Kuchař na grilu: Kdybych nevařila, malovala bych podivné obrazy, říká Tereza z HogoFogo bistra

Magazín PATRIOT pokládá v anketě Kuchař na grilu krátké otázky, na které dostává krátké odpovědi od různých kuchařů z našeho kraje. Tentokrát na ně odpovídala Tereza Ovšáková z ostravského HogoFogo bistra.

Tereza Ovšáková – zakladatelka HogoFogo bistra v Ostravě, které funguje již devátým rokem. Nadšená cestovatelka, lovkyně památek, lokálního jídla, humoru a prosecca. „Vařit jsem začala v Anglii a poté ve Španělsku, miluji hory, oceán, sběr hub a smažák," říká.

První jídlo, které jsem kdy uvařila:

Míchaná vajíčka, míchala jsem je dvacet minut.

Jaké jídlo jsem jako dítě nesnášela?

Játra a grep. A stále to trvá.

Na jaké jídlo od mých blízkých nikdy nezapomenu?

Babiččino kuře s rýží, zelné holoubky rodičů, tátovy koblihy.

Jaké jídlo jsem poprvé uvařila v restauraci?

Kulajdu, koprovku a zelňačku v Anglii.

Povedlo se?

Jasně, prošlo to, ale stoprocentně to nebylo tak, jak to má být…

Mým kuchařským vzorem je:

Anthony Bourdain, Jamie Oliver, René Redzepi.

Z českých kuchařů mě inspiruje:

Oldřich Sahajdák.

Kdybych otevřela novou restauraci, jmenovala by se:

Tak to vůbec nevím!

Vařila bych v ní:

Jednoduše, čistě a občas bláznivě.

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo?

Dvakrát v životě se mi povedlo rozmixovat sítko na koření v šedesátilitrovém hrnci…

V kuchyni jsem mistr na:

Dobrou náladu a dochucování na hranu.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě to nebaví:

Tabulky v excelu.

Nejhorší hláška hosta je:

Bude mi to chutnat?

Česká, italská nebo francouzská kuchyně? Nebo úplně jiná?

Já obdivuju všechny, ráda je prolínám a twistuju – každý den bych dokázala jíst pastu stejně jako fried rice.

Co jako Češi v kuchyni neumíme:

Pokorně naslouchat a odhodlaně zkoušet i za cenu nezdaru.

Moje snídaně, oběd a večeře snů:

Cokoliv s lanýžem a proseccem.

Je práce šéfkuchaře na celý život?

Pro někoho možná ano, ale spíš si nemyslím. Většinou kuchař projde nějakým prozřením a potřebuje zlepšit svět, nebo naopak vše zjednodušit a znormálnit a nebo úplně změnit obor.

Co host či obecně člověk, který nikdy nevařil, nepochopí?

Já myslím, že vykomunikovat se dá vše, ale obecně asi rozdílnost v přípravě jídel doma a v kuchyni.

Moje kuchyně po celovečerním vaření vypadá jako:

Nejím, toust, kfc, gin se sodou…

Netroufla bych si uvařit:

Já vždy ráda vyzkouším cokoliv, protože chybami se člověk posune k méně chybám.

Co si dám, když jdu na jídlo někam do restaurace?

Podle nálady a kvality místa buď comfort food, který mají v daném místě fajn (always smažák). A nebo roztodivné věci, mořské plody, ústřice a vždycky dezert.

Nejlepší jídlo, které jsem dosud jedla, bylo:

To nedokážu říct, naposled asi libečková zmrzlina v restauraci IRIN.

Pokud nevařím já, tak mi nejvíce chutná v:

Kdybych mohla, každý den bych jedla U Kalendů a v Sansho.

Kanec se šípkovou, nebo se zelím?

Jsem schopná dát si obojí ve stejnou chvíli a na stejný talíř.

Kdybych nebyla kuchařem, byla bych:

Malířem podivných obrazů. (Možná ještě budu).

Sladká tečka musí být:

Vždycky, cokoliv – momentálně hodně potřebuju pistáciové affogato anebo pistáciové tiramisu.