Nacistická okupace v Ostravě. Bída, vraždění židovského obyvatelstva i odsun Němců

Nacistická okupace Československa v letech 1938 až 1945 ukončila razantně období dnes až idealizované první republiky, která se však musela vypořádat i s důsledky hospodářské krize v 30. letech minulého století. Přesto bylo Československo vyspělým demokratickým státem a Ostrava velkým průmyslovým centrem, které zažilo obrovský rozvoj.

Němečtí okupanti proto vtrhli do Ostravy dokonce o několik hodin dříve, než v jiných částech už od září roku 1938 okleštěné republiky a totálně změnili obyvatelům města život. Začali hned v prvních dnech vykupovat díky směšnému poměru říšské marky a české koruny ostravské obchody a změnili okamžitě směr jízdy na silnicích.

Další změny, které protektorátní okupační úřady zavedly, se podepsaly na tváři a životě města tak razantně, že se z některých ran Ostrava nevzpamatovala do dneška. Jsou to například proluky po vybombardovaných domech, které v centru Ostravy po spojeneckém bombardování zůstaly a nahradily je buď provizorní budovy či prázdná místa.

Všechno nám sebrali, nechali jen Háchu a protektorát

V těchto dnech si připomínáme 80. výročí osvobození průmyslové Ostravy. Pojďme si spolu s ostravskými archiváři připomenout, co vše druhá světová válka Ostravě vzala a jak se v době protektorátu v Ostravě lidem žilo. A přestože se lidem v okupovaném a okleštěném, protektorátu nijak žilo stále kvůli nedostatku potravin a strachu hůře a hůře, přeci jen je neopouštěl pověstný humor. Ne nadarmo prý říšský protektor Reinhard Heydrich o Češích řekl, že jsou to smějící se bestie.

A tak si připomeňme jejich břitký a někdy hodně nebezpečný humor třeba písničkou, kterou si lidé zpívali na melodii písničky Nešťastný šafářův dvoreček. „Nešťastný Hitlerův státeček, nešťastný Hitlerův stát, všecko nám sebrali, jenom nám nechali Háchu a protektorát.Když přišli německý raubíři, z očí jim koukal jen hlad, všecko nám sežrali, jenom nám nechali Háchu a protektorát.“

A jak je to dál? „Mašinky, kanony, peníze, i z plotu poslední drát, všecko nám sebrali, jenom nám nechali Háchu a protektorát. Když už, vy německý raubíři, z Čech roha budete brát? Čert veme rohama Háchu i Berana, i jejich protektorát. Děkujem Adolfe Hitlere, děkujem tobě vřele, vrať nám zas, cos nám vzal a cos nám daroval, to si strč do pr....“

Lidičky, zahoďte vidličky, beztak není co žrát

No, za zpívání takové „protiprotektorátní“ písně určitě hrozil krutý postih, možná i koncentrák. Ten ostatně znamenal i konec oblíbeného Karla Hašlera, který za protektorátu tak okupanty provokoval, že nakonec v koncentračním táboře skončil a to krutou smrtí, kdy jej nacistický dozorce nechal na mrazu polévat studenou vodou. Předtím však otextoval svou populární píseň Ta naše písnička česká tehdy aktuálním protiokupačním textem, který nalezl Hašlerův životopisec Rudolf Deyl.

Poslyšte, lidičky, zahoďte vidličky, beztak už není co žrát. všechno nám sebrali, všechno nám sežrali, máme jen protektorát. To je ta písnička česká, kterou si zpíváme dneska. Tak jako na louce kytička… Měli jsme státeček jako ten šáteček, šáteček krumplovaný. Teď je ten státeček jako ten šáteček úplně oškubaný.

Jen co Němci do Ostravy přišli, začalo zatýkání

Pojďme se podívat s archiváři, jak se Ostrava v období protektorátu měnila. Ostravu obsadila německá armáda již o půl osmé večer 14. března roku 1939. Hned v prvních dnech okupace města nacisté obsadili důležité úřady a podniky a s pomocí gestapa a kriminální policie podle předem připravených seznamů zatkli řadu osob z řad komunistů, německých emigrantů, členů Sokola a legionářů. Ostravští Němci vítali německou armádu v ulicích jako své osvoboditele. Ze dne na den se stali privilegovanou vrstvou. Automaticky získali říšské občanství a příslušeli pod pravomoc německé okupační správy. Dostávali přednostně příděly potravin, spotřebního zboží či uhlí.

