Nejnovější zprávy: Obrazem: Ve Starých Hamrech soutěžili dřevorubci i kuchtíci gulášů Pět zraněných při vážné nehodě. Řidič bezohledně předjížděl

Cestování

Máme to za rohem! Výlet do polské Ratiboře nejen za nákupy, ale i atmosférou a nebem v hubě

​Tisíce Poláků jezdí za prací či nákupy do Moravskoslezského kraje. Pohyb opačným směrem je mnohonásobně menší. Svět nad severní hranicí, jen několik minut jízdy po dálnici z Ostravy, je pro většinu z nás prakticky neznámý.

Foto: Marek Prorok

To se netýká obyvatel příhraničních měst a obcí, kteří často hovoří „po naszymu“ a do Polska jezdí dlouhodobě pro potraviny či benzín. Od 1. února, kdy polská vláda zrušila DPH na základní potraviny a o 15 % snížila DPH na pohonné hmoty, se na polských benzínkách u hranic začínají tvořit fronty českých řidičů, protože sleva osm korun na litr, to už přece stojí za malou zajížďku.

Nicméně my z vzdálenějších měst, jako Ostrava, Frýdek-Místek, Příbor nebo Nový Jičín, Polsko stále příliš neznáme a ušetřená stokoruna u nákupu za tisícovku velkou motivací není, zvlášť když do rovnice započtete projetý benzín (byť levnější) a ztracený čas.

Dva roky restrikcí tuto situaci ještě zhoršily. Protože jsem obvykle výjimkou, která potvrzuje pravidlo, můžu na sebe prozradit, že jsem do Polska jezdíval relativně často, a to i v letech, kdy byly ceny potravin srovnatelné. Zajel jsem si po práci třeba jen tak na kafe, zapiekanku nebo pierogy.

Jak vypadá Polsko dnes a vyplatí se do něj vyrazit na krátký výlet? Po dvou letech „domácího vězení“ v Ostravě mi krátká návštěva cizí země připadala, jako kdybych vyhrál letenky na sebepoznávací cestu do Indie.

Rozhodl jsem se pro Ratiboř, kam jsem v devadesátých letech jezdil na (dvoj)kole, a později s dětmi autem. Rybnik je trochu dál, v jeho centru vyrostla dvě obchodní centra, Focus Park a Rybnik Plaza, ale ten si nechám na příště.

Na příjezdu od Opavy vypadá Ratiboř jako jedno velké sídliště, ale centrum města tento první dojem napraví. Foto: Marek Prorok

Ratiboř je ve srovnání s Rybnikem konzervativnější. Žádné obchodní centrum v centru nevyrostlo, když pomineme Galerii Mlynskou, která je mezi shopping mally takovou bonsají. Na okraji Ratiboře ale stojí obří Auchan, který znám z Francie (země původu) a Rumunska.

Při příjezdu si všímám, že město za dva roky od poslední návštěvy trochu prokouklo, některé fasády jsou nově opravené, někde se právě pracuje, ale přesto se neubráním obvyklému pocitu, jako kdybych cestoval zpět v čase.

Foto: Marek Prorok

Zaplatit parkovné se mi podařilo platební kartou, sice napodruhé, ale je to pokrok. Vzápětí zjišťuji, že vina za odmítnutou kartu jde tentokrát za mnou, protože na ní nejsou peníze. To jsou ty zažité stereotypy, které někdy sedí jako klapky na očích.

Foto: Marek Prorok

Procházím se okolo hlavního náměstí a snažím se najít kavárničku či restauraci, která by nabídla svatou trojici základních potřeb: elektrickou zásuvku (opět moje chyba, nejsem si schopen už několik let vyměnit baterku na MacBooku), toaletu a platbu kartou. V Polsku asi neexistuje stejný zákon jako u nás, že když provozovna nabízí stoly k sezení, musí mít k dispozici WC. Obejdu snad deset podniků, všude je něco, ale nikde všechny tyto tři služby najednou.

Nakonec rezignuji a vybírám malý rodinný podnik, do kterého jsem dříve jezdíval na mraženou kávu. Nemožnost platby kartou řeším návštěvou bankomatu. Co myslíte, nabízí tato kavárnička wi-fi? A kdy jste naposledy v české kavárně potřebovali klíč od wc?

Centrum je roztomilé, ale domy jsou v horším stavu, než jak jsme zvyklí z českých městeček. A nejedná se jen o budovy. Mé oblíbené knihkupectví EMPIK, kde se vždy zastavím pro nějakou drobnost, má vývěsní štít z odchlipujícího se papíru. Na hlavním ratibořském náměstí! Je to celonárodní polský řetězec, jako třeba náš Kanzelsberger, ale aspoň je tam možno platit kartou.

