Jsme vizionáři a máme náskok před ostatními kraji, říká Jakub Unucka

​Jak si kraj a jeho představitelé vedou v polovině svého funkčního období – po dvou letech od krajských voleb? Magazín PATRIOT připravil sérii rozhovorů s členy nejvyššího vedení kraje.

Jakub Unucka je náměstkem hejtmana Moravskoslezského kraje pro dopravu a chytrý region.

Jaká jste měl očekávání, když jste přebíral post náměstka pro dopravu a chytrý region?
Obrovská, a s velkou dávkou respektu. Před „náměstkováním“ jsem se už v rámci kraje angažoval, takže jsem tušil, do čeho jdu. Ale ta pravá dávka odpovědnosti na vás dopadne až s dosednutím na náměstkovskou židli a s prvním rozhodováním o prvních deseti milionech.
Obrovskou výhodou pro mě bylo, že jsem byl předtím místostarostou Klimkovic. Takže jsem chápal, že existuje nějaký proces schvalování, rady nebo odborů… Zkrátka, že nejde rozhodovat od stolu ze sekundy na sekundu, podle toho, jak jste se ten den vyspali. Musím však říct, že pozice krajského náměstka je v mnohém lepší, než pozice ministra. Pokud my se dnes rozhodneme, že chceme vodíkové autobusy, tak tady prostě budou. To třeba ministr udělat nemůže. Kompetence kraje jsou opravdu velké.

Pokud jde o vaši gesci, jak vznikl dodatek chytrý region?
Byli jsme vizionáři! Robotizace, digitalizace a hlavně dekarbonizace – to jsou všechno pojmy, které dnes hýbou světem, a my jsme je znali už před dvěma lety. Takový náskok ostatní regiony nemají a dnes už ani nebudou mít.

Vezměte si situaci, kdy Evropská unie přijala tak zvaný „Energetický balíček,“ který říká, že do roku 2030 se nebude k energetickým účelům využívat uhlí. Pro náš kraj to znamená zrušit teplárny, které teplem zásobují šest set tisíc lidí. Zrušit elektrárnu v Dětmarovicích, vysoké pece na Mittalu, vysoké pece v Třinci a dokonce i ty malé kotle v domácnostech.

Kraj v tomhle směru musí mít strategii. Nesmí čekat s rukama v klíně. Musí vědět, co bude dělat a aktivně jít tomuto trendu naproti.

Co to má ale společného s pozicí náměstka pro dopravu a chytrý region?
Evropská unie počítá s tím, že se úplně přestane spalovat uhlí. To znamená, že firmy vyrábějící kotle na uhlí, například Benekov nebo Viadrus, pokud neudělají nic, tak zkrachují. Nejedná se ovšem jen o výrobce kotlů, ale o mnoho dalších firem a podniků. Bude se to týkat desítek tisíc lidí, kteří se budou muset živit něčím úplně jiným.

Už před dvěma lety jsme říkali, že budoucnost je v IT a v chytrých technologiích. Tedy v úplně jiné ekonomice, než je ta stávající. A vývoj nám dává za pravdu.

A co by tito lidé konkrétně dělali?
Naší rolí není říkat, co mají lidé a firmy dělat, ale vytvářet podmínky a ekosystém pro nové firmy s vysokou přidanou hodnotou a s novou ekonomikou. Občas slýchávám námitky, že z hutníka nejde udělat ajťáka. Ale to přece nikdo nechce. Dnes už je hutník málokdo. Například lidé, kteří v hutích pracují, už neotevírají dveře tyčkou, ale tlačítkem fungujícím na algoritmu, který tam sami vložili. Takže chtě nechtě, už i hutník je ajťák, protože musí znát technologie ovládání stroje. Digitální technologie jsou skoro všude, analogových už tolik není. Kraj k tomu také vytvořil institucionální podporu. Teď jde o zlomení myšlení lidí.

