Jan Žemla: Spojením festivalu a filharmonie vznikne silná aliance

„Festival vidím jako výkladní síň ostravské kulturní scény, která nabídne zcela unikátní program,“ říká o Mezinárodním hudebním festivalu Leoše Janáčka Jan Žemla, ředitel Janáčkovy filharmonie Ostrava, který nově vede i zmíněný prestižní festival. Ten proběhne od 1. června do 3. července.

Pane řediteli, co pro vás osobně znamená propojení JFO a MHFLJ?

Pro mě je to přirozené vyústění mé dlouhodobé profesní cesty v Ostravě. Janáčkova filharmonie i Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka vznikly ze stejného kulturního prostředí, sdílejí hodnoty, publikum i ambici pracovat s hudbou na nejvyšší úrovni. Propojení těchto dvou institucí nevnímám jen jako organizační krok, ale hlavně jako možnost vytvořit silnou, smysluplnou hudební alianci – do budoucna i s koncertním sálem – která dává umělecký i strategický smysl. Osobně je to pro mě velká zodpovědnost, ale také příležitost, jak pracovat dále s festivalem, který má velkou tradici a obrovský potenciál dalšího rozvoje.

Co to bude znamenat pro organizaci festivalu, jeho náplň, vyznění? Změní se něco?

Kontinuita je pro mě zásadní. Festival má svou tvář a historii, o které není důvod pochybovat. Změny proto nebudou skokové, ale spíše koncepční a dlouhodobé. Postupně dojde k užší koordinaci dramaturgie, produkce i plánování s Janáčkovou filharmonií, což přinese větší stabilitu a lepší mezinárodní vyjednávací pozici. Festival vidím jako výkladní síň ostravské kulturní scény, která nabídne zcela unikátní program.

Klasický repertoár zůstane základem festivalu, zároveň však chceme být otevřenější hudbě 20. a 21. století a citlivěji pracovat s geniem loci jednotlivých míst. Program budeme tvořit „na míru“ prostoru – ať už jde o Hukvaldy, industriální prostředí Ostravy, nebo další lokality. Do budoucna bych rád rozšířil i jazzovou linii festivalu. Držíme se identity klasického festivalu, ale programovou nabídku rozvíjíme tam, kde to dává smysl.

Jak vznikal nový vizuál festivalu? Nebojíte se, že pro konzervativnější publikum může být barevný Janáček příliš odvážný?

Festival zůstává pevně ukotvený ve své tradici, ale vizuální jazyk jsme cíleně posunuli. Vycházeli jsme z jednoduché otázky: Jak by asi Leoš Janáček působil, kdyby byl naším současníkem? Janáček byl totiž ve své době mimořádně odvážný, svérázný a vizionářský autor – a přesně tuto energii jsme chtěli do vizuálu přenést. S pomocí moderních technologií jsme ho symbolicky „oživili“ a nechali ho k publiku promluvit současným jazykem. Nejde o provokaci, ale o způsob, jak připomenout, že Janáček není muzeální postava, nýbrž živý zdroj inspirace, který má i dnes co říct.

Vizualizace: se souhlasem MHFLJ

Konzervativnější publikum bych nepodceňoval – často je otevřenější, než se zdá, pokud cítí, že za změnou stojí jasná myšlenka a respekt k obsahu. A ten zůstává zásadní.

Jak se daří stavba nového koncertního sálu? Údajně má půl roku zpoždění – mění se nějak plánované datum otevření?

Dokončení nového kulturního komplexu je dle současného harmonogramu plánováno na druhou polovinu roku 2028. Stavba koncertního sálu je mimořádně komplexní projekt a je třeba k ní takto přistupovat. Důležité pro mě je, že projekt pokračuje a že se neustupuje z nároků na kvalitu – akustickou, architektonickou ani technickou.

Harmonogram se u takto rozsáhlých staveb přirozeně vyvíjí, ale klíčové je, že město i další partneři mají stále jasnou vůli projekt posouvat. Pro Janáčkovu filharmonii i pro Ostravu je to zásadní investice do budoucnosti a tomu odpovídá i míra pozornosti, kterou stavbě věnujeme.

Vizualizace: se souhlasem JFO

Jaké máte plány pro nejbližší sezony, mám teď na mysli JFO i MHFLJ – co vlastně propojení přinese?

Smyslem propojení je chytré přizpůsobení festivalu i sezony Janáčkovy filharmonie tak, aby se obě platformy navzájem posilovaly. Festival by měl být místem premiér, zásadních hostů a projektů, které musí automaticky nabízet něco, co se v abonentních řadách JFO neobjevuje. Institucionální posílení jsem již zmiňoval-organizace festivalu automaticky otvírá dveře při jednáních o uměleckých angažmá v JFO. Zároveň využívám i své dosavadní a poměrně široké mezinárodní kontakty ve prospěch MHFLJ. Přinese to tedy v horizontu let výrazný programový upgrade. Logická je i organizační a finanční efektivita.

Do budoucna bych byl také rád, kdyby se Janáčkova filharmonie stala rezidenčním orchestrem festivalu, kde se zaměří na projekty, které se vymykají běžné sezónní produkci. Pro publikum to bude znamenat silnější vazbu mezi festivalem a celoroční činností orchestru, pro město pak další posílení jeho kulturní značky.

Ví se o vás, že nejste Ostravan, ale dojíždíte sem z Brna – jste už alespoň částečně Ostravanem?

V Ostravě jsem už třináct let a stal se z ní de facto můj druhý domov. Sžil jsem se s jejím tempem i mentalitou. Je to město, které si na nic nehraje, stará se tak nějak samo o sebe a má zdravou hrdost, která přirozeně vybízí k dalšímu rozvoji.

Ostravané jsou rázovití, přímí a nároční – a právě to mi vyhovuje. Všechno je tu o něco rychlejší a otevřenější. Pokud se dá pocit sounáležitosti měřit mírou angažovanosti a dlouhodobého závazku, pak si myslím, že už k Ostravě bytostně patřím.