Většina německého obyvatelstva rychle vstoupila do různých nacistických formací, jako byly NSDAP, SA, SS, DAF nebo NSKK. Platila pro ně však i branná povinnost, takže se zakrátko ostravští Němci ocitli v přímým bojích na frontě. Ke konci války okupační úřady odváděny celé ročníky studentů ještě před maturitou. Ostravští i mimoostravští Němci však také získali za války celou řadu místních židovských továren a živností jako takzvaní arizátoři.

Když se blížila fronta, ostravští Němci kvapem utíkali

Na počátku roku 1945 řada Němců z obavy o svůj život začala Ostravu narychlo opouštět, takže jich ve městě zůstalo z původních 17 ve městě přibližně 6 000. Po osvobození skončili v poutech vyšetřovatelé gestapa Karel Cordes a Karel Hintringer, šéfovi ostravského gestapa Wilhemu Lehmannovi se však podařilo uprchnout.

Bez ohledu na to, zda se němečtí Ostravané za okupace provinili proti republice, jim úřady na základě dekretu prezidenta republiky odebraly domovské právo i státní občanství. Na oděvech museli nosit označení N, měli zakázáno nakupovat v obchodech, vlastnit kola, rozhlasové přijímače, užívat veřejné dopravní prostředky a museli vykonávat nucené práce. Na podniky a živnosti Němců byla uvalena národní správa a stát zkonfiskoval také jejich domy, byty a pozemky.

Hanke na Nádražní - nejhorší internační tábor pro Němce

V září 1945 zahájil činnost mimořádný lidový soud v Moravské Ostravě, který do roku 1947 odsoudil 1636 osob, z toho 41 osob k trestu smrti. Vykonán byl v 38 případech.

Hned v prvních dnech po osvobození vzniklo na území města pro Němce 25 internačních táborů a dalších 16 pracovních táborů u dolů, v železárnách a v chemických závodech. Situace v nich byla tristní a dozorci využívali sebemenší záminky ke krutým násilnostem. Nejpověstnějším byl tábor Hanke na Nádražní ulici. V roce 1946 musela Ostravu opustit naprostá většina ostravských Němců, výjimky získali jen antifašisté, členové českoněmeckých manželství a v ojedinělých případech i nepostradatelní odborníci v průmyslu.

Vzpoura nebo svévolné zabíjení internovaných Němců?

Nejhorším internačním táborem v Ostravě se stal tábor nazvaný Hanke. Archiv města Ostravy to dokumentuje výstřižkem novin, který šokuje už svým titulkem 72 Němců zastřeleno při pokusu o vzpouru. „Z velitelství Národní stráže bylo nám oznámeno, že v internačním táboře pro Němce, který se nachází ve skladišti bývalé zasilatelské firmy Hanke na Nádražní třídě, došlo včera ráno ke vzpouře internovaných.

Ke vzpouře došlo následujícím způsobem: Z jedné cely byl odváděn vězeň do cely druhé. Tohoto okamžiku využili internovaní Němci k tomu, že přepadli stráž železnými tyčemi a cihlami, které odbourali ze zazděného okna, kterým po činu chtěli uprchnouti. Stráže přivolaly pomoc a vyzvaly vzbouřence, aby se vzdali. Němci se však vrhli na hlídky a několik členů poranili, takže stráž použila střelné zbraně a 72 Němců bylo při tom usmrceno.

Bezmezná drzost Němců musí býti konečně zkrocena!

Případ podle tisku „jenom dokazuje zpupnost a nesmiřitelnou zášť Němců, kterou ani nyní neodložili. Je to již druhý případ, kdy se Němci pokoušeli přepadnout české stráže. Minulý týden bylo z řad Němců, kteří se ještě volné pohybují v ostravských ulicích, stříleno automatickými zbraněmi po stráži, která přecházela po dvoře zmíněného skladiště. Je nanejvýš nutné vyvoditi z tohoto záškodnického a provokatérského postupu německých příslušníků krajní důsledky a přikročiti k okamžitému zajištění všech Němců, žijících dosud ve svých bytech mimo internační tábory, po případě učiniti další přísná opatření. Bezmezná drzost Němců musí býti konečně zkrocena!“ psala Nová svoboda.

