Společnost
13/05/2022 Petr Broulík

Nejen Ema. Ostrava má plno jiných hald, majitelé tam ale nechtějí pustit lidi

Ostrava má dnes památky upomínající na svou divokou a bouřlivou historii, které do tohoto až překotně vyvíjejícího se města lákají davy návštěvníků. Vévodí jim například industriální Dolní Vítkovice. V zarůstajících a periferijních koutech Ostravy však také stále ještě existuje spousta drobných a často nepovšimnutých svědků historie původní černé Ostravy, které dnes na rozdíl od těch nejvíce známých naopak chátrají a pomalu mizí.

Právě tyto památky se snaží objevovat a vracet Ostravě parta nadšenců ze spolku Pestré vrstvy.

S Janem Lenartem, jedním z hlavních představitelů spolku, jsme si povídali o těchto „nenápadných“ významných ostravských památkách, jejich objevování. Patří mezi ně třeba hornická pekárna, takzvané einmannbunkery, pozorovatelny civilní obrany či značené stezky k ostravským haldám.

V těchto dnech běží váš festival málo známých či nepřítupných historických míst. Na co byste lidi nalákal?
Jedna z historických prohlídek se bude týkat ostravských historických kolonií na Slezské Ostravě. A další bude komentovaný výstup na vrchol Záhumenice, což je první z výběžků Nízkého Jeseníku v Ostravě-Porubě. Porubáci ho znají, jezdí tam na kole, je to nad Skalkou. Je hodně zajímavý, protože na jeho vrcholu jsou ještě zachovalé staré cesty s kamenným podkladem, které vedly z bývalých statků na jednotlivá políčka na kopci. Takže budeme upozorňovat na tyto zapomenuté krásy za starou Porubou. Na kopci je i stará vodárenská věž, o které si lidé myslí, že je to nějaký starý zásobník.

Vaší vlajkovou lodí je dnes hornická pekárna. Kde jste ji našli?
Patří k nenápadným objektům, na které, když se touláte Ostravou, čas od času narazíte. A o některých se dozvíte úplnou náhodou. Patří k ní i tato pekárna, která stojí na Hranečníku, a té si dnes ceníme asi nejvíce. Dostali jsme na ni tip od člověka, který vedle kupoval nemovitost. Že tam stojí asi něco zajímavého. Šli jsme se tam podívat a zjistili jsme, že tam je domeček s betonovým ozdobným štítem. Nejdříve jsme se do objektu nemohli ani dostat. Měl staré dřevěné dveře s kováním, ale ty byly uzamčené.

Co bylo uvnitř?
Samozřejmě velký nepořádek, byly tam třeba sudy s asfaltem. Ale když jsme do domku vstoupili, oněměli jsme úžasem. Ten malý objekt sloužil k různým třem účelům. Nejprve jsme se dopídili, že v něm byl vestavěný seník, zbyly tam ještě jeho dřevěné části. Pak jsme zjistili, že to byla zřejmě i udírna ryb.

Jak jste přišli na to, že to byla pekárna?
Náš známý našel v archivech plány takových pekáren na Karvinsku a v „naší“ pekárně jsme našli zachovalé stavební architektonické prvky, podobné jako na těch plánech. Potom jsme našli při opravě podlahy objektu i zbytky kachlí a šamotových cihel z pece, která tam musela být vestavěna. Takže už nebylo pochyb, že jsme nalezli starou historickou hornickou pekárnu. Z toho jsme restaurovali příběh objektu, že nejprve sloužil jako pekárna, pak se tam udily ryby, poté z něho bylo seník. A nakonec z něho vznikl i ten sklad nepořádku (usmívá se).

Jak taková hornická pekárna fungovala? Byl v ní nějaký pekař?
Sloužila lidem v hornické kolonii. Tuto pekárnu na Hranečníku nechal postavit hrabě Wilczek pro hornickou kolonii, kterou předtím nechal také postavit kolem svého dolu Jan Maria. Tato pekárna umožňovala lidem, kteří v kolonii žili, upéct si v ní chleba. Pekli si ho v této pekárně sami, především v době, kdy ještě nebylo v této části města dost pekařů, takže v koloniích vznikaly tyto erární pekárny, kde si jejich obyvatelé udržovali oheň a pekli chleba z připraveného těsta.

