Neporazitelní. Světová premiéra nového českého filmu už ve čtvrtek v Ostravě

​Exkluzivní zážitek s červeným kobercem a plejádou těch nejzářivějších hvězd, tak jako na těch nejznámějších filmových festivalech, můžete prožít v unikátním prostředí v Gongu v Dolních Vítkovicích už ve čtvrtek 6. listopadu.

Nenechte si ujít příležitost vidět mezi prvními příběh, který rozesměje i dojme zároveň, a setkejte se s herci, kteří se představí na filmovém plátně – Ivanem Trojanem, Hynkem Čermákem a Lenkou Vlasákovou. Jen 800 diváků se dostane na akci, které jsou většinou určeny pouze VIP hostům. Čeká je navíc Talk show Lucie Výborné a afterparty s DJ BURYSAXEM. Vstupenky jsou již v prodeji v síti smsticket.

Co o filmu a natáčení v Ostravě říkají sami herci a tvůrci?

Hynek Čermák, jako Petr Fišer

Bývalý úspěšný politický marketér, manažer a organizátor, který se rozhodne zrealizovat do té doby ve světě nereálný projekt

Přemýšlel jste dlouho, jestli roli přijmete? Jestli je to ta správná role pro vás?

Když přišla nabídka na tenhle film, byl jsem zrovna v období, kdy jsem se sám zvedal ze země. A říkal jsem si, že právě tahle práce mi může pomoct – že ten příběh a jeho energie budou zároveň i mým vlastním mezníkem. Něčím, co mě posune dál. Takže rozhodnutí vzít tu roli pro mě bylo velmi osobní. A velmi jasné.

Koho ve filmu hrajete, jaká je vaše filmová postava?

Hraju postavu, která je inspirována skutečným příběhem organizátora fenomenální akce, jež zbořila bariéry i předsudky společnosti, což je vždycky náročná, ale zároveň velmi obohacující herecká práce. Samozřejmě jsme Petrovi Fišerovi jeho osud ve filmu trochu „přikreslili“, aby byl příběh dramatičtější a divák měl důvod se dívat. Pro mě byl Jirka Šindler velkou inspirací při tvorbě téhle postavy. Fišer je ten typ člověka, který udělá maximum pro to, aby věci dobře dopadly. Několikrát všechno zkontroluje – a pak už to nechá být. A to je, myslím, velmi lidské.

Foto: Jana Lábrová

Jak moc je vám filmová postava podobná, udělal byste pro svého syna v reálném životě totéž, jako ve filmu?

Samozřejmě. V mém životě už byla spousta situací, kdy jsem musel jít vabank, riskovat a čekat, jak to dopadne. Pamatuju si je všechny. Vlastně je to dost podobné herectví – i to je do velké míry o riziku. Je to celoživotní soutěž. Výkonová záležitost. Herectví je zvláštní druh sportu – jste v tom sami za sebe, ale zároveň jste součástí týmu. A stejně jako ve sportu, i tady platí, že se musíte připravit, vydat ze sebe maximum a pak prostě věřit, že to dobře dopadne.

V čem podle vás tkví hlavní síla příběhu a jeho postav?

Až film uvidíte, zjistíte, že máte v sobě sílu být neporazitelní. Možná o ní zatím nevíte, ale ten film vám ji může připomenout nebo pomoci ji znovu objevit. Silným motivem ve filmu je i role žen. Je to tam přesně napsané, ty skutečné motivace často vycházejí právě od nich. A myslím, že je to tak správně. Kdyby nebyly ženy, my chlapi bychom nejspíš ještě jedli syrové maso a bydleli v jeskyni. Domeček bychom si nepostavili, protože by nám to nepřišlo potřeba. Ženy nás posouvají, inspirují, drží nad vodou. A tahle energie je v tom filmu velmi silně přítomná.

