Jeden den v Glivicích. Polské město jako protipól Ostravy

Oproti Katovicím jsou Glivice kompaktnější a působí na první pohled útulněji, na náměstí tu jsou lauby a mezi staršími činžáky nelze spatřit tolik novostaveb jako v centru aglomerace. Střed města a hlavní bulvár jsou i v sobotu příjemně živé, což je pro Polsko typické.

Pekárny a obchůdky tu mají otevírací dobu nastavenou mnohem více ve prospěch příchozího zákazníka, běžně je otevřeno v sobotu odpoledne, případně celý víkend. Z centra Ostravy na něco podobného vůbec nejsme zvyklí, zde je dvanáctá polední jakousi hodinou smrti všeho otevřeného, pak člověku nezbývá než odjet autem do obrovských obchodních center.

Největší spojitost s Ostravou lze v Glivicích najít v podobě domu architekta Ericha Mendelsohna, jímž je bývalá Weichmannova textilka z roku 1922. Podobně jako ostravský obchodní dům Bachner je však tato stavba z větší části nevyužívaná, ač se v době návštěvy Glivic zdálo, že se zde chystají stavební úpravy. Dům najdete snadno, nachází se na ulici Zwycięstwa spojující historické centrum s nádražím.

Na jídlo vybíráme Boska Ramen, což je podnik na stejném bulváru, jen asi 200 metrů vzdálený od Mendelsohnova domu. Naše představy o dobré japonské kuchyni rychle nabírají jasné obrysy. Podnik je veden jako větší provoz a kromě osmi druhů ramenu, na který jsem sem přišel, si dáte také další typická japonská jídla jako tonkatsu, tedy smažené vepřové s kari a rýží, nebo udon, široké nudle z pšeničné mouky charakteristické chuti. Mnou vybraný krémový slepičí vývar tori jiro shoyu je vynikající, hlavní misi výletu tedy považuji za úspěšně splněnou!

Jednoznačný tip pro výletníky s dětmi je v Glivicích botanická zahrada. Zvlášť v zimních měsících se člověku ne vždy chce trávit všechen čas venku a ve sklenících je příjemně teplo. Vstupné stojí v přepočtu zhruba sto korun a šedesát pro děti a důchodce, což jsou doslova lidovky. Navíc lze zakoupit i rodinné vstupné, takže vám nic nebrání ponořit se do světa exotických rostlin, kaktusů, palem nebo cizokrajných plazů a ryb. Skleníky jsou poměrně rozlehlé a pokud je hodláte prozkoumat důkladně, připravte si minimálně hodinu času.

Nejznámější památkou ve městě je dřevěný vysílač, který je prý nejvyšší svého druhu na světě. Fingovaný útok na něj posloužil nacistům jako záminka k napadení Polska. Těsné okolí je volně přístupné i s množstvím vysvětlujících cedulí, takže se v historii tohoto místa neztratíte.

Foto: Kseniya Dušek

Zpátky do centra! Na brunch nám místní patrioti doporučili Szmery Bajery, kde jsou vyhlášená turecká vejce. Mne nejvíce zaujala horká čokoláda, protože si jí lze objednat jen jeden malý shot, podobně jako to běžně bývá s kávou. Jako zpestření super. Vynikající byl jejich speciální zázvorový čaj s rozmarýnem, hřebíčkem, citronem a medem prodávaný pod názvem napar imbirowy. Ideální tip pro ty, kteří míří do kaváren za jiným sortimentem, než je káva.

Ale kam tedy na pořádnou výběrovku, ptáte se? Vyzkoušeli jsme Kafar, moderně pojatou, lehce extravagantně zařízenou kavárnu vyvedenou ve výrazných barvách jako růžová, červená, modrá a hnědá. Flat white byl perfektně dotažený, dali jsme si kromě něj ještě cappuccino a filtr. Chvíli jsme se bavili polemikou, co by ještě v interiéru šlo lépe barevně sladit. Obsluha v Kafaru byla vůbec nejlepší ze všech námi navštívených podniků.

Pokud budete mluvit pomalu, jednoduše a zřetelně, nemusíte se v Glivicích obecně bát komunikovat s obsluhou česky. Osobně používám češtinu, do níž pro lepší srozumitelnost míchám polská slova jako bilet (lístek). Beru to jako malý příspěvek české kultuře, aby nám naši sousedé lépe rozuměli!

Ke Glivicím se váže několik zajímavostí. Jedná se o nejbohatší město katovické aglomerace a největší vnitrozemský přístav v Polsku. Osobně mi je velmi sympatické motto města: Budoucnost je tady. Stejně jako v Katovicích je zde skvěle opravený hlavní dopravní uzel. Přestupní centrum, které sdružuje železniční stanici s autobusovým nádražím, je modernizované způsobem, který můžeme z Ostravy závidět.

Čím více pak člověk cestuje po těchto konkurenčních městech, tím více nerozumí tomu, proč jsme v Ostravě nuceni pohybovat se v nelibých prostorách jako Frýdlantské mosty, ÚAN nebo hlavní nádraží, které nejsou zodpovědní lidé v příslušných institucích schopni smysluplně uchopit a zmodernizovat. Je to pro nás varovný prst. První dojem ze vstupních bran do města by měl být prioritou.

Pokud vás láká další zajímavá moderní stavba, můžete cestou omrknout multifunkční arénu PreZero. Ta při koncertech pojme asi 17 tisíc diváků, slouží ale také pro sportovní akce. Vzhledem k tomu, že se v tomto roce bude pro halové sporty stavět v Ostravě zcela nová aréna, ač tedy značně menších rozměrů, a o nové multifunkční aréně se nahlas uvažuje, může být glivická aréna zdrojem inspirace a jedním z příkladů, jak podobný problém vyřešili naši sousedé.

Abychom měli gastronomickou nabídku kompletní, vyzvídali jsme u znalců některá další místa, kam stojí za to zajít a ochutnat jejich kuchyni. Restaurace Furora má dnes tolik oblíbenou neapolskou pizzu s nadýchanými, mírně připálenými okraji. O Dos Gutos se pak traduje, že je to nejlepší mexické jídlo v celém Polsku. La Pinsa zase nabízí specialitu podobnou pizze. Pinsa je narozdíl od pizzy oválného tvaru a těsto má jinou chuť. Pokud tedy máte odvahu zkusit z italské kuchyně méně známé jídlo, bude to pro vás ideální místo.

Do Glivic lze nejsnáz dojet autem, my to s hybridním vozem od firmy Autobond zvládli těsně pod jednu hodinu. Spojení české a polské aglomerace je po dálnici pohodlné. Pokud volíte ekologičtější vlak, přestupte v Katovicích z mezinárodního expresu na osobák a počítejte s dobou cestování něco přes dvě hodiny. Pokud spojíte ekologii s pohodlím a vyrazíte elektrovozem, naše slezské ovzduší vám poděkuje.

Glivice jsou obecně skvělou alternativou k tradičně častěji navštěvovaným Katovicím. Bez obav je tedy doporučujeme zařadit na seznam míst, kam na jeden den na výlet, pokud jste v nich ještě nebyli!

Foto: Kseniya Dušek