Nesmrtelné hospody: Nejstarší hospoda Česka Jaškovská krčma přežila zbojníky i třicetiletou válku

​Staré hospody lákají hosty úctyhodnými letopočty vzniku, klenutými stropy a dřevěnými trámy, z kterých lze číst jejich bohatou historii.

Tím vším se pyšní také navenek trochu nenápadná Jaškovská krčma, která stála kdysi na takzvané Jantarové stezce mezi hlubokými lesy a posledního více než půlstoletí na břehu Těrlické přehrady. A to už neuvěřitelných 753 let.

To opravdu není žádný překlep nebo šotek. Jaškovská krčma je opravdu prokazatelně podle archivních dokladů a prvních zmínek hospodou, která je nejstarší na našem území a patří také k nejstarším šenkům v Evropě. O sto let ve svém stáří trumfne například nejstarší pražskou středověkou krčmu U Krále Brabantského, která funguje od roku 1375, tedy v době, kdy ještě v Praze nestál Karlův most, a Pražané chodili přes Vltavu po mostě Juditině.

Starší hospoda bývala v Brně, ale tu za první republiky zbourali

První zmínka o Jaškovské krčmě totiž pochází z roku 1268, a to přitom v tom roce už krčma na Jantarové stezce nějaká léta stála, jen to nikdo do žádných listin nezapsal.

„Ještě starší než Jaškovská krčma bývala restaurace U modrého lva v Brně, která vznikla v roce 1243, ale v roce 1934 ji zbourali. Nemáme ale na skutečně nejstarší hospodu Stiftskeller v rakouském Salzburku. Ta stále funguje a pochází z roku 803,“ říká současný spolumajitel Jaškovské krčmy Richard Smolík, který si nechal před třemi lety k 750 letům výročí první zmínky o šenku zpracovat historiky srovnání s nejstaršími hospodami u nás a v Evropě.

Pro zajímavost: další proslulé nejstarší fungující šenky v Evropě jsou restaurace Zum Franziskaner z roku 1423 ve švédském Stockholmu, pražský pivovar U Fleků z roku 1499, restaurace La Tour d`Argent v Paříži z roku 1582, která se stala v animované podobě inspirací pro restauraci ve filmu o myším kuchaři v oblíbené pixarovce Ratatouille.

K těm českým ještě patří Hamerská krčma ve Svobodných Hamrech z roku 1613, hostinec U Dvou slunců z roku 1614, berlínská restaurace Zur Letzten z roku 1621 či restaurace Botin ve španělském Madridu z roku 1725, která figuruje jako nejstarší restaurace v oficiální Guinnesově knize rekordů.

Sály mají dobovou podobu, stěny zdobí středověké výjevy

Avšak Jaškovská krčma má dnes také oficiální glejt nejstarší hospody v České republice a je zapsána v České knize rekordů pelhřimovské Agentury Dobrý den. Abychom nezapomněli na Ostravu, nejstarším hostincem na jejím dnešním území je ten U Zlatého lva v Pustkovci z roku 1769.

Samotná Jaškovská krčma má dnes několik opravdu stylových sálů, do největšího v prvním poschodí se vejde až osmdesát lidí. Kdyby chtěli obsadit celou hospodu, je tady v létě i s terasou na dvě stě padesát míst, mimo terasu zhruba sto padesát. Sály a salonky jsou stylově zařízeny replikami středověkého nábytku a opravdu umně vyzdobeny výjevy panovníků při středověkém hodování.

Už názvy sálů lákají a dávají popustit fantazii těm, kteří mají staré hospody, historii a především středověk rádi: Hraběcí sněm, Veselá chasa, Hladoví zbrojnoši, Rytíři krále, Mönnichova rozhledna, která nabízí výhled na přehradu, či venkovní Ohnivá terasa, která je zastřešená a zasklená.

Hlavní výčep a starý portál přežily i požár v 17. století

Se současným spolumajitelem a dlouholetým provozním Jiřím Mísařem sedíme v nejstarší kamenné místnosti krčmy, která přežila i požár celé budovy v 17. století. Je klenutá a je v ní i výčep. A má dvoupatrový sklep, který je však jzasypaný a není přístupný. V jeho nižším patře prý bývala studna s vodou, která sloužila kdysi tvrzi i krčmě.