Jiří Šindler, autor námětu a ostravský patriot

Ve filmu hraje Hynek Čermák, a to je jen jedno ze zvučných jmen, které se podařilo do Neporazitelných získat. V čem tkví kouzlo vašeho úspěchu?

Všichni herci do jednoho nabídku od scénáristů přijali na první dobrou, což nás velice potěšilo. Jednoznačně to bylo tématem filmu, ale také dobře napsaným scénářem. Všichni herci, ale také skuteční sportovci se s filmem a jeho dějem při natáčení úžasně sžili, a to se také odráží na jejich výkonech.

Kromě českých hvězd se vám podařilo do filmu obsadit i jednu hollywoodskou, známou třeba z Hanebných panchartů Quentina Tarantina. Jaká byla spolupráce s Tilem Schweigerem?

Rozhodně hollywoodská hvězda, ale vůbec se tak nechoval. Přiletěl přímo do Ostravy, jen se svou asistentkou. Tři dny natáčel přímo tady u nás, navštívil řadu míst…

Kde se vlastně vzal námět?

Filmový scénář vznikl inspirací z několika skutečných příběhů a vytvořil tak postavy filmu Neporazitelní, který vůbec není o sportovním zápolení, ale naopak o životní motivaci něco nevzdat, i když se to zprvu jeví jako nemožné. Uvědomění, že člověk může v životě prohrát, ale nikdy to nesmí vzdát, přesně vystihuje motivaci přenést silné životní příběhy na filmové plátno.

Od námětu k realizaci leckdy vede dlouhá cesta, jak začala ta vaše?

Oslovil jsem Dana Pánka a Martina Beinhauera, jako scénáristy, protože jsem u nich cítil, že z námětu zvládnou vytvořit film, který jsem nosil v hlavě. Naše energie i myšlení se setkaly, a to byl důvod pustit se do práce. Z námětu vznikl hezký scénář a díky několika dramaturgům a týmové práci se zrodil hodnotný snímek, o kterém jsem přesvědčen, že i díky hereckému obsazení a výkonům herců, bude v divácích vyvolávat emoce a zároveň je bavit…

Ivan Trojan, jako Robert „Bob“ Grulich

Excentrický trenér, srdcař a nadšenec, pro nějž je tým jeho jedinou rodinou.

Jaký je podle vás Bob?

Je to muž, který si ve svém životě prošel různými úskalími a chvílemi, kdy se musel potýkat s vlastní povahou a vnitřním nastavením. Postupně si ale hledá cestu k sobě samému. A jednou z těch cest je i to, že se otevírá druhým – naslouchá jejich příběhům a hledá v nich inspiraci i odpovědi. Je to člověk, který umí vnímat lidi kolem sebe.

Jak se dostáváte do role? Pomáhala vám třeba hudba, která ke sportu patří nebo něco úplně jiného?

Pro mě bylo nejdůležitější, abychom si s kolegy na place vybudovali vzájemnou důvěru. Aby vzniklo prostředí, ve kterém můžeme tu situaci skutečně prožít a „prodat“ ji divákům. Aby bylo uvěřitelné, že jsem ten trenér – někdo, kdo je přísný, ale zároveň má své svěřence rád. Myslím, že se to během natáčení podařilo a že to ve filmu je i cítit.

Film je o neporazitelných, jak ji vnímáte vy osobně?

Myslím si, že být neporazitelný neznamená nutně vyhrát zápas nebo získat titul. Pro mě je to o vnitřní síle – o tom, že uděláš maximum pro sebe, pro druhé, pro věc, na které ti záleží. V tu chvíli jsi neporazitelný tím, co do toho dáš. Tím úsilím, tou investicí do sebe i do ostatních. A to je pro mě vlastně vítězství – třeba i nad osudem, který se na začátku může zdát krutý a nespravedlivý. Ale právě to, co na první pohled vypadá jako těžkost nebo pád, se může nakonec proměnit v něco silného a pozitivního. A v tom je pro mě ta opravdová neporazitelnost.

