Legendy ostravské hromadné dopravy: Vozy zvané Brňák jezdily až do roku 1986

Moderní pojezd je tvořen dvounápravovým podvozkem s dvojitým vypružením a valivými nápravovými ložisky SKF (u několika vozů s kluznými typu Isotermos) s tichým a měkkým chodem. Prostorné a nízké vstupy umožňovaly pohodlnou a rychlou výměnu cestujících. Krokem zpět byla jen smíšená stavba vozové skříně, která i přes poměrně široké meziokenní sloupky ztrácela na tuhosti a byla příčinou neklidné jízdy vozu.

Trakční motory typu TM 60 a pantograf s plechovým smykadlem byl z výroby ČKD, osvědčené kontroléry P 4 dodal Národní podnik Moravské elektrotechnické závody, Drásov. Prvních pět válečných vozů mělo při dodání lyrový sběrač a motory BBC GTM 3i.

Ani „Brňákům“, které se staly v Ostravě před dodávkou tramvají nové generace nejpočetnější skupinou motorových vozů, se nevyhnuly různé provozní úpravy. V polovině 50. let byly dosazeny ukazatele směru, v roce 1964 bylo instalováno zvukové a světelné zařízení nutné pro samoobslužný provoz a na počátku 70. let byl změněn u většiny vozů původní hnědobílý nátěr na jednotný červenokrémový.

Montáží motorů TM 60 a pantografu na vozy číslo 36 až 40 došlo k sjednocení elektrické výzbroje u celé typové řady. Hromadnou úpravou, týkající se všech ostravských tramvají, byla v druhé polovině padesátých let náhrada plechových smykadel uhlíkovými.

Po zavedení bezpeněžního styku s cestujícími v roce 1978 byly rovněž demontovány zástěny za řidičem. Zajímavostí je, že ještě v roce 1982 byla u vozů číslo 41, 46 a 55 vyztužena vozová skříň a instalováno velké čelní okno v kovovém rámu, což výrazně přispělo ke zvýšení její tuhosti.

Po ukončení provozu dvounápravových tramvají přes centrum města v roce 1976 obsluhovaly „Brňáky“ jen příměstské tratě do Klimkovic, Hlučína a Budišovic-Kyjovic a s jejich rušením byly postupně vyřazovány. Poslední dva vozy tohoto typu provozované na lince číslo 5 byly počátkem roku 1986 nahrazeny rekonstruovanými vozy T2R.

Domovem vozu číslo 50 byla po většinu jeho provozního nasazení vozovna Křivá, pouze v letech 1975 až 1978 byl přidělen vozovně Poruba. Z osobní dopravy byl vyřazen po zastavení provozu do Hlučína v roce 1982.

Dále se však používal pro služební účely. Jako historický se poprvé představil v roce 1987. V roce 1991 se podrobil důkladné opravě a byl uveden do historického stavu odpovídající druhé polovině 60. let. Nejčastěji se používá v soupravě s vlečným vozem číslo 219.

Seriál čerpá z knihy Katalog historických vozidel Dopravního podniku Ostrava kolektivu autorů. Text vytvořili Jiří Boháček a Petr Mitáček, fotografie poskytla celá řada dárců, zaměstnanců a příznivců Dopravního podniku Ostrava.