Mistři houslaři z celé země se sjeli do Ostravy. Poznali výrobce houslí ze zapadlého koutu Beskyd

Možná mnohé obyvatele ostravské starousedlíky a ostravské patrioty překvapí, že Ostrava má stotřicetiletou historii houslařství. Není tedy divu, že se v udržovaných a stále krásných interiérech jedné z bývalých nejluxusnějších ostravských kaváren Union na Masarykově náměstí sešli výrobci a tvůrci houslí nejen z celé republiky, ale i ze zahraničí, například z Polska a Slovenska.

Tradicí dříve spíše průmyslová a hornická, tedy „černá“ Ostrava se tak letos stala hostem v pořadí páté konference houslařů dokonce už potřetí! „Zvažovali jsme přesun konference do jiného místa. Ne z nutnosti a už vůbec ne z důvodu nespokojenosti, spíše „jen tak“. Nabídky jsme měli z brněnské Masarykovy univerzity, ale i třeba z kláštera v Nové Říši na Vysočině. Ačkoli nás obě místa lákala, Ostrava opět zvítězila svojí dostupností, vlídností lidí i místa, možností atraktivních prostor pro konání akce i finanční dostupností,“ řekl za spolek Sdružení houslařských dílen a řezbářů Pavel Celý.

O svérázném houslaři z Beskyd ze zapadlého sedla za Ostravicí

A hned začátek setkání houslařů v Ostravě byl pro spoustu účastníků neskutečně poutavý. „Domácí“ kurátorka, která má v Ostravském muzeu na starosti etnografické sbírky a cenný etnografický archiv, a Tomáš Pospíšil, ostravský houslař z Ateliéru houslařů Ostrava, představili publiku polozapomenutého legendárního lidového houslaře, muzikanta a zpěváka z beskydského Kelčovského sedla – Josefa Janošce, který žil v zapadlém sedle za rozlehlou Ostravicí v letech 1903 až 1984.

Josef Janošec se narodil na moravské straně beskydského hřebenu, ač je pochován na jeho slovenské straně. Skoro celý život žil a pracoval v odlehlé osadě Beskyd. V mládí se spolu s bratrem nadchl pro výrobu houslí, které postupně časem inovoval hlavně zdvojováním strun. „Byl také výborným primášem, zpěvákem a tanečníkem. Díky nahrávkám etnomuzikologa Jaromíra Gelnara se nám zachoval jeho pohled na zvuk houslí a svérázné přemýšlení o hudbě. Několik hudebních nástrojů z dílny bratří Janošců také mohli houslaři o víkendu díky sbírce Tomáše Pospíšila vidět.

Na konferenci přijeli houslaři i z Polska a Slovenska

Právě Tomáš Pospíšil, který se vyučil houslařem v roce 1998 v Kyjově a od roku 2002 působí ve vlastním houslařském ateliéru v Ostravě, se jako badatel zajímá o houslařskou historii severní Moravy a Slezska. Podařilo se mu tak sesbírat mnoho informací o houslařích působících v regionu a také několik jimi vyrobených nástrojů. Od roku 2011 je členem Sdružení houslařských dílen a řezbářů.

Foto: Petr Hrubeš

Na víkendovém „sjezdu“ houslařů v Ostravě měl společný vstup také s polskou historičkou Joannou Gul, která na konferenci přijela z Vratislavi o houslařství v Kladsku, tedy v regionu, který se formoval po staletí, a to na rozhraní polské, české, rakouské a německé kultury.

Mezinárodní charakter houslařského setkání potvrzoval třeba i Slavomír Šurina ze slovenského Zvolenu, který tam učí mladé houslařské adepty. „Sešli jsme se s panem Pospíšilem na folklorních slavnostech v Detve, naše škola tam měla stánek. Na naší škole se po dvanácti letech opět otevírá obor výroba hudebních nástrojů u oboru nábytkářství, který tam existoval d devadesátých letech až do roku 2012. A loni se podařilo ho znovu otevřít. Začali jsme fujarami a teď druháci začínají tvořit houslové nástroje, možná i kytary“ řekl slovenský účastník konference houslařů v Ostravě.

