Klepač, Baník, MDŽ, fronta na banány. Renner vydal Dřisty z klepača

Po loňském vydání unikátního kalendáře Příběhy staré Ostravy, který tvořily stylizované fotografie Ostravy a okolí z První republiky, přichází známý ostravský fotograf Boris Renner s dalším projektem.

Světlo světa spatřil další výjimečný kalendář, opět plný stylizovaných fotografií z Ostravy, který má název Dřisty z klepača. "Prodej kalendáře opět pomůže dobré věci a má tak charitativní rozměr," říká Boris Renner.

Jak vás vůbec napadlo vydávat kalendáře, které mohou pomáhat?
Celá akce vznikla loni, kdy jsme s manželkou chtěli nějakým způsobem přispět ke stému výročí republiky. Aby to tedy mělo nějaký zajímavý charitativní podtext, rozhodli jsme se pro spolupráci s panem Milošem Svobodou, což je zakladatel Asociace rodičů dětí s dětskou mozkovou obrnou. On sám má v domácí péči postiženého syna, který trpí právě tímto onemocněním. Kromě kalendáře jsme v loňském roce vydali také publikaci Příběhy staré Ostravy, která vyšla v prosinci 2018 a během tří týdnů byla vyprodaná. To, společně s kalendářem, nám umožnilo darovat asociaci 180 tisíc korun.

Úspěch prvního kalendáře vás tedy přiměl k pokračování?
Ano. Víte, nejdůležitější je, že víme přesně, kam peníze šly a jak pomohly. Putovaly na rehabilitaci dětí s mozkovou obrnou, a protože nám to přišlo jako pěkný počin, rozhodli jsme se letos pro podobný projekt. Tentokrát jsme vytvořili něco, co si pamatuje většina lidí z naší generace ze svého dětství. Využili jsme klepače, základní vojenskou službu, MDŽ, dovolenou na štěrkáči, fronty na banány, a to vše jsme spojili právě v kalendáři s názvem Dřisty z klepača. Zajímavé je, že příběhy, které jsme sesbírali, byly tak motivační, že se rozhodl zapojit také bloger Ladislav Větvička a napsal nám k tomu krátké texty. Celkově se před objektivem objevilo 125 lidí a každý z nich to dělal naprosto nezištně.

Jak vlastně vypadá produkce takového kalendáře?
Před dvěma lety to pro mě byla naprosto nepředstavitelná věc, kdy jsem si myslel, že člověk potřebuje velkou spoustu peněz, aby se do něčeho takového mohl pustit. My jsme se při prvním projektu snažili využít různé spolky a kluby, které nám pomohly s vytvořením kalendáře s fotkami z první republiky. U druhého projektu to byla celková spolupráce lidí, protože spousta z nás má na půdě věci, které se dají využít – plesnivé rifle, mrkváče a tak podobně. Jedna babička nám dokonce propůjčila kuchyň, ve které jsme fotili MDŽ. Ukázalo se, že nemusí být miliony na casting, ale stačí pár obětavých lidí, kteří přitáhnou další dobrovolníky a sami pomohou.

Které období asi kalendář zachycuje?
Dejme tomu, že od roku 1978 až do roku 1985. Úplně dopodrobna jsme to neřešili. Chtěli jsme prostě zdokumentovat naše mládí. To byl hlavní záměr. Jsou to přeci jenom věci, které jsme zažili. Všechna témata jsou navíc apolitická, jelikož jsme chtěli připomenout určitou dobu, ne politickou situaci.

Letošní kalendář tedy také slouží dobré věcí?
Ano, výtěžek z tohoto kalendáře opět půjde na stejnou instituci. Líbí se nám, že i přestože pojišťovny donedávna nehradily právě tento druh rehabilitace pro děti s mozkovou obrnou, tak Miloš Svoboda založil tuto asociaci, která je dnes na světové úrovni a lidé ze západu se k nám jezdí učit. Osobně jsem v ARCADĚ několikrát byl a člověk si tam uvědomí, že většina našich starostí je vlastně úplně bezpředmětná.

Kde je možné váš unikátní kalendář zakoupit?
Kalendář je k dispozici ve všech pobočkách Informačního centra Ostrava, a to i v e-shopu. Pokud by měl tedy zájem kdokoliv, kdo nebydlí nebo se nepohybuje v Ostravě, je možné si ho nechat doručit až domů. Zájem je velký, jen za prvních 14 dní se prodalo hned 60 kusů.

Už přemýšlíte nad tím, co vytvoříte příští rok?
V hlavě mám určitou myšlenku, na které se zatím pracuje. Rád bych se propojil s jedním známým ostravským umělcem a pokud vše půjde, jak má, bude to opravdu velká pecka. Výtěžek pak opět poputuje na charitu.