Foto: Marek Prorok

Káva i teplý zákusek - šarlotka s „bitou smetanou“ jsou vynikající a já se chystám vyrazit na poslední zastávku své krátké podvečerní mise - srovnávací nákup do supermarketu. Zavrhuji značky, které jsou i u nás (Kaufland, LIDL), uvažuji o místních Žabkách, Biedronkách, E.Leclerc, Dino, ALDI, ale nakonec se rozhoduji pro největší Auchan.

Foto: Marek Prorok

Krásné slunečné odpoledne vystřídalo předjarní mrholení. Po cestě zpátky k autu si dám nejprve rozpečený uzený sýr za pět zlatých včetně žurawiny. To naštěstí není žíravina, nýbrž brusinková omáčka.

Foto: Marek Prorok

A za rohem pak zahlédnu vývěsní štít oblíbené pirohárny Niebo w gębie. „Nebe v hubě“ není expresivní marketingový výraz. V polštině se jedná o běžné slovní spojení, které jednoduše znamená „výborný“, alespoň tak jsem to viděl přeložené na Netflixu. Zásuvku tu mají, toaletu taky, dokonce je možné platit kartou, jenomže já si už svých sto zlotých vybral. Je nutná obligátní otázka na wi-fi? Ztráta času!

Foto: Marek Prorok

Ale pirohy jsou skutečně výborné! Vyrábějí je za sklem, přímo před vašima očima. Ptám se, jestli si můžu udělat fotku, a dostávám souhlas - ale bez tváří! Podobný koncept by se určitě uchytil i v Moravskoslezském kraji. Máme tady skvělé Pelmeški (nebe v ústech), ale ty jsou ruské, a přeci jen chutnají trochu jinak.

Foto: Marek Prorok

Konečně parkuji u Auchanu. Je to opravdu velký obchod, pocitově větší než ostravský Globus. Žádná auta s českými poznávacími značkami. Za celou dobu jsem češtinu zaslechl jen jednou. Nakupuju základní potraviny, abych si udělal cenové srovnání, ale je mi jasné, že jezdit sem pravidelně za levnými nákupy není nic pro mě. Ne proto, že by to nebylo možné, ale ceny se v důsledků pravidelných akcí dynamicky mění, takže levné mléko můžu „vyhrát“ stejně tak v Tescu nebo v Albertu.

Návštěva polského supermarketu ale může přispět k větší variabilitě jídelníčku. Já vždy kupuju kvalitní bigos, nějakou rybí konzervu, chlazené pierogy, sýry, salámky. Dříve jsem si jezdil i pro anglické pivo, ale to už se po Brexitu příliš neobjevuje.

Co se ale v Polsku rozhodně vyplatí kupovat, je nábytek. Při stavbě nové kuchyně jsem před lety ušetřil možná až ke třiceti tisícům korun pouze tím, že jsem si vybrané kusy nábytku a spotřebiče koupil v polské IKEA v Katovicích. A to mě tam původně nepřivedl mamon, ale kuchyňský dřez, který v Ostravě vyřadili z prodeje, a v Polsku ho ještě nabízeli. Identickou pohovku, která u nás stojí 10 000 korun, v Polsku pořídíte za 7 000. Že by neviditelná ruka trhu?

Skutečně dobrou cenu má u Auchanu Benzín Natural 95 - 5,15 złotých. Škoda, že jsem si zrovna včera natankoval plnou nádrž - tak třeba někdy příště.

Kolik to stojí - Ile kosztuje?

Směnný kurz 1 złotý - 5,46 korun

Cappuccino a šarlotka včetně zpropitného - 16 złotých (stejná částka za poplatek výběru z automatu, tzn. jako kdybychom byli dva)

Malý grilovaný uzený sýr s žurawinou na hlavním náměstí - 5 złotých

Pirohy s masem, jedna porce - 18 złotých

Parkovné u centra - 3 hodiny - 6 złotých

Nákup v Auchan:

Čerstvé mléko, litr, 3,2% tuku - 2,65 złotých v akci (14 korun!)

Máslo, 200g - 5,95 złotých

Vajíčka z volného výběhu, 10ks - 7,60 złotých

Bio jogurt, mango vanilka - 4,27 złotých

Bio bigos v konzervě (dobrý oběd pro jednoho) - 8,95 złotých

Sýr Królewski, plátky - 5,23 złotých

Slanina balená 95g - 3,80 złotých

Rajčatové pyré ve skleničce - 1,69 zlotých

Masové krokety 400g (skvělá večeře pro dva) - 15,23 złotých