Tyhle masky vás zaručeně vyděsí. Tvoří je nadšený Ostravák, první udělal z koženkové aktovky

​Martin Vašek z Ostravy-Hrabové, mezi příznivci nekonformního umění známý jako Sadofekalus, se už více než dvě dekády zabývá tvorbou ručně vyráběných masek.

Citlivější povahy, které zcela jistě zneklidnila už samotná Martinova přezdívka, pravděpodobně temnou krásu jeho díla neocení. U jedinců, kteří mají rádi hororové filmy, dokážou naopak dotyčné výtvory vyvolat nadšení. Jedno však platí pro obě strany. Tvorba Martina Vaška, v našich končinách naprosto jedinečná, nikoho neponechá chladným.

Můžeš prozradit, proč jsi začal vyrábět masky? A proč konkrétně hororové?
Už od dětství mě fascinovaly hororové filmy a všelijaké prapodivné zrůdy, které se v nich objevovaly, a samozřejmě maskovaní antihrdinové. Žádné další uspokojující vysvětlení pro to nemám, prostě to tak bylo a je. Pokusy o vlastní výrobu masek ovšem přišly až později, asi kolem roku 2003, kdy jsem si ušil ze staré červené koženkové aktovky ze základky svou první masku pro mou tehdy vznikající elektrogrindovou kapelu BBYB. Mimochodem, ta maska stále drží a mám ji dodnes. Pak přišly masky i pro ostatní spoluhráče a postupně mě to začalo víc a víc bavit. Stalo se to pro mě koníčkem i formou jakési relaxace a odpočinku. Odtud byl pak už jen krůček začít tvořit masky nejen pro kamarády nebo kapelu, ale i na prodej či zakázkovou výrobu.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

Co tě inspirovalo a inspiruje?
Inspiraci hledám jako všichni tvůrci úplně všude, ve filmech, komiksech, videohrách i literatuře. Nejvíc mě asi ovlivnily horory, které jsem sledoval jako dítě u kámoše na VHS, nebo "na polaku", čili v polské televizi s monotónním jednohlasovým dabingem, která se dala v té době v Ostravě dobře naladit. Například Věc, Vetřelec, Hellraiser, Evil Dead 2, nebo Noční můra v Elm Street. Kromě toho na mě silně zapůsobily i klasické staré fantasy filmy s efekty mistra Raye Harryhausena, Karla Zemana, nebo surrealistická tvorba Jana Švankmajera. V posledních letech mě překvapivě hodně inspirují i moderní technologie a digitální umění, například opravdu psycho generativní designy vytvořené umělou inteligencí. Často brouzdám po Instagramu, kde nacházím spoustu zajímavých konceptů od jiných tvůrců. Ale inspirace přichází i z úplně běžných fotek a věcí, stačí se jen dobře dívat. To všechno se pak mísí v hlavě a přetváří do nových nápadů. Myslím, že klíčem je být pořád otevřený a nebránit se žádným podnětům.

Jsi v oboru samouk, nebo máš za sebou nějaká studia, školy, či kurzy?
Většinu věcí jsem se naučil sám metodou pokus omyl. Zároveň se mi poštěstilo pracovat hned po vojně v divadelních dílnách, kde jsem získal spoustu užitečných zkušeností s výrobními postupy, o kterých jsem do té doby neměl ani ponětí. Divadelní svět mě naučil starým řemeslným technikám, jako je tradiční výroba masek z papírmaše, latexu nebo kaučuku. Hodně jsem se vzdělával i z knih, časopisových článků, či starých filmových dokumentů. Existuje spousta zapomenutých postupů, které dnes skoro nikdo nepoužívá, ale já se je snažím obnovit a propojit s moderními materiály. Nikdy jsem neabsolvoval žádnou oficiální školu zaměřenou na maskérství nebo filmové efekty, ale vlastně mi to nikdy nechybělo. Dnes už je možné sehnat spoustu informací online, hlavně na YouTube a úplně nejvíc se člověk naučí experimentováním. Samozřejmě bych se rád někdy zúčastnil specializovaných workshopů nebo kurzů, třeba u nějakého zahraničního mistra v oboru, ale zatím se mi daří růst i bez toho. Myslím, že pokud člověka něco opravdu baví, najde si sám cestu, jak se zdokonalit.