„Všechno ostatní však v roce 1682 vyhořelo, včetně horního sálu. Jen toto zůstalo. Patřil k tomu i zachovalý kamenný vstupní portál do sklepa, o kterém historici tvrdí, že je to nejstarší část hospody, pravděpodobně pocházející a použitá z jiné stavby, protože takové portály se stavěly do 10. století,“ říká spolumajitel krčmy. A dodává, že podle historických záznamů nechala Těšínská komora roku 1691 krčmu znovu postavit a její podoba se přibližně dochovala až dodnes.

Jaškovská krčma někdy na počátku 20. století. Foto: se svolením majitelů podniku

V 18. století, kdy tato hospoda přešla do vlastnictví hraběte Jana Larysche Monicha, nabyla na významu i jako častá zastávka a nocležna kupců z různých končin, kteří přiváželi do tohoto kraje mimo jiného zboží i knihy, tedy vědomosti.

V krčmě zůstala zachovaná i kancelář majitele OKD

Díky své poloze na kopci zůstala po dlouhé časy krčma vodami přehrady dokončené v šedesátém roce nedotčená, úpravy z té doby však podle tehdejších hostů setřely její starobylý ráz. „Teprve, když budova přešla do majetku Dolu ČSM a měla se stát součástí rekreačního areálu, byla v letech 1976 a 1977 pod dohledem památkářů velkoryse adaptována.

Krčma kdysi patřila šachtě ČSM, poté společnosti OKD a později ji převzala společnost RPG Zdeňka Bakaly. „Z těchto dob tu máme zachovanou i kancelář bývalého majitele OKD Viktora Koláčka, visela v něm i kopie Rubensova obrazu, jehož originál visí ve Francii. Kopii máme v jednom z běžných sálů. Zajímavostí obrazu je to, že se v rámu z místnosti nedá vynést, a to ani přes okna, která jsou malá. Museli ho tedy rámovat až na místě v tom sále,“ říká spolumajitel krčmy.

Podotýká, že v době, kdy patřila dolům, tak měla Jaškovská krčma velké, až několikamilionové ztráty, protože ji prakticky nikdo moc neznal a sloužila hlavně pro různé firemní akce.

Přežila třicetiletou válku, snad přežije i koronavirus

Spolumajitel Jaškovské krčmy říká, že chtěl mít vždycky hospodu, a teď se ji snaží udržet navzdory už dvouleté světové pandemii koronaviru.

„Tahle hospoda přežila třicetiletou válku, i to, když se tudy vraceli francouzští vojáci z Ruska, tak musí i přečkat tuhle pohromu, která velkou měrou decimuje právě klasické pohostinství. Jenomže to tehdy byla hospoda, v které byl jeden člověk, tedy její majitel. Když bylo zle, tak se tu zavřel a provozoval hospodu sám. Jenomže to je trochu nákladově něco jiného, když tu máte osm zaměstnanců a musíte pro ně sehnat práci. Naštěstí mám také firmu, která vyrábí koleje pro průmyslovou železnici, takže jsme zatím nepropustili ani jednoho,“ říká spolumajitel Jaškovské krčmy.

Pomáhá jim v tom také hotel s devatenácti pokoji, který stojí hned vedle Jaškovské krčmy. „A díky tomu, že lidé letos po jarním opadnutí koronaviru nevyjeli do zahraničí, měli jsme docela pěknou letní sezónu. Přijelo dokonce více lidí než před koronavirem a naše terasa před hospodou byla plná. Máme teď terasy dvě a jsou to naše trumfová esa. Přestože v této koronavirové době je třeba velký problém sehnat zkušeného číšníka, takže nám pomáhají brigádníci,“ líčí Jiří Mísař.

Přesto nastal podzim a zima a kvůli zvyšující se pandemii museli v Jaškovské krčmě upravit otevírací dobu, otvírají až ve čtyři odpoledne. „Je to tady bohužel zase, obava lidí vzrostla ještě více než loni. Takový propad a mizérii možná v této krčmě nezažili ani za té třicetileté války,“ shodují se hlavní manažeři nejstarší krčmy v Česku.

Vzhůru do historie, krčma byla součástí opevněné tvrze

Pojďme ale skočit rovnou hluboko do historie, a to rovnou o tři čtvrtě tisíciletí v čase zpátky. Někdy do první poloviny 13. století. Mimochodem tehdy vládli na českém trůně Přemyslovci, nejprve v první polovině Václav I., poté v druhé polovině Přemysl Otakar II.

