Komentáře
06/03/2020 Petr Broulík

​Medvědice Ema je na Slovensku, možná se ale vrátí do Beskyd. S medvíďaty

Obyvatelé, chataři i návštěvníci Beskyd už si zvykli, že v lesích, za humny a na pasekách s nimi v horách žijí velké šelmy. Medvědi, vlci či rysi.

Ostatně medvědice Ema na Valašsku a v Beskydech potrápila od roku 2018 spoustu včelařů a plnila šoty televizních zpráv i tištěná média. Podle ochranářů se ale loni zklidnila a vrátila na Slovensko.

Zbavila se však monitorovacího obojku, který jí zoologové po uspání dali. A je možné, že čeká mladé. Odbornice na velké šelmy ze Správy Chráněné krajinné oblasti Beskydy v Rožnově pod Radhoštěm Dana Bartošová dokáže o šelmách poutavě vyprávět. Vždyť už s nimi „pracuje“ několik desítek let. A nevylučuje, že medvědice se do moravskoslezských hor vrátí. I s mladými.

Vlci se na území České republiky objevili poprvé v Beskydech. Zůstali tady nastálo?
Od sedmdesátých let minulého století se v Beskydech trvale vyskytují rys a medvěd. Vlci zde byli poprvé zjištěni v roce 1994 a od té doby se zde jako jednotlivci nebo ve smečkách pohybují trvale. V některých letech se zdálo, že vlci beskydskými lesy jen občas procházejí. To možná ovlivnila situace na Slovensku, kde je povolen v určitém období lov vlků, který byl v některých letech poměrně intenzivní. Na počet vlků má vliv i nezákonný lov pytláky, všude tam, kde se tyto šelmy objeví. Ostatně pytláctví postihuje nejen vlka, ale i rysa a medvěda.

Kolik vlků je nyní v Beskydech? V celém Česku prý dnes operuje deset vlčích smeček…
Je pravda, že v Čechách žije nyní více vlků než na Moravě v Beskydech. V poslední době jsou však vlci v Beskydech častěji než v předešlých "slabších" letech. Od loňska se na javornické straně Slovenska vyskytuje vlčí smečka, kterou tvoří rodičovský pár se sedmi mláďaty, a k nim se připojil ještě jeden dospělý vlk. Tito vlci přecházejí i na moravské území. A vypadá to, že se zformoval další pár vlků v oblasti radhošťských a vsetínských Beskyd. Další vlci se dostávají na severní Moravu z polských Beskyd.

U nás je vlk chráněný, ale na Slovensku se ale může střílet…
Na Slovensku je lov vlků povolen ve vybraných územích a za konkrétních podmínek od 1. listopadu do 15. ledna. Aktuální lovecká sezóna vlků na Slovensku však skončila dříve, protože limity na odstřel vlků se naplnily. V praxi je však známo, že se uloví více vlků, než se přizná papírově. Ochránci přírody proto na Slovensku usilují o zastavení lovu vlka. Rozstřílení vlčích smeček, například usmrcení rodičovského páru totiž drasticky postihuje ostatní členy smečky

Způsobují šelmy stále i škody chovatelům?
Stejně jako v předešlém období, tak i loni jsme zaznamenali škody způsobené šelmami. Dlouholetou klasikou jsou útoky vlků na nedostatečně zabezpečené ovce, ale pokračovaly také škody způsobené medvědem, především na včelstvech. V první půli loňského roku měla tyto škody na svědomí medvědice Ema, na podzim 2019 plenil úly další mladý medvěd. Ema budila velký rozruch už od předloňského roku. Tato mladá, asi čtyřletá medvědice, přišla ze Slovenska a poprvé ji fotopasti Hnutí Duha zachytily v září roku 2018. Nejprve se zaměřila na včelstva, ale postupně začala zabíjet ovce a další hospodářská zvířata. Traduje se, že medvědi jsou plaší a lidem se vyhýbají, ale tahle medvědice se „v pubertě“ chovala trochu jinak. Staří medvědi už vědí, co je člověk zač, proto se uchylují do odlehlých klidných lesů a lidem se pokud možno vyhýbají. Ale mladí se někdy chovají jinak. Což byl také případ Emy. Vzhledem k jejím podzimním eskapádám na Vsetínsku jí hrozil odchyt a dokonce už bylo požádáno o její odstřel. Naštěstí se v loňské zimě přesunula z hustě osídleného Valašska do beskydských hor. Zde na sebe upozornila, když pronikla do přezimovací obůrky zvěře, kde rušila a lovila jeleny. Tentokrát ale zabíjela proto, aby přežila.

