Společnost
24/10/2021 Petr Broulík

Jsem z Krásného Pole! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

​Krásné Pole, tato dříve dlouho samostatná obec, bývala až do začátku minulého století tak chudou, že neměla vlastní učitele ani kněze.

Na konci druhé světové války, kdy ještě mezi ní a Ostravou nestálo obrovské sídliště Poruba, patřila obec, přes kterou prošla fronta při bojích o Ostravu, dokonce k nejponičenějším v Československu.

Dnes by se Krásnému Poli, tomuto okrajovému městskému obvodu Ostravy, mohlo naopak s nadsázkou přezdívat ostravské Beverly Hills. Žije v něm řada vcelku majetných obyvatel, kteří si v Krásném Poli postavili honosné domy i moderní vily. Přišli sem za přírodou a hlavně čistším vzduchem.

Dobře se jim tu žije a také trochu díky nim Krásné Pole vzkvétá tak jako nikdy předtím.

Proč Krásné Pole? Pro krásný výhled na Beskydy?

Proč se tento ostravský obvod jmenuje Krásné Pole? Prý pro svůj opravdu nádherný výhled na Beskydy a blízké okolí. Ale které pole si zasloužilo onen název Krásné, že se stalo názvem této vesnice? To už dnes stěží někdo zjistí, ač nad tím mnozí návštěvníci obvodu či jeho obyvatelé hloubají nebo se o ně přou.

„V roce 2024 budeme slavit šest set let od první zmínky o obci, ale ta je nejméně o osmdesát až sto let starší, jen o ní zprávy z dřívější doby nejsou. Už první zmínka totiž hovoří o funkční vsi, která měla osmdesát chalup a byl z ní nějaký roční důchod ve výši několika stovek zlatých,“ říká starosta a dodává, že obvodní úřad chce vydat k tomuto výročí fotografickou knihu s vyznáními Krásnému Poli od významných občanů.

Patří mezi ně i pan Zdeněk Bajgar, který už napsal o historii obce čtyři knihy a letos oslavil úctyhodné devadesátiny. Přesto se za odborníka na historii nepokládá.

Čtěte také: Jsem z Hrabové! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Stal jsem se badatelem z nouze, protože Krásné Pole nemělo žádné historické záznamy, kroniky ani souvislejší prameny. Začal je sice sepisovat jeden z našich občanů, pan učitel Antonín Tichý, ale už se na to kvůli vysokému věku necítil a zeptal se mě, zda v tom nechci pokračovat. Tak jsem se do toho ve svých osmdesáti pustil,“ říká Zdeněk Bajgar.

Kmotrem obce se stal Zlín, děti z obce dostávaly k Ježíšku pravidelně boty

Zdeněk Bajgar napsal také knihu o velké a dnes trochu zapomenuté poválečné charitativní akci Budujeme Slezsko. Při té se od roku 1946 řada velkých českých měst stala kmotry vesnic a vsí na Opavsku a ve Slezsku, kterými prošly tvrdé osvobozovací boje a tyto obce byly válečnou vřavou v dubnu 1945 velmi poničené. Například Krásné Pole dostalo jako kmotra tehdy ještě stále baťovský Zlín.

Proto byli obyvatelé Krásného Pole po válce hodně zásobováni botami. „Zdejší děti dostávaly na každé Vánoce pod stromeček soupravu bot. Nejprve se pořádaly sbírky a všechno, co se vybralo v českých městech a podnicích, se posílalo do ostravské kanceláře pomoci a tam se to rozdělovalo do jednotlivých obcí. Ale darovaných věcí bylo tolik, že organizátoři to rozdělovat nezvládali a posílali celé vagóny pomoci do dědin. Někdy ale s věcmi, které obec ani moc nepotřebovala. Tak se přešlo na přímou pomoc kmotrů vždy jedné obci a na pomoci se zástupci obcí domlouvali. A přišel na to bývalý učitel a starosta Krásného Pole Jindřich Šajnar,“ říká badatel Zdeněk Bajgar.

