Společnost
16/04/2017 Jaroslav Baďura

Letošní ročník festivalu Jeden svět se v Ostravě mimořádně vydařil

Deset dnů od pátku 31. března do neděle 9. dubna mohla Ostrava a především diváci vstřebávat silná témata světového dění, a to díky filmovému festivalu Jeden svět, který v pěti kinech nabídl 55 projekcí a také nabitý doprovodný program postavený nejen na třiceti debatách.

„Letošní ročník byl především výjimečný v tom, že byl v historii ostravské části festivalu největší. Poprvé jsme letos protáhli festival na 10 dnů, abychom divákům vyšli vstříc a nabídli jim projekce během dvou víkendů, o které si říkali v loňském roce,“ říká Kristýna Konczyna, organizátorka festivalu z kulturního spolku Jeden svět Ostrava.

V čem ještě byl letošní ročník festivalu v Ostravě jiný?
Novinkou letošního festivalu bylo také promítání v kině Luna – poprvé jsme vyrazili mimo centrum Ostravy a zkusili promítat také v jiné části města. Rádi bychom tuto tendenci udrželi i pro příští rok. Oproti loňskému roku jsme také rozšířili počet našich friendly places, tzv. spřátelených míst festivalu, kde mohli diváci najít vždy čerstvé informace o programu, dát si nějakou speciální festivalovou dobrotu nebo se podívat na některou z doprovodných výstav.

Změnili se v něčem diváci?
Poznali jsme spoustu nových diváků, zjistili jsme, že velká většina chodí na čtyři a více filmů během festivalu a hlavně, že měli diváci chuť debatovat.

Co vás překvapilo? A potěšilo?
Letos nás velmi mile překvapila obrovská návštěvnost dopoledních školních projekcí. Oproti loňskému roku nám stoupl jak samotný počet škol, tak počet žáků, kteří dorazili na festival. Letos přišlo o čtvrtinu více studentů, z čehož máme nesmírnou radost, protože školní projekce jsou naprosto nedílnou součást festivalu. A samozřejmě máme radost z toho, že po prvním shlédnutí čísel návštěvnosti můžeme říci, že festival opět navštívilo více diváků než loni.

Jaké poznatky si z letošního ročníku odnášíte směrem k pořádání ročníku příštího? Na co byste se chtěli zaměřit v příštím roce?
Ještě jsme nestihli s ostatními členy týmu uspořádat evaluační schůzku nad festivalem, tak můžu mluvit pouze za sebe… Určitě bych ráda spolupracovala se stejně skvělým týmem jako letos, protože nám to, i přesto, že všichni dělají festival ve svém volném čase a dobrovolně, klapalo jako hodinky a mohla jsem se spolehnout na kohokoliv kolem sebe.

Kdo s vámi ještě spolupracoval?
Letos jsme do programu zapojili také mnohem více různých organizací (Ostravská univerzita, Amnesty International, Člověk v tísni, Asociace pro mezinárodní otázky, Centrum na podporu integrace cizinců) a tuto tendenci bychom chtěli zachovat i pro příště, stejně jako se pokusit k co nejvíce filmům zajistit festivalovou diskusi. Oproti předchozím letům vidíme, že návštěvníci z kina mnohem méně odcházejí před diskusemi, diskuse je zajímá, zapojují se a vydrží diskutovat po filmu i více než hodinu. Příští rok bychom se rádi zaměřili na větší spolupráci s ostravskými univerzitami a soustředili se více na cílenou propagaci pro určité cílové skupiny (ať už jsou to senioři, hendikepovaní nebo právě studenti).

Komu byste chtěli poděkovat?
Na prvním místě bych chtěla poděkovat především skvělému týmu lidí, kteří s námi celý festival připravovali a i když bylo posledních 14 dnů hodně intenzivních, všichni to skvěle zvládali. Poděkování samozřejmě patří i všem kinům a projekčním místům, která nás přivítala, přijala naši dramaturgii a odpromítala celkem 56 projekcí.

A co partneři, kdo se zapojil?
Musím také poděkovat všem našim partnerům (Statutární město Ostrava, společnostem Veolia, Bonatrans, Cromodora Wheels, Ingeteam, Amos Repro a Media Tenor) a především společnosti Člověk v tísni, která festival před devatenácti lety festival založila a my tak máme možnost přivézt do Ostravy dokumentární filmy, které nezavírají oči a uši před jakýmkoliv tématem. A nakonec také divákům, kteří intenzivně chodili na festival, debatovali nejen s hosty ale i s námi a celých deset dní žili festivalem s námi.

Sdílejte článek