Uživíš se tím?
Ne, ale jako přivýdělek mi to bohatě stačí. Stále pracuji v divadelních dílnách, takže maskám se věnuji především před a po práci. Vstávám každý den o půl čtvrté ráno, připravím si základní korpusy masek, pak je nechávám schnout a odjíždím do práce. Odpoledne k tomu opět na dvě až tři hodiny usedám a pokračuju směrem k finální podobě. Někdo chodí po práci plkat do hospody, což jsem svého času taky pravidelně dělával, ale mě dnes víc baví tohle. Poslouchám u toho audioknihy, takže se zároveň i vzdělávám. Co se odbytu týče, nestěžuju si, ale protože jde o velmi specifický obor, tak poptávka dost kolísá. Někdy je období, kdy vyloženě nestíhám, jindy zase tvořím do foroty, nebo jen vymýšlím nové motivy a zkouším nové postupy.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

Co dalšího tvoříš?
Kromě masek se věnuji i dalším věcem, které ne vždy souvisejí s hororovou estetikou. Dělám například různé skulptury, rekvizity a dekorace na přání. Nebývá to často, ale občas si odskočím i k tvorbě obalů pro hudební alba nebo designu triček, hlavně teda pro všechny své kapely. Práce je to různorodá a přesně tak mi to vyhovuje. Nedělám jen jednu věc, ale neustále se posouvám a zkouším něco nového. Navíc mě těší, že moje výtvory nekončí jen jako sběratelské kousky na poličce, ale skutečně se používají, ať už na pódiích, nebo halloweenských večírcích.

Na svém webu prezentuješ fotky výtvorů pro konkrétní akce, například pro festival Brutal Assault, nebo Thrill Park. Jak se výrobce masek k takové zakázce dostane?
Cesta se k takovým zakázkám je kombinace dlouhodobé práce, budování kontaktů a trošky štěstí. Jak už jsem zmínil, vyráběl jsem věci pro sebe a svou kapelu, což postupně přitáhlo pozornost lidí z hudební a hororové scény. S prvními většími zakázkami mi zřejmě dost pomohl internet a osobní prodej, začal jsem totiž prezentovat svou práci na sociálních sítích a občas vyjel vlakem prodávat své výtvory do všech možných koutů republiky. Jakmile se moje masky objevily na pár akcích, začali se mi ozývat lidé, kteří je viděli naživo a chtěli něco podobného pro svůj projekt nebo kapelu. Spolupráce s festivaly jako Obscene Extreme nebo Brutal Assault pak už přišla vcelku přirozeně, protože jsem v této hudební komunitě prakticky vyrůstal a znám spoustu lidí z řad fanoušků, kapel i pořadatelů. Zpočátku šlo o drobnější zakázky, například vytvořit masku pro konkrétní vystoupení, nebo udělat hororovou dekoraci do festivalového areálu. Postupně se to rozrostlo a dnes už jsem v podstatě stálým zaměstnancem Brutalu a tvořím pro ně různé dekorace každoročně. Na festivalu v době konání pak působím i jako údržbář všech těchto instalací a když fanoušci během konání něco poničí, dokážeme to s kolegy dát celkem rychle do pořádku. S prací pro Thrill Park v Praze to bylo trochu jiné. Kamarádka mě upozornila na inzerát, kde hledali pomocníky pro výzdobu areálu, tak jsem se jim sám ozval. A vyšlo to. Nakonec jsem vytvořil unikátní hororovou figurínu pro jejich strašidelnou atrakci, na pružině vyskakující spálenou zombie, která působí malý infarkt všem kolemjdoucím. To byla skvělá zkušenost, protože šlo o něco, co je celoročně v provozu a lidé se s mým výtvorem setkávají téměř denně. Obecně pak platí, že i v tomto oboru pomáhá nejen dobře odvedená práce, ale i dobrá prezentace. Pokud má člověk fajn vypadající portfolio, aktivně komunikuje s lidmi a je ochotný dělat i menší zakázky, postupně si vybuduje jméno a časem se dostane k velmi zajímavým projektům.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