Je to jediná taková pekárna v Ostravě?
Ne, takové pekárny, ale třeba i prádelny pro kolonie, byly i v jiných částech Ostravy. Většinou se píše, že se nedochovaly, ale možná jsou některé stále zachované. Možná má někdo pekárnu nebo prádelnu zarostlou na zahradě, a třeba ani neví, že je to taková docela vzácná součást ostravské historie.

Máte v „portfoliu“ drobných památek spolku Pestré vrstvy i dva takzvané „einmannbunkery“ z dob druhé světové války, a to na haldě dolu Michal a na Františkově. K čemu sloužily?
Betonové einmannbunkery s úzkými malými otvory v úrovni očí se vyráběly přímo v Německu a byly to takové prefabrikované stavby sloužící k ochraně průmyslových továren a závodů. Po vyrobení se naložily na vlak a rozvezly se po celé Říši. Sloužily jako malé bunkry pro jednoho až několik pozorovatelů, kteří v takovémto minibunkru stáli v době náletu a pozorovali, kam v okolí a především v podniku dopadly bomby, jaké škody způsobily, kde vypukl požár a kam třeba bomby dopadly, ale neexplodovaly.

Máte dva tyto bunkry, kolik jich tady na Ostravsku bylo?
Dost, my víme, že je jich na různých místech Ostravy minimálně ještě dalších deset. Avšak bohužel tyto zajímavé památky rychle zanikají. Tyto malé železobetonové stavby jsou dnes kolem dnešních takzvaných brownfieldů, tedy kolem pustnoucích areálů starých továren a průmyslových objektů. Ty jsou většinou na zarostlých, nepřístupných pozemcích. A bohužel jakmile někdo s takovým brownfieldem začne něco dělat, většinou tyto einmannbunkery nechá naložit na nákladní auto a vyvézt s ostatní sutí na skládku.

Kde všude tyto einmannbunkery bývaly?
Bývaly například u železničních přejezdů, nad různými doly a nad železárnami. Většinou tam, kde je nějaká vyhlídka. Sloužily nejen k pozorování náletů na průmyslové objekty, ale třeba i k pozorování náletů na dělnické kolonie, když se ostatní obyvatelé schovali v krytech.

Do vaší „nabídky“ spadají i pozorovatelny civilní obrany. Měly podobný účel jako einmannbunker?
Ano, jsou to už poválečné objekty. Tyto pozorovatelny jsou kolem Ostravy umístěné v takovém kruhu, ale některé jsou i uvnitř města. Tyto stavby mají podzemní část a dvě místnosti a umožňovaly mnohem větší pozorovací úhel. Měly šachtu s poklopem, kterou se dalo slézt dolů po žebříku, a z druhé místnosti vedl výstup po menším žebříku do pozorovací věže. Staráme se o pozorovatelnu v Hošťálkovicích na Hladovém vrchu. Dokud nezarostla, byl z ní výborný výhled k třebovické elektrárně. K čemuž ji ostatně také vybudovali.

K čemu tedy tyto pozorovatelny sloužily?
Stavěly se v padesátých letech jako bunkry v rámci příprav na možnou jadernou válku. Jejich posádky měly provádět činnosti od meteorologických měření až po vyhodnocování případného jaderného výbuchu. Posádky tvořili vycvičení civilisté organizovaní v útvarech civilní obrany, kteří po vyhlášení situace ohrožení obsadili pozorovatelnu a sledovali přidělenou oblast. Součástí pozorovatelen byly třeba i takzvané heliografy, což byla taková zařízení se skleněnou koulí, tedy takové jednoduché přístroje sloužící pro měření délky denního svitu. Ale tyto pozorovatelny nebyly nikdy pořádně využity.

Měly stejný osud jako einmannbunkery?
Víceméně ano. Dnes jsou tyto pozorovatelny zasypány odpadky, zarostly, takže jsou vlastně v lesích. Tak jsme tu naši vyčistili a zpřístupnili ji. Dali jsme do ní nové kovové prvky, natřeli ji trochu, vedle pozorovatelny jsme umístili naučnou tabuli a dnes k ní vede naše naučná stezka od takové frekventované ulice, takže tam pokaždé někoho potkáte, když se k pozorovatelně vydáte.