Co vám osobně dalo setkání s lidmi, jejichž příběhy se ve filmu odrážejí? Změnilo to nějak váš pohled na život nebo na lidi kolem vás?

Určitě ano. Přiznám se, že když vidím někoho, komu se v životě stalo něco těžkého, často ve mně převládne soucit a dostanu se až do smutku. Tenhle film – a hlavně čas strávený s kluky, kteří inspirovali některé postavy – mi ale ukázal jiný pohled. Díky nim jsem tohle vnímání postupně opustil. Prostě jsme si dělali legraci ze všeho možného. Jejich černý humor byl skvělý a když se stal součástí i našeho vzájemného vztahu, vznikla mezi námi opravdová blízkost. Tohle setkání mě naučilo dívat se na ně bez předsudků nebo soucitu. Ne skrze to, co prožili, ale jako na silné, sebevědomé a naprosto rovnocenné lidi. A to je pro mě velká osobní zkušenost.

Vanda Hybnerová, jako Bára Veisová

Pravá ruka Petra Fišera, pragmatická, schopná a loajální žena, která má vždy přehled a udržuje věci pod kontrolou.

Vůbec poprvé jste se před kamerou potkala s Hynkem Čermákem. Co máte společného, jak jste si natáčení užili?

S Hynkem se známe už dlouho, ale vlastně jsme spolu poprvé pracovali až na tomhle filmu. A musím říct, že to bylo moc příjemné. Miluju Hynkův suchý, stoický humor, myslím, že to máme společné. Dokážeme si věci říct napřímo, bez zbytečných emocí, ale s nadhledem. Pracovalo se mi s ním skvěle, protože jsme si lidsky sedli, a to se pak hned odrazí i na plátně.

Nakolik blízká je vám postava Báry, mohla by být třeba vaší kamarádkou?

Bára je postava, která by v mém vlastním životě – jako Vandy Hybnerové – asi neexistovala. Nedostala jsem o ní mnoho informací z jejího soukromí, ale poznala jsem ji jako velmi cílevědomou, tvrdou a pracující ženu, která stojí po boku svého kamaráda skoro dvacet let a společně budují firmu. Sama jsem si ji začala představovat jako někoho, kdo naprosto obětoval svůj život profesi. Myslím, že jí není lhostejný ani soukromý život jejího kolegy. Jsou propojeni. Aby mohla fungovat firma, musí být v pohodě i on. S Hynkem jsme se shodli, že mezi nimi nikdy nebyl romantický vztah. A právě proto mezi nimi panuje klid, respekt a pevné pouto. Takhle je mezi nimi čistě byznys, a ten jim jde výborně.

Foto: Jana Lábrová

Je film Neporazitelní určen pro nějaké konkrétní publikum? Koho byste na něj pozvala a proč?

Myslím si, že právě v tomhle má film Neporazitelní obrovskou výhodu – necílí jen na jednu konkrétní skupinu diváků. Je pro všechny. Je to lidské téma, které se může dotknout každého bez ohledu na věk. A právě proto si myslím, že by na tenhle film měli rodiče vzít i své děti. Nejen kvůli silnému příběhu, ale i kvůli tomu, co v sobě ten film nese – empatii, naději, odvahu. Je v něm i určitý edukativní přesah, který může být pro společné sdílení v rodině velmi cenný.

Tomáš Havlínek, jako Radim Musil

Bývalý amatérský florbalista, který po vážném zranění nachází novou energii do života.

Kdo je Radim Musil?

Když jsem přemýšlel, kdo Radim vlastně je, došlo mi, že je to kluk jako já, jako kdokoliv jiný. Nechci mluvit jen o reálné předloze, podle které je postava napsaná, ale spíš o tom, co pro mě osobně znamená. Je neuvěřitelné, jak se ti během jediné vteřiny může celý život převrátit naruby. Jsi mladý kluk, sportuješ, studuješ, všechno je v pohodě, a najednou se všechno změní. A pak už záleží jen na tobě, jak se s tím popereš. Radim v našem příběhu padl na samé dno. A v tu chvíli máš dvě možnosti – buď tě to úplně semele, nebo se rozhodneš bojovat. On to dno zažil, ale našel znovu smysl života.