Zpráva o vzpouře Němců v internačním táboře Hanke však byl podvrh. „Jednalo se o fingovanou akci, při níž správce tábora zastřelil 21 vězňů. Nadhodnocený počet mrtvých měl patrně zdůvodnit desítky již dříve provedených poprav. Tábor Hanke patřil k táborům s nejsurovějším zacházením s internovanými, kteří byli denně brutálně mučeni a bez soudu popravováni. Celkem bylo v táboře zastřeleno nebo jinak zabito 231 osob,“ uvádí ostravští archiváři.

Hned po vyhlášení protektorátu zabrali největší ostravské obchodní domy

Podívejme se nyní, jak nacistická okupace zdecimovala ostravské židovské obyvatelstvo, která má díky židovským podnikatelům a obchodníkům velkou zásluhu na tom, jak se Ostrava rozvíjela v době průmyslové revoluce. Židé se totiž stali v období protektorátu a druhé světové války nejvíce postiženou skupinou obyvatel Ostravy.

Jejich postavení ve společnosti se začalo zhoršovat již ve 30. letech, což přímo souviselo s rostoucím vlivem nacistického režimu v Německu. Židovská komunita v Ostravě přitom byla po Praze a Brně třetí největší a nejvýznamnější v Československu. Před válkou žilo v Ostravě odhadem asi deset tisíc Židů.

Zlom nastal po 14. března roku 1939, kdy město obsadila německá armáda. Hned v ten den a byl vyhlášen protektorát Čechy a Morava. Hned o den později okupanti „zkonfiskovali“ největší obchodní domy, jejichž majiteli byli Židé, jako například Textilia nebo Rix. Hotel Palace si velitel německých vojsk generálmajor Keiner vybral jako vojenské velitelství.

Ostravští Židé šli do prvních „zkušebních“ transportů

Pohyb židovského obyvatelstva ve městě už od března 1939 postupně omezovala řada úředních nařízení, jejich firmy nacisté arizovali nebo přímo likvidovali. Ekonomickou a společenskou izolaci židovských Ostravanů umocnilo ještě vypálení všech ostravských svatostánků v červnu 1939.

Ostravští Židé si také na vlastní kůží vyzkoušeli první pokus nacistů o konečné řešení židovské otázky. Židovská obec musela sestavit seznam mužů od 15 do 55 let, kteří se „dobrovolně“ nahlásili k „přeškolení“ v Nisku nad Sanem v Polsku, kde si měli vlastními silami zbudovat tábor. Tato první deportace však nebyla dotažena do konce a tábor byl po nějaké době rozpuštěn.

Z deseti tisíc Židů se do Ostravy po válce vrátilo zhruba pět set

Osudným se pro ostravské Židy staly až čtyři transporty do terezínského ghetta v září 1942 a odtud do dalších vyhlazovacích táborů. Z celkového počtu 3 440 deportovaných mužů, žen a dětí se vrátilo pouhých 187 osob. Další ostravští Židé odjížděli do Terezína z Prahy, kam odcházeli již před válkou v naději na snazší vystěhování do zahraničí. Ještě v roce 1945 byl vypraven poslední transport, v němž bylo deportováno 53 osob ze smíšených manželství.

Po válce se vrátila necelá pětistovka ostravské předválečné židovské populace. Mnozí z nich prošli peklem koncentračních táborů, jiní bojovali po boku spojeneckých armád na západní i východní frontě. Všichni bez rozdílu však přišli o své rodiny i majetek a vrátili se s podlomeným zdravím. Poměry v poválečném Československu jim však nebyly příliš nakloněny. Ochota vracet majetek snadno nabytý jako německý konfiskát byla mizivá. Únor 1948 jejich naděje zmařil nadobro. Ve společnosti byl navíc stále patrný latentní antisemitismus. Řada z ostravských Židů proto volila raději emigraci.

Chleba, pečivo, mouka, maso, tuk, mléko, cukr, mýdlo i tabák na lístky

Každá válka s sebou přináší bídu, hlad a nedostatek všeho, co je třeba k spokojenému životu. Přestože Ostravu postihly válečné operace až v závěrečné fázi války, Ostravané po celý protektorát pociťovali nedostatek zboží a růst jeho cen. Od října 1939 okupační úřady zavedly přídělový systém. Každý registrovaný obyvatel města si mohl koupit jen úřady určené množství chleba, pečiva, mouky, masných výrobků, tuků, mléka, cukru, mýdla či tabáku. Pekaři mohli vyrábět jen bochníky o velikosti podle odběrních lístků. Seznam zboží, které bylo možné koupit pouze na lístky, se neustále rozrůstal o další potraviny, alkohol, spotřební zboží jako obuv, látky, pracovní oblečení, pohonné hmoty, jízdní kola a další nedostatkové zboží.