Pestré vrstvy už vytyčily stezky i k několika haldám. Máte něco společného i s populární haldou Ema, která se stala výletním místem spousty Ostravanů?
S haldou Ema nemáme společného nic, protože nám to nechce povolit Báňský úřad. Chtěli jsme se o haldu Ema starat. Chtěli jsme na vrcholu a na úpatí Emy například řešit odpadky. Máme projekt, kdy bychom tam mohli upravit stávající stezky, aby se na nich nedržela voda, protože na přístupových cestách jsou obrovské kaluže. Chtěli jsme tam i vyznačit další okružní stezku kolem Emy, která je moc pěkná a zajímavá. Ale vyjádření správce těžebního odpadu bylo po předchozím souhlasu nakonec negativní.

Přesto dnes vedou vaše stezky na jiné ostravské haldy. Představte je, prosím.
Máme prakticky už čtyři stezky, které vedou po ostravských haldách. Vlastně i einmannbunker v Michálkovicích stojí na haldě, na takzvané briketářské haldě. Potom jsme se spolupráci s městem Ostrava, kterému většina pozemků patří, zpřístupnili stezkou haldu dolu Petr Cingr, později Michal, v Michálkovicích tam je velká okružní trasa s rozcestníky a jednou informační tabulkou s historií této haldy. Tam se totiž předtím uskutečnila v takové budce anketa, co by si lidé přáli na této haldě vybudovat pro turistiku. A zajímavé bylo, že většina lidí tam vhodila odpověď ve smyslu: Nechte nám tady tu pěknou přírodu a nic moc tady nedělejte.

Čím je halda dolu Petr Cingr zajímavá?
Je tam teplomilná flora a fauna a takový až džunglovitý les. V poslední době je tam i velmi čisto, protože jednou z akcí byla velká úklidová akce na této haldě. Tam nám kromě města Ostrava hodně pomohli i mladí lidé z pozoruhodného mezinárodního ekologického spolku Trash Hero Ostrava, což se dá přeložit do češtiny jako „odpadkoví hrdinové“. Ti si vyberou vždy nějakou dost zaneřáděnou plochu a tu uklidí. Dnes už je to celosvětové hnutí.

Jakou další haldu jste zpřístupnili a vybavili značkami?
Haldu na Michálce, tam jsme navázali spolupráci s majitelem, firmou, která pozemky vlastní. A poslední haldu máme na Landeku, tu jsme zpřístupnili s Landek Parkem.

Kolik vás je ve spolku Pestré vrstvy? A jak vás napadlo takový spolek založit?
Teď už šest. Jeden z nás je grafik, dva jsou historikové., máme kronikáře a učitele, máme i žurnalistku, je mezi námi produkční a já jsem přírodovědec. Napadlo to mě a Tomáše Majliše, když jsme dělali komentované prohlídky pro veřejnost. A tak jsme se rozhodli udělat festival takových prohlídek v Ostravě, koncentrovaný do několika dnů. A kolem festivalu vznikly všechny naše aktivity.

Je to tím, že jste ostravští patrioti?
Jo. Skoro všichni jsme ostravští rodáci, máme to v Ostravě rádi a hrozně nás štvalo, že se v Ostravě nepracuje s drobnými památkami. Za ty drobné památky považujeme i haldy. Dnes jsou bohužel zasypané odpadky, mnohdy jsou nepřístupné a neoznačené. A další věc, co nás štvala, je, jak se lidé na Ostravu dívají skrz prsty. Tak jsme si řekli: Pojďme to změnit. Protože my umíme ukazovat veřejnosti krásy Ostravy. Vždycky, když jsme lidi přivedli k nějakým takovým zapomenutým neznámým objektům, tak byli nadšeni. A musím říci, že v Ostravě je ještě obrovské množství toho, co by se dalo lidem ze staré Ostravy ukázat. Někdy ale chybí dost prostředků a hlavně – často naše snahy blokuje postoj majitelů pozemků, na kterých takové památky stojí.