„A tak každá dědina dostala nějakého kmotra, po slezsku zvaného křestnička, v podobě českého města nebo obce. Některé záznamy uváděly, že jich bylo sedmdesát, ale já jsem zjistil, že jich bylo dvakrát tolik!“ říká Zdeněk Bajgar. „A někteří současní starostové vsí na Opavsku ani nevěděli, že nějakého takového kmotra po válce měli. Třeba bohatá Praha byla kmotrou Klimkovic a hodně do nich investovala.“

Vznikly tu v nedávné době celé nové ulice

Starosta Krásného Pole Tomáš Výtisk říká, že lidem se dnes v Krásném Poli žije oproti minulosti opravdu dobře. Dokládají to počty obyvatel, kterých tady stabilně od roku 1990 přibývá. Průměrně tento nárůst činí téměř dvě procenta, což je asi padesát lidí ročně.

„Takže když jsem v roce 2006 nastupoval do funkce, měli jsme nějakých 2 200 obyvatel, teď jich máme téměř 2 800. A ve výstavbě jsou dva velké developerské celky, takže předpokládám, že do pěti let překročí počet našich obyvatel hranici tří tisíc. Což ovšem nemusí být vždy výhoda,“ říká Tomáš Výtisk.

Čtěte také: Jsem z Poruby! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

Podotýká, že tomuto jevu se říká suburbanizace. Což znamená „poměštění vesnic“. V případě Krásného Pole se navíc jedná o poměštění jedné z historicky nejzaostalejších vesnic či lokalit na Ostravsku.

„Přibývají nám lidé i díky výhodě, že ležíme na návětrné západní straně Ostravy, kde je relativně dobré životní prostředí. Nikdy jsme nebyli postižení žádnou průmyslovou výrobou, nejsme poddolováni. Takže díky tomu jsme se stali vyhledávanou lokalitou pro nadstandardní bydlení. Vznikly tady v posledních dvaceti letech doslova celé ulice i domy se skutečně nadstandardním bydlením. A bydlí v nich samozřejmě lidé movití,“ říká starosta.

Krásná příroda. Kdo by tu nechtěl bydlet?

V Krásném Poli tak žije řada lidí, kteří podnikají v Ostravě, mají toto město v blízkém dosahu a žijí na jeho kraji v relativním klidu a čistém prostředí. Tedy na vesnici.

„A kdo by tady nechtěl bydlet? Kolem dokola jsou krásné lesy, jsou tu potoky a potůčky a kolem nich údolíčka a lesíky. Je tu ideální prostředí na procházky. Do města je to jen skok, je tu skvělé spojení tramvají či autobusem a díky rychlostním komunikacím je tu i spojení s okolním světem. Je to pár minut na dálnici a už dva roky funguje prodloužená Rudná, která náš katastr protíná. V dosahu je svinovské nádraží i mošnovské letiště, je to dvacet minut autem,“ shodují se starosta i badatel.

Starosta však upozorňuje, že nárůst obyvatel neznamená jen klady, ale i některé zápory. „Pociťujeme například, že už máme malou školu a musíme stavět přístavbu, abychom měli dost tříd. Museli jsme postavit novou školku, když už ta stará nevyhovovala. Nedostávají se už nám pomalu také místa na hřbitově,“ vypočítává Tomáš Výtisk.

Noví obyvatelé, chataři, obec musí příliv brzdit

Spousta nových obyvatel totiž nemá v Krásném Poli trvalé bydliště, aby nemuseli měnit adresy svých firem. Obvod má také na svém území chatové oblasti, takže kromě asi osmi set padesáti rodinných domů má Krásné Pole i 325 chat a chatek v zahrádkářských či chatových osadách. Což je zejména přes léto dalších až tisíc lidí, kteří infrastrukturu v tomto obvodu využívají. Někteří majitelé chat však zůstávají zejména v důchodu na svých chatách i celý rok a někteří si tam zřizují i trvalé bydliště.

Proto se zastupitelé Krásného Pole díky územnímu plánu snaží příliv dalších obyvatel spíše brzdit.

„Téměř jsme nerozšířili v územním plánu stavební plochy pro nové domy, aby se nám přistěhovalectví nevymklo z rukou. Zatím to zvládáme. Ale zájem je stále vysoký, mám měsíčně tři čtyři telefonáty, maily i ústní žádosti, jestli nejsou v Krásném Poli volná stavební místa,“ říká starosta Tomáš Výtisk.

Což však přináší zahušťování zástavby uvnitř obce. „Každý, kdo má větší zahradu, zjistil, že má doma tři čtyři miliony v pozemcích, a tak jí kus prodá. A vyroste tam další dům,“ říká starosta.

