Nejstarší veslaři v Ostravě opět otevřeli loděnici, zničila ji loňská povodeň

Možná někoho překvapí, že na kraji Ostravy, kousek od břehů Odry, má svou loděnici nejstarší sportovní spolek na území severní Moravy - veslařský klub Perun, založený už prvního května roku 1893.

Nadšenci do závodění tu mají tříkilometrovou tréninkovou trať, na které se veslaři prohánějí na štíhlých dlouhých lodích. Na skifech pro jednoho veslaře, na dvojskifech, na čtyřveslicích a dokonce i na osmiveslicích pro osm veslařů a kormidelníka.

Loni je však „spláchla“ zářijová povodeň. Zrovna, když na akci Kroužkobraní přijali do klubu několik nových dětí z řad školáků.

„Loni nás to po letech 1997 a 2010 opět spláchlo. Tentokrát jsme měli hladinu velké vody až po vrchní rámy oken naší loděnice, sahala tak do výše čtyř metrů. Museli jsme předtím zachránit, co se dalo. Veslovací trenažéry, ty nejlepší závodní lodě, vesla, motorové čluny, trofeje z dávných let jsme stihli odvézt, ale spoustu věcí si velká voda odnesla nebo zničila. Starší lodě, vybavení dílny, sociální zázemí, zařízení tělocvičny, nábytek a veškeré vybavení tělocvičny a dalších prostor v přízemí klubu,“ říká předseda Veslařského klubu Perun Josef Zbořil.

Jako by do loděnice narazil utržený remorkér

Povodeň zničila i přistávací molo klubu. Některé starší lodě, které veslaři neodvezli, odplavaly i několik set metrů daleko po proudu Odry směrem do Polska. Na budovu tělocvičny se dokonce vyvrátila velká stoletá vrba a na nějakou dobu uvěznila v místnosti i samotného předsedu klubu.

Foto: se souhlasem Josefa Zbořila

„Kolem jedenácti hodin večer, když jsem byl ještě v posilovně, kde už pomalu prosakovala voda, se ozvala obrovská rána. Jako by se někde urval remorkér a narazil do loděnice. Tak mi to připadalo, když strom spadl na naši střechu,“ popisuje Josef Zbořil. Povodeň pak ostatně poslala k zemi ještě další řádku stromů v areálu loděnice, ale hlavně kolem břehů Odry.

V loděnici nakonec zůstal předseda se služebním psem a kocourem. Ráno bylo vidět rozvodněnou řeku a veškerou spoušť, co v areálu loděnice napáchala. V loděnici uvězněný Josef Zbořil nechtěl nejdříve ani do lodi hasičů z terasy nastoupit. „Chtěl jsem tady zůstat,“ vzpomíná: „Bylo jasné, že do poschodí se voda nedostane, ač kulminovat ještě Odra nezačala.

„Záchranáři volali, že mě vyzvednou za hodinu až dvě, ale už za dvacet minut bouchali na okno! Už byli s člunem u terasy v prvním patře. Takže to byl fofr. Popadl jsem tašku, psa, kočku a do člunu. Dojeli jsme jen kousek za loděnici, když zhasnul motor a nešel nastartovat!“ vzpomíná Josef Zbořil.

Vysoušení zaplavené loděnice trvalo celou zimu

Členové klubu tak při likvidaci následků ničivé loňské povodně naplnili až po okraj osm velkých a odpadem doslova našlapaných kontejnerů. „Muselo jít pryč bahno, stěny se osekaly na cihly, radiátory topení musely dolů, celou loděnici jsme vydezinfikovali, zničený byl veškerý nábytek, všechny dveře i okna,“ vzpomíná Josef Zbořil na likvidaci škod, které dosáhly výše téměř tří a půl milionu korun. Mnoho povodňových škod pomohli zlikvidovat členové klubu.

Foto: se souhlasem Josefa Zbořila

Přes zimu trénovali veslaři z Perunu na trenažérech, které jim umožnila ve svém novém kampusu na Černé louce provozovat Ostravská univerzita. Před pár dny se stroje vrátily do loděnice na břehu Odry. „Před několika dny jsme skončili s opravami, už máme otevřené šatny, nový koberec v posilovně místo zkrouceného lina, ještě čekáme na vybavení do klubovny. A na Odře je už dnes ukotveno nové bytelné molo s protiskluzovým povrchem. Všechno nejde rychle,“ říká předseda veslařů z klubu Perun.

Loděnice tak po roce oprav opět přivítala své veslaře, rodiče a ty, kteří s likvidací povodně pomáhali, na slavnostní „kolaudaci“. Stůl v klubovně se prohýbal jednohubkami, chlebíčky, napečenými dobrotami a teklo čepované pivo. Na Odře dnes stojí kovové, mnohem bytelnější molo se speciálním povrchem, které zaručuje bezpečnější chůzi.

Při slavnostním znovuotevírání své loděnice vzpomínali, jak loni vyháněli z loděnice bahno, odváželi a odnášeli tuny odpadu. „Pomohly nám finančně i jiné veslařské kluby, Povodí Odry nám pomohlo vytáhnout z vody všechny vyvrácené stromy a hasiči nám pomohli vyčerpat bazén,“ líčili při oslavě.

Veslaři z Peruna přežili všechno. Dnes jsou spolek jako před 132 lety

Původní základna nejstaršího veslařského klubu Perun, který vznikl v roce 1893, byla před regulací Odry asi o sto metrů blíže řece. „Hlavní budova v dnešním areálu stojí zhruba od 20. let 20. století. Prostor kolem Loděnice je dlouhá léta oblíbeným cílem výletů mnoha Ostravanů, kdysi v areálu fungovala i výletní restaurace, dokonce s klasickou starou velkou kuželnou,“ vzpomínají veslaři.

„Teď je z ní posilovna a klubovna. Nikdy jsme jako klub nepřestali existovat. Přežili jsme obě války a čtyřicet let komunistického režimu. Měnily se jen názvy organizací, pod které klub spadal. Po roce 1948 Sokol, nějakou dobu VŽKG Ostrava, potom TJ Lokomotiva a od roku 1965 TJ VŠB. Po roce 1989 už jsme opět samostatný sportovní spolek,“ říká Josef Zbořil.

Foto: Petr Broulík

Jeho předchůdci, kteří už nežijí, vždycky vzpomínali na doby, kdy bylo po Heydrichiádě stanné právo, ale kolem loděnice byl neprůhledný plot z desek nákladních vagonů. „Dříve, když ještě nebyla Odra zregulovaná, ale třeba ještě na začátku šedesátých let, to jsem sem chodil s tátou jako kluk, se břehy dláždily betonovými šestihrany a Odra meandrovala až k bráně klubu. Tehdy se tu skoro nedalo ani rovně veslovat, Odra byla tehdy samá zatáčka,“ směje se předseda klubu Perun.

Dnes jsou podle něj povodně jiné než dříve. „Za starých časů přišla jeden den velká voda a druhý den byla pryč. Za nových časů přiteče sedm metrů vody. Loni toho tolik nebylo, ale voda měla zase větší proud, protože blízko nás přibyla dálnice a ta při povodních brání většímu rozlití Odry,“ líčí předseda veslařského klubu loňskou povodeň Josef Zbořil.

Veslařský klub Perun stále nabírá nové členy od 10 let. „Chceme zachovat nejstarší sportovní klub v Moravskoslezském kraji a Ostravě budoucím generacím,“ hlásí Zbořil.