Někdy se k nám pacienti chovají jako ke služkám, říkají zdravotnice z covid jednotky

​Druhá vlna koronavirové pandemie přinesla Městské nemocnici Ostrava proti jaru výrazné navýšení počtu covidových pacientů.

Zdravotníci ale vnímají i značnou změnu v jejich chování. Oproti první vlně někteří ztratili pokoru a k nemocničnímu personálu se často chovají jako k věcem.

Tak aktuální situaci vnímají sanitářka Iveta Košařová a staniční sestra Jana Vilímová, které pracují na jedné z covidových jednotek nemocnice.

"Lidé oproti jaru jsou jiní, už nemají takový strach. Berou sami sebe tak, že oni mají covid a pohlíží na nás jako na poskoka. Dokonce nás titulují i služkami. Jsou vulgární a arogantní, ale i to bohužel k naší práci patří," popsala Košařová, která v nemocnici pracuje přes 21 let.

Podle ní se na ztrátě respektu podepisuje fakt, že pracovníci k pacientům přichází kvůli nezbytnému používání ochranných pomůcek prakticky zcela zahaleni.

Přestože se zdravotník pacientovi před ošetřením představí, pacient jej fakticky nemůže rozeznat a určit, zda se jedná o lékaře, sestru, sanitáře či dobrovolníka. "Ta identita je tam trochu ztracená a odráží se to i v komunikaci s námi," míní Košařová.

Podle ní si pacienti mnohdy neuvědomují, že nynější situace je běžnému režimu v nemocnici skoro až astronomicky vzdálená. Zdravotník má na covidovém pracovišti oblečenu fakticky dvojitou ochranu. Když míří za pacientem na pokoj, musí mít například dva pláště, dvoje rukavice, návleky, respirátor, ústenku, štít i čepici.

"Už to ale máme nacvičené a snažíme se obléknout během dvou až tří minut, pět minut je maximum. Oproti jaru už je to oblékání svižnější a rychlejší," uvedla Košařová. Přestože ve srovnání s první jarní vlnou je ochranných pomůcek k dispozici víc a zdravotníci mají širší výběr, stále to pro personál představuje výrazné nepohodlí. "Je vám vedro, kape vám z čela pot, máte zapařené brýle," popsala sanitářka.

Situaci se snaží brát s nadhledem. "Neberu to jako nějakou překážku v mé práci, beru to jako svou ochranu. Je to sice náročné, zdržuje to, ale ochranné pomůcky vnímám jako samozřejmost," podotkla Košařová.

Domnívá se, že současná situace může do budoucna přinést pozitivní efekt pro fungování nemocnice. Řada pracovníků totiž kvůli nutným organizačním změnám musela vystřídat různá pracoviště, a získala tak nové zkušenosti.

Podobný pohled na nynější dění v nemocnici má i staniční sestra, která na této pozici pracuje osm let. I podle ní je proti jaru nynější situace výrazně jiná.

"Na jaře jsme měli většinou pacienty starších ročníků, kteří byli ležící a imobilní, a byli opravdu pokornější. Možná si i více uvědomovali závažnost té situace. Zvonili na nás opravdu, jen když to potřebovali," uvedla Vilímová.

V současnosti ale mnozí personál volají kvůli drobnostem a mnohdy si neuvědomují, jak náročné je, než k nim do pokoje někdo může vstoupit.

"V téhle situaci to ale myslím není ovlivněno věkem. Najdou se protivní pacienti mezi mladšími i staršími. Spíš mám dojem, že čím je člověk nemocnější, tím méně po personálu žádá," uvedla Vilímová.

Přičítá to i náladě ve společnosti, kdy i nařízená opatření lidé dodržují méně zodpovědně než na jaře.