Mariánské zastavení nebo „okno do krajiny“

V Krásném Poli vznikají jak pro obyvatele, tak pro návštěvníky také atraktivní rekreační místa. Vedou sem například od porubského Domu sester přes Porubský les a kolem hvězdárny a planetária cyklostezky. Jedna z nich, označená jako W, provede cyklisty Krásným Polem a „vykličkuje“ na Velkou Polom.

Čtěte také: Jsem ze Slezské! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Vede přes údolí potoka Mešnice. A v místě, kde cyklostezka tento potok překračuje, vzniklo pěkné zastavení, tedy odpočívadlo, kde dříve vždy býval mariánský obrázek. Nyní je přestavěné a kromě obrázku Panny Marie je tam zahradními prvky ztvárněný růženec. Vypadá to velice pěkně a vznikl tak častý cíl i běžných pěších turistů nebo lidí venčících své psy,“ říká starosta.

A právě kousek od toho místa má vzniknout další zastavení v podobě vyhlídkového místa. Majitel se rozhodl tam vysázet sad ze stromů původních odrůd ovocných stromů a na jeho konci u polní cesty na kopci s nádherným výhledem na všechny strany buduje turistické zastavení s lavičkami, ohništěm a tři a půl metru vysokou vyhlídku v podobě trojnožky, takzvané „okno do krajiny“.

Mají nejvyšší bod Ostravy, trumfli i klesající haldu Ema

A jako zajímavost dodává, že Krásné Pole je nejvyšší bod celé Ostravy, to místo je kousek od krásnopolského hřbitova u vodárenské věže a má 334 metrů nadmořské výšky. „Už to není halda Ema. Ta vyhořívá a je už o deset metrů níže než měřila,“ usmívá se starosta Tomáš Výtisk.

Badatel Zdeněk Bajgar dodává, že z Krásného Pole je vidět na jihu nádherné panorama Beskyd s Lysou horou a na druhou stranu od hřbitova je zase krásný výhled na Ostravu, kde je vidět radniční věž, Slezská Ostrava. Dalším místem k navštívení je krásnopolský rybníček Lacha, který jeho majitel zkulturnil, postavil u něho zázemí pro kempování a grilování, chová v něm ryby a pronajímá toto místo třeba klubu důchodců, zahrádkářům nebo i obvodu k různým akcím jako je třeba smažení vaječiny nebo opékání vuřtů.

Lišky a jezevci, další obyvatelé Krásného Pole

Hned za rybníkem, v místě kaskád polí, kterému se říká „Vinohrady“, a dál směrem na Porubu mají zase krásnopolští myslivci bažantnici a v tomto zarostlém koutě bydlí podle starosty lišky a jezevci!

„V životě jsem tu jezevce neviděl, ale nedávno na výroční schůzi myslivci říkali, že dva jezevce zastřelili. A sedmnáct lišek za loňský rok. Takže tu opravdu jsou. Vždy za lovnou sezónu nějaké uloví. Žijí tady prý dvě rodinky jezevců. Myslivci o nich vědí, jen redukují jednou za rok jejich počet,“ říká Tomáš Výtisk.

Dodává, že jezevci jsou v podstatě škůdci. „A žerou mladé ptáky a malé zajíčky,“ říká starosta. A Zdeněk Bajgar dodává, že v Krásném Poli bývali hodně jezevci před válkou. „Pamatuji si to jako děcko. Od té doby jsem o nich neslyšel, ale teď se, zdá se, vrátili,“ říká badatel.

Všichni Výtiskové pocházejí z praotce v Krásném Poli

Oba jsou rodáci a Krásné Pole by dnes za nic nevyměnili. „Bydlel jsem jen šest let na bytě v Porubě, tedy na dohled. A hned jak to šlo, jsem se do Krásného Pole vrátil,“ říká starosta Tomáš Výtisk. A dodává, že má ke Krásnému Poli stejný postoj jako jeho maminka.

„Když ji vyvezu někam do Ostravy, třeba k lékaři nebo za příbuznými, tak když se vracíme zpět, vždy říká, že to tam mají pěkné, ale v Krásném Poli je to stejně nejhezčí,“ říká starosta, jehož jeden z dědů byl obecní kovář v bývalé kovárně, druhý děda z matčiny strany byl místní kapelník.

