Politika
12/11/2017 Jaroslav Baďura

Mohl být skákajícím poslancem, ale chce se věnovat už jen politice

Jakub Janda mohl být zřejmě jediným poslancem na světě, který zároveň reprezentuje svou zem coby skokan na lyžích. Po váhání ale odmítl nabídky svazu, aby ještě pomohl reprezentaci na olympiádě, a po rozloučení, které se bude konat zřejmě v polské Wisle, se bude věnovat už jen politice coby čerstvě zvolený poslanec za ODS.

Redakce Magazínu PATRIOT zve osobnosti k aktuálním, ale i nadčasovým rozhovorům do ostravské restaurace Gril and wine restaurant Bernie’s. Naším dalším hostem byl Jakub Janda.

Nečetl jste pohádku o Raškovi, kterou napsal Ota Pavel?
Byla to povinná četba, takže i já jsem ji četl. Ale už je to téměř třicet let, takže si toho moc nevybavuji. Stejně si ji ale brzy osvěžím, protože i můj syn už skáče na lyžích, takže si ji spolu zase přečteme.

No a nemáte tak trochu pocit, že žijete pohádku Jakuba Jandy? Úspěšný český skokan na lyžích, reprezentant, vítěz světového poháru. A teď kandidujete do Poslanecké sněmovny a je z vás poslanec. Není to tak trochu pohádka?
Pohádka bylo to, že jsem se do té Poslanecké sněmovny dostal. To je pohádka a sen asi každého politika. Ten zbytek bych k pohádce nepřirovnával. To byl a je můj život.

Věřil jste, když přišel čas na vaši kandidaturu, že to vyjde?
Přiznám se, že jsem v některých věcech pesimista a snažím se na vše dívat kriticky. Když jsme ale tu kampaň rozjeli, tak jsem si uvědomil, že mám kolem sebe správné lidi. Pracujeme spolu hodně dlouho a můj tým dělal kampaň tak, že nebyly pochybnosti. Ty se tam dostaneš, to je jasné, říkali mi. Já jsem ale v těchto věcech zdrženlivý. Říkal jsem si, uvidíš, jak to dopadne. Nepředbíhej, těšit se na něco, co pak nevyjde, je zklamání.

Byl nějaký plán b, kdyby to nevyšlo?
Plán b byl takový, že bych dojel sezonu a začal bych se něčemu věnovat. Nějaké pracovní nabídky už přicházely v průběhu let, možná bych šel i do nějakého vlastního projektu.

Bylo by to skákání, trénování?
Určitě by se moje práce týkala sportu. Nejsem ten typ, co by tuhle investoval do pivovaru nebo na zelené louce budoval vlastní značku nápojů. V tomhle jsem realistický a zůstal bych u toho, čemu rozumím.

Bylo by to zajímavé?
Teď se budu posouvat pracovně jiným směrem, a kdyby vyšel plán b, tak bych se posouval také jiným směrem. Byla to nabídka ohledně skoků na lyžích.

O nás chlapech se říká, že máme od dětství svoje sny, představy o tom, co bychom chtěli v životě dělat. Někdo chce jezdit po světě kamionem, zachraňovat velryby, někdo chce být špičkovým fotbalistou. Vzpomenete si na své sny, a co v nich bylo?
Jako malý kluk jsem chtěl být pilotem Formule 1. To bylo něco. Každý malý kluk chtěl být taky kosmonautem, u mě to nebylo jiné. A ještě navíc jsem chtěl být popelářem. Hrozně jsem jim záviděl to, jak se vozí vzadu na stupátku.

Vyzkoušel jste si to někdy?
Ne, neměl jsem příležitost.

A proč jste se nestal pilotem Formule 1?
Myslím, že podmínky u nás v republice nebyly dobré. Podařilo se to sice Tomáši Engemu, který mimochodem také kdysi skákal na lyžích. Domnívám se, že motorismus měl v rodině. My jsme nic takového v rodině neměli, byli jsme z malého města. Pilotem jsem se nestal, ale formuli jsem si vyzkoušel.

V kolika letech a jak jste se vlastně dostal ke skokům?
Úplně náhodně. Od první třídy jsem hrál tenis. Trvalo to asi dva roky, a když jsem byl ve třetí třídě, tak mi můj kamarád řekl, abych s ním šel na trénink. No a on trénoval skoky na lyžích. Byl jsem zvědavý, chtěl jsem vědět, jaké to je. No a v momentě, kdy jsem poprvé vlezl na můstek, tak už jsem nechtěl jít dolů. A zůstalo mi to nějakých 31 let. Ze začátku jsem to doma musel tak trochu tajit. Otec to věděl, ale maminka to vědět nemohla. Měla o mě totiž velký strach.

Když jste začal skákat, bylo hned jasné, že z vás něco bude?
Právě že to nebylo vůbec jasné. Moje umístění ve výsledkových listinách bylo vždy spíše až ke konci. Projevovat jsem se začal až někde v juniorech. Vydržel jsem tam, skákal jsem, bavilo mě to, dával jsem tomu všechno. Byl jsem poctivý. Věřil jsem, že úspěch přijde. No a v šestnácti letech se to začalo lámat, dostal jsem se do juniorské reprezentace, poté hned do seniorské. Od té doby už jsem z ní nikdy nevypadl.

