Gastronomie
28/12/2024 Jaroslav Baďura

Kuchař na grilu: Na dědovu slepici na paprice nezapomenu, říká Radim Dvořáček z A Café

Foto: se souhlasem Radima Dvořáčka

Magazín PATRIOT pokládá v anketě Kuchař na grilu krátké otázky, na které dostává krátké odpovědi od různých kuchařů z našeho kraje. Tentokrát na ně odpovídal​ Radim Dvořáček z ostravského A Café.

Radim Dvořáček provozuje od roku 2016 v Ostravě velmi úspěšnou restauraci A Café. Kuchař z rodiny, která má snad gastronomii v genech, není jen šéfem podniku, ale často jej zastihnete i v kuchyni.

První jídlo, které jsem kdy uvařil?

„Vaječina“ nebo opečený špekáček.

Jaké jídlo jsem jako dítě nesnášel?

Drožďovou pomazánku/polívku a žvýkavé tlusté kusy masa ve školní jídelně.

Na jaké jídlo od mých blízkých nikdy nezapomenu?

Na dědovu slepici na paprice.

Jaké jídlo jsem poprvé uvařil v restauraci?

Kuřecí stripsy, ale v mé restauraci to byla vejce Benedikt.

Povedlo se?

Na stripsech se nedá moc co zkazit a Benedikty byly na tu dobu asi v pořádku, ale když se na to dívám zpětně, tak jsem měl ještě hodně co vylepšovat.

Mým kuchařským vzorem je:

Můj děda a Marco Pierre White.

Z českých kuchařů mě inspiruje:

Ron Winkler z brněnského Eggo Food Truck, protože táhne českou snídaňovou scénu.

Kdybych otvíral svou restauraci, jmenovala by se:

Mám jich v hlavě spoustu, ale jména nemám.

Vařil bych v ní:

Gyros ve foodtrucku, Asii v restauraci, těstoviny v bistru.

Co se mi v kuchyni opravdu nepovedlo:

Když jsem měl otevřeno asi dva měsíce, dělal jsem svoje první Svatomartinské husy… Husy se povedly, ale „vydýmil“ jsem u toho čtyři patra, protože mi přestala fungovat vzduchotechnika.

V kuchyni jsem mistr na:

Rozdávání práce a pořádné dochucování.

Musí se to v kuchyni udělat, ale k smrti mě to nebaví:

Loupání hrušek na kompot.

Nejhorší hláška hosta je:

Tady je rezervace až za 15 minut, to stihneme.

Česká, italská, nebo francouzská kuchyně? Nebo úplně jiná?

Řecká, obecně asijská, ze španělské tapas.

Co jako Češi v kuchyni neumíme?

Těstoviny, saláty a pořádně dochutit jídlo.

Moje snídaně, oběd a večeře snů:

Snídaně: Omeleta s lanýži, káva a mimosa na pláži.

Oběd: Gyros v zapadlém krámku.

Večeře: Nudle na thajském tržišti.

Je práce šéfkuchaře na celý život?

Když se dostanete do fáze, že už jenom dozorujete, tak asi klidně… I když děda vařil do 75 let.

Co host, či obecně člověk, který nikdy nevařil, nepochopí?

Že je to nevděčná řehole, ve které se tahají šílené hodiny, stres, horko, a že to i přes to všechno milujeme.

Moje kuchyně po celovečerním vaření vypadá jako…

Docela čistě.

Netroufl bych si uvařit:

Krom extrémů jako pařáty v polívce, kachní embrya a podobně asi nemám problém s ničím.

Co si dám, když jdu na jídlo někam do restaurace:

Předkrm! Klidně dva až tři, většinou jsou zajímavější než hlavní chody, takže si pak dáme se ženou třeba jeden napůl (ten hlavní chod).

Nejlepší jídlo, které jsem dosud jedl, bylo:

Cestuju za jídlem po celém světě, takže toho bylo fakt moc. Třeba rýžová zmrzlina v Římě, La Bomba (mleté maso obalené v bramborové kaši a usmažené) v Barceloně, satay v Thajsku…

Pokud nevařím já, tak mi nejvíce chutná v:

Těžko říct, ale kde mi chutná vždycky, tak to je McDonald’s.

Kanec se šípkovou, nebo se zelím?

Se zelím.

Kdybych nebyl kuchařem, byl bych:

Mnohem méně vystresovaný.

Sladká tečka musí být:

Raději tatarák jako dezert.

Sdílejte článek