Rodokmen, který zpracoval jeden příslušník rodu Výtisků pocházející z Háje ve Slezsku, také prokázal, že všichni Výtiskové pocházejí od jednoho praotce Výtiska, který žil v Krásném Poli.

Jsem z Jihu! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Asi i herečka Vytisková, co hraje v seriálech na Nově, nebo kapitán vítkovického hokeje Jan Výtisk. Ti všichni mají podle rodokmenu své kořeny tady, v Krásném Poli. Vůbec první známý Výtisk, který sem zřejmě přišel odněkud z Polska, se narodil v roce 1592. A tak je prý rod Výtisků dohledatelný v historii dále než je rod anglické královny,“ říká s úsměvem starosta Krásného Pole, který vzpomíná, že si jako kluk hrával v údolí Mešnice. „To byl můj klukovský rajón. Až po mlýn. A v zimě jsme bruslili třeba na rybníku Lacha,“ vzpomíná starosta.

Narodil se v době hospodářské krize, otec mu zemřel v koncentráku

Dětství Zdeňka Bajgara však nebylo moc bezstarostné. Narodil se v roce 1931, tedy v době světové hospodářské krize. Jeho otec byl dělník, později učňovský mistr, ale pracoval za krize jen dva, někdy tři dny v týdnu. „Takže jsem vyrůstal ve skromných poměrech. Otec sice zdědil chalupu a asi dva a půl hektaru pole, ale musel vyplatit svých pět bratrů a jednu sestru. Takže byl hodně zadlužený a hned na začátku manželství přišla krize,“ vypráví Zdeněk Bajgar.

Navíc v roce 1941 za protektorátu gestapo jeho otce zatklo za ilegální činnost. „Poslali ho do koncentráku a tam v roce 1942 zemřel. Takže takové bylo moje dětství. Nebylo nijak veselé, i když člověk si vzpomíná jen na to dobré a tak mám na dětství i pěkné vzpomínky,“ říká badatel.

A říká, že v Krásném Poli prožil celý svůj život kromě čtyř let studií v Praze. „Jsem ale fanda cestovatel. Zcestoval jsem skoro všechny státy Evropy a ještě spoustu dalších zemí. Ale nikdy by mě nenapadlo, že bych chtěl bydlet jinde než v Krásném Poli. A přestože mi několikrát nabízeli místo na ministerstvu v Praze i s bydlením, nikdy jsem neměl zájem,“ směje se.

Mnoho obyvatel Krásného Pole se kdysi neumělo ani podepsat

Starosta Krásného Pole a badatel Zdeněk Bajgar se shodují, že na přelomu 19. a 20. století měli v tehdy velmi chudé obci převahu hlavně takzvaní kovozemědělci. Tedy bývalí rolníci, kteří při industrializaci Ostravska začali pracovat v průmyslových závodech a doma ještě obhospodařovali svá pole nebo statky. „Takže spíše dřeli od rána do večera a docházeli často i pěšky do Vítkovic nebo do dolů a o víkendech nebo odpolednách pracovali na svém,“ popisuje starosta.

Zdeněk Bajgar říká, že do poloviny 19. století, tedy do zrušení roboty, bylo Krásné Pole v rukou zaostalých, nevzdělaných a negramotných sedláků.

„Zajímavé je, že povinnou školní docházku zavedla Marie Terezie v roce 1774, ale ještě v sedmdesátých letech 19. století, tedy dvě stě let poté, se třetina svědků do krásnopolských matrik podepisovala třemi křížky. Takže za mládí nechodili do školy, která byla navíc až ve Velké Polomi a přes zimu se tam nedalo kvůli sněhu někdy ani dojít,“ říká badatel a dodává, že z těchto pologramotných sedláků se také rekrutovali tehdejší starostové, kteří obec vedli.

Učitelé si z chudé obce rychle pomáhali pryč

Oba dodávají, že gramotná úroveň obce se většinou posuzovala i podle toho, kolik vychovala kněží. „V té době z Krásného Pole nevzešel ani jediný kněz. A když se v Krásném Poli ve třicátých letech minulého století otevřela škola, tak v ní neučil ani jediný místní učitel. Do druhé světové války se tak ve škole vystřídalo pětasedmdesát učitelů. Byla to velká frekvence, protože v tak chudé obci nechtěl nikdo z nich zůstat. Když je sem dosadili, pomáhali si rychle pryč. Neučil tady do války ani jeden rodák,“ dokreslují, jak byla samostatná a malá obec kdysi na periferii zájmů.

