PŘÍBĚHY STARÉ OSTRAVY
07/07/2020 Jiří Jezerský

Když na Ostravsku řádil vrah a lupič Šimák, nikdo si nebyl jist životem

​Ještě kolem roku 1900 se osadě, která vznikala na hulváckém kopečku, mezi Mariánskými Horami (tehdy Čertovou Lhotkou) a Novou Vsí říkalo Šimákovec.

A to proto, že v hulváckém lese „úřadoval“ pověstný lupič a vrah, postrach kraje, jménem Antonín Šimák.

Domovskou obcí tohoto loupežníka byly Odry, kde se v roce 1861 narodil. Již v útlém věku jevil velkou náklonnost ke krádežím a tak se dopracoval k tomu, že ve svých dvaceti letech nastoupil trest šestiletého těžkého žaláře na Mírově.

Po propuštění obdržel pracovní knížku na krejčovské řemeslo a napomenutí, aby začal život jiný – spořádaný. Také mu byla vyplacena částka 25 zlatých, kterou na Mírově „našetřil“.

Jeho první cesta vedla do Opavy, kde si koupil dva revolvery velkého kalibru a pak odjel na Ostravsko. Později bylo u soudu prokázáno, že Šimák si v mírovské trestnici pořídil seznam osob, které by mohly mít peníze a podle něho začal loupit a vraždit.

V Polské (Slezské) Ostravě přepadl a zranil faráře Bittu, v lese mezi Novou Vsí a Zábřehem oloupil a zastřelil zblízka do čela podomka Josefa Karnovského. Ještě týž den, 14.května 1887, šli zednický polír Teodor Směja a zedník Rudolf Konečný z Vítkovic do Nové Vsi.

Asi 400 kroků za lesem uslyšeli dva výstřely rychle za sebou vypálené a hned na to volání o pomoc. Následovaly ještě další čtyři rány ze vzdálenosti tak blízké, že i zablesknutí ohně bylo vidět.

Vrátili se tedy do lesa a přišli po silnici k místu, které bylo nanejvýše patnáct kroků vzdáleno od místa střelby.. Nepozorovali však nic podezřelého.Také strážmistr Adolf Ides, který tudy právě kráčel a kterému vše sdělili a který také výstřely slyšel, nic podezřelého pro tmu nevypátral.

Až teprve druhého dne, v neděli 15. května, byly v úvoze na pravé straně císařské silnice nalezeny tři mrtvoly. Byl poznán Josef Magera z Polanky a jeho žena Terezie Magerová, která byla v požehnaném stavu a dělník Ferdinand Buroň ze Vřesiny, který byl otcem osmi nezletilých dětí.

Soudní komisí bylo zjištěno, že osoby byly zavražděny z velké blízkosti a odvlečeny ze silnice do úvozu, když předtím byly oloupeny.

Bilance pro Hulváky více než strašná. Šimák tam s chladnou krví za jediný den povraždil čtyři lidi. Na svědomí měl ještě pekařského chasníka poblíž Valašského Meziříčí, kterého zastřelil a následně do bahna potopil.

V Odrách potom prostřelil lebku starci nad hrobem a ukradl 10 zlatých. Střelbou zaútočil i na správce mírovské trestnice, když jel pro peníze, ale ten vyvázl pouze s lehkým zraněním. Loupeží se zbraní v ruce měl bezpočet.

Ještě štěstí, že se ho podařilo 27. června 1887 v Moravské Červené Vodě dopadnout a zatknout, poté co se místní hospodské Anně Effenbergerové zdál jeden z hostů podezřelý. Šimák řádil pouhý měsíc a půl a bilance byla hrozivá.

Soudní přelíčení se konalo u krajského soudu v Novém Jičíně a trvalo šest dnů. Jedinou pozitivní informací bylo, že šéf Vídeňské bursy zaslal 100 zlatých pěti sirotkům po zavražděných manželech Magerových.

Za ohromného návalu obecenstva, hrobového ticha a napětí porotci sdělili soudu svůj verdikt. Vinen. Rozsudek pak zněl: Antonín Šimák se odsuzuje k smrti provazem.

Šimák zůstal zatvrzelým až do své smrti, nejevil ani nejmenší stopy lítosti, strachu nebo těžkého svědomí. Ke svým činům se nepřiznal, ani neprojevil žádné zvláštní přání – do posledka se choval bezcitně, otupěle.

Poprava byla vykonána vídeňským katem Seyfriedem na dvoře novojičínské věznice dne 1. října 1887 v 7 hodin ráno, 96 dní od zatčení a 42 dní od vynesení rozsudku.

Mozek popraveného byl preparován a poslán do Vídně profesoru Benediktovi k vědeckému zkoumání.

Sdílejte článek