Právě někdy v té době Jaškovská krčma na kopci na Jantarové stezce vznikla. Byla z části asi dřevěná, ale měla už kamenný výčep. Byla totiž součástí středověké tvrze. Roku 1682 vyhořela, opravena byla podle historických záznamů až za devět let, v roku 1691.

„Nenašli jsme sice záznam o roce výstavby krčmy samotné. Každopádně byla postavena před rokem 1268, ze kterého existuje první dochovaná písemná zmínka o existenci krčmy a jejím bohulibém provozu. A ten má datum 12. května 1268,“ říká spolumajitel.

Krčma přežila proto, že nestála ve městě

Dodává, že krčma byla postavena na trojmezí státních útvarů, jejichž vliv se v čase přeléval. Proto historici nalezli některé záznamy o Jaškovské krčmě i v krakovském archivu.

Architektonicky jde o původně středověkou krčmu, přestavěnou po požáru v 17. století na renesanční šenkovní dům. „Sami jsme ale ještě docela nedávno netušili, že jsme vůbec nejstarší v republice. Krčma totiž pravděpodobně vznikla ještě dříve než původní vesnice Těrlicko, která je utopená v přehradě. Naše krčma přežila vše i proto, že nestála v obci ani ve městě. Mnohé staré hospody ve městech totiž přežily jen pár století, protože města, jak rostla nebo je zasáhly velké požáry, se přestavovala nebo znovu stavěla. Takže se tam nejstarší krčmy nedožily takového věku jako ta naše, která stála jako víceméně osamocená stavba,“ vysvětluje spolumajitel Jaškovské krčmy.

Krčma sloužila i pro ochranu pocestných na Jantarové stezce. Její hlavní směr byly Baltské moře a Vídeň, Jaškovská krčma s tvrzí ležela na hlavním směru mezi Krakowem a Olomoucí.

A když chceme ještě více přiblížit místní směr Jantarové stezky mezi tehdy nejbližšími městy, stála krčma na tehdejší hlavní obchodní stezce mezi Těšínem a Frýdkem. Právě na území Těrlicka se tato stezka rozdvojovala z hlavního směru na Frýdek na vedlejší stezku na tehdejší malé město Ostrawa a dále mířila k naopak tehdy mnohem významnější Opavě.

A historické záznamy prokazují, že opolský kníže Vladislav zmiňuje Jaškovskou krčmu ve své zakládací listině orlovského benediktýnského kláštera z 12. května roku 1268. To zde již tedy prokazatelně stála a sloužila lidem coby krčma. A od tohoto letopočtu současní majitelé počítají i její stáří.

Měla velký trumf: tajnou podzemní chodbu!

V Jaškovské krčmě kupci mířící třeba z Polska na Moravu přepřahali koně. Vyměnili si je, někteří přespali a jeli dál. Když jeli zpátky, tak si zase vzali koně čerstvé a odpočaté. Krčma na Jantarové stezce však přežila středověk i proto, že bývala opevněná a byla součástí tvrze,“ říká spolumajitel.

A Jaškovská krčma měla ještě jeden veliký trumf. Z této opevněné krčmy totiž vedla tajná úniková chodba! Dnešní majitelé historických hradů, zámků a kostelů také rádi přidávají pověsti o různých tajných chodbách, ovšem v případě Jaškovské krčmy jsou na to důkazy. Mnozí lidé si rádi při návštěvě krčmy totiž fotografují klenutý vstup před hospodou pod mříží, který je pozůstatek této chodby.

Chodba pochází podle nynějšího spolumajitele krčmy právě z “divokých” dob před rokem 1327, když byla krčma součástí tvrze, a je opředená mnoha historkami a pověstmi. Jeden směr tajemné podzemní chodby z tehdejší tvrze vedl do údolí. V některých dobách mohla sloužit i zlodějům, lapkům a všelijakým jiným lumpům k přepadávání pocestných. Chodbou se dostali zpět do krčmy. A naopak zřejmě chodba sloužila jako úniková cesta v případě ohrožení tvrze, tedy opevněné krčmy, když se někdo rozhodl ji napadnout,“ míní Jiří Mísař.

Chodba žila v bájích. Než se v roce 1954 v krčmě propadla podlaha

Dlouho byla chodba v pozdějších stoletích spíše legendou. Až v minulém století se opět objevila! V březnu 1954 totiž ohlásil tehdejší předseda Místního národního výboru v Těrlicku na služebně Veřejné bezpečnosti, že se v hostinci propadla podlaha.