Už v meziválečném období však začali v Krásném Poli působit učitelé a lidé, kteří pak velmi přispěli k rozvoji vzdělanosti a rozvinuli kulturu a společenský život. Patřili mezi ně třeba učitel Bana, malířka a etnografka Helena Salichová, která si Krásné Pole zamilovala, chodila navštěvovat babičky a z jejich vzpomínek a povídání sepsala například knihu Stařenčina loktuše. „Tam je o životě v Krásném Poli poměrně hodně,“ říká Zdeněk Bajgar.

Obyvatelé si při krutých bojích o Ostravu hloubili vlastní kryty

Při osvobozovacích bojích Ostravsko-opavské operace se Krásné Pole stalo podle starosty jednou z vůbec nejponičenějších obcí v Česku. Obyvatelé obce, kteří jakoby tušili, co obec čeká, si začali před blížící se frontou hloubit na svých zahradách, v lesích nebo na polích vlastní kryty.

Jsem z Vítkovic! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Já jsem prožil osvobození v krytu na naší zahradě. Některé kryty byly i mimo obec, ale my jsme si se sousedy vykopali na naší zahradě jámu a tu jsme překryli stropem ze tří vrstev v lese nakácených stromů. Tam jsme seděli na lavicích, když se blížila fronta a pak se bojovalo ve vsi. Ves ničilo hlavně dělostřelectvo a nálety bombardérů a letounů. A pak si pamatuji, že ve čtyři hodiny ráno začal někdo bouchat na vstup do toho krytu, který byl zakrytý trávníkem. Byli to Rusové!“ bouchne Zdeněk Bajgar vzrušeně do stolu.

Pamatuje si také, že v prvních hodinách osvobození doprovázel ruského vojáka kolem domu, kde se ve sklepě zabraného stavení Rusům předtím bránili němečtí vojáci.

„Chtěl jsem se podívat jako zvědavý kluk, jestli lidé v domě přežili. Ten dům stál na křižovatce a Němci tam na silnici napříč nastavěli kovové zátarasy. Zaslechl jsem ze sklepa sténání. Upozornil jsem ruského vojáka na hlasy. Někdo tam je...“ vzpomíná Zdeněk Bajgar. A dodává, že ten Rus odjistil granát, hodil jej do sklepa, a s ledovým klidem odpověděl: „Už není“.

Prarodiče starosty si zřídili bunkr ve srázu

Prarodiče starosty Tomáše Výtiska si zase vykopali kryt asi čtyři sta metrů od domu v údolí Mešnice. „Tam je v polích takový sráz, tak v tom srázu měli svůj bunkr,“ říká Tomáš Výtisk a dodává, že v Krásném Poli padlo při bojích o Ostravu 78 rudoarmějců, ale žádný československý voják, protože obec nebyla na hlavním tahu útoku československých tanků.

„Tento hlavní tankový útok vedl z Hrabyně na Velkou Polom přes Dolní Lhotu, Čavisov a Klimkovice. Přes nás šla ruská pěchota, o Krásné Pole se bojovalo celé tři dny. Rudoarmějci do katastru obce došli 26. dubna, což slavíme jako den osvobození, pak se bojovalo celý den 27. dubna a ještě další den se bojovalo na jižní části, na samém konci obce,“ říká starosta Tomáš Výtisk.

Podobně jako třeba v blízkém Pustkovci, kudy prošel směr hlavního útoku na Ostravu, tak i v Krásném Poli zůstalo po dubnu 1945 mnoho poničených ruských a německých tanků.

Poválečný rozmach Krásného Pole ustal, když ho připojili pod Porubu

I díky poválečné pomoci „kmotra“, města Zlína začala postupná obnova obce a hospodářský rozmach Krásného Pole, především na konci padesátých let, kdy vznikl v obci sužované suchem vodovod, a pak zejména na přelomu šedesátých a sedmdesátých let.

To místní samostatný národní výbor nechal v Krásném Poli vystavět obchodní středisko, školu, vyasfaltovaly se cesty, vybudovala se část kanalizace, byť jen dočasná.

Jsem ze Staré Bělé! Proč se tu žije nejlépe v Ostravě?

