Máme velké plány, říká Martin Kacíř z resortu na Bílé

Po ukončení aktivní závodní kariéry pracoval více než dvacet let v bankovnictví, pak jej ale hory zavolaly, opustil teplou kancelář a vrátil se na svah, kde je mu nejlépe.

Dnes tak už třetím rokem zodpovídá Martin Kacíř za marketing, akce a gastro lyžařského areálu SKI Bílá.

Martine, sedíme v bistru Domovjanka, které je součástí Ski resortu Bílá. Co vše je dnes SKI Bílá? Co si mám pod tím představit?

Když si představím Ski Bílá, tak je to za mě skutečná historie sjezdového lyžování v Česku, navíc v tom nejmodernějším hávu. Počátky datujeme někdy okolo roku 1962, kdy se začaly mýtit první lesy za účelem vybudování sjezdových tratí, a první lyžníci se pouštěli z kopce. V roce 1965 následoval první zvratkový vlek, potom poma, dvojkotva, čtyřsedačka až po dnešní nejmodernější šestisedačku, která obrovsky zvýšila komfort lyžařů. Provozovatelem areálu je stále ten původní spolek, tedy klub lyžařů, což je v Česku ojedinělé.

Jak dlouho váš klub provozuje areál?

V roce 1962 se spolek jmenoval Beskyd Sokol Bílá, nicméně TJ Vítkovice vzniklo asi v roce šedesát tři nebo čtyři, těsně za tím. První vleky se stavěly pod naším klubem. Naše historie je opravdu dlouhá. Předloni jsme slavnostně odhalili pamětní desku k výročí šedesáti let historie sjezdového lyžování u nás na Bílé v Beskydech.

Jak dlouhá je dnes lanovka, tedy nejmodernější šestisedačka? Jak jsou dlouhé sjezdovky?

Máme pět a půl kilometrů upravených sjezdových tratí. Lanovka jako taková má osm set šest metrů. Je to nejmodernější šestisedačková, vyhřívaná a odpojitelná lanovka s kapotáží – bublinou. Sjezdovky jsou dlouhé od jednoho kilometru až po jeden a půl kilometru délky.

Co všechno váš spolek na Ski Bílá dělá, co vše provozuje?

V podstatě jsme jedním z posledních větších areálů v Česku, které skutečně vlastní a provozují lyžaři. Oddíl lyžařů, tedy SKI Vítkovice – Bílá z.s. je zapsaný spolek, který areál reálně provozuje. V naší gesci máme samotnou lanovku jako takovou, strojové upravování sjezdových a běžeckých tratí a naše gastro provozovny – dva bufety na sjezdovkách a bistro pod kopcem. Ostatní věci zajišťují jiné subjekty, je nás tady více, byť společně vystupujeme jako resort Bílá v Beskydech. Je tady dále lyžařská a snowboardová škola SunSki.cz, Hotel Bauer, bistro a kavárna Domovjanka a v neposlední řadě obec Bílá, která do všeho toho výrazně a zásadním způsobem vstupuje a resort podporuje.

Foto: Vladimír Pryček

Jaká je vaše role ve spolku?

Já osobně už jsem v oddíle od šesti let. Už můj táta se na Bílé angažoval, takže na něj v podstatě navazuji. Nejdříve jsem tady závodil, prošel jsem všemi věkovými kategoriemi. Následně jsem při vysoké škole trénoval mládež, pak jsem musel na vojnu, což jsem nahradil civilní službou, kterou jsem rovněž vykonával tady v areálu. Nicméně po dvaceti letech práce v bankovnictví mě hory zavolaly, srdce mě přitáhlo zpátky. Teď už jsem tu třetím rokem jako zaměstnanec na plný úvazek. Ve výkonném výboru spolku jsem od roku 2011 a od roku 2019 jsem jeho místopředsedou.

Co pro vás bylo impulzem k návratu na Bílou?

To se nedá snadno a krátce popsat. Faktorů byla spousta. Z teplého kancelářského místečka mě to táhlo na hory, bydlím nedaleko, ve Velkých Karlovicích, objevily se i zdravotní komplikace. Všechno se skloubilo v daný moment, po covidu byla celkově složitá situace, byl to náhlý impulz, a tak se to stalo, že jsem tady.

Takže z tepla a jistot, které bankovnictví nabízí, jste se vrhl do nejistého byznysu, který je závislý na počasí, návštěvnosti.

Zavilost na počasí je brutální. Platí to jak v zimě, tak v létě. Adrenalin, který ta závislost v sobě skrývá, má ale něco do sebe. Práce na horách má svá specifika. Stresy jsou jiné než v bankovnictví, nicméně jsou tu samozřejmě taky. Každý den je zajímavý a pestrý.