Nespala zimním spánkem?
Vůbec ne. Když je teplejší zima, medvědi mnohdy ani nezazimují. Třeba u medvědí populace na Slovensku bylo zaznamenáno, že s postupným oteplováním se zimní spánek medvědů stále zkracuje. Loni osmého dubna se odborníkům ze Správy CHKO Beskydy a Hnutí DUHA podařilo čtyřletou medvědici odchytit a ve spolupráci s odborníky z Polska a ze Zoo Dvůr Králové jí byl nasazen monitorovací obojek. Podle data odchytu dostala jméno Ema. Po několika dalších škodách na včelstvech v Beskydech se Ema loni na jaře přesunula zpět na Slovensko, odkud původně přišla, a tam už se chovala jako „normální“ medvěd. Zdržovala se v odlehlých lesích, tam si hledala typickou medvědí potravu – borůvky, maliny, hmyz, uhynulá zvířata. Loni v září si však strhla monitorovací obojek a od té doby o ní nevíme. Avšak po celý rok jsme mohli díky jejímu nápadnému chování a telemetrickému obojku sledovat její pohyb a dověděli se o jejím životě mnohem více než o kterémkoliv medvědovi, který se kdy v Beskydech objevil.

Co všechno?
Bylo třeba zajímavé, že Ema se pohybovala na obrovském území, a to nejen v CHKO Beskydy, ale i mimo ni – došla dokonce až na Hukvaldy. A to proto, že tady neměla žádnou konkurenci teritoriálních medvědic a medvědů, takže si to mohla dovolit. Podle aktivistů prý ušla asi sto třicet kilometrů. Díky zoologickému monitoringu prováděného v Beskydech a Kysucích, ale i díky pohotovosti náhodných pozorovatelů se podařilo Emu na mnoha místech nafotit a nafilmovat.


Pohyb telemetricky sledované medvědice od 9.7 do 8.9.

Zajímala se medvědice Ema více o hospodářská zvířata nebo o úly?
Od jisté doby Ema začala útočit na ovce. Poprvé se tak stalo, když se dostala do ohrady, v níž se kromě úlů nacházelo i několik beranů, podle majitele poměrně agresivních. Ráno po návštěvě medvědice byly úly rozbité a ovce zabité. Odborníci usoudili, že berani, kteří nikdy nezažili medvěda, se možná snažili bránit svou pastvinu před cizím vetřelcem a není vyloučeno, že medvědici napadali. Proto je všechny pozabíjela. Medvědi, když se rozčílí, jsou totiž docela pěkní cholerici. Pak Ema v ohradě vyplenila úly a polámala nedalekou mladou jabloň. V jednom případě na podzim 2018 dokonce vlezla otevřeným oknem do chléva a vytahala si ven několik ovcí, které pak usmrtila. Takové medvědí chování se už vůbec nelíbilo ani chovatelům, ani odborníkům. Proto pokračovali ve snaze medvěda odchytit. Tehdy se však ještě odchyt nepodařil, protože medvědice rychle přecházela do různých vzdálených lokalit a nikdy se nevracela na stejné místo.