„Avšak když se v roce 1975 Krásné Pole stalo součástí Ostravy, tak tím veškerý tehdejší rozmach obce skončil. Skončili jsme totiž pod Porubou a ta se o nějaké Krásné Pole vůbec nestarala. Sem nešla jediná koruna investic. Období mezi lety 1975 až 1993 bylo obdobím naprosté stagnace obce,“ říká starosta Tomáš Výtisk. „Až když jsme vznikli jako samostatný obvod a začali se sem stěhovat majetní lidé, si situace vyžádala investice do infrastruktury.“

Právě se staví nové třídy pro školáky i domov pro seniory

Starosta Krásného Pole připomíná, že Krásné Pole otevřelo na podzim loňského roku novou sportovní halu, v současnosti obvod staví přístavbu tří tříd v základní škole a v pracovně starosty nyní visí vizualizace v současnosti stavěného domu seniorů v Krásném Poli, který vyrůstá poblíž obecního úřadu.

„Hotovo by mělo být na konci listopadu. V domově by mělo být dvacet bytů pro asi dvaadvacet osob. Spousta vdov zůstane na baráku samotných, děti odejdou a ony mají samy pro sebe dvougenerační dům. Psychicky ani finančně ho nejsou schopny utáhnout, avšak nechtějí z Krásného Pole odejít. Tak pro tyto lidi domov stavíme,“ vysvětluje starosta.

A devadesátiletý Zdeněk Bajgar dodává: „Tam kde bydlím, žije v rodinných domech na třicet vdov. A jen já jako jediný vdovec,“ usmívá se.

Rozdal všem dvacet milionů, aby rozhodli, co má přednost

A co Krásnému Poli ještě chybí? Když starosta Tomáš Výtisk zahajoval své zatím poslední volební období, uspořádala obec v lednu Tříkrálovou slavnost a starosta tam svolal všechny zástupce veřejného života v obci. Zástupce stran, politických klubů, spolků, zahrádkářů, hasičů, zástupce školy, planetária či majitele firem. Sešlo se jich v sále na sto dvacet.

„Finále byla taneční zábava. Ale předtím jsme popracovali. Na zdi sálu jsem roztahal všechny připravené projekty, bylo jich celkem dvanáct. A každý z těch sto dvaceti lidí dostal lepicí papírky a na každém z nich bylo číslicemi napsáno jeden milion korun. Každý jich dostal dvacet a mohl rozdat ty své miliony libovolně mezi ty akce, kterým fandil nejvíce. Jak chtěl. Třeba mohl dát dvacet jedné akci, nebo je v různém poměru rozdělit mezi více akcí,“ vysvětluje Tomáš Výtisk.

A pořadí dopadlo takto: dostavět školu, dostavit sportovní halu, potom dům seniorů a na čtvrtém místě skončilo přebudování bývalého domu zahrádkářů na kulturní dům. „Ty první tři v pořadí máme splněny, dům zahrádkářů čeká,“ říká starosta.

Pátou akcí v pořadí bylo například rozšíření autobusové linky až do dolní část obce, kde jezdí z porubské smyčky tramvaj. Také tohle už splnil v první zářijový den Dopravní podnik Ostrava. Stejně jako z tohoto seznamu zmizela cyklostezka, která už je také hotová a už slouží cyklistům. Z dvanácti projektů tak má obce dnes šest splněných, ostatní zatím čekají na realizaci.

Říkali si „kuferkáři“, teď jsou to „Krasničani“

Dnes žije v Krásném Poli řada nových obyvatel, kteří si tu postavili domy od devadesátých let minulého století a v novém miléniu. „Máme ale štěstí, že se neseparují a nestaví si kolem svých domů žádné hradby. Že se sžili nebo sžívají se starousedlíky a zapojili se do života obvodu,“ říká starosta.

Tito noví obyvatelé si sami přezdívají „kuferkáři“. Na znamení, že mnozí se sem přišli nastěhovat pouze s kuferkem a tímto pojmenováním si dělají sami ze sebe trochu legraci a například dlouhých dvacet let pořádali ples kuferkářů. „Kde zvali samozřejmě i místní, jen ho organizovali,“ říká starosta.