Vstup do ní byl právě portálem ve výklenku ve vstupní místnosti hostince. Dnes je portál slepý. Tou chodbou prý podle pověstí prchávali z hospody slavní beskydští zbojníci Juráš a Ondráš, když se k hostinci blížili drábové, vzpomínal někdy v roce 2007 pamětník, pan Bruno z Těrlicka.

„Vylezli někde v polích. Říkalo se, že chodba ústila až na kopec na zámeček Larischů,“ vzpomínal pan Bruno, který pamatuje i původní majitele krčmy Palarčíkovy, kteří ve 20. století hostinec vlastnili a provozovali. On sám stejně jako i někteří další pamětníci si chodbu i prošli. Dnes je však z velké části zavalena, případně zavezena.

Báli se v chodbě fosforových značek po nacistech

„Bohužel. Lidé ale mohou vidět v blízkosti historické budovy krčmy její v čase zpevněnou část v nestabilním podloží. Většina chodby však nebyla opatřena jakýmkoliv zdivem a tak už neexistuje. Místo, aby tehdy udělali archeologický průzkum, dnes to mohla být pěkná turistická atrakce,“ vysvětluje spolumajitel Jaškovské krčmy.

Už předchozí provozovatelé zasypání chodby litovali. Mohl z ní být hezký sklípek se skvělou historií, jak tudy prchali zbojníci před četníky. „Lidem se takové věci líbí,“ vzpomínal před lety někdejší provozovatel Marek Čechman, který i proto nechal na zdi krčmy vyvěsit historii hostince a staré fotky.

Majitelé Jaškovské krčmy si od pamětníků vyslechli o chodbě i příběh, který se měl stát někdy v době protektorátu. „Hitler a Němci byli v době nacismu tajnými chodbami doslova posedlí. A když Němci zjistili, že by tady mohla nějaká chodba být, tak jí prý nějak prozkoumávali. A když pom objevení v roce 1954 tam dnešní pamětníci jako kluci šli směrem dolů do údolí, tak zjistili, že tam v té chodbě něco světélkuje. Tak zdrhli a měli strach, už tam prý nechodili. Historici, které jsme oslovili, nám říkali, že je to stejné jako v podzemí v Jihlavě. Že Němci si na stěnách chodby dělali znaky světélkujícími fosforovými barvami. A děcka se toho bála,“ říká spolumajitel krčmy.

Karel Gott namaloval krčmu na obraz a daroval ho k narozeninám

Své výročí 750 let Jaškovská krčma oslavila velkolepě, středověkými trhy, stánky, koncert tu měl Richard Müller, večerem provázel Miloš Knor, přijeli Tomáš Matonoha, Josef Polášek, u krčmy zahrál také Tomáš Klus.

Ostatně celebrity sem rádi jezdí, někteří známí umělci mají k Jaškovské krčmě i velmi vřelý vztah. Jako třeba herec Robert Jašków. „Ten nás bere hodně, protože se nedaleko v Českém Těšíně narodil, a navíc se jmenuje Jašków, takže si myslí, že dokonce název krčmy navazuje na jeho rodinné jméno. Každopádně říká, že sem moc rád jezdí, že se tu cítí jako doma,“ líčí Jiří Mísař.

Jaškovská krčma totiž už zažila spoustu hostů z řad celebrit. Když v Havířově nebo ve Frýdku-Místku hostují známá divadla, tak často jejich členové spí v hotelu u Jaškovské krčmy.

Karel Gott dokonce namaloval Jaškovskou krčmu na jednom svém obrazu. „Jeden z našich významných hostů, majitel jedné zdravotnické firmy, tady u nás v krčmě slavil někdy v roce 2016 sedmdesátiny. A Karel Gott byl jedním z těch, kteří mu přijeli blahopřát. Zazpíval a pak oslavenci daroval svůj obraz. Na něm ztvárnil podnikatele s manželkou na loďce na přehradě a v pozadí za nimi je zvěčněná Jaškovská krčma. Přísahám,“ říká Jiří Mísař a podotýká, že Karel Gott navštívil naposledy Jaškovskou krčmu ještě v roce 2018 a to už na tom zdravotně nebyl dobře.

Chodilo se sem hrát karty a drát peří. Televize ještě nebyla

Autor článku hovořil v roce 2007 v Jaškovské krčmě ještě s pamětníkem a štamgastem hospody, který měl v té době osmasedmdesát let. Jmenoval se křestním Vladislav, ale přezdívali mu tu Bruno.