Jaká je vaše role na Bílé?

Řídím veškerý marketing areálu, včetně eventů. Všechny akce, které se v areálu pořádají, mám na starosti, tedy krom obří akce ZODM, ale o tom později. Odpovídám taky za gastro, které máme my jako spolek v provozu – dva bufety na svahu Zbojník a B.B.B. a jedno samoobslužné bistro Špicar. Mým přímým nadřízeným je šéf areálu a jednatel v jedné osobě Jarek Vrzgula, skvělý člověk a odborník, kterého obdivuji a nesmírně si vážím, neb je to primárně jeho zásluha, že je areál dnes tam, kde je. Druhým nadřízeným je pak předseda spolku a druhý jednatel Petr Ochmann, kterému se také zodpovídám. Nicméně nejvyšší orgán celého našeho spolku je valná hromada, ta odpovídá za vše a volí si svůj výkonný výbor, kterého jsem také členem.

Jak velký je spolek? Co spolku přináší to, že sám provozuje tak rozsáhlý areál?

Spolek má v současné době asi dvě stě členů. Nicméně nad to jsou ještě oddíly závodního lyžování, kde máme všechny věkové kategorie – od těch úplně nejmenších čtyřletých, kteří začínají, tzv. New generation, až po žákovské kategorie, juniory a dospělé. V naší výchově máme asi osmdesát pět závodníků. Každá kategorie má svého profesionálního trenéra, nad kterými bdí headcoach Honza Brzezina. Naše příjmy, které plynou z jízdného, investujeme samozřejmě zpátky do rozvoje areálu, ale velká část jde do výchovy těchto dětí, do sportu a tělovýchovy. Odráží se to i v hlavním mottu našeho spolku, což je tělovýchova a rozvoj mládeže. Děti mají na Bílé své zázemí, podmínky pro trénink a vybavení pro to, aby se stále zlepšovaly. Zavíráme pro ně ráno sjezdovky kvůli tréninkům, pořádáme závody pro všechny kategorie. Díky tomu, že spolek dobře funguje, tak mají i dotované některé věci, což je dnes v rámci celého Česka ojedinělé.

Odkud sem děti jezdí? Jak je to dnes s dětmi, které chtějí lyžovat?

Děti k nám přijíždějí hlavně z Ostravska, Frýdecko-Místecka, ale taky od Vsetína, Zlína. Na letní soustředění jezdí naše děti po celém Česku i na Slovensko. Na podzim pak vyráží na ledovce do Rakouska, Itálie a nově pak využívají i lyžařské haly například v Litvě. Domácí zimní příprava je především u nás na Bílé. Na tréninky se sjíždí sem. Nicméně i letní příprava je velmi důležitá, děti jezdí na kolech, běhají, posilují. Lyžování je tak všeobecný sport, náročný na veškerou koordinaci, že děti musí umět vše od gymnastiky, přes posilování, vytrvalost, rychlost až po výbušnost. Používáme gymnastickou halu v campusu Ostravské univerzity, tělocvičny na základních školách nebo atletický tunel ve Vítkovicích.

Jsou mezi dětskými sportovci takoví, co vyčnívají? Máte úspěchy?

Ano, tím se rozhodně můžeme pochlubit. Loni vyhráli naši žáci celý Český pohár pod vedením trenéra Tomáše Ťavody. Máme vítěze českého poháru v žácích – Kryštof Rycek vyhrál a další dva kluci byli na bedně. Klukům se loni velmi dařilo i na mezinárodní scéně. Pravidelně vyhráváme pohár dětských závodů Madeja Cup, to jsou předžákovské kategorie. V juniorech se v Českém poháru umisťujeme do čtyřky. Historicky za námi úspěchy byly a loňská sezona byla asi nejlepší. Kryštofovi a dalším klukům je teď šestnáct let, což je přelomový věk, a my doufáme, že u toho sportu vydrží a připíšou si ještě další úspěchy včetně reprezentace.

Foto: Vladimír Pryček

Říkal jste, že peníze investujete zpět do areálu. Jak se v posledních letech areál na Bílé změnil? Na co jste nejvíc pyšný?

Musím říct, že se vůbec nedá srovnat, jak jsme vozili lyžaře v šedesátých, sedmdesátých letech, s dnešní supermoderní šestisedačkovou lanovkou, která vás nahoru vyveze za tři a půl minuty. Na to jsme asi nejvíc pyšní. Máme obrovskou radost, že jsme to vůbec dokázali a dotáhli až do zdárného konce. Lanovka funguje druhou sezonu, ale my ji máme pořád jako novou. Jmenuje se Zbojník II.

