​Jsme šťastní a krásní, podívejte! Roste zájem o rodinné fotografie

Polonahé dámy, těhotné ženy, novorozeňata a lehce nejistí muži, kteří by raději byli někde úplně jinde.

To je svět Petry Kubicové. Nejdříve stály před jejím objektivem jen její kamarádky, nyní je v Ostravě a širokém okolí jednou z nejžádanějších rodinných fotografek.

"Přicházejí těhotné ženy a přejí si vyfotit se s bříškem. Pak přijdou s miminkem. Po roce chtějí mít fotku celé rodiny. Když dítě začne běhat, fotíme rodinu v přírodě. Na podzim v barevném listí, další rok v létě u vody, v poli. Mladí nyní chtějí mít společné fotky s babičkami, s dědečky. Rodinné portréty se staly módní, lidé si je dávají do bytů jako velké fotoobrazy. Zájem o rodinné focení je velký, některé rodiny fotím průběžně už deset let," říká Petra Kubicová.

Není to zvláštní? Vždyť se říkalo, že v době, kdy se mobilem dají udělat technicky perfektní snímky, klasické fotoateliéry zaniknou, protože si každý udělá slušnou fotku sám….
Telefony fotí perfektně a holky si na selfíčkách připadají hezké, protože si tam šoupnou filtry. Ale když se vyfotíte telefonem, nikdy to nejste vy. Klasické focení je o něčem jiném a čím dál více lidí to začíná chápat. Žijeme v době kultu rodiny, takže trend je jasný – ukazovat na sociálních sítích, na Instagramu, že máme krásnou šťastnou rodinu. Mám pocit, že to souvisí i se současnou oblibou minimalistické architektury.

Petra Kubicová. Foto: Petra Kubicová

Jak?
Interiéry bytů a domů jsou bílé, šedivé, je v nich hodně skla, někdy působí až smutně. Tak si je majitelé oživují fotografiemi vysmátých rodin, tulících se dětí.

Máte na svých stránkách spoustu těhotných žen s odhalenými břichy. To je také divné, vždyť kdysi bylo běžnější těhotenství spíše zakrývat, ne?
No jistě, kdysi se ženy za břicha téměř styděly a nosily v těhotenství volné šaty. Dnes mně holky volají, že se chtějí fotit a ještě jim ani bříško pořádně není vidět. Vypadají jako po obědě a ne jako těhotné. Ale jsou hrdé, těší se. Holky nyní otěhotní okolo třiceti i později, užívají si to, vidí na sociálních sítích těhotenské snímky a chtějí je taky. Nechávají se fotit v krajkách jako princezny, v košilkách jako polonahé bohyně.

Fascinuje mě, že spolu těhotnými dámami se fotí i jejich muži. Pózují, objímají je, hladí jim břicha. Podstupují to dobrovolně nebo jsou donuceni?
Někteří jsou k tomu trochu dotlačeni, ale protože chtějí pro ženu udělat cokoli, aby byla spokojená, podstoupí to. Některé muže tady ženy nedostanou ani za nic. Většina budoucích tatínků ale bere těhotenské focení jako samozřejmost. Role otce se změnila. Očekává se od něj podpora, empatie.

Myslím, že jejich tátové a dědové na takové fotky nevěřícně zírají…
Dříve se takové fotky rozhodně nedělaly. Babičky se také diví. Říkají dcerám a snachám, že je brzy jezdit s miminkem k fotografce už v šestinedělí. Tvrdí, že to je příliš brzy vůbec někam s dítětem jezdit. Jenže na focení miminek se chodí do čtrnácti dnů po porodu.

Proč?
To se ještě dítě dá stočit, je jak z plastelíny. Stačí, když je napapané a pak spinká, takže se dá krásně fotit schoulené do klubíčka. Když se o něco starší, už se hýbe, má svalíky, všechno ho zajímá a udělat krásnou fotku je těžké.

Foto: Petra Kubicová

Kdo ještě tvoří vaši klientelu?
Mám klientky ve věku čtyřicet let a výše, které si nechávají dělat portréty, lechtivé fotografie, akty. Ve dvaceti si žena myslí, že krása je věčná. Ve třiceti běhá kolem dětí. Ve čtyřiceti vydechne, začne si dělat čas sama na sebe, a protože už ví, že krása není věčná, chce se nechat zachytit v době, kdy vypadá dobře. Mám mezi klientkami padesátileté, šedesátileté dámy, které běhají po horách, sportují. Mohou si dovolit zapózovat, jsou šmrncovní. Babička v šátku je už minulost.

Jak jste se k fotografování dostala?
Původně jsem vystudovala Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, tlumočila jsem z francouzštiny. Když jsem otěhotněla, hledala jsem někoho, u koho bych nafotila těhotenské fotky. V Ostravě jsem nikoho nenašla. Tak jsem to zkusila sama. Začala jsem fotit kamarádky, postupně jsem dokupovala rekvizity, pořídila si ateliér. Byl to risk, ale vyplatil se. Už patnáct let dělám práci snů.

Setkáváte se s tím, že každý chce na fotografii vypadat lépe než ve skutečnosti?
Málokdo řekne, ať fotky vůbec neupravuju. Když mu pak ukážu fotku přirozenou a lehce retušovanou, stejně si vybere tu retušovanou. Nejčastěji lidé říkají: vylepšete mě trošku, ale ne moc, ať je stále poznat, že jsem to já.

A děláte to?
Ano, vyhovím jim, ale nemám ráda, když je fotka upravená příliš. Sázím na jednoduchost, čistotu. Samozřejmě, že když fotíme těhotenské fotky, někde něco zúžíme a vyhladíme, aby nebyly vidět strie, jizvy. Ale například při byznys portrétech je lepší zachovat přirozenost, neretušovat vrásky. V byznys prostředí mnohem lépe než předstírání, že je někdo deset let mladší, funguje přístup: je zkušená, důvěryhodná a na svůj věk vypadá výborně.

Je rozdíl mezi focením žen a mužů?
Muži většinou chtějí, aby focení proběhlo hlavně rychle. Jezdím i k rodinám domů, to mužům vyhovuje, oni si jen odskočí, vyfotí se s rodinkou a zase zmizí do pokoje pracovat, zatímco žena s dětmi se ještě fotí dál. Část klientů tvoří muži, kteří potřebují byznys portréty. Ale většinou muži mají pocit, že dobrou fotku nepotřebují, což se projevuje například na seznamkách.

Jak?
No muži si tam velmi často dávají fotografie, na kterých jsou zachyceni zespodu, takže mají tři brady. Mají trička, v ruce pivo. Klidně si udělají selfíčko se svými pivními kamarády, vyříznou si z něj svůj obličej a dají si to na seznamku. Jako by jim bylo jedno, jak tam vypadají. Před časem jsme s kamarády přesvědčili jednoho známého, který dlouho marně zkoušel najít známost přes seznamku, ať si nechá udělat dobrou fotku.

A výsledek?
Seznámil se hned.

Fotí se lidé rádi? Nebo jsou před fotoaparátem spíše nervózní?
Čím krásnější ženská, tím více je zakomplexovaná. Kolikrát přijde štíhlá žena s bezvadnou pletí, ale necítí se a na fotkách to je vidět. Naopak holka při těle, která na první pohled není ničím výjimečná, má sebevědomí na rozdávání a focení si užije. Jindy přijde maminka čtyř dětí, nechá se nalíčit a já jen zírám, jaká je to nádhera. Každá žena je naprosto jiná, na každé je něco zajímavého, výjimečného.