Jak byste popsal Neporazitelné těm, kteří o něm ještě neslyšeli?

Takový film tady ještě nebyl. Je to hlavně o lidech. O třech silných příbězích, ve kterých se potkávají odvaha, vůle a touha něco ve svém životě změnit. O lidech, kteří bojují. Ať už s osudem, se sebou samými, nebo s tím, co jim život přinesl. A i když je to někdy těžké, nikdy se nevzdávají.

Radim si prošel obrovskou ztrátou, přesto našel nový smysl života. Myslíte, že právě v tom je jeho největší síla – nevzdal se a bojuje?

Určitě ano. Moje postava – Radim – to přesně ukazuje. Začal znovu bojovat, našel nový smysl života, který ho začal naplňovat. A i když ho potkalo obrovské neštěstí, když se tím vším dokázal prokousat, když to ustál a našel v sobě sílu, došel k tomu, že může být znovu šťastný. Že může žít plnohodnotný život. Ne všechno musí být ztracené, i když se to tak na začátku může zdát.

Co jste si z natáčení a příběhů těch kluků odnesl do svého života vy?

Dostal jsem pořádnou facku pokory. Člověk si často říká, proč zrovna já, proč se mi něco stalo. Ale pak vidíš tyhle kluky, kteří se zvedli z obrovských životních ran a fungují s neuvěřitelnou silou a radostí. A začneš se na svoje problémy dívat úplně jinak.

Dan Pánek, režisér

Na svém kontě má i film Děti Nagana

Kde vznikla myšlenka natočit film právě o tomto tématu? Co vás k tomu přivedlo?

Prvotním impulsem byl silný lidský příběh, který jsem si vyslechl. Postupně se přidávaly další a s každým dalším osudem jsem cítil větší potřebu tohle téma otevřít. Fascinovalo mě, jakou sílu v sobě lidé dokážou najít, i když jim život postaví do cesty opravdu těžké překážky.

Ve filmu hraje řada známých českých herců, vůbec poprvé společně Ivan Trojan a Hynek Čermák, jak se vám je podařilo získat?

Tušili jsme, že máme téma, které by u Ivana i Hynka mohlo rezonovat. Hynek má rád protiúkoly, inspirativní příběhy a komedii. Získali jsme je už samotným námětem, a já pak mohl psát příběh i postavy přímo pro ně. Myslím, že je bavila i představa, že budou většinu filmu hrát spolu. Vybral jsem si je jednoduše proto, že jsou nejlepší, a zároveň mají něco společného se svými reálnými předobrazy.

Zhruba dva týdny jste strávili při natáčení v Ostravě, jaké máte na tu dobu vzpomínky?

Setkali jsme se v Ostravě s vřelým přijetím. Měl jsem celou dobu přípravy filmu a natáčení pocit, že na výsledku všem záleží, což je upřímně řečeno raritní věc. Extra bych vyzdvihl úžasné komparsisty, kteří vybudovali během natáčení atmosféru skutečného zápasu.

Která z postav vám při natáčení nejvíce přirostla k srdci a proč?

Všechny hlavní postavy jsou mi blízké, ale pokud mám vybrat jednu, pak je to Petr Fišer v podání Hynka Čermáka. Muž, který neustále balancuje na hraně mezi úspěchem a neúspěchem, a přesto se silou vůle snaží přehodit výhybku svého života. Ne kvůli penězům nebo slávě, ale z lásky.

Film jste viděl už hodně krát, která z natočených scén vás pořád baví?

Asi nejradši mám pasáž, kdy hlavní postavy trochu přepnou do módu Dannyho parťáků a znovu dávají dohromady rozpadlý tým. Stylově v ní potkáváme různorodé figury příběhu. U téhle části se pořád dobře bavím.