Ano? V jakém smyslu?
Jsou často nepřístupní dohodě o zpřístupnění těchto památek. Zatímco město a městské obvody s námi skvěle spolupracují, někteří soukromí majitelé moc ne. Začíná to tím, že na naše výzvy vůbec nereagují, nějaká turistika je vůbec nezajímá, spíše si pod zpřístupněním památek představují problémy. Přitom my nabízíme oboustranně výhodnou spolupráci. Nabízíme jim třeba, že celé území uklidíme. Že to celé dáme do pořádku, zpřístupníme to místo, vysekáme náletové dřeviny. Chceme, aby to bylo výhodné i pro ně. Ale je to těžké, oni na to někdy ani radši nereagují.

Čeho se obávají? Že by jim tam jako do pověstné cimrmanovské hospody Na Mýtince chodili lidi?
Ano. Obávají se, že zpřístupněním jim nastanou nějaké problémy. Přitom jsou to třeba volně přístupné pozemky, lidi tam mohou dnes tak jako tak normálně chodit. A chodí tam, na některých místech dělají bezdomovci a různé jiné existence černé skládky, vyhazují tam odpad. My nechceme vodit lidi na oplocený pozemek. A my bychom třeba právě zpřístupněním takové památky to prostředí kultivovali a třeba i takové nechtěné návštěvníky vypudili. Úklid takového místa může přispět i k bezpečnosti takového prostoru. Ale soukromí majitelé to prostě nechtějí.

Hodně svých zpřístupněných malých památek máte na Slezské Ostravě. Čím to je?
Tím, že Slezská Ostrava je specifický obvod, kde se příroda snoubí s postindustriálem a je tam plno meziprostorů, kde se dají takové památky objevovat. Ale památky a zajímavá místa máme také v Hošťálkovicích, Mariánských Horách a v Petřkovicích. Na Slezské Ostravě je jich však opravdu plno. Nebál bych se říci, že je tam ještě několik stovek míst, která se dají lidem ukazovat. Doslova taková síť malých památek. Bohužel všechny dnes rychle zanikají. Ale všechno se nedá zachránit.

Většina vašich objektů a míst je volně přístupná, ale do některých se platí vstupné. I když průvodce nemáte...
Ano, do dvou našich objektů se platí vstupné a jsou uzamčené. Do hornické pekárny a do pozorovatelny civilní obrany. Návštěvník si koupí vstupenku za čtyřicet korun na našem webu Pestré vrstvy nebo na stránkách Ostravského informačního servisu. Cenou přispívá i na údržbu dalších našich objektů a míst. Vstupenky mají číselné kódy, které vám otevřou zámky. Ostatní stezky a objekty jsou volně přístupné.

Kolik má Ostrava takových menších památek, které jsou dnes zanedbané či neudržované?
Třeba v Mariánských Horách je maličká těžní věž bývalého dolu Ignát. V dobrém stavu nejsou leckteré hornické kolonie, přitom si myslím, že tam do budoucna bude nádherné a vyhledávané bydlení, protože jsou mezi nimi třeba drobné uličky, kde nejsou spousty lidí jako ve městě. Jenomže tam pořád žije chudší obyvatelstvo, takže cesta k takové vizi je hodně dlouhá. Kolonie však dneska nepatří mezi oblíbená místa k životu a proto chátrají. Ale nezaslouží si to, protože jsou to svým původním záměrem opravdu krásné objekty k bydlení. A vesměs chátrají.

Co ještě?
Byla by velká škoda, kdyby jednou zanikla Báňská dráha se všemi svými objekty, které podél ní ještě stále jsou. V Moravské Ostravě je krásné nákladové nádraží. Které je sice památkově chráněné, ale je zarostlé v křovinách. Vůbec ta trať Báňské dráhy, která vede z nádraží Ostravy střed na Zárubek, a pak se točí přes Hranečník a nahoru do Michálkovic, je ve špatném stavu. Podél této trati stojí ještě zachovalé původní strážní domky. Tato trať byla kdysi postavena pro dopravu uhlí, ale dnes jí hrozí úplný zánik. A velká škoda jsou ostravské haldy, které jsou povětšinou nepřístupné a zaneřáděné odpadem. Přitom z nich jsou krásné vyhlídky nebo je na nich skvělá příroda.

