Nejnovější zprávy: Autotest: Toyota Hilux. Pracovník roku. Ostrava bude mít rekordní rozpočet. Přesáhne 12 miliard

Kultura

​Marie Rottrová v sobotu oslaví 80 let. Česká televize odvysílá dokument To mám tak ráda

Dokument Marie Rottrová: To mám tak ráda odvysílá Česká televize v sobotu 13. listopadu ve 22:00 na ČT1.

Foto: Tanasis

Marie Rottrová představuje jednu ze zásadních osobností české populární hudby. Natáčení snímku probíhalo na různých místech Ostravy, kde prožila polovinu života a kde vzpomíná na radostné dětství, zlatá šedesátá, šedivá sedmdesátá i hektická osmdesátá léta. Tvůrci během natáčení navštívili i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Neratově, kde se zpěvačka v roce 2016 v utajení před novináři potřetí vdala.

V uvolněné atmosféře konce šedesátých let jí učarovalo černošské rhythm and blues a v Ostravě začala na legendárních čajích o páté zpívat soul. „Nedokážu si představit lepší období, kdy začít zpívat profesionálně. Nikdo nás v ničem neomezoval, nikdo nás k ničemu nenutil,“ říká v dokumentu Marie Rottrová.

Srpnové události roku 1968 a následná normalizace pro ni znamenaly mimo jiné i povinnost změnit repertoár. Písně angloamerické provenience musela nahradit původní česká tvorba. Marii Rottrové vynucená změna ale paradoxně prospěla a z interpretky napodobující afroamerické vzory se stala znamenitou popovou zpěvačkou s vlastním nezaměnitelným stylem a výrazem. Zpěvačkou, která si navíc dokáže téměř neomylně vybírat kvalitní autory, melodie a texty. „Písničky jsem si většinou docela přísně vybírala podle svého vkusu, píseň mi musí být blízká. Jarda Wykrent mi často připomínal, že jsem mu vrátila víc písniček, než jsem si od něj vzala,“ komentuje se smíchem Marie Rottrová.

Dokument To mám tak ráda se nezabývá pouze úspěšnou profesní dráhou oblíbené zpěvačky. I když nikdy neplnila stránky bulváru, a působí jako žena, která toho o sobě moc neřekne, v dokumentu velmi uvolněně, vstřícně a otevřeně hovoří i o svém soukromí a přiznává výčitky vůči rodině, které se nevěnovala tolik, kolik by chtěla a měla.

„Před vznikem tohoto dokumentu jsem neznal všechny písně Marie Rottrové, ale většinu ano. Spoustu zapomenutých jsem si připomenul během přípravy a několik písniček jsem pro sebe objevil při natáčení. Když si totiž povídáte s Marií Rottrovou, každou chvilku se jí při vzpomínce na její životní a profesní dráhu vybaví nějaká melodie, či kousek textu,“ uvádí dramaturg a scenárista Marek Dohnal: „Tak se nám s režisérkou Petrou Všelichovou při skládání dokumentu krásně přirozeně propojovalo a doplňovalo zpěvaččino vyprávění s písničkami. Měl jsem dopředu vytipovanou asi dvacítku písní, které by nějak charakterizovaly Marii Rottrovou jako interpretku a ženu, či např. ilustrovaly dobu, ve které vznikly, ale nakonec jsme těch ukázek použili šedesát šest,“ uzavírá.