Lidé si u ostravské Nové radnice připomněli začátek války na Ukrajině

Stovky lidí si včera večer v Ostravě připomněly čtyři roky od začátku války na Ukrajině, která si vybírá spousty obětí na obou stranách. Pietní shromáždění na Prokešově náměstí před Novou radnicí uspořádaly spolky a organizace jako Organizace pro pomoc uprchlíkům, Ukrajinská diaspora v Ostravě, Pašerácká stezka vojáka Švejka, Beskydy Ukrajině či Rozmluva.

Spousta lidí přišla před Novou radnici, která je spolu se Sýkorovým mostem nasvícena v modrožlutých barvách, s ukrajinskými a českými vlajkami. Na schodech k radnici zapálili organizátoři svíčky, vyvěsili ukrajinské vlajky a na mapu Ukrajiny rozloženou na dlažbě nad schodištěm umisťovali spontánně další svíčky. Lidí přibývalo a ke shromážděným se připojili i zástupci města.

Válka je i školní třída, sklep, evakuace

Přestože zvuková technika občas selhávala, moderátor Jan Kubatý z dobrovolnické skupiny Pašerácká stezka vojáka Švejka připomněl, že 24. února 2022 začala plnohodnotná válka na Ukrajině. „Válka je i nemocnice, školní třída, panelák, sklep, evakuace. Válka je i to, že děti dospívají rychleji, než by měly,“ řekl Jan Kubatý, jehož skupina lidí vozí pomoc tam, kde ji na Ukrajině potřebují. „Zdravotnický materiál, vybavení do zimy, techniku, a často i věci, které zní obyčejně. Ukrajina není jen téma. Ukrajina jsou lidé, rodiny, děti, senioři, učitelé, hasiči, lékaři, obránci,“ řekl.

Foto: Petr Broulík

K pietnímu shromáždění promluvil i primátor Ostravy Jan Dohnal. „Ostrava je často vnímána jako město, které se nezajímá o témata, proto jsem rád, že jsme se tady sešli. Válka na Ukrajině je taková válka, kterou jsme si před čtyřmi roky nikdo v Evropě neuměli představit. A je tady. Musíme si ji připomínat a nesmíme se nechat unavit. Ona není unavená, pořád běží a naší povinností je se jí věnovat, pomáhat. Pomáhat vojensky jako západní svět i materiálně,“ řekl primátor.

Nenechte se otrávit křikem, že máme nechat Ukrajinu prohrát

Pokračoval, že všichni vnímáme křik na sociálních sítích, že podpora Ukrajiny z naší strany má skončit, že máme nechat Ukrajinu prohrát. „Nenechte se tím otrávit, protože tento křik je výrazně menšinový. Vás, kteří stojí na straně Ukrajiny a pomáháte ve všech sbírkách, je naprostá většina,“ řekl Jan Dohnal.

Připomněl, že Ostrava pomáhá Ukrajině od prvního okamžiku války. „Spolupracujeme s novým partnerským městem Dnipro, v březnu uspořádáme pobytový tábor pro děti z tohoto města. Pomáhají Ostravané, brali si uprchlíky domů, jsem pyšný na to, že tohle vše berou jako samozřejmostmi,“ řekl Jan Dohnal a dodal, že Ostrava připravila sbírku, která odstartovala včera.

Dnipro potřebuje pomoc, válka musí skončit pro Ukrajinu důstojně

„Dnipro se na nás obrátilo minulý týden, má zničenou infrastrukturu, potřebují elektrocentrály, dobíjecí stanice. Sbírka potrvá v ulicích asi měsíc,“ řekl primátor, nad jehož hlavou vlála vyvěšená ukrajinská a česká vlajka. „Přijde nám to samozřejmé, i když to není samozřejmé na vládních budovách ministerstev, které ovládá jedna menší koaliční strana. To do civilizovaného světa v naší době nepatří. Kdy jindy bychom měli být solidární?“ prohlásil primátor.

Foto: Petr Broulík

A dodal, že si stejně jako všichni na shromáždění přeje, aby válka na Ukrajině skončila co nejdříve. „Ale aby skončila pro Ukrajinu důstojně. To je důležité nejen pro ni, ale pro celý západní svět,“ dodal a sklidil od účastníků shromáždění velký potlesk.

Dvakrát musela opustit svůj domov

Na pietním shromáždění vystoupila se silnou řečí i Taťána Voronina z ukrajinské diaspory v Ostravě. „Jsem Ukrajinka a moje válka trvá už dvanáct let. Začala už v roce 2014 na Donbase. Tehdy jsem poprvé přišla o domov. Přišla jsem o dům, ve kterém žila moje rodina. O věci, které jsme shromažďovali celé roky. O hroby mých předků. Všechno zůstalo tam. V určitém okamžiku byla volba velmi jednoduchá. Buď věci, nebo život. Odjela jsem. Ne z touhy, ale protože jsem musela zachránit život sobě i svému dítěti,“ vyprávěla shromážděným.

Foto: Petr Broulík

V únoru roku 2022 ji válka donutila odjet podruhé. „Dnes stojím tady, protože vím, jak vypadá válka. Jak zní ticho, když čeká na výbuch. Vím, jak vypadají oči dítěte, které se najednou stalo dospělým. Vím, co je to strach. A vím, co je to jít dál navzdory všemu,“ znělo Prokešovým náměstím.

Čtyři roky ztrát synů a dcer

Uplynuly čtyři roky od celoplošné invaze na Ruska na Ukrajinu. „Dnes jsou to čtyři roky, co se Ukrajina brání. Čtyři roky ztrát synů a dcer, domovů, klidu. Každý den přibývá vdov, sirotků, přibývá mrtvého ticha v rozbořených ukrajinských domech. Tuto cenu nelze spočítat ani na ni zapomenout. Navzdory všemu je tu ale něco, co nás drží. Jsou to lidé. Stojím tady jako Ukrajinka, jako člověk, který našel druhý domov v Česku,“ řekla pohnutě žena.

Foto: Petr Broulík

Děkovala Čechům za oporu, za možnost pracovat. „Když jsme přicházeli o domov, otevřeli jste své dveře. To je víc než pomoc. To je lidskost. Právě díky této opoře máme sílu vydržet. Jsme unaveni, bolí nás to, máme strach, ale nevzdali jsme se,“ řekla Taťána Voronina z ukrajinské diaspory v Ostravě.