Ostatně výstup na haldu Ema s výhledy kolem oceňuje spousta výletníků..
Ano, ale jsou i lepší. Třeba tady na konci Komenského sadů je za silnicí takzvaná Přívozská halda, kam se ukládal materiál z dolu Odra a z koksovny, která tam je za kolejemi. To je asi nejzajímavější halda v Ostravě, tam je neuvěřitelně zajímavá příroda. Jsou tam stepní a různé džunglovité porosty a různověké stromy. Vypadá to tam jako v nějaké přírodní rezervaci. Zároveň tam jsou různé zajímavé druhy živočichů, které jinde nenajdete. Protože ta halda je zcela opuštěná, takže na ní mají klid a stahují se tam.

Můžete nějaké uvést?
Jsou to třeba ptáci, je tam třeba žluna zelená, nad haldou krouží i draví ptáci. Ale hlavně – z této haldy jsou neuvěřitelné výhledy. Pro některé lidi i mnohem zajímavější než z haldy Ema. Tato halda je totiž těsně nad Přívozem, takže z ní vidíte historickou část Přívozu a pak vidíte centrum Ostravy směrem na jih a přes centrum města Beskydy. Vidíte Novou radnici, katedrálu Božského Spasitele, a za nimi v panoramatu Beskydy. Je to opravdu unikátní pohled. Vidíte jako na dlani řeku Ostravici. To třeba z Emy nejde vidět.

Tak to je pěkná vyhlídka...
Jenomže tato halda je nepřístupná. Je na ni vstup zakázán. Je to pozemek koksoven a koksovny nechtějí připustit byť jednorázovou exkurzi na tuto haldu.

Zkoušeli jste to?
Ano. Žádali jsme o ni, ale koksovny ji nepovolí. V žádném případě. Je to naprosto neprůchodné. Odpověděli nám okamžitě, že naopak ještě zpřísní zákaz vstupu na haldu. Je to obrovská škoda pro rozvoj města, že taková místa a objekty nejsou zapojovány do městských struktur. Mohla by to být další atraktivní místa pro výlety a vycházky a Ostrava by byla pro své obyvatele možná o něco atraktivnější. A takových nepřístupných hald je v Ostravě docela dost.

Třeba?
Další hodně zajímavá halda je v Mariánských Horách. Na té haldě vznikly dokonce skalní útvary, když kdysi dávno prohořela. A dnes se postupně ty spečené útvary obnažují na povrchu a jsou to opravdu fakt skály. Jsou to úplné skalní pilíře, vypadá to parádně. A nikdo o tom neví. Dá se k nim dostat, ale musíte jít přes koryto nějaké močůvky a belhat se tam v prachu. Je to však v průmyslové zóně, takže to okolí není pro procházky moc ideální.

Víte ještě o dalších pozoruhodných haldách?
Další opravdu krásná halda je, když jedete po Frýdecké ulici z centra Ostravy na Vratimov nebo na Kunčičky. Tak tam je po levé straně centrální odval Zárubek, jehož část je už rekultivovaná. A z jeho nejsevernější ostrožny je v zimě nádherný výhled na centrum Ostravy. Vidíte odsud zase jiné pohledy, na Emu, na centrum ze severní strany. Je to taky super výlet, ale v létě to bývá hodně zarostlé. Ale kdyby se to místo trochu vysekalo a udělala se tam dřevěná vyhlídka, tak je to zase jeden parádní turistický cíl v Ostravě.

Ostrava totiž nemá žádné pořádné kopce...
Tak, ale má tyto haldy a výhledy z nich. Navíc tam je fajn příroda, zajímavá flora a fauna, stepní prostředí. Chodníčky už jsou na vrcholy hald dávno vyšlapané, takže netřeba nic moc tvořit. Stačí jen s haldami trochu pracovat a zasazovat je do stezek a terénu. Haldy mohou mít pro oddech a turistiku neuvěřitelný potenciál. Protože jedna halda ve městě, to už dnes není nic tak zajímavého. To mají v severních Čechách, na Příbramsku, to je dnes všude. Ale takovou síť stezek po haldách, to už je docela unikátní záležitost.

