Loď Třinec léta brázdila mořské vody. Město chce oživit její příběh

Bylo to před 50 lety, kdy ze štětínské loděnice vyjela loď Třinec. Téměř 200 metrů dlouhý ocelový gigant si na své přídi hrdě nesl třinecký znak.

Mořské vody brázdil s náklady železné rudy nebo třeba obilím a pokrutinami. S 27člennou posádkou Třinec urazil tisíce námořních mil a absolvoval na dvě stovky plaveb. Teď čeká Třinec cesta poslední – kde jinde než právě domů, do Třince.

„O tom, že existovala loď nesoucí jméno našeho města, víme. V muzeu máme vystavený její model i torzo lahve šampaňského, kterou loď ve Štětíně pokřtila paní Klepaczová z Třineckých železáren. Ale že stále kotví v Rotterdamu a má před sebou nevyhnutelný osud – šrotaci, to byl moment, který odstartoval misi na její záchranu. Třinec je nejmladším statutárním městem, svou historii si píšeme sami, proto je třeba ji uchovávat,“ uvádí primátorka Věra Palkovská.

Byla to šťastná náhoda, která primátorku propojila s Martinem Bednářem z České lodní společnosti, provozovatelem Námořního muzea ve Veletově. Ačkoli to dnes zní spíše jako vtip, právě flotila Československé námořní plavby (ČNP) byla ve své době druhou největší flotilou z vnitrozemských států na světě, hned po Švýcarsku. A právě v tomto jedinečném muzeu se nachází vzácné artefakty spojené s lodí Třinec.

„Československá, později Česká námořní plavba vlastnila 44 lodí a 3500 námořníků. Pod její vlajkou se přestalo jezdit v roce 1998, kdy byly postupně všechny lodě odprodány. Třinec tehdy skončil v rukou nizozemské přepravní firmy. Po dlouhých 23 letech aktivní plavby zakotvila v Rotterdamu, kde se stala pod jménem Marcor Bulk nejen dominantou přístavu, ale především skladovacím plavidlem sypkých materiálů, což ji zachránilo před jistou likvidací. Nizozemská firma však postavila nové překladiště na souši, a tak loď již nemá své využití a čeká ji stejný osud jako ostatní z flotily, šrotace,“ popisuje Bednář.

Pátrání po historii lodě přivedlo primátorku ve čtvrtek 6. února do Veletova, kde se setkala s týmem nadšenců i s kapitány, kteří Třinec kormidlovali po světových mořích. „Ze střípků a vzpomínek skládáme celý příběh. I proto jsme se sešli s kapitány Třince – pamětníky, kteří na lodi prožili několik let. Poslechli jsme si nádherné historky, které nám pomáhají vrátit loď k životu,“ říká primátorka.

S osobními příběhy se podělili kapitáni Ladislav Kareš a Karel Zeman. „Na Třinci jsem byl kolem roku 1977 prvním palubním důstojníkem, později jsem se pak na loď vrátil také jako kapitán. Byl to technický skvost, jedna z nejmodernějších lodí. Dokonce jsme s ní překročili polární kruh,“ zavzpomínal Zeman.

Cílem projektu Třinec jede domů je nejen oživit historii, ale také dostat části lodě, jejího vybavení a další cennosti do Třince. „Oslovila jsem proto Třinecké železárny, Moravskoslezský kraj a Materiálový a metalurgický výzkum, aby se stali partnery projektu. Příběh Třince pokračuje, teď rozepisujeme jeho novou kapitolu,“ uzavírá Palkovská.