Ozáření zničí v houslích vše. Houby, plísně, bakterie, hmyz

Houslaře, kteří do Ostravy přijeli z širých koutů republiky, zaujal i Lukáš Macura ze Státního úřadu pro jadernou bezpečnost, který pochází z Havířova a absolvoval Střední uměleckou školu varhanářskou – stavba strunných nástrojů. Ten doslova strhl houslaře svým odvázaným popisem, někdy i vtipným popisem o využití ionizujícího záření ke konzervaci a ošetření hudebních nástrojů.

„Smyslem tohoto záření je zabít vše živé, buňky nebo živý organismus. Když pijete pivo, tak každá láhev Radegastu je prozářená, každé koření, které do republiky přivezete, každý obvaz pro nemocnici prochází tímto ozařovacím procesem,“ vysvětloval Lukáš Macura princip gama záření, kterým lze zničit všechny nežádoucí mikroorganismy třeba při restaurování starých houslí a hudebních nástrojů.

Foto: Petr Hrubeš

Ozáření zničí houby, plísně, bakterie, hmyz. Jedním z bodů přednášky byla i část, která říkala, že hodnota ozáření závisí i na vzdálenosti zdroje ozáření a ozařovaného předmětu. „To je jako když přijede tchýně. Také jdete pryč, jdete si číst,“ rozesmál houslaře Lukáš Macura, který se zabývá problematikou radiační ochrany a současně opravuje a staví hudební nástroje s využitím původních postupů, které kombinuje s novými poznatky.

Hrát na housle s opěrkou nebo ne? O dlabaných starodávných houslích

Možná až trochu cimrmanovsky vysvětloval Karel Vrbík houslařům v Ostravě vliv ramenních opěrek na techniku hry na housle a akustické vlastnosti nástroje. Představil svůj výzkum historie zacházení houslistů v průběhu věků s houslemi, metody hry na housle a svou diagnózu akustického dopadu ramenních opěrek na rezonanční vlastnosti nástroje. Karel Vrbík vystudoval Královskou konzervatoř v Birminghamu, Pražskou konzervatoř a ve studiu pokračuje jako doktorand na Fakultě umění Ostravské Univerzity.

Jiří Höhn je hudební vědec, který svou vědeckou činnost zaměřuje na hudební nástroje užívané v lidové kultuře České republiky. V Ostravě seznámil houslaře s výsledky projektu experimentální stavby smyčcových hudebních nástrojů, který provádí v posledních letech Národní ústav lidové kultury. Experti na hudební nástroje při něm oslovili různé řemeslníky, aby vyrobili postaru dlabané smyčcové nástroje s monolitickým korpusem a basové smyčcové nástroje. A houslaři si výsledky mohli prohlédnout přímo v Ostravě, kde na nich Jiří Höhn představil některá pozoruhodná zjištění a konstrukční zvláštností těchto nově vyřezaných a vydlabaných „lidových“ hudebních nástrojů.

Restaurátor nábytku ukázal houslařům, jak leští nástroje

Když se houslaři v ostravských restauracích naobědvali, čekala je na řečništi Josef Filip, který provozuje ve Velkém Meziříčí svou restaurátorskou dílnu. Josef Filip, který je zástupce čtvrté generace truhlářů ve své restaurování a konzervování dřevěného nábytku, ukázal houslařům u stolu plném náčiní na leštění a povrchové úpravy dřeva, jak leštit hudební nástroje.

Foto: Petr Hrubeš

Předvedl, a to i druhý den v neděli ukázky různých stylů politur při restaurování historického nábytku a jejich srovnání s různé druhy a receptury historických laků a politur při restaurování houslí, rozdíly v nanášení politur, nanášení takzvanou polnou. Předvedl také, jak čistit politury a laky na historickém nábytku a hudebních nástrojích. Josef Filip při své práci používá tradiční řemeslné postupy a techniky, náčiní i materiály. Truhlářskou profesi dokonale ovládá, je mistrem v oboru restaurování. Zkušenosti a vědomosti předává nejen potomkům, ale i studentům. Vyučuje totiž obor restaurování na Vyšší odborné škole restaurátorské v Brně a k lásce k řemeslu vychoval i svého syna Jana.

