Kuchař na grilu: Mám rád výzvy, říká David z resortu Cattaleya

Magazín PATRIOT pokládá v anketě Kuchař na grilu krátké otázky, na které dostává krátké odpovědi od různých kuchařů z našeho kraje. Tentokrát na ně odpovídal David Mecko z resortu Cattaleya.

Říká, že si vybral špatnou střední školu, ale když změnil obor a začal se učit na kuchaře, vše se změnilo. Vařil ve Stračeně v Pustkovci, v beskydském Endemitu, ve Fieldu i v nedávno otevřené restauraci 420. Teď se usadil v resortu Cattaleya a gastro éterem se nesou zprávy, že mu to tam jde moc dobře.

První jídlo, které jsem kdy uvařil?

Myslím, že to bylo volské oko.

Jaké jídlo jsem jako dítě nesnášel?

Jako dítě mě mučili ve školce rybí pomazánkou, proto doteď nejím ryby, takže děkuji. Když vařím rybí omáčky, vždycky musím mít u sebe sklenici s vodou na zapití, ale přitom paradoxně s rybami strašně rád pracuji.

Na jaké jídlo od mých blízkých nikdy nezapomenu?

Jednoznačně na pečené kuře na majoránce s rýží od mojí mamky, to si dělám doteď.

Jaké jídlo jsem poprvé uvařil v restauraci?

Zadělávané kedlubny na smetaně.

Povedlo se?

Jo, stál mi přitom za zadkem strejda, jeden z nejlepších kuchařů, kterého jsem kdy poznal… Díky, Ráďo!

Mým kuchařským vzorem je:

Je jich více, tak vyjmenuju aspoň tři: Paul Bocuse, Marco Pierre White (ne kvůli tomu, že kouřil v kuchyni) a z novodobých mě baví Björn Frantzén, to je extrém…

Z českých kuchařů mě inspiruje:

Na 110% Radek Kašpárek! Ten pán mi změnil život, ani neví jak.

Kdybych otevřel svou restauraci, jmenovala by se:

Nad názvem jsem nikdy neuvažoval, až se naskytne příležitost, tak určitě něco vymyslím.

Vařil bych v ní:

Nejraději degustační menu, ale nemám problém s klasickým Á la carte… Hlavně vařit!

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo?

Toho bylo hodně, důležité je si z toho vzít ponaučení. Je smutné, když se kuchaři neponaučí a stále dokola opakují stejné chyby, ať už z ješitnosti nebo lajdáctví, kdy si chtějí ulehčit svou práci nebo měnit zajeté postupy… To mě dokáže vážně naštvat.

V kuchyni jsem mistr na:

Troufám si říct, že omáčky, ale baví mě taky studená kuchyně a ze všeho nejraději kompletuji a vymýšlím nová jídla.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě to nebaví:

Administrativa.

Nejhorší hláška hosta je:

Solničku a pepř, prosím.

Česká, italská nebo francouzská kuchyně? Nebo úplně jiná?

Na 110% česká, až pak Francie…

Co jako Češi v kuchyni neumíme:

Držet spolu a podporovat se jako komunita kuchařů, myslím to globálně.

Moje snídaně, oběd a večeře snů:

Celý den vepřo, knedlo, zelo a dobré pivo.

Je práce šéfkuchaře na celý život?

Když jsem začínal v kuchyni, tak jsem se potkal s ostravskou legendou Zdeňkem Voznicou, dělali jsme spolu akci pro sto lidí. On v té době měl 70 let. Nevidím tedy důvod, proč ne, asi to je o člověku a o tom, co mu zdraví dovolí.

Co host či obecně člověk, který nikdy nevařil, nepochopí?

Že to není jen o samotném vaření, ale o komplexní práci od zajištění surovin přes jejich přípravu a inovaci až k lidem, se kterými se musíte sehrát a vytvořit perfektní mančaft.

Moje kuchyně po celovečerním vaření vypadá jako?

Mám tam bordel jak v tanku!

Netroufl bych si uvařit:

Troufl bych si asi na vše. Mám rád výzvy. Spíše jsou věci, které bych vyloženě nikdy nechtěl dělat, jako například sushi.

Co si dám, když jdu na jídlo někam do restaurace?

Vždycky nějakou klasiku.

Nejlepší jídlo, které jsem dosud jedl, bylo:

Grilovaná vepřová ouška s hořčicí, křenem a kváskovým chlebem. U Kalendů v Praze, až se mi zastesklo…

Pokud nevařím já, tak mi nejvíce chutná v:

Asi od mojí děvušky, strašně dobře vaří!

Kanec se šípkovou, nebo se zelím?

Zelí!

Kdybych nebyl kuchařem, byl bych:

Hasičem nebo partyzánem.

Sladká tečka musí být:

Sorbet nebo polibek.