S jakými dalšími kapelami spolupracuješ a co pro ně děláš?
Jak už jsem řekl, hudební scéna je pro mě naprosto přirozené prostředí a už od mládí neustále působím v různých kapelách. Dříve to byly spolky jako Malformation, BBYB a Cerebral Turbulency, které už ukončily činnost a i nyní stojím za mikrofonem ve třech goregrind kapelách, kterými jsou Carnal Diafragma, Murder Rape Amputate a Egggore. Už od začátku jsem chtěl, aby vizuální stránka koncertů byla stejně intenzivní jako hudba, proto jsem začal vyrábět masky a další rekvizity. Jak již bylo také zmíněno, postupně se to rozšířilo a začaly se mi ozývat i jiné kapely, které chtěly masky na pódiovou show, obaly alb nebo vizuální doplňky k videoklipům. Mezi kapely, se kterými jsem spolupracoval, patří například legendární black metal Master´s Hammer, goregrindový Spasm nebo známá EBM kapela Vanessa, všechny z extrémních hudebních kruhů. Pro některé jsem vytvářel kompletní pódiové rekvizity, pro jiné jen jednotlivé masky. Hudba a vizuální stránka jsou pro mě nerozlučně propojené, protože věřím, že dobrý koncert by měl být nejen slyšitelný, ale i vizuálně zapamatovatelný. Navíc mě to udržuje v neustálém kontaktu se scénou, což je pro mě důležité nejen profesně, ale i osobně.

Jaké materiály k výrobě masek, či skulptur používáš?

Používám širokou škálu materiálů v závislosti na tom, k jakému účelu má výsledný produkt sloužit. Pokud jde o masky, nejčastěji pracuji s kaučukem, textiliemi a pryskyřicí. Kaučuk je ideální pro realistické masky, které se přizpůsobí obličeji a umožňují i mimiku, třeba mírné otvírání úst. Je skvělý i pro různé efektní povrchy, například napodobení hnijící kůže nebo organických struktur. Pryskyřici využívám hlavně na pevnější masky a rekvizity, ale většinou na simulaci částí lebky, nebo čelisti a zubů. Kromě těchto hlavních materiálů pracuji i s pěnovým kaučukem a polyuretanovou pěnou, což jsou skvělé materiály pro výrobu lehkých, ale přitom objemných masek, nebo částí kostýmů. Pro detailní modelování a tvorbu textur používám polymerové hmoty, nebo klasické sochařské materiály jako sádru a hlínu. U větších projektů je pak ideální polystyren a disperze, nebo laminát. Povrchová úprava je pak samostatná kapitola, záleží na tom, zda chci dosáhnout realistického vzhledu kůže, zkorodovaného kovu, nebo třeba něčeho zcela surrealistického. Používám akrylové barvy, speciální patiny, laky a vhodný je i airbrush pro jemné přechody barev. V poslední době se snažím dost experimentovat a zkoušet nové materiály a techniky, protože každý další projekt přináší nové výzvy a možnosti.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

Na loňském Hororfestu v Ostravě jsi mi říkal, že tvé masky koupili i filmaři. Jak tě objevili? A můžeš uvézt názvy konkrétních filmů?
Ano, moje masky se zřejmě objevily v několika filmových projektech, ale žádné další informace o tom bohužel nemám. Většinou mi někdo ze zahraničí napíše přes můj webový formulář, že by chtěl koupit tu a tu již existující masku a jestli jí může použít ve filmu, nebo v klipu a chce k tomu i můj souhlas. Po odeslání můj přehled o tom všem ale končí. Bavíme se tu o velmi undergroundových a amatérských filmech, tedy o žádné velké produkci. Nechci říct, že by mě to úplně nezajímalo, ale když se pak oni sami neozvou, nebo mě neoznačí na sociálních sítích, já sám nemám čas pátrat, jestli to nakonec použili. Že by chtěl po mě někdo pro svůj film přímo vytvořit originální masky podle mých návrhů k danému tématu, se mi ještě nestalo. Přece jen vyrábím spíše karnevalové a halloweenské masky pro běžnou veřejnost, než ty speciální pohyblivé filmové a přesně padnoucí určitým hercům. Třeba to časem přijde, nechávám tomu ale volný průběh a nijak mě to netrápí.