Obyvatelé Ostravy německé národnosti však měli výhodu, mohli si koupit více množství potravin než české a židovské obyvatelstvo. Vyšší příděly potravin však v Ostravě dostávalo asi 32 tisíc těžce pracujících a více než 12 tisíc velmi těžce pracujících.

Čím déle válka trvala, tím méně potravin bylo

Na množství gramáže na potravinových lístcích měl vliv i stav hospodářství. Například neúroda brambor v roce 1943 zredukovala jejich příděl prakticky na polovinu, což bylo něco přes jeden kilogram na měsíc. Základní dávky potravin klesaly po celou dobu války a na počátku roku 1945 představovaly již jen zlomek původních dávek z roku 1939: dávky chleba, mouky a pečiva klesly o 23 procent, dávky masa a másla o polovinu a příděl mléka o 75 procent.

Nedostatek potravin a jejich zmenšující se množství se výrazně promítalo do stravování rodin. Novinové články optimisticky radily, jak úspěšně nahrazovat nedostatkové druhy potravin jinými, například máslo margarinem, přestože i ten se později stal nedostatkovým zbožím. Místo pšeničné mouky radili tehdejší potravinoví experti nahradit moukou ječnou, místo cukru radili cukerín, včelí med byl nahrazován medem umělým a místo kávy se prodávala kávovinová náhražka.

Hospodyňky, místo vajec použijte rozmočené housky nebo vařené brambory

Ostravští archiváři nalezli v dobovém tisku i jeden takový recept. Titulek zněl: Úspora v kuchyni a možná by se hodil i v dnešní kuchyni? „S omastkem musíme zacházet velmi opatrně, to ovšem neznamená, že si musíme odepřít řadu svých oblíbených jídel. Máslo, které dáváme na chléb, před upotřebením dobře utřeme. Nabude ho a bude mnohem vydatnější.

A dále: Pří smažení palačinek nebudeme po každé vymašťovat pánev sádlem, ale budeme ji potírat rozpůlenou cibulí, kterou jsme ponořili odříznutou plochou do omastku. Místo vajec použijeme ke kypření rozmočené, vymačkané housky nebo vařené postrouhané brambory. Sekanou spojíme místo vejcem mlékem, strouhankou nebo nastrouhanými syrovými bramborami. Kávu nebo čaj slaďme v celém množství najednou. Spotřebujeme méně cukru, než když si každý člen rodiny sladí zvlášť svůj šálek. Kompoty slaďme až po uvaření. Nezapomínejme vůbec, že sladivost cukru se snižuje dlouhým vařením, takto optimisticky radil ve vydání 11. března roku 1944 list Ostravská národní práce čtenářům, jak spořit v kuchyni a nahrazovat nedostatkové potraviny jinými.

Mnoho novin cenzura zakázala a přestaly vycházet

Dnes si můžeme lidově řečeno v kterékoliv internetové diskusi na sociálních sítích pustit ústa na špacír, ovšem v době protektorátu a druhé světové války hrozily za protinacistické řeči kruté postihy. To platilo i pro média, tedy v té době rozhlas a tisk. Podívejme se, jak vypadala v Ostravě cenzura a také na to, jaký tisk si mohli Ostravané koupit v novinových stáncích.

Některé noviny musely v Ostravě dokonce přestat vycházet ještě dříve, než německá vojska Moravskou Ostravu v březnu roku 1939 obsadila. Na přelomu let 1938 a 1939 totiž bylo v celém státě zastaveno vydávání 1 900 titulů časopisů a novin. A tak deníky jako Ostravský dělnický deník nebo Duch času skončily vycházet ještě na konci roku 1938.