Stále vyvíjíme zasněžovací systém, investujeme do roleb, nainstalovali jsme speciální technologie, které hlídají výšku sněhu, aby rolbař přesně věděl, kolik má sněhu pod a před mašinou a jak má sjezdovku upravovat. Jsou to věci, které nejdou úplně běžným okem vidět, ale zásadně zvyšují kvalitu zážitků na sjezdovkách. Každý rok se investuje do zasněžování, ať už to jsou nová děla, sněžné tyče, potrubí atd. Plány a vize máme veliké, jako například další sjezdovku, zasněžovací retenční nádrže a mnoho dalších.

U zasněžování se často řeší, jestli je to ekologické, co to znamená pro okolní přírodu, jak se získává voda a co se s ní pak děje. Co si máme pod zasněžováním představit?

Zasněžování je alfou a omegou přežití areálu. Bez zasněžování dnes střediska nemají šanci existovat. U nás se to vyvíjí postupně od sedmdesátých let. Dnes máme zhruba třicet pět zasněžovacích zařízení, od tyčí, přes děla stacionární i mobilní.

Musím mýtus kolem zasněžování, že škodí přírodě a podobně, trochu rozbourat. Technický sníh je skutečně jen čistá voda, úplně bez chemie, smíchaná se vzduchem, z čehož při mínusových teplotách dokáže technologie udělat sněhové vločky. Jedná se jen o zadržování vody v krajině. Vodu si vezmeme z řeky, i když máme v plánu vybudovat retenční nádrže, abychom měli jistotu stabilní vody, a změníme pouze její skupenství na sníh. Na jaře vodu zase pozvolna pouštíme zpátky do přírody. Máme vodoprávní povolení k odběru vody a jsme pod dozorem Povodí Odry, to je základ.

Foto: Vladimír Pryček

Výroba sněhu má svou energetickou náročnost, ale v porovnání třeba s průmyslovými podniky je to opravdu zanedbatelné.

Areál je opravdu velký. Kolik lidí se na jeho chodu podílí, a to v letní i zimní sezoně?

Můžu mluvit za náš areál a gastro provozy, kdy v největší sezonu máme pětatřicet až čtyřicet zaměstnanců. Ale v rámci celého resortu je to určitě více než sto lidí. Třeba jen lyžařských instruktorů od SunSki.cz je na víkend potřeba zhruba třicet. Přes zimu zaměstnáváme opravdu velký počet lidí. Přes léto je to o něco méně, ale pořád je cestovní ruch v horských střediscích pro ekonomiku Česka neza­nedbatelný faktor.

Kdo je typický návštěvník zimní sezony? Koho byste si přáli k návštěvníkům přidat?

Náš typický zákazník se nedá jednoznačně určit, neb je to velmi rozmanité spektrum lidí. My provozujeme spoustu činností – od tréninků profesionálních závodníků až po zábavu pro začátečníky a rodiny s dětmi, takže umíme obsloužit kompletní škálu lyžařů. Toto bychom chtěli zachovat do budoucna: jak profíky, závodníky, tak začátečníky, děti, lyžařské kurzy.

Říkalo se, že na Bílé si pořádně nezalyžuju, jsou tu fronty. Jak to je dnes? Co mám dělat, když si chci opravdu hodně zalyžovat?

Musím přiznat, že v exponovaných časech jako jsou vánoční svátky a víkendy s dobrým počasím je u nás opravdu hodně lidí. Je to dáno dobrou infrastrukturou, dostupností, autem dojedete až na parkoviště s kapacitou 750 míst a dojdete pár kroků na sjezdovku. Všem proto doporučuji přijít ve všední den, od půl deváté (nebo dříve, když je trénink závodníků) můžete lyžovat a v jedenáct jste zpátky v kanceláři, v obleku, vysportovaní, zalyžovali jste si na perfektním manšestru, na upraveném volném kopci. To je asi nejvíc.

Tajný tip je tedy přijet v úterý v osm ráno.

Ano, nejpozději o půl deváté jede vlek, o půl jedenácté po dvou hodinách lyžování vás budou bolet nohy, takže skončíte a za chvíli jste zpátky v práci.

Kdybych to tak chtěl provést, můžu si dopředu koupit parkovací lístek nebo skipas online?

Online odbavení je trend a směr, kterým se ubíráme. Z pohodlí domova si můžete koupit skipas, ten plastový máte už z dřívějška, pak už jdete rovnou na kopec; nebo si v automatu s QR kódem skipas vyzvednete a jdete lyžovat. Parkovné se u nás v zimě neplatí.

Co byste mi doporučil, když nejsem sjezdový lyžař?