Co nejbizarnějšího a naopak nejmírnějšího si kdo na zakázku objednal?
Zakázky jsou celkem málo rozmanité. Většina chce běžně dostupné masky hororových zabijáků, jako Jason z Pátku třináctého, nebo Leatherface z Texaského masakru. Když jim ale napíšu cenu, nic z toho většinou není. Jako by si mysleli, že mám nějaký stroj, ze kterého to celé vyjede za dvacet minut hotové. Dnes už jsou tyto masky ke koupi za celkem přívětivý peníz skoro na každém rohu a většinou se i jedná o odlitky z originálních forem z daného filmu. Například americká firma Trick Or Treat Studios dělá skvělé repliky na toto téma a má spousty odběrných míst po celé Evropě. Samostatnou kapitolou jsou pak fanoušci kapely Dymytry, kteří mě prudí kdykoliv můžou a dožadují se výroby masek této kapely. To ovšem už z principu bojkotuju a odmítám, neboť jejich muzika a vizuální prezentace se mi vyloženě příčí. Naopak velice mě potěšila jedna objednávka z USA na běžně nedostupnou masku potvory Stalkera z kultovní hororové videohry Dead Space. Ta byla docela náročná na výrobu, měla pohyblivou čelist a celkově byla velice objemná. Dělal jsem i pár masek pro české wrestlery, nebo pro holandskou společnost provozující pravidelně Hellraiser Show na velkých festivalech. Nejmírnější zakázkou byla asi jednoduchá polomaska inspirovaná benátskými maskami, šlo o decentní a elegantní design bez jakýchkoliv hororových prvků, pouze s jemnou patinou. Objednala si ji jedna paní na tematický ples.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

Za jakými dalšími účely si tvoje masky pořizují soukromé osoby?
Někteří jsou sběratelé a chtějí mít originální kousek do své kolekce. Jiní se chystají na festivaly jako Obscene Extreme nebo Hell Party, kde jsou masky součástí jejich extravagantních outfitů. Pak jsou tu lidé, využívající masky pro vlastní uměleckou tvorbu, třeba fotografové, kteří s nimi dělají temné a surrealistické fotoprojekty. A samozřejmě nesmím zapomenout na milovníky Halloween party, kteří chtějí něco unikátního, co nikdo jiný nemá. Celkem mě baví přizpůsobovat se různým požadavkům.

Máš nějaké vzory mezi světovými výrobci masek?
Ano, samozřejmě! Jedním z nich je určitě již zmíněný Ray Harryhausen, který pracoval na ikonických filmech jako Souboj titánů nebo Jáson a Agronauti. Mám fakt rád retro vypadající masky, všelijaké loutky a sekaně působící Stop Motion animaci. Dalším velikánem je Rob Bottin, který tvořil masky a efekty pro kultovní filmy jako Věc, nebo Total Recall. Jeho schopnost vytvářet realistické, přesto extrémně stylizované masky a efekty je fascinující. Obrovskou inspirací je také Stan Winston, jehož tým vytvořil mimo jiné Predátora, Vetřelce nebo Terminátora. Líbí se mi, jak dokázal kombinovat mechanické a organické prvky a posunul praktické efekty na zcela novou úroveň. Ze současných tvůrců sleduji například Jordu Schella, který vytváří neuvěřitelně detailní a anatomicky přesné masky s futuristickým nádechem. Kromě filmových tvůrců mě inspirují i výrobci nezávislých hororových masek, jako je například Immortal Masks, nebo CFX Masks, kteří se specializují na silikonové masky s neuvěřitelnou realističností. Jejich práce mi ukazuje nové možnosti materiálů a technologie, které bych mohl použít i do své tvorby.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