Někdy pomáhá konzervátorům obnovovat historické viněty i magnesia perlivá

Konzervátorka Zemského archivu v Opavě Lucie Janáčková ukázala houslařům, jak konzervovat a restaurovat původní historické viněty z hudebních nástrojů. Seznámila je s materiály, nástroji a technikami konzervace a restaurování papírových vinět.

„Objasníme si základní pojmy a metody konzervace a restaurování, shrneme analýzy, které se u papíru a barevných vrstev provádějí před započetím samotných prací a jednotlivé postupy si ukážeme na fotografické dokumentaci, která byla pořízena během odborných zásahů na několika vinětách ze soukromé sbírky Tomáše Pospíšila,“ uvedla svou přednášku, během níž se houslaři například i dozvěděli, že při čištění některých vinět zázračně pomáhá i perlivá Magnesia. Dozvěděli se od konzervátorky mnohé o způsobech bezpečného odstranění viněty z hudebního nástroje nebo jeho pouzdra, metodách čištění suchou, mokrou nebo chemickou cestou, odkyselení papíru i o materiálech, které konzervátoři používají k restaurování.

Lucie Janáčková také neopomněla zmínit postupy při scelování trhlin na vinětách a při doplnění chybějících částí papíru.

Hrát na housle s pavoukem nebo bez pavouka? Toť otázka

Některé houslaře možná až uchvátila Elen Machová. Tato houslistka, violistka, hráčka na violu da gamba a pedagožka specializující se na historickou interpretaci hudby 16. až 19. století už v přestávkách a před svým vystoupením neoficiálně předváděla houslařům své umění hry. Houslaři se kolem ní semkli a obdivovali její způsob hry na barokní i současné housle.

Foto: Petr Hrubeš

Elen Machová prosazuje u svých žáků hru bez podbradku a při svém vystoupení se pustila i do pomyslného „křížku“ s amatérským houslistou a ortopédem, který seděl mezi houslaři. Ten vyzdvihoval kladný lékařský účinek na houslistu, který používá takzvaného „pavouka“, tedy zařízení, které stabilizuje housle mezi krkem a bradou houslisty. Elen Machová však zásadně pavouky nepoužívá a ani je moc nedoporučuje svým žákům. Hra na housle je tak podle ní pro houslistu svobodnější a volnější.

Virtuoska zahrála houslařům na tři druhy houslí

Elen Machová učí hru na housle bez podbradku, podušky a ramenní opěrky. Ví všechno o vazbě ramenní opěrky na rezonanci korpusu houslí, o vnímání zvuku nástroje interpretem, o vlivu smyčce na zvuk nástroje, o typech střevových strun, ale také o rozdílech mezi barokním a moderním zvukem.

Především však tato vitální houslistka, která absolvovala řadu mistrovských kurzů hry na barokní housle, doslova uchvátila houslaře nenamyšleným povídáním a hrou na tři druhy houslí. Elen Machová vyučuje hru na housle a orchestrální hru na ZUŠ Veveří v Brně, je hostující koncertní mistryní souboru Czech Ensemble Baroque a Musica Florea a uměleckou vedoucí ansamblu La Gambetta. Spolupracuje se soubory Collegium 1704 a Ensemble Inégal.

Posledním houslařem pod kavárenským stropem s působivými nástěnnými ornamenty a andílky byl Martin Heřkovič, který houslaře uvedl do světa retušování smyčcových hudebních nástrojů.

Tento profesionální restaurátor smyčcových hudebních nástrojů, který má ve Zlíně vlastní houslařský ateliér a věnuje se stavbě nových mistrovských nástrojů a opravám a restaurování těch historických, ukázal houslařům z celé země, jak retušuje zásahy času na historických nástrojích. Představil také typy retušovacích laků, barevných pigmentů, štětců a dalších materiálů a pomůcek k retuším a ukázal také, jak míchá barvy.