Proč se vrátila na Slovensko?
Byla doba páření a v CHKO Beskydy Ema zřejmě nenašla vhodného partnera. Ale na slovenské straně Javorníků ji fotopast nafotila v doprovodu statného samce. Pokud se jí tedy nic zlého nestalo a nadále žije, mohla by mít letos medvíďata. Medvědi se dožívají dvaceti až třiceti let a Ema je velmi mladá, takže ji možná ještě v Beskydech uvidíme. V pohraničních slovenských horách mají ale medvědi větší klid než na mnoha místech CHKO Beskydy. Žije tam dnes podle sčítání na 1200 medvědů. Samozřejmě problémových jedinců, především mladých medvědů, se tam zde objevuje více, a potíže nastávají tehdy, když se tyto šelmy naučí chodit na nedostatečně zajištěné odpadky v blízkosti lidských sídel – u rodinných domů, rekreačních středisek apod.

Jak hodně jsou u nás velké šelmy ohrožené?
Všechny tři druhy velkých šelem jsou v ČR celoročně chráněné - medvěd hnědý a vlk obecný jsou zařazeni mezi kriticky ohrožené druhy, rys ostrovid mezi silně ohrožené druhy živočichů. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR v současnosti připravuje pro každý druh program péče. V něm řeší ochranu šelem a jejich biotopu, prevence a náhrady škod, ale i to, jak postupovat v případě, že se objeví netypicky se chovající jedinec. Pro takové případy by měl být k dispozici i takzvaný zásahový tým sestavený z příslušných odborníků. Agentura připravila na to téma i webové stránky.

Říkala jste, že v Beskydech se objevil na podzim další medvěd?
Ano. po návratu medvědice Emy na Slovensko se v beskydských horách objevil další mladý medvěd, který loni na podzim rozbíjel a vybíral úly ve Veřovických vrších, v západní části CHKO Beskydy. Genetickou analýzou trusu tohoho medvěda jsme zjistili, že jde o samce. Pracovně mu říkáme Eman. V současné době o něm ale nemáme bližší informace, je však pravděpodobně stále v Beskydech.

Zvykli si chovatelé na šelmy?
Po nahlášení škod se snažíme bezodkladně provádět šetření ke zjištění původce škody a majitelům napadených hospodářských zvířat, případně včelstev, pomáháme s vyřizováním náhrady škody. Škody způsobené šelmami, například vlky na ovcích, jsou sice ve srovnání s počtem ovcí chovaných v širší oblasti Beskyd nízké, ale víme, že pro drobné chovatele, kterých je většina, jsou citelné. Někdy vlci usmrtí jen jednu ovci, jindy kupříkladu z pěti nebo deseti zvířat zabijí většinu. K vlčím útokům na ovce, kozy, případně na novorozená telata, dochází většinou v noci na odlehlých horských pastvinách, kde jsou hospodářská zvířata ponechána bez dozoru lidí nebo pasteveckých psů.

Co musí chovatel udělat a kolik dostane za šelmou usmrcené domácí zvíře?
Poškození chovatelé mají nárok na náhradu škody, kterou vyřizuje příslušný krajský úřad. V dnešní době se náhrady za usmrcené ovce dokonce zvýšily. Přesto je nejlepší škodám předcházet a uchránit tak ovce před zbytečnou smrtí a zároveň nezvykat šelmy na potravu v podobě chovaných zvířat. Problém je totiž v tom, že když jsou například několik let škody šelem minimální, nic chovatele nemotivuje, aby si svá zvířata preventivně chránili. Ovce ponechané v pastevecké sezóně na opuštěných pastvinách oplocených nízkými ohradami jsou pak pro šelmy snadnou kořistí.

Někde stáda hlídají pastevečtí psi. Také v Beskydech se objevili…
Drobní chovatelé si však kvůli malému množství chovaných ovcí nepořídí drahého a velkého pasteveckého psa. Ti se doporučují k ochraně velkých stád. V CHKO Beskydy řadu let fungoval chov pasteveckých psů plemene šarplaninec u manželů Kocúrkových, ten však už skončil. Navíc, pokud jsou v ČR chována plemena velkých pasteveckých psů, tak už spíše jen jako společenští psi a domácí mazlíčci. „Pracovní“ pastevečtí psi musí být odmalička chováni za úplně jiných podmínek.