Co by tomu pomohlo? Město? Nemohlo by na to trochu „přitlačit“?
Myslím, že město má spousty práce s jinými projekty. Bylo by dobré, kdyby k takovým projektům zpřístupňování hald byli majitelé pozemků trochu více přístupni, musí v nich vidět potenciální hodnotu v oblasti turistiky. Oni se toho možná bojí, dříve si asi podobné projekty nedokázali představit. Ale dnes? Samozřejmě, jsou to jejich pozemky, ale co s nimi budou v budoucnu dělat?

Haldy však přeci jen nejsou pravé kopce, je to jen umělá hromada odpadu...
To byste se divil. Dělali jsme anketu a obyvatelé Ostravy vnímají haldy hodně pozitivně. Dnes jsou to pro ně místa zeleně, místa s výhledem, pro výlet. Samozřejmě si uvědomují, že jsou plné odpadků, že tato místa jsou neutěšená a neuklízená. Ale tato negativa se dají vyřešit. Pamětníci si hodně pamatují haldy jako skládky, jako místa, ze kterých se prášilo, byl na nich hluk, kromě strusky nebo důlní hlušiny se tam sypaly někdy i odpady. Ale s tím si je příroda schopná poradit. Dnes jsou haldy spíše lesními úseky, přírodními útvary a plochami, kde je ticho, zpívají tam ptáci a jsou z nich pěkné vyhlídky. Takže myšlení lidí se vůči haldám obrací, ale majitelů pozemků ne. Přitom si moc nedovedou představit, co s nimi budou dělat.

Možná je použijí jako zdroj materiálu, třeba pro různé stavby?
To je myslím v dnešní době už nepředstavitelné. Že by se v intravilánu města začaly odtěžovat haldy. To by znamenalo uvolňování takového množství prachu! Tím si myslím už Ostrava prošla a to by asi už nikdo nechtěl. Mimochodem neúspěch těžby uhlí z heřmanické haldy je toho důkazem. Tam existuje třídící linka v rámci rekultivačního projektu, která má z haldy separovat uhlí. Ale přestalo to být rentabilní a získávání uhlí z haldy tam není výhodné. Ostatně heřmanická halda je také nádherná lokalita, navíc v kombinaci s Heřmanickým rybníkem.

Váš spolek se nezabývá jen památkami na průmysl a hornickou historii Ostravy. Nedávno jste poukázali na takzvanou lípu na Podborčí. Co to je za přírodní památku?
Ano, lípa na Podborčí je od roku 1990 památný a krásný strom rostoucí na Hranečníku, který je podle zákona chráněný. Avšak osud mu určil, že je dnes zarostlý v zeleni, přestože původně vyrostl v maličkém shluku domků, z nichž už dnes žádný neexistuje. Strom, který někdo zasadil na předzahrádce gruntu číslo 48 před více než dvěma sty roků, je dnes navíc napůl zasypaný haldou a zahlušený v okolních náletech, kde je jeho úděl dožít. Ale stále žije, ačkoli viditelně pod nánosem haldy strádá. A nám se to moc nelíbí.

Co tedy s tím?
Lípy jsou houževnaté, když hlavní kmen usychá, ale zůstává na slunci, tak může obrašit podél kořenů, vzniká takový kruh dalších mladých lip a ten organismus původního stromu může žít dál. Zároveň o něm nikdo neví a nemůže se na něj podívat. Tak jsme přišli s tím, že bychom ho postupně osvobodili od těch náletů, více ho vystavili sluníčku, a že bychom dole, u tramvajové trati na Hranečníku, umístili naučnou tabuli, že tam takový strom stojí. Má totiž svůj pozoruhodný příběh.

