů se zhostí vokální skupina Permoník Karviná, která kromě jiného vyniká vzácnou schopností udržet stylovost a zůstat tak maximálně v daném žánru.

Pamatujete si, co jste na začátku 90. let dělal vy a jakou hudbu jste tehdy poslouchal?

V roce 1991 mi bylo devět a chodil jsem třetím rokem na housle, poslouchal, co bylo doma na kazetách – často překopírované z gramofonu, ten jsme měli nefunkční. Především Beatles – Please, Please me a Hard Days Night. To jsem poslouchal pořád dokola a mlátil jsem u toho vařečkami do polštářů. Později jsem u prarodičů našel ne moc známé LP Variace Josefa Vobruby, to mi rozšířilo obzory a zároveň jsem poprvé nahlédl do principu mixu různých hudebních žánrů.

Proč by si měli lidé přijít poslechnout koncert Plus/Mínus Ro©k?

Věřím, že to bude opravdu výjimečný hudební zážitek. Michal Skořepa i Hana Holišová jsou prvotřídní zpěváci, Jiří Kučerovský fenomenální kytarista a doprovodných vokálů se navíc ujme Vokální skupina Permoník Karviná. Nevím o tom, že by někdy vznikal takovýto crossoverový projekt, kde je využité takřka největší obsazení symfonického orchestru a kde má hlavní interpretační roli právě orchestr. Samozřejmě budeme využívat virtuozity kytaristy Jiřího Kučerovského, ale na podiu nebude žádná doprovodná rocková kapela, těžiště celého zvuku bude stát pouze a jen na symfonickém orchestru. Neskutečně se na to těším.

Děkuji za rozhovor.