A tvoje konkrétní nejoblíbenější masky z hororových filmů?
Výběr oblíbených masek z filmových hororů je opravdu těžký, protože je jich spousta a každá má něco do sebe. Jednu z nich má určitě Norman Bates z Psycha, který se převléká za vlastní matku. Klasikou je kožená maska Leatherface z Texaského masakru motorovou pilou, která má surový a realistický vzhled a působí chaoticky, jako by ji její nositel opravdu spíchl z kůže obětí. Další bude Otis B. Driftwood z Domu tisíce mrtvol. Všichni tři jsou očividně inspirováni reálným šílencem Edem Geinem, takže už asi tušíte, odkud hnilobný puch vane. Oproti tomu velmi populární Jason Voorhees a Michael Myers mě vždy trochu míjeli a filmy s nimi jsem viděl až nedávno, ač jejich masky vypadají taky dobře a znepokojivě. Líbí se mi i maska Ghostface z Vřískotu, která je inspirována obrazem Výkřik od Edvarda Muncha. Působí extrémně ikonicky, ač se přiznám, že ten film moc rád nemám. Z modernějších hororů bych určitě zmínil Jigsawa ze Saw, konkrétně jeho loutku Billyho. Ten její nepřirozený úsměv a spirály na tvářích vytvářejí velmi nepříjemný dojem. Z hlediska dizajnu a řemeslného provedení musím zmínit především masky z filmů Guillerma del Tora. Jeho přístup ke kombinaci masek, protéz a digitálních efektů posouvá hranice žánru a dokazuje, že praktické efekty mají své místo v kinematografii i dnes.

Foto: se souhlasem Martina Vaška

Jak to máš s konkurencí u nás a jak v zahraničí?
V České republice je výrobců masek asi relativně málo a moc jich ani neznám, což je na jednu stranu výhoda, protože trh pak není přesycený. Většina lidí, kteří se tady maskám věnují, to má asi víc jako hobby, popřípadě pracují jako já v divadle, nebo se, spíš než na výrobu celohlavových a obličejových masek, zaměřují na filmový make-up a speciální efekty. Jedním z nich je i můj kamarád Jakub Gründler, který často pracuje na zahraničních filmech a seriálech velkých filmových společností. Výjimkou jsou pak PVO Zákupy, nepřetržitě provozující výrobu masopustních a karnevalových masek už od dob Rakousko-Uherska, ti ale vyrábějí hlavně papírové a látkové masky s naivními motivy. Pokud jde o konkurenci ze zahraničí, tak například ve Spojených státech je trh s hororovými maskami obrovský. Existují tam desítky firem a některé z nich, jako třeba již zmiňovaní Trick or Treat Studios nebo Immortal Masks, mají celosvětový dosah. V takovém prostředí už je opravdu těžké prorazit, protože konkurence je obrovská a kvalita produktů špičková. V Evropě je scéna o něco menší, ale i tady jsou firmy, například v Německu, Itálii nebo Velké Británii, které se specializují na ručně vyráběné latexové, nebo silikonové masky. Myslím, že pokud tam chce někdo uspět, musí najít svůj vlastní styl a odlišit se. Já ale už někam prorážet asi nechci a ani nepotřebuji, stačí mi, jak to funguje teď.

Na čem zrovna teď pracuješ a co chystáš v blízké budoucnosti?
Momentálně se chystám rozvíjet svou malou výrobnu ve sklepě našeho domu, dokoupit další nástroje a přístroje, vymyslet nové motivy masek, zkusit navrhnout nějaký Sadofekalus merch a další doplňky a ještě lépe si uspořádat pracovní program. Je to ale hodně tenký led, protože já už teď pracuju v podstatě na maximum a mám minimum volného času, takže další objem práce a zakázky opravdu nepotřebuji. To už bych si musel najmout nějaké zaměstnance a to asi nechci. Připravuju se také na nadcházející festivalovou sezónu, mám pár rozdělaných věcí pro Brutal Assault a potřebuju vyrobit masky do stánku, se kterým v létě vyjedu mezi lidi. Do budoucna bych se chtěl víc zaměřit na kombinaci tradičních materiálů s moderními technologiemi, vyzkoušet 3D tisk na určité doplňkové komponenty k maskám, nebo zkusit části masek rozpohybovat, aby třeba koulely očima. Uvidíme, kam mně to zavede. Jedno je jisté, nudit se rozhodně nebudu.