Neporazitelní jsou o vážných tématech, ale se spoustou humoru. Jak těžké je bylo skloubit, aby dohromady fungovaly?

Kupodivu to šlo velmi přirozeně, hned jsem tušil, jak tu rovnováhu najít. Humor je nedílnou součástí DNA kluků, o kterých film je. Už to samo o sobě je – a bude – nesmírně inspirativní. S humorem a nadhledem se v životě dají zvládnout velké věci. Ne nadarmo funguje i heslo Ivana Hlinky: „Hlavně se z toho nepos*at.

Lenka Vlasáková, jako Dana

Žena Petra Fišera, ve světě uznávaná zahradní architektka, která stojí po jeho boku i ve chvílích, kdy se vše začíná hroutit.

Film ukazuje i téma partnerských krizí. Jak podle vás funguje rovnováha ve vztahu – bývají to častěji ženy, které se snaží vztah udržet pohromadě?

Myslím si, že ne. Vztah je vždycky o dvou lidech. A i kdyby se žena snažila sebevíc, hledala cesty, jak vztah zachránit – pokud z druhé strany není vstřícnost nebo snaha, je to marný boj. Není to jen na ženách. A možná by ani nemělo být. Myslím si, že není v naší kompetenci brát zodpovědnost za celý vztah jen na sebe. Vztah nebo rodina prostě potřebují dva, kteří táhnou za jeden provaz.

Docházelo k úpravám scénáře přímo při natáčení? Upozorníte nás na nějakou situaci, která vás silně zasáhla?

Byl to moment, kdy moje postava odchází a nechává Fišera samotného s terapeutkou. Původně to ve scénáři nebylo přesně takhle napsané – ten nápad vznikl přímo na place, při práci na scéně. Řekli jsme si s Danem Pánkem a Hynkem Čermákem, že bude silnější, když tam v tu chvíli zůstane sám. Když mu řeknu, že odcházím, a on tam zůstane s tím šokem, s tím faktem, že ho někdo opouští… A právě tahle samota mu umožní to celé začít zpracovávat. Ta chvíle, kdy jen řekne: „Kam jdeš?“ – to bylo silné. V tu chvíli mu to dochází. A právě tenhle moment je podle mě pro jeho postavu klíčový, je to její startovní čára.

Foto: Jana Lábrová

Váš filmový manžel je hodně ambiciózní a pracovně založený typ. Jak zásadní vliv měla na váš vztah tragédie, ke které došlo?

Myslím, že Fišer měl vždycky „tah na branku“ – co se práce týče. Byl nastavený na výkon a na úspěch dlouhodobě. Ale ve chvíli, kdy se jim stala tragédie, tak se do té práce uzavřel ještě víc, možná jako způsob, jak utéct sám před sebou. Myslím si, že i Dana měla ambice a pracovní tempo, nebylo to jen o něm. A že jejich syn vyrůstal v prostředí, kde rodiče byli sice přítomní, ale vlastně duchem jinde, žádní sourozenci. Pokud za tím nestojí zdravotní důvody, často je to právě volba nebo snaha naplnit nějaký společenský obraz, nějaký status. Takže ano, ten pocit viny tam určitě hraje roli, ale nebyl jediným důvodem, proč ten vztah ztratil rovnováhu. Byla to i dlouhodobá dynamika mezi nimi.

Ve filmu NEPORAZITELNÍ hraje Ivan Trojan muže, který se pokouší smířit se svou minulostí, Hynek Čermák neústupného manažera, Vanda Hybnerová jeho věrnou parťačku a Til Schweiger charismatického trenéra americké reprezentace. Silné momenty tvoří i výkony Tomáše Havlínka, Natálie Germáni, Lenky Vlasákové, Jiřího Lábuse, Veroniky Mackové a Marka Holého – každá postava má své místo a příběh, žádná role není vedlejší. Snímek je inspirován skutečnými událostmi.