Zvykli si na šelmy obyvatelé a návštěvníci Beskyd? Nebo se jich bojí?
Pro všechny lidi je vždy zážitek vidět rysa, vlka nebo medvěda, navíc, když se někomu podaří vyfotit. Lidé ale obecně mají z medvědů a vlků obavy. Zvlášť, pokud jsou někteří jedinci, jako medvědice Ema, častěji vidět, vzbuzuje to v lidech nejistotu, strach z možného napadení či strach o děti. Ale jinak averzi vůči šelmám moc nepozorujeme. Do Beskyd se ze Slovenska šelmy začaly vracet už od sedmdesátých let minulého století a Správa CHKO Beskydy provádí monitoring velkých šelem a osvětu. Snad už většina místních obyvatel i návštěvníků hor považují velké šelmy za důležitou součást přírody. Dnes se například v Čechách, kam přicházejí vlci ze Saska, setkává ochrana přírody s podobnými obavami obyvatel z vlků, jak tomu bylo v Beskydech po návratu vlků v roce 1994. Není přitom známý žádný případ, že by zde vlk nebo medvěd napadl člověka. Ostatně v létě i v zimě jsou hory plné návštěvníků, takže se lidé evidentně šelem nijak nebojí. Na druhé straně jsou Beskydy velmi hodně obydlené, a když se mláďata šelem už po narození všude setkávají s lidským pachem, může to vyústit v chování, jaké předvedla právě medvědice Ema. Takže lidé se medvědů bojí, ale mají je rádi.

Opravdu? I když jsou opravdu někdy člověku nebezpeční?
Když v Beskydech Václav Chaloupek natáčel asi dvakrát pořady o medvědech a měl s sebou své malé medvídky, lidé, kteří štáb v horách potkávali, byli z medvědů nadšeni. Chtěli si je fotit, hladit. Sám Václav Chaloupek měl medvědy asi nejraději, i když točil s dalšími zvířaty. Ostatně k medvědům se několikrát vrátil. Několikaměsíční medvídci byli však sice roztomilí, ale docela divocí a už jako malí měli velkou sílu. Občas se pořádně zakousli do ruky, která je hladila, což dotyčného někdy pěkně zabolelo. Václav Chaloupek se při jejich výchově musel uchýlit k podobným metodám jako matka medvědice a občas je pořádně plácnout po zadku.

Medvědi vůbec vypadají pro řadu lidí sympaticky…
Snad žádná jiná velká šelma nevzbuzuje tolik různorodých emocí, jako právě medvěd. Je to asi proto, že medvěd se velmi podobá člověku. Medvěd by však neměl být zbožňován ani zatracován. Neměl by být v naší přírodě štvancem. Je třeba ho brát jako vzácné zvíře, které má právo žít ve svém přírodním prostředí v klidu lesa svůj „medvědí“ život. Je to naše největší šelma a zasluhuje respekt. Stejně tak i vlk a rys.

Jak tráví rysi nebo vlci zimu?
Daří se jim docela dobře. Spárkatá zvěř, která je jejich nejdůležitější kořistí, je v zimě pod tlakem tvrdších přírodních podmínek. Slabší srnci, jeleni či divočáci mají problém zimní období přežít a právě tehdy jsou většinou vlkem nebo rysem uloveni. Lovit je mohou také medvědi, pokud v zimě nespí. Medvědi jsou důležitou „zdravotní policií“, protože v zimě a na jaře požírají padliny zvěře nebo zbytky kořisti jiných predátorů. Navíc podle zkušeností ze Slovenska, konkrétně z národního parku Malá Fatra, prospali medvědi před několika desítkami let i pět měsíců, dnes už jen kolem dva a půl měsíců a někdy nespí vůbec.