Jak moc spolu dvě oblasti, které máte na kraji na starost – doprava a chytrý region – souvisí?
Velmi úzce a provázaně. Posledních šedesát let jezdily autobusy pořád stejně, vozily dělníky na šichtu do Vítkovic. Dnes je to jinak, lidi spíše jezdí do Mošnova, pracovní doba se zvolňuje. Musí začít jezdit v časech, kdy to lidé chtějí a potřebují a na místa, kam chtějí a potřebují. A to vše je potřeba zanalyzovat – proto děláme různá sčítání, krajskou Wi-fi, chytré semafory, bezkontaktní platby kartou, QR kódy a tak dále. A změny nás ještě čekají. Umím si představit, že za nějakých deset let už bude na cestách jen polovina autobusů a místo toho budou dodávky, které si budou lidé volat přes telefon na základě nějaké aplikace typu Uber. Na tohle všechno bude kraj připravený.

Řešíte tedy chytré semafory, chytré autobusy. I největší kritici musí vidět, že se modernizuje doprava, vozový park, jezdí čisté autobusy a vlaky. A nedokážete přesvědčit jednoho chlapa, aby přestal blokovat půl Ostravy na Rudné?
Budu mluvit úplně otevřeně. Já jsem s ním jednal velmi často, v některých měsících jsem ho viděl snad častěji než svou ženu. Ten chlap má v některých věcech kus své pravdy. Přitom stačilo ho vyslechnout a připustit, že protihluková stěna, kterou původně navrhovalo Ředitelství silnic a dálnic, nebyla ideální. Jsem rád, že se nám podařilo obě strany dostat k jednomu stolu a přimět je ke kompromisům. Samozřejmě je ještě dobré se zeptat, proč máme zákony, které umožňují jednomu člověku blokovat tak důležitý projekt, jakým je obchvat velkého města. Otevřeně říkám, že pokud chce stát něco postavit, musí mít páky na to, jak si to prosadit, někdy i silou.

V jaké momentální situaci je tato záležitost?
Máme za sebou první ze tří kroků, pan Richtár a ostatní sousedé souhlasili s novým projektem protihlukové stěny a stáhli některé námitky, které blokovaly vydání stavební povolení. V polovině března by tak mohl být zahájen proces vydání nového stavebního povolení, už s novým protihlukovým řešením a novou podobou lávky. Posledním krokem pak bude dohoda o převodu věcných břemen. A věřím, že vstřícný krok ŘSD ohledně těch nejlepších protihlukových stěn bude mít odezvu i na druhé straně.

Myslíte, že budete stříhat pásku prodloužené Rudné ještě ve vašem volebním období?
No, myslím že se v Praze vyrojí spousta těch, co budou chtít stříhat za nás a nejsem si jist, jestli bude tolik nůžek…Ale stihnout by se to mohlo. A přiznám se, těším se na to, jako na Vánoce. Pokud se prodloužená Rudná dokončí a pokud opravíme mosty, bude Ostrava znovu celá průjezdná. Teď si lidé stěžují, že je Ostrava rozkopaná, plná uzavírek. Dnes jsme totiž ve stavu, kdy máme na opravy silnic peníze z Evropské unie. Byli bychom blázni, kdybychom je nevyužili. Jenom mosty na Plzeňské stojí tři sta milionů korun, výškovické mosty stejně tak, Bazaly stojí půl miliardy – to bychom z rozpočtu kraje zaplatili jen hodně těžko.

Obraťme list. Co byste v následujících dvou letech vašeho volebního období chtěl stihnout?
Dokončíme výběrové řízení autobusů tak, aby od června příštího roku v celém kraji jezdily nové, chytré autobusy. A hledáme příležitosti! Budoucnost je ve vodíku. Může se to zdát jako fantasmagorie, ale vodík je absolutně čistý, z výfuku kape voda, žádné emise. Vodíkové auto je vůči životnímu prostředí dokonce mnohem přívětivější než auto na elektřinu. Elektromobilita je podle mě slepá ulička, zejména z hlediska dobíjení a infrastruktury. Budou si lidé tahat prodlužovačky z domu? Nebo se budou třicet let opravované chodníky frézovat a pokládat na ně indukční smyčky? Vodík se v tomto směru chová jako baterka: elektrolýzou nebo z důlních plynů vyrobím vodík, skladuju ho a používám. A nejen v autobusech, ale i autech a vlacích nebo třeba pro domácí vytápění! To je budoucnost a taky cesta pro novou ekonomiku, o které jsme už mluvili.