Dodává, že tito „přistěhovalci“ se tak nemusí nazývat navždy, protože Krásné Pole jim po pětadvaceti letech, co do obce přistěhovali, „uděluje“ titul „Krasničanů“. Přesto se tu nedávno hrál další ročník obvodního turnaje v hokejbalu a účastní se ho čtyři družstva: Horní konec, Dolní konec, Kuferkáři a Střední konec. To je taková místní specialita, že máme v obci i střední konec,“ směje se starosta Krásného Pole.

Mají tu nejlepší jezdce motokrosu

Už v meziválečném období začala v Krásném Poli působit řada spolků. Dodnes z té doby přežili asi nejaktivnější dobrovolní hasiči a Sokol. Posléze vznikly v Krásném Poli další spolky, například zahrádkářů, myslivecký spolek, chovatelů domácího zvířectva či velice úspěšný spolek chovatelů poštovních holubů, který sbírá i mezinárodní ceny. Funguje tu i klub seniorů a také folklorní kroužek Krasničan, v němž tancují a zpívají děti, ale teď už i jejich maminky. V místním kostele při mších zpívá, ale i běžně koncertuje pěvecký sbor.

Ze sportovních klubů tu funguje Sokol, který má nejen fotbalisty, ale také družstvo stolního tenisu a dokonce motokrosové družstvo. „Pozor, máme dokonce mistra České republiky v offroad maratonu a dokonce i vicemistra. Sokol Krásné Pole v této celorepublikové soutěži obsadil první a druhé místo mezi týmy z celé republiky!“ pyšní se starosta Tomáš Výtisk.

Možná i díky kdysi velmi vyhlášené nedaleké Vřesinské strži, kde se sice už nejezdí, ale její tradice zřejmě přitahuje k tomuto sportu další a další vyznavače.

Krásné Pole obnovilo „kozelek“, loni ho stihli ještě před lockdownem

Obci se také podařilo asi tři roky před covidem obnovit některé ze starých tradic. „V meziválečném období a ještě těsně po válce tady byla úžasná a velká tradice pořádání masopustního průvodu. Říkají mu v místním nářečí „kozelek“ a průvod masopustních masek tu projde skutečně od dolního konce obce až na horní.

„Poprvé se uskutečnil před těmi čtyřmi lety, měl fantastický úspěch a všichni se převlékli do nejnemožnějších maškar. Bylo to skvělé, ale pak přišel covid a přerušil nám slibně začínající obnovenou tradici. Přitom covid uhodil loni v březnu, ale my jsme ještě loni měli 16. března kozelek. Dokonce jsme na něm měli koňský povoz s plačícími cikánkami, máme i basu, kterou pak pochováváme. Je to úžasná akce a doufáme, že se nám ji podaří příští rok znovu nastartovat,“ říká starosta Krásného Pole.

A jako další novou tradiční akci zmiňuje Gulášfest, na který se schází minimálně půlka dědiny a o nejlepší guláš soutěží hasiči, myslivci a další party. Starosta připomíná i velkou spolupráci obce s polskou vesnicí Zawada, která se gulášfestu také se svým družstvem účastní.

Nejsme Polané ani Krásnopolští. Jsme Krasničani

Zdeněk Bajgar připomíná, že obyvatelé Krásného Pole si říkají „Krasničané“. Což je podle něho zajímavé, protože se při tomto oslovování hlásí k přídavnému jménu názvu obce a ne k jeho podstatnému jménu.

Takže, zatímco obyvatelé Velké Polomi si říkají Polomjaci a obyvatelé různých Lhot si říkají Lhoťané, obyvatelé Krásného Pole si říkají Krasničané. „Nejsme tedy ani Krásnopolané ani Polané. My to tu prostě máme všechno trošku jinak. Máme i zvláštní místní slezské nářečí,“ říká a uvádí příklad.

V nedaleké Dolní Lhotě se totiž například říká: „Kaj tietko, kaj idětě, jak to tiela veděte?“ (spisovně „Kam tetko, kam jdete, kam to tele vedete?), ale v Krásném Poli se vyslovuje: „Kaj čiečko, jak idčeče, kaj to čiela vedčeče?“ „Jinak než takto moje maminka nemluvila,“ říká Zdeněk Bajgar, ovšem oba odmítají, že by v tomto krásnopolském původním nářečí byla slyšet polština. „To je praslovanský základ našeho jazyka. Čechům to zní polsky, ale Polákům vůbec ne,“ shodují se badatel i starosta.

Sdílejte článek