Kancelářská krysa na lyžích. První krev!

Když se krátce po čtyřicátinách se v hlavě stárnoucího redaktora zrodil lehce zvrácený nápad postavit se poprvé v životě na lyže, bylo jasné, že to může bolet.

Sport Kancelářská krysa poprvé na lyžích. Třetí den bývá kritický! 20/01/2025

Jezdím, smýkám oblouky a fakt si to lyžování užívám. To jsem vážně nečekal! Ale já chci víc! Chci řezat carvingové obloučky jak holky a kluci z Instagramu, kteří mi z nějakého neznámého důvodu úplně zaplnili mobil. A to bez pořádného tréninku nepůjde. „Základy už docela hezky zvládáš, teď je třeba, abys jezdil, jezdil a jezdil,“ loučil se se mnou můj instruktor Jirka při poslední lekci a dodal, že až se trochu vyjezdím, dáme si ještě několik tréninků, budeme pilovat techniku a hlavně zrychlíme. Nevím, jak to s tím zrychlováním myslel! Mám pocit, že jestli ještě trochu přidám, budou z toho lety na lyžích.

Takže zatímco se kolem mě prohání účastníci Olympiády dětí a mládeže, za jejíž organizaci sklidili na Bílé chválu ze všech stran, já využívám velkorysosti mého hostitele Martina Kacíře a se svou první vlastní permicí v kapse jsem tu jako doma.

Konečně jsem taky pochopil, co je to advokátní lyžování, které tak rád zmiňuje můj parťák Filip. Brzy ráno vyrážíme a o půl deváté už jsme na parkovišti, přesně jak doporučoval Martin. Dvě hodiny lyžovačky v taktu superrychlé lanovky mě dokonale zničí, pak si dáme zasloužený oběd v Domovjance a kolem poledne už jsem zpátky u stroje v redakci. Stehna v jednom ohni, ale hlava dokonale čistá. To se mi líbí!

Konečně je tu další lekce s populárním instruktorem Jirkou ze SUN Ski & Board School. Dneska je tu se mnou i můj kamarád Radim, který jak sám říká, lyžuje už pětačtyřicet let a moc by chtěl, aby mu konečně někdo skutečně pomohl vypilovat techniku.

„Jsem celoživotní samouk, chtěl jsem dostat zpětnou vazbu, zjistit, kde mám rezervy a jestli se vůbec ještě můžu posunout,“ vysvětluje svou motivaci Radim, zatímco nás v kanceláři SUN Ski & Board School vítá jako vždy usměvavá vedoucí Broňa a představuje Radimovi instruktorku Kat, která nedávno v Rakousku získala prestižní instruktorskou licenci APUL B.

Pořád jsem ještě dřevák, ale i já vidím, že pista je dneska top strop. Jen co skončila Olympiáda, začalo znovu hezky mrznout, děla v noci jedou na plné pecky a rolbaři očividně odvedli perfektní práci. I já brzy na vlastní kůži poznám, jak rychlý, a někdy i tvrdý je poctivý manšestr.

„Olympiáda dětí a mládeže byla masakr, zrovna na týden, kdy se konala, se hodně oteplilo, ale byli jsme připraveni, všichni tady na Bílé jsme si fakt mákli, a jak běžecké stopy, tak sjezdovky jsme dokázali udržet ve výborném stavu, aby děti mohly závodit naplno,“ vrací se k místní události roku Martin Kacíř, který neodolal a taky nasadil lyže. Dá si s námi pár jízd, ale pak už mu znovu zvoní telefon a potřebují jej dole. Řeknu vám, sledovat, jak se do toho opře a práská to ze svahu, to je nádhera. Tisíce závodních kilometrů, co má v nohách, ty se prostě nezapřou. Až budu velký, chtěl bych to umět alespoň z desetiny jako on.

Ale zpátky na zem. Doslova. Není čas se kochat, je třeba pilovat techniku. Jedu, dělám obloučky, za zády jednu hůlku, druhou na břiše, vše spojené pažemi. Propletený jak ježek v kleci se soustředím na práci lyží a najednou reju držkou v zemi jako příslovečná červená myš. Vstávám, trochu krve z nakousnutého rtu se tu sice objevilo, ale nic mě nebolí, tak ujišťuju Jirku, že fakt můžeme zpátky do tréninku. Adrenalin funguje a já zatím vůbec netuším, že dneska ještě otestuji služby Městské nemocnice v Ostravě.

„Jde ti to výborně, v mojí dětské skupině želviček bys už byl áčkový lyžař,“ hlásí mi Jirka, zatímco jedeme vyhřívanou lanovkou. Je to pohodička, to lyžování, ale všímám si, že moje slušivá bunda se na límci zbarvila do červena. Ovšem my užskorolyžaři jsme tvrďáci, tak si z toho nic dělat nebudeme. Hlavně, když to půjde vyprat. Na bradě to předtím možná trochu štíplo, asi to bude pořádně podřené, taky aby ne, když jsem s ní udělal brázdu, že by se na sjezdovce daly sadit brambory, ale žádné drama to nebude. Makáme dál!

Abych mohl konečně zrychlit, musíme pilovat ty úplně základní věci. Šněruju poloprázdný svah a na střídačku zvedám patku horní lyže, abych pořádně vnímal, jak mě ta spodní dokáže podržet. Zas a znovu. Baví mě to!

Lekce opět utekla jak voda, scházíme se v Domovjance a já jsem zvědavý, jak se trénink s Kat líbil Radimovi.

„Bylo to perfektní! Katka byla skvělá. Dostal jsem hromadu informací, jak se zlepšovat. Fakt pořádnou porci, až mi jde hlava kolem. Začali jsme úplně od nuly a řeknu ti, bylo pro mě dost těžké dělat něco úplně jinak, než jsem to měl zažité celý život. Učil jsem se, jak být trupem ze svahu a jak pracovat s nohama a jejich pozicí. Na tom musím zamakat. Pár cviků jsem si zapamatoval, hned o víkendu jedu zase na lyže, tak se tomu budu věnovat,“ shrnul své zážitky nadšený Radim. A já mám radost, že má radost.

Cestou v autě mě trochu překvapí, že už i na mikině mám nové rudé fleky. Sáhnu si na bradu a je tam! Moc pěkný šrám. Pořád si to nechci připustit, ale když se po naléhání šéfredaktora kouknu v kanceláři do zrcadla, vypadá to, že se moje mužná brada bude šít, aby získala ještě trochu té dramatičnosti.

Dopiju kafe a spořádám fidorku, kterou jsem dostal od Broni jako bolestné, když jsme s Jirkou v kanceláři hlásili můj držkopád a nakonec teda mířím na Fifejdy.

Dlouho jsem tu v Městské nemocnici nebyl a jsem jak v Jiříkově vidění. Parkuju v moderním parkovacím domě, za dvě minuty dojdu na příjem, milá sestřička za přepážkou si opíše kartičku pojišťovny, kterou jsem si, ačkoliv peněženku už dávno nenosím a občanku mám v mobilu, prozřetelně vzal spolu s permicí do kapsy lyžařské bundy, pak asi sotva dvacet minut počkám a už jsem v ordinaci.

Sestřička je vtipná a moc milá a paní doktorka příjemná. Trochu si zavtipkujeme o mé stařecké nemotornosti na svahu a pak mi modrou nití pečlivě vyvede osm stehů.

Když po necelé hodině platím za parkování neuvěřitelných pět korun, jsem normálně nadšený, jak to na Fifejdách šlo hezky a radost mi kazí jen to, že mi paní doktorka zakázala jít druhý den do fitka. Ale o lyžování nic neříkala, že… Skol!