Má to být výzva k onomu energetickému balíčku?
Ano, také. Jako součást nové energetické koncepce. Respektive: Pokud my teď nenastavíme nějaký optimální mix krajské energetiky do budoucna, tak zkolabujeme.

Uvedu příklad. Residomo si připravuje svůj vlastní projekt malých domovních teplárniček. Představte si to jako kontejner s velkým plynovým kotlem, který bude vytápět jeden vchod. Takových kontejnerů by bylo jen v Ostravě- Porubě možní několik set… Šílené. Plynu bude málo, bude drahý a co se stane? Lidi na to nebudou mít. Takže raději vezmou přímotop, strčí ho do zásuvky a přetíží síť. Vyhoří první rozvodna a pak všechny.

To je katastrofická vize.
Já ale mluvím vážně. Není to vůbec sranda, ale vážný problém. Bohužel ministerstvo průmyslu to nechce ani trošku řešit. S tím si musíme poradit sami a je to v našich silách. Už jsme to v kraji dokázali několikrát.

Vezměme si, že dnes se odpadní teplo z Mittalu pouští do vzduchu. Proč? Jen proto, že se Mittal nedohodl s Veolií. Někdo tam musí vstoupit jako mediátor a dostat je k jednomu stolu. Proč ne kraj? Další faktickou věcí je, proč se spaluje tolik uhlí. Polovinu tohoto množství jsme schopni nahradit z alternativních zdrojů. Pak se můžeme bavit, co s tím zbytkem. Největším mým úkolem je tedy připravit koncepci budoucí čisté energetiky. Naštěstí je v našem kraji spousta mladých talentovaných lidí, nebojím se říct vizionářů, kteří se nebojí inovací a výzev.

Vy stojíte za myšlenkou hledání různých talentovaných lidí v kraji…
Výherci soutěže o nejlepší chytrou myšlenku jsme dali půl milionu. Jsem pyšný na to, že za tyto peníze svůj projekt dotáhl do konce a v domovech seniorů začal s telemedicínským měřením. Tím zabránil několika infarktům, kolapsům. A nejen to, stařečci měli pocit, že se o ně někdo zajímá a sleduje je. Navíc se významným způsobem zefektivnila práce lékaře, který za stejnou dobu vyšetřil ne jednoho, ale desítky pacientů. Jsem moc rád, že se naší myšlenky chytla Revírní bratrská pojišťovna, přispěla padesáti miliony a zkouší telemedicínu v daleko větším rozsahu. Je dohodnuto, že pokud provoz bude úspěšný, bude pak proplácen v rámci zdravotního pojištění. Pokud to udělá jedna pojišťovna, udělají to pak všechny. Zbude padesát miliard korun na péči, která je potřeba zase jinde, a celá zdravotní péče se může řádově zvednout. Jestli to tak dopadne a počátek toho všeho bude v nějaké chytré myšlence od Unucky, tak budu velmi rád a potěšen.

Tato chytrá myšlenka vyhrála v předloňském roce. Jaký máte pocit z loňských přihlášených účastníků?
Poprvé to bylo rychlé: najít již fungující myšlenku, dát na ni peníze a je to. V loňském roce jsme šli hlouběji. Vzali jsme deset myšlenek, které ještě nejsou na trhu nebo teprve začínají a začali jsme s nimi intenzivně pracovat. Snažili jsme se jim vštípit, že nesmí chodit v pomačkané košili na jednání, musí si vyřídit živnostenský list, musí mít dobře vypadající webové stránky a tak dále. Naši účastníci mají dlouhé „nalejvárny“ o tom, jak funguje byznys, jak fungují zákony o ochraně duševního vlastnictví, aby jim nápady nikdo neukradl, jakým způsobem funguje financování a managment. Díky tomu budeme mít v kraji deset skvěle fungujících start-upů, které třeba jednou dobudou svět.

Podporujeme však i zajímavé hotové projekty. Letos jsme na Mezinárodním strojírenském veletrhu zaplatili několika firmám plochu, na které mohly vystavovat. Všechny čtyři firmy pak řekly, že jim to skokově zvedlo příležitosti. Já jsem tedy velmi spokojený. Podporujeme inovace od startovních nápadů až po hotové projekty, které by jinak mohly zapadnout. Jsem si jistý, že dáváme peníze tam, kde to má význam a dlouhodobý efekt.