Ten si pamatoval na původní provozovatele Jaškovy krčmy, manžele Palarčíkovy, kteří v minulém století hostinec vlastnili a provozovali. „Sem se chodívaly hrát karty a drát peří. Tancovalo se tu. To víte, televize ještě nebyla,“ vzpomínal Bruno.

Bývalí majitelé byli prý spořiví a svérázným způsobem trestali toho, kdo u jednoho džbánku piva seděl až příliš dlouho. „Tehdy prý pobízel ženu, ať takovému hostu ubere na petrolejce na stole světla. Aby hospodě zbytečně neodčerpával náklady,“ usmíval se osmasedmdesátiletý Bruno, který v tu dobu učil kuchaře hostince s dobrou kuchyní dávnou specialitu Palarčíkových - bigos.

Na záchodech v krčmě prý byla i „řygalňa“

Další místní specialitou prý u Palarčíků bývaly husy. Nadívané směsí masa a zelí. „Kolem hostince bývalo plno hus. Když tu nebyla ještě přehrada, tak husy běhaly dolů k řece,“ vzpomínal Bruno a dodal, že v hostinci si pekli i vlastní žitný chleba. Hostinec nesl pěknou řádku let také Palarčíkových jméno a lidé mu tak říkali vlastně donedávna.

Hospoda měla podle vyprávění, které si její hosté předávali z generace na generaci, také na záchodech ještě další zařízení, které prý bylo hned po otevření dveří první na ráně. „Hosté mu říkali „řygalňa“. Až za ní byla latrína a dřevěný džber na umytí rukou,“ vzpomínal muž řečený Bruno.

Bruno doma skladoval i řadu fotografií z historie Těrlicka. „Ale o hodně z nich jsem přišel. Půjčil jsem je nějakým historikům a už jsem je neviděl.“

Středověká krmě a pivo? To by asi dnešním lidem nechutnalo

Jaký je dnešek Jaškovské krčmy? Před zhruba patnácti lety se Jaškovská krčma snažila zavést některé originální speciality, například bigos. Dnes hosté vyžadují to, co vidí v oblíbených gastronomických televizních pořadech. „Dnes byste nechtěl jíst jídlo, které jedli lidé ve 13. století. Víte, jak tehdy vypadalo pivo? Bylo kalné,“ usmívá se Jiří Mísař.

Přesto mohla návštěvníkům dnešní Jaškovské krčmy, kteří by se chtěli najíst v duchu středověku, vyhovovat například marinovaná pečená žebra. "Ta jsou u nás standard. Máme třeba i vyhlášenou kuřecí polévku, kterou prostě nemůžeme z jídelníčku vyhodit. Máme třeba panenku. Pan spisovatel Vlastimil Vondruška, který píše středověké romány, popisuje tehdejší stravu, ale to není moc veselý příběh. Všechno se tehdy jedlo mastné, ale takovou husu jedla tehdy jen honorace. Když byste si ji chtěl dát v takovéto krčmě, musel byste ji nejdříve dohonit po dvorku, to nebyla pochutina chudiny,“ usmívá se spolumajitel Jaškovské krčmy.

Partnera našli ve vyhlášeném pražském lokálu

Jaškovská krčma si také zakládá na čepování piva. Majitelé krčmy dlouze studovali, co všechno je důležité, aby pivo bylo správně načepované. Chtěli totiž, aby pivo v Jaškovské krčmě patřilo mezi nejlepší. A pak při jedné cestě narazili na Malé Straně, kousek za Karlovým mostem v Praze, v první uličce vpravo na Lokál U Bílé kuželky.

„Tam uvidíte hrozen lidí před hospodou, jak tam Pražáci klidně na stojáka venku pijí plzeňské. A tam jsme pili nejlepší pivo v Praze. Nejlíp obstarávané plzeňské, extrémně dobře načepované. A byť jsou třeba ostatní hospody teď za koronavirové pandemie prázdné, tak tahle hospoda je pořád plná,“ shodují se spolumajitel i provozní Jaškovské krčmy. A dodávájí, že když jdou v Praze na pivo, tak jedině do téhle hospody na Malé Straně.

Právě tato lidová hospoda dělá velkou službu pro zachování pivní české kultury. „Nejenže hledí na kvalitu piva, ale mají tam jen české jídlo, třeba koprovku, španělský ptáček nebo na svačinu salám gothaj či na večeři taliány, vuřty z telecího masa. To je dobrota, nikde jinde si to nedáte,“ říká spolumajitel Jaškovské krčmy.

