Společnost
02/03/2017 Jaroslav Baďura

Na periferii je drsná poetika. Ostravská, říká fotograf Pavel Pětroš

Od druhého března až dokonce dubna se koná v Galerii v Pasáži Knihovny města Ostravy výstava Ostravská periferie. Autor Pavel Pětroš zde vystavuje dvaačtyřicet černobílých fotografií.

Sedmatřicetiletý rodák z Frýdku-Místku se v Ostravě poprvé ocitl v době, kdy nastoupil do prvního ročníku na Ekonomickou fakultu VŠB.

„To bylo v roce 1998. Popravdě to město na mě působilo strašně pochmurně až depresivně. Samá šeď, beton a fabrika. To jsem tehdy netušil, že v Ostravě budu ještě po dalších devatenácti letech. Sice v Ostravě nebydlím, ale mám zde zaměstnání,“ říká Pavel Pětroš.

Jak jste se dostal k fotografii?
Odjakživa mě foťák a focení bavilo. Nejdříve bylo období, která má asi každý, kdy člověk fotí výlety a dovolené apod. Takové to normální rodinné focení. To asi nemá ani cenu zmiňovat.

Jak dlouho fotografujete?
Přibližně od roku 1999. Ale opravdu vážně a intenzivně fotím asi sedm let. Bez foťáku po ruce se cítím nesvůj.  Délka focení ale zase nemá až tak velký vliv na kvalitu. Znám lidi, co dělají skvělé věci třeba hned jak vezmou fotoaparát do ruky. A potom jsou lidi, kteří se nerozvíjejí, pak třeba i po dvaceti letech focení mohou být úplnými začátečníky.

Digitál, nebo analog?
Fotím pouze digitálem. Vždy, všude a zůstanu u toho. Teď je strašně moderní fotit na film.  Já proti tomu nic nemám. Když se to umí,  pak ty analogové fotky mají něco do sebe. Někteří lidé ten analog řekl bych i potřebují, aby v sobě probudili kreativitu, protože říkají, že na digitál to je moc snadné. Banální. Někteří třeba milují ten proces, řemeslo, tu komplikovanost nebo tu nostalgii. A pro hodně lidí je to taky otázka stylu. Říkají: Film is not dead, a jsou hrdí, že patří do téhle komunity lidí. Pro mě by bylo focení na film zdlouhavé a pomalé. Proč si to komplikovat, když tu jsou skvělé digitální fotoaparáty? Na druhou stranu musím přiznat, že mám moc rád ten vzhled fotek focených na film.

Jaká témata sledujete?
Má to vývoj. Nejdříve jsem fotil něco jako městskou krajinu. Různá zákoutí, často na periferii, krajinu poznamenanou průmyslem, různé brownfiledy nebo ruiny obytných opuštěných domů. Například lokalitu Přednádražní ulice. To je strašně fotogenické místo. Chodil jsem tam hodně… Je tam pusto a prázdno, občas tam uvidíte projet policejní hlídku, jinak nic, jen rozbořené domy jako filmová kulisa ve válečném filmu. Ale to byl pro mě jen předstupeň. Postupem času došlo  u mě k posunu a do svých fotek jsem začal zahrnovat lidi. Bylo to také tím, že ta městská krajina je jen jedna, je statická, tu už jsem tady v okolí zpracovanou měl, takže to téma už bylo pro mě vyčerpané. Tedy, zůstal jsem věrný lokalitám, které mě zajímají – periferie, ale zahrnul jsem do fotek i život lidí, kteří tam žijí. Ale nefotím jen periferii, taky mě zajímá pouliční dokument, ale v angličtině to zní lépe – street.

Už jste vystavoval?
Ostravská periferie je pro mě první samostatná výstava. Kromě toho mám od února do dubna vystaveny fotky v polské Vratislavi. Je to společná výstava s názvem Bez konstruktivních závěrů. Tam máme v galerii AMI společně s Wojtkem Msyczou (PL)  a Ianem Nuttem (UK)  zpracováno téma městské krajiny Katovic a okolí. Moje fotky na té polské výstavě jsou z jednoho ghetta ve městě Bytom.