Co se změnilo, co se stalo, že se z do té doby neúspěšného malého kluka stal reprezentant?
Když se mi začalo dařit, tak začali lidé říkat, že jsem byl vždycky talent. To si nemyslím. Měl jsem to vždy vydřené. Nebyl jsem skokan technický, byl jsem dynamický. No a pak se přidala technika a už to bylo. A vydělával jsem na letové fázi. Ta byla výborná.

Co trenéři? Který vám nejvíce vyhovoval, nejvíce vám dal?
Za těch 31 let člověk trenérů stihne hodně a musím říct poctivě, že každý mi dal něco. Nelze říci – toto je trenér, který mi dal všechno. A není to alibismus, to je prostě fakt.

Poznal jste pády, ale také vzlety. Dosáhl jste řady úspěchů. Dneska se vracíte před kamery, budou se vás ptát na spoustu věcí, možná vás budou dokonce pronásledovat. Bylo lepší být známý sportovec, nebo mluvit jako poslanec?
Já jsem nikdy takovou tu přehnanou publicitu neměl rád. Vyhýbal jsem se nabídkám agentur, které mě chtěly mediálně zastupovat, měl jsem svého jednoho manažera. Přiznám se, že jsem se trochu vyhýbal také situacím, kdy mě lidé poznávali. Bylo mi třeba dost nepříjemné, když sedíte v restauraci a lidé vás pozorují, co jíte, jak se chováte… Naopak problém mi nikdy nedělalo se s někým vyfotit, nikoho jsem neodmítl. Myslím, že jsem se choval ke všem slušně. Zatím se mě novináři ptají, jak si vybavím kancelář nebo jestli něco nezbylo v šuplících a hlavně, co budu prosazovat ve sněmovně, což je jiné, než když komentujete, proč jste pokazili skok, zatím mě to dost baví.

Jste připravený na pozornost, které se vám bude dostávat, na novináře, kteří vás třeba budou chtít na něčem nachytat?
Myslím, že připravený jsem. Něco se už přihodilo v minulosti a od té doby jsem v této oblasti velmi opatrný. Dávám si velký pozor na to, co říkám a hlavně v jakém kontextu. Přesto je možné, že nějaké slovíčko, či nevhodný komentář ujede. Možná, že moje slova se budou někde pitvat a rozebírat, ale jak se říká, dal jsem se na vojnu, musím bojovat.

Co byste chtěl, aby se po čtyřech letech říkalo o Jakubu Jandovi? Jako o poslanci.
Chtěl bych, aby se říkalo, že jsem v poslanecké sněmovně nebyl jenom do počtu. Že jsem zastal nějakou práci, že je za mnou něco vidět. Že jsem obhájil věci, se kterými jsem tam šel.

Myslíte si, že uplatníte ve sněmovně houževnatost, kterou jste využíval jako kluk, když se vám nedařilo na můstcích?
Ono to bez té houževnatosti ani nepůjde! Proto jsem do toho šel. Je to stejné, jako když jsem chtěl něco prosadit ve sportovním výboru Moravskoslezského kraje. Ve sněmovně je to navíc ještě komplikovanější. Prosadit se ve výboru, na poslaneckém klubu a nakonec i na plénu sněmovny. Bude to o mravenčí práci a tam ta houževnatost bude potřeba každý den. Lidé, kteří jsou kolem mě, vědí, že jsem nikdy nepřišel nepřipraven. Takže do toho jdu s plným nasazením.

Čemu konkrétně byste se chtěl věnovat? Jaká témata budete předkládat?
Jsem sportovec, takže se ode mě všichni očekávají, že se samozřejmě budu věnovat sportu. Ano, sport je jedna z věcí, které budu řešit – jeho financování, vzdělávání, jeho koncepce ve státním, krajském a obecním měřítku, ale celkové pojetí tělesné kultury. Druhou věcí bude byrokracie a program ODS, za kterou jsem byl zvolen. Já jsem antibyrokratický. Na úřadě z duše nesnáším, když musím vyplňovat množství lejster. Za poslední čtyři roky se v této oblasti mnohé napáchalo a tak je na čase zmírnit nebo dokonce zrušit některé zákony.

Co říkali vašemu rozhodnutí kandidovat vaši blízcí? Jak reagovali na úspěch ve volbách?
Oni vždycky věděli a vědí, že mě politika baví a budu se jí i v budoucnu věnovat.

Poslancem jste teprve pár dní, máte už nějakou zkušenost? Zaujalo vás v Praze něco, překvapilo?
Zatím jsme měli pouze dvě jednání poslaneckého klubu. Jsem nováček, ale nejsem sám. Je nás víc, a jsme překvapeni ze spousty věcí. Třeba samotná Poslanecká sněmovna je obrovská a je to jedno velké opravdové bludiště – tady schody, tady průchod… Taky mě překvapilo to obrovské množství formulářů, směrnic, pokynů a různých papírů, které musím, než složím slib, vyplnit a odevzdat. Možná navrhnu jich pár zrušit.

MENUTým Gril and wine restaurantu Bernie’s servíroval:
Předkrm:Prime beef carpaccio, s fíky, pecorinem a pomerančovou majonézouHlavní chod:Black angus burger, v domácí bulce s bylinkovou majonézou, pancettou, gorgonzolou, rukolou a hranolkami
Grilovaný dančí hřbet, s noky ze sladkých brambor, kaštany a černými jeřabinami

Káva:
Espresso BIO CAFÉ VERDE

Sdílejte článek