Od kdy pozorujete v Beskydech rysa?
Uvádí se, že rys byl v Beskydech vyhuben stejně jako medvěd a vlk koncem 19. století. Ale je možné, že v nepatrném počtu zde nějací rysi přežívali i později. Rozhodně byl rys první velkou šelmou, která se do Beskyd začala trvale vracet. Jeho pravidelný výskyt evidujeme od konce sedmdesátých let minulého století. Současná malá okrajová populace rysa, pokud vůbec můžeme mluvit o populaci, může mít kolem deseti dvanácti jedinců. Z monitoringu je zřejmé, že jedna skupina rysů žije v současnosti v pohraničních horách a zdržuje se převážně na slovenské straně Javorníků, druhá žije v Beskydech. Ze tří druhů velkých šelem je rys jediný, který se v CHKO Beskydy pravidelně rozmnožuje. Početnost rysů na tomto západním okraji Karpat však kolísá - jsou roky, kdy je rysů méně, a zase období, kdy se jejich počet zvýší například díky většímu počtu dospělých rysic a novým mláďatům.

Kudy se do Beskyd šelmy dostávají?
Vzhledem k pokračující zástavbě krajiny a stále intenzivnější dopravě se migrační možnosti šelem, ale i dalších druhů savců postupně zhoršují. Ze Slovenska a z Polska se mohou šelmy do Beskyd dostávat Jablunkovským průsmykem, kde jsou zmapovány dva poslední migrační koridory. Jeden je v Jablunkově, kde zvířata mohou přecházet pod silniční estakádou, druhý u hranice se Slovenskem. V něm se už dlouhá léta se plánuje výstavba takzvaného ekoduktu, což je most umožňující přecházení zvířat nad frekventovanou silnici. Další ekodukt se připravuje na slovenské straně v obci Svrčinovec, v souvislosti s výstavbou mohutného dopravního uzlu. V zájmu ochrany migrujících šelem a dalších živočichů je potřeba tyto stavby co nejdříve realizovat.

Před dvaceti lety vznikly v Beskydech i takzvané vlčí hlídky. Ochranáři a dobrovolníci v zimě hledají ve sněhu v horách stopy výskytu šelem. Stále fungují?
Ano, mohou se k nim přihlásit lidé, které téma šelem zajímá. Mohou s ochránci přírody či členy Hnutí Duha monitorovat výskyt šelem, jednu základnu mají například v Muchovicích na Ostravici. Účastníci vlčích hlídek procházejí trasy, kde je možno zaznamenat pobytové znaky šelem. Jsou to různé hřebenové chodníky, například v Javorníkách a ve Vsetínských Beskydech, třeba hřeben Čertova mlýna nebo Kněhyně. Kromě stop nebo kořisti šelem mohou najít také trus šelem, který se odebere pro potravní rozbor nebo zcela čerstvý trus analýzu DNA. Rozbory provádějí odborná pracoviště v Brně a v Praze. Dá se z nich zjistit nejen druh, ale i to, zda šlo o samce či samici. Díky těmto analýzám lze například zjišťovat příbuznost sledovaných vlků ke skupinám vlků z různých oblastí. Pokud jde o sledování rysů, medvědů a vlků, od roku 1984 Správa CHKO Beskydy každoročně koncem zimy organizuje v CHKO Beskydy několikadenní mapování výskytu velkých šelem. Letos to bude v polovině února.

Dnes už jsou vlci snad ve všech našich horách v republice?
Vypadá to, že vlci postupně znovu osídlují pohraniční hory ČR a objevují se i v dalších českých pohořích. Paradoxní je, že jsme předpokládali, že se budou do jiných částí země šířit z Beskyd na západ, ale nakonec mnozí vlci přišli z německé strany, z oblasti Lužice. Důvodem je zřejmě pokračující lov vlků v západní části Karpat. Proto je vlk v Beskydech pořád velmi vzácnou šelmou. Občas se k nám dostanou informace o případech pytláctví na šelmách. Vzácně byla upytlačená zvířata i nalezena. V roce 2017 v oblasti Lysé hory pytlák postřelil rysici Lauru, která měla dvě rysata. Rysice se dlouhou dobu trápila, než uhynula. V místě zásahu měla těžké hnisající zranění. Protože rysata byla ještě příliš malá a bez matky pravděpodobně uhynula také. V roce 2009 se zase našly zbytky uloveného medvěda ve Frýdlantu nad Ostravicí.