A publikace?
Publikace mám, ale ne takové, které byste si mohl koupit v knihkupectví. Mám dvě knihy fotografií, které jsem vydal přes služby typu print-on-demand. Používám hlavně služnu Blurb. V podstatě si sestavíte knihu, a dáte ji přes tu službu do nabídky, takže si ji může kdokoliv objednat. Je v tom ale nevýhoda, že tyto knihy jsou podstatně dražší než fotobublikace, které koupíte v knihkupectví.

Jak dlouho vznikala Periferie?
Ty fotky vznikaly přibližně dva roky. Ještě jsem ale s tímto tématem neskončil.

Proč jste si vybral toto téma?
Není to tak, že bych si řekl, tak a teď jdu fotit tu periferii. To téma se začalo rýsovat postupně. Tak, jak jsem postupně přecházel od focení lokalit k focení života v nich. Ta výstava je o sociální periferii. O lidech, kteří žijí na okraji společnosti. Je to téma, které mě nějakým způsobem přitahuje. Ani nevím proč. Je v tom asi dílem nějaká nostalgie. Často se pohybuji na místech, kde se zdá, že se zastavil čas před několika desetiletími. Často jde o lokality, kde žijí Romové. Když se o tom píše, říká se jim sociálně vyloučené lokality, ghetta. Ten život v nich mě baví pozorovat a zachycovat. Je to často drsné a syrové, ale vidím tam určitý druh poetiky. Taková drsnější poetiky. Ostravské.

Kde jste fotografoval?
Nejvíce asi  v Ostravě – Přívoze. Potom také ve Vítkovicích, Hrušově a Heřmanících. Jsou tam i fotky z centra města. Většinou je to foceno v místech, kterým by se lidé raději vyhnuli. Já ty místa vyhledávám a fotím tam.

Co jste při fotografování prožil?
Vlastně skoro s každou fotkou mám spojený nějaký vetší či menší příběh. Ale řekl bych, že mi to umožňuje se přiblížit lidem, se kterými bych jinak nepřišel do styku. Někdy se stává, že se dám s těmi lidmi do řeči a pak se dozvím spoustu věcí. Někdy se setkávám s nedůvěrou a zvědavostí. Je to spojené s tím, že když lidi vidí chodit člověka s foťákem, tak si většinou myslí, že jsem nějaká kontrola z úřadu, takže moje přítomnost často vzbuzuje obavy. Někteří si zase myslí, že pracuji pro noviny, a pak si třeba chtějí postěžovat na životní podmínky, a doufají, že se o tom něco napíše v novinách. Jedna lokalita mi utkvěla v paměti, jde o takové skupinové garáže, které se ve velkém stavěly za socialismu. No, a byl jsem docela v šoku, když jsem zjistil, že v mnoha z těch garáží nejsou zaparkovaná auta, ale žijí tam lidé. Netroufnu si odhadnout, kolik z těch garáží je obydlených. Ty podmínky pro žití tam jsou ale hrozné.

Kolik vzniklo v rámci Periferie fotografií?
Stovky. Tisíce? Nepočítal jsem to. Beru to ale jako téma, které ještě nemám uzavřené.

Kolik snímků bude na výstavě?
Jde o výběr čtyřiceti dvou fotografií. Fotky budou vystaveny v Galerii v Pasáži Knihovny města Ostravy. Je to vedle Sýkorova mostu a ta pasáž je ve všední dny průchozí, takže kdokoliv se tam může přijít podívat bez nutnosti jít přes vrátnici. To je výhoda toho prostoru. Budu rád, když si lidi najdou čas a zastaví se tam. Fotky tam budou vystaveny od začátku března do konce dubna. Tímto bych chtěl také poděkovat Knihovně města Ostravy, že mi dala prostor fotky vystavit. Také bych chtěl poděkovat panu Dobrovskému za úvodní slovo k výstavě a za cenné rady.

Co plánujete do budoucna?
Tak já doufám, že bych třeba někdy vydal knihu na tohle téma. Na téma periferie.

Sdílejte článek