My jako areál, potažmo spolek, upravujeme dalších téměř 45 kilometrů běžkařských tratí. Staráme se i o snowpark, tam si užijete, pokud máte snowboard a baví vás překážky. A pak máme celoroční záležitost, což je procházka magistrálou obce Bílá kolem řeky až do obory se zvěří, kde můžete vidět jeleny, daňky, divoká prasata; je tam jeden jelen albín, úplně bílý. Nachází se tu také krásný dřevěný kostelík svatého Bedřicha. A samozřejmě všude přítomná krásná, přičemž i drsná beskydská krajina, lesy, čistý vzduch.

Děti tedy můžu dát do lyžařské školy a já půjdu na procházku, dám si něco dobrého v restauraci.

Přesně tak. Areál je rozmanitý ve vyžití a také v gastronomii. Najde­te zde luxusní restaurace a kavárny, ale taky klasická hladová okna nebo samoobslužné bistro. Každý si najde to své.

Jak je to s cenou skipasu? Držíte ceny z loňska?

Zasáhla nás úprava DPH, kdy lanové dráhy spadly do jiné úrovně daně z přidané hodnoty, takže do cen skipasů jsme promítli pouze tuto změnu. Loni stál celodenní skipas 840 korun, letos je to 870 korun. Pořád držíme úroveň nižší i ve srovnání se zahraničním, kde se pod 50 euro za skipas na den dostanete málokde.

Foto: Vladimír Pryček

Ve které dny je provozováno večerní lyžování?

U nás je večerní lyžování každý den, nicméně od středy do soboty je na sedačkové lanovce, ostatní dny je za Hotelem Bauer na kotvě. Před večerním lyžováním se kopce znovu upravují. Ve čtyři hodiny skončí běžný denní provoz, rolby najedou na sjezdovku a od šesti do devíti se lyžuje. Obliba večerního lyžování je veliká. Z centra Ostravy jste u nás za čtyřicet minut, což je skvělé a příhodné.

Jak fungují půjčovny lyžařského vybavení?

Půjčovny lyžařského vybavení jsou u nás dvě, na severní a jižní straně. Máme tam kompletní vybavení od dětských setů až po dospělé, i to nejmodernější VIP vybavení. K tomu si můžete domluvit i instruktora. Všechno lze zarezervovat dopředu na webu lyžařské školy. Dokonce to doporučujeme. Může se stát, že v době vašeho příjezdu budou všichni instruktoři ve výuce a museli byste čekat, nebo se na vás nemusí dostat řada. Je lepší mít jistotu a mít zarezervováno dopředu. Zkušení instruktoři provádí děti i dospělé od úplných začátků na lyžařském pásu, až po vedení na velkých sjezdovkách a zdokonalení carvingového oblouku.

Vybavení je možné si samozřejmě půjčit i předem. Ve městě – například Madeja sport v Ostravě má opravdu veliký výběr a lze si půjčit lyžařský set i na celou sezonu nebo na lyžařský kurz.

Co vás ještě čeká v této zimní sezoně?

Kromě tradičních závodů a pohárů, které jsem zmiňoval, včetně MČR juniorů a akademiků, to bude hlavně zimní Olympiáda dětí a mládeže. Jsme hrdí na to, že ve spolupráci s Moravskoslezským krajem na konci ledna budeme hostit sjezdové a snowboardové disciplíny, ale i třeba biatlonové a běžecké závody nejlepších dětí z celého Česka v žákovských kategoriích. A letos bude ještě jedna novinka, kdy bychom měli uspořádat Evropský pohár jízdy v boulích. Nicméně téměř každý víkend bude v areálu nějaká akce, testování lyží různých značek, závody pro veřejnost, Den na lyžích s MSK, a mnohé další. Vše máme přehledně uvedeno na našem webu v sekci kalendář akcí.

Co nabídne areál, až skončí zimní sezona?

Léto pro nás skrývá obrovský potenciál. Cítíme v tom velké možnosti. Zimní dětské hřiště se na léto změní v dětský zábavní park, který je největší v Beskydech. Dále tu máme oblíbené single traily pro horská kola, ty budeme i nadále rozvíjet. Pro rodiny s dětmi jsme vybudovali ojedinělou kuličkovou dráhu, kdy mají děti možnost na 350 metrech procházet s kuličkou různé atrakce. Máme pašeráckou a medvědí stezku, kterými se dá krásnou procházkou dostat až do údolí. Máme zpracovaný projekt na velkou zipline, která by z horní stanice lanovky jela přes celé údolí a zpět, nicméně to se zatím nepotkává s pochopením majitele lesa, a proto jsme stále ve fázi projektu. Snad se nám to podaří realizovat, to by byla pecka.