Vyprávějte...
Ten strom rostl v osadě Podborčí u statku. Tehdy tam nebyly haldy ani tam ještě nejezdila tramvaj. Byla tam osada a vesnická zástavba. Kolem už tehdy vznikaly šachty Vilém, Jakub a Jan Maria se svými hornickými koloniemi. Ale tam stále zůstávala vesnická zástavba. Postupem času však v okolí této lípy všechno zaniklo, je pryč statek, původní cesta i pole, která tam byla. A vyrostla tam obrovská strusková halda Nové huti. Jen ten strom tam zůstal. Jako poslední svědek předprůmyslové Ostravy v těchto místech. Přežil všechno, co tu kdysi stálo, shora je přisypaný haldou a přesto stále žije.

Takže ho lidem ukážete...
Už je hodně starý, takže člověku blízko u něho může hrozit pád jeho větví, takže se k němu asi nebude moci dát jít úplně. Ale chtěli bychom ho vysvobodit alespoň pohledově, vypadá totiž zdálky opravdu hodně majestátně. Takže dole u tramvajové trati by mohla být na něj taková vyhlídka.

Snaží se tedy Pestré vrstvy ukazovat lidem různorodou historii Ostravy i tímto starým stromem?
Naším sílem je totiž i to, aby si obyvatelé začali Ostravy vážit trochu více než v současné době. Pro Ostravu totiž platí to, co v jiných podobných městech a místech. Průmysl vždy po obyvatele takového města nese určité vykořenění. Lidé si místa, v kterém žijí, neváží, protože ho považují za jakýsi průmyslový brownfield, a moc se o takový často průmyslem zničený životní prostor nestarají. Ale my si myslíme, že i přesto o něj stojí za to trochu pečovat.

Objevujete staré památky, které přežily. Jsou v Ostravě také takové stavby, které bohužel zanikly a už je nikdo nevzkřísí? Kterých je vám líto?
Ano. Chtěl bych třeba jen na chvíli zažít to, že bych se dostal o desítky let zpátky, a vidět Ostravu, jak vypadala třeba před sto lety. Ale určitě je mi líto železničních drah v Ostravě, jedna vedla třeba až na Bezruč na Slezskou. Přitom to těleso s náspem tam pořád je, ale koleje jsou pryč. To je škoda. Škoda je těžních věží, třeba kozlíkové věže dolu Heřmanice, dnes už je jen na obrázku jako symbol tamního pivovaru. Přitom ji zbourali a místo ní nic není a nic místo ní nebude, protože je to nelukrativní plocha. Je tam jen zelená plocha. Přitom tam mohla zůstat a nádherně desítky let chátrat. Třeba by se o ni někdo jednou postaral. Další kladivová vysoká věž byla na Bezruči, ta zelená prosklená. Byla to úžasná stavba a teď je tam jen poddolovaná a zahrazená plocha. Odstřelovali je jako na běžícím pásu. Obrovská škoda je i těžní věže dolu Jindřich přímo v centru Ostravy. Ta je prakticky už desítky let zahrazená památka a tu kdyby opravili a zpřístupnili, tak by to bylo skvělé.

Jste ostravský rodák. Jak toto město vnímáte?
Mám Ostravu hodně rád, ale zároveň cítím u mnoha Ostraváků k ní jakousi ambivalenci. Svého času to popsal Radovan Lipus ve své knížce Scénologie Ostravy. Že Ostravané své město zároveň nenávidí a zároveň milují. Že si jsme vědomi všeho, kolik problémů a špatných věcí Ostrava svým obyvatelům průmyslem přináší, ale zároveň máme své město rádi a nedáme na něj dopustit. Průmysl v Ostravě je pro řadu lidí krásný a zároveň je pro nás hrozný svými důsledky. Průmysl k Ostravě lidi přitahuje a zároveň je i odpuzuje. Příběhy mnohých míst v Ostravě, to je neustálý dynamický vývoj a změna.

Zatímco jinde ne?
Vždycky dávám jako příklad, že když přijedete do Prachatic, tak tam to vypadá, jako byste přijeli někam, kde potkáte Mistra Jana Husa a že se tam v historii stala možná jediná věc, že tam přijeli nějací zbrojnoši a vybubnovali nějakou zprávu. A tady v Ostravě zatím pochodovala různá vojska, vypukly požáry a prošla těžba uhlí. Prostě na Ostravě je znát, že si prošla překotným bohatým vývojem a že je hodně dynamickým prostředím.

Sdílejte článek