Po vzniku protektorátu Čechy a Morava okupační úřady zpřísnily cenzuru. Počet titulů novin se velmi rychle snižoval. V Ostravě byly v roce 1939 zrušeny například časopis bezvěrců Volné slovo, Noviny mladých nebo list Národního souručenství Národní přehled. Do roku 1941 skončil vycházet Moravsko-slezský deník, Ostravský deník, Ostravský večerník, Ilustrovaný týdenní zpravodaj a Moravskoslezská tribuna. Vycházely však německé noviny, například Mährisch-schlesische Landeszeitung vycházející do počátku roku 1945. Noviny obsahovaly zprávy o válečném dění, informace z Moravy a Slezska, politickou rubriku „Hier spricht die Partei“, romány na pokračování a různé pravidelné rubriky.

Nejčtenější bylo České slovo, v Ostravě mělo náklad 92 tisíc výtisků

Okupační moc řídila a kontrolovala český tisk prostřednictvím Národního svazu novinářů, jehož členy byli všichni legálně působící novináři. Vedoucí skupiny Tisk v kulturně politickém oddělení Úřadu říšského protektora pořádal takzvané „tiskové konference“, kam jezdili šéfredaktoři novin. Část stenografických záznamů z těchto jednání pořídil i ostravský redaktor Antonín Finger, který je dále předával spolupracovníkům z protinacistického odboje.

Nejčtenějšími českými ostravskými novinami, které vycházely až do 29. dubna 1945, bylo České slovo, které mělo v Moravské Ostravě filiální redakci. Ostravské České slovo mělo denní náklad 92 000 výtisků. Dalšími novinami byl do roku 1941 vycházející nepolitický občasník Moravskoslezské slovo, který ve svém podtitulu hájil zájmy živností, obchodu a průmyslu.

Soud vynesl rozsudek smrti nad dopisovatelem Arijského boje

V Moravské Ostravě také působila redakce antisemitského týdeníku Arijský boj, vycházejícího každou sobotu od 18. května 1940 do 15. dubna 1945. Fenoménem, který zprvu unikl pozornosti okupační moci, byla Československá revue psychická vydávaná Spiritistickým spolkem Bratrství v Radvanicích, jejíž tisk byl zastaven až v červnu 1940.

Mezi novináři některých uvedených tiskovin se objevily případy kolaborace. Několik redaktorů bylo ihned po osvobození vyloučeno z obnoveného Národního svazu novinářů, další stanuli před Mimořádným lidovým soudem v Ostravě. Deset novinářů soud odsoudil, rozsudek trestu smrti soud vynesl nad jedním z nich, dopisovatelem Arijského boje Karlem Koždoněm. Dalších osm si odpykalo tresty odnětí svobody a jeden byl zproštěn viny. Většina českých novinářů však prošla obdobím okupace se ctí a sedm ostravských redaktorů podstoupilo oběť nejvyšší.

Osvobození připomene velká bitva u Sýkorova mostu

Na ostravském magistrátu začne 25. dubna výstava Příběhy války, která přiblíží závěr II. světové války a první poválečné měsíce v regionu. Soustředí se na průběh bojových operací, ale také na obnovu veřejné správy po osvobození, vypořádání s válečnými škodami či vysídlení německého obyvatelstva. Zároveň připomene osudy konkrétních účastníků domácího i zahraničního protinacistického odboje.

Výstavu připravilo Slezské zemské muzeum ve spolupráci s Magistrátem města Ostravy.

Velká zábavná pro veřejnost se odehraje v sobotu 26. dubna na Slezskoostravském hradě. Program začne v pravé poledne, od 15.50 hodin zahrají postupně v amfiteátru hradu Lewis Creaven Band, Martin Chodúr s kapelou a Rock’n’Roll Band Marcela Woodmanna. V podhradí budou vojenské tábory, armádní technika, dynamické ukázky a také dětská zóna, bohatá gastro nabídka a fotokoutek.

V 15 hodin doslova vypukne dynamická bojová ukázka na břehu řeky Ostravice. Návštěvníky čeká opravdu velká atrakce, kterou bude rekonstrukce dobové bitvy s historickou technikou a zbraněmi, která se odehraje na březích řeky Ostravice. Střetne se tam československá zahraniční armáda a rudoarmějci s bránícím se wehrmachtem. Bojová ukázka s použitím techniky se odehraje mezi 15. a 16. hodinou. Organizátoři však upozorňují: Při bojové ukázce dbejte na zvýšenou bezpečnost, nevstupujte do ohraničeného vojenského prostoru a počítejte s hlukem, tedy simulovanými výstřely a filmováním reportáží.