Jak jste se jako žena k šelmám dostala?
Vždy mě zajímala zvířata, proto jsem po střední škole odešla na přírodovědu do Brna, kde jsem studovala odbornou biologii. Po ukončení vysoké školy jsem se odstěhovala do Prahy a po čtyřech letech jsem se díky náhodě dostala na místo zoologa na Správě CHKO Beskydy v Rožnově pod Radhoštěm. Vrátila jsem se tedy do Beskyd, odkud pocházím. Ochrana živočichů včetně velkých šelem je moc zajímavá a různorodá práce a považuji za velké štěstí, že ji mohu dělat.

Dana Bartošová. Foto: Petr Broulík

Viděla jste někdy šelmu na vlastní oči?
Loni jsme spolu s kolegy dvakrát na různých místech celkem zblízka pozorovali medvědici Emu. Všichni jsme si ji nafotili a natočili videa. V minulosti jsem příležitostně zahlédla medvědy na Slovensku, ale vždy to bylo na velkou vzdálenost. Někdy jsem je slyšela bručet v houštině, ale neviděla jsem je. V devadesátých letech jsem se pozdě večer setkala v pralese Mionší se třemi vlky. Nečekanou přítomností člověka byli zaskočeni, nejdříve vrčeli, pak ztichli, obcházeli kolem mne a po chvíli odešli. Beskydského rysa jsem viděla jen po odchytu, když byl uspaný a odborníci mu připevňovali monitorovací obojek. Byla to mladá rysice, která pak řadu let žila v lesích kolem Rožnova. Průběžně se k nám však dostávají informace o zahlédnutí vlka, rysa medvěda od náhodných pozorovatelů. Naši spolupracovníci z Hnutí DUHA, kteří provádějí terénní monitoring velkých šelem, měli loni krásný zážitek, když na slovenské straně Javorníků pozorovali přímo v terénu hrající si vlčata. Pro nás na správě, kteří trávíme spoustu času v kancelářích u počítačů, je ale možnost zahlédnout šelmy ve volné přírodě spíše výjimečnou událostí.

Co je důležité pro zachování velkých šelem v Beskydech a v dalších horách?
Zásadní je důsledně chránit jejich biotop, tedy přírodní prostředí s dostatkem kořisti a v něm místa, kde budou moci vyvádět mláďata, odpočívat a kde je nebudou rušit lidé. Neméně důležité je chránit jednotlivé šelmy před pytláctvím. I tam, kde ještě žijí rysi, vlci a medvědi trvale ve větším počtu, důsledně zvažovat oficiální lov, zejména když není známá početnost populace, do které má být zasahováno. Velké šelmy se oproti své přirozené kořisti, kterou jsou velcí býložravci, vyskytují řídce a aby se uživily, potřebují rozsáhlá území. Musí mít možnost při hledání potravy pohybovat se volně krajinou, setkávat se navzájem, stěhovat se do jiných lokalit apod. Proto je třeba chránit jejich migrační trasy a koridory. Týká se to nejen území, kam šelmy přicházejí nebo je zpětně mohou osídlovat, ale i oblastí s hlavními populacemi těchto predátorů, např. Slovenska. Zde žijí šelmy v menších většinou příbuzných skupinách v jednotlivých pohořích, a pokud by zanikly migrační koridory, které propojují jednotlivé horské celky, pak by v dílčích populacích mohlo docházet k příbuzenskému křížení a ke snížení genetické variability. Místo souvisle obývaného území by šelmy přežívaly jen v malých izolovaných skupinách a to by mělo nepříznivý vliv na celý druh. Zároveň je také nezbytné minimalizovat škody na hospodářských zvířatech a včelstvech, které mohou velké šelmy působit a provádět účinnou osvětu veřejnosti - dětí i dospělých. Při pohledu na zdravého dospělého rysa, vlka nebo medvěda je třeba si uvědomit, že je to velmi cenné zvíře a pro zachování svého druhu má doslova cenu zlata. Každý takový jedinec si musel svůj život tvrdě vybojovat, mít i kus štěstí, protože přežít v dnešním měnícím se světě je pro velké šelmy a další vzácné živočichy čím dál těžší.

Sdílejte článek