Točit pivo se učili u mistra republiky

A právě v tomhle pražském lokálu se on i Jiří Mísař učili správně čepovat pivo a pyšní se tím, že Jaškovská krčma je dnes jednou ze tří havířovských hospod, kde hostinští umějí natočit skvělé pivo.

„Stali jsme se s tím pražským lokálem jakýmisi partnery a do této hospody jsme se šli naučit čepovat pivo k mistrovi republiky v čepování Tomáši Hrnčířovi, který je tam výčepní. A dnes známe to nejhlavnější pravidlo čepování. Zní, že dobře načepované pivo by se nemělo potkat se vzduchem, nesmí se čepovat do pořádně neumytých sklenic, mělo by krajkovat. Takže my dnes v Jaškovské krčmě chladíme sklo, pořádně ho i trubky čistíme a učíme všechny lidi, jak načepovat třeba pivo na hladinku nebo šnyta,“ říká sebevědomě Jiří Mísař.

A dodává, že Jaškovská krčma letos opět obhájila u pivovaru Prazdroj svou pečeť kvality. Ostatně Jiří Mísař dnes oficiálně učí správně čepovat pivo, buď přímo v Jaškovské krčmě nebo díky mobilnímu výčepnímu pultu, který Jaškovská krčma vlastní. „My Češi jsme sice národ pivařů, avšak málokdo z nás umí správně načepovat pivo. Často to neumí ani absolventi hotelové školy. Kontroloři čepování piva vždy přijdou a posadí se někde v koutě jako nenápadný host, nechá si načepovat pivo. A takhle vám kontroluje, jestli máte čisté sklenice, jak je načepované pivo a jak chutná. Takhle vám přijde dvakrát nebo třikrát, a když není něco v pořádku, tak vám ten certifikát seberou,“ říká Jiří Mísař.

Pandemie vnukla lidem z krčmy nápad vybudovat stellplatz pro karavany

Součástí Jaškovské krčmy je dnes přilehlý hotel i dvě terasy, jedna zasklená a vyhřívaná. Už příští rok však k ní možná přibude dnes v České republice a zejména po nástupu pandemie stále atraktivnější karavanové stání, které už dostalo oficiální název Stellplatz Jaškovská krčma. Investiční záměr starý možná dva tři měsíce na jeho vybudování v současnosti předložili majitelé krčmy starostovi obce.

„Je to takový autokemp pro obytné vozy, karavany. Vzniklo by tu tak šestadvacet míst pro karavany. Takový způsob turistiky je dnes hodně moderní. Lidé chtějí být dnes ve svém a ani moc nevyhledávají hotel, kde by se s někým pořád potkávali. Služby by tady měli, měli by tu vodu. A kolem jezdí v letní sezóně spousta turistů. Takže tady přespí a pojedou dál,“ říká jeden z majitelů Jaškovské krčmy.

Stellplatz chtějí lidé z Jaškovské krčmy vybudovat na břehu přehrady na svém pozemku a a na místě tenisových kurtů vzniklých někdy v dobách minulého režimu, které jsou však dnes už málo využívané. „Tím bychom k nám chtěli přilákat lidi s karavany, kteří mají v Česku zatím málo možností přijet někde k vodě, napojit se na elektriku a strávit tam třeba týden,“ vysvětluje záměr Richard Smolík. „Přilákáme tak k Těrlické přehradě další turisty a pomůžeme i krčmě v této divné době.“

Změní pandemie covidu českou pivní kulturu?

Když se spolumajitele i provozního zeptáte, čím je pro ně Jaškovská krčma, shodují se: „Pro nás oba i naše zaměstnance je to hlavně srdeční záležitost. Kdo s ní zejména v téhle těžké době nedýchá, tak už utekl. Máme třeba tři kuchaře a doba si možná žádá, abychom jich měli třeba o jednoho méně, ale my je držíme. Protože jsou krčmě a hotelu věrni,“ říká spolumajitel.

Spíše se obává, že pandemie způsobí, že se klasické hospody změní. „Budou úplně jiné. Ty dva roky covidu způsobí, že kultura typické hospody padne, hospody přestanou být místem setkávání lidí a budou se v nich konat jen svatby, narozeniny a občas do nich přijde nějaký alkoholik,“ krčí smutně rameny spolumajitel Jaškovské krčmy.

Například v Polsku už toto podle něho pomalu nastává. „Poláci, kteří sem přijíždějí v létě, jsou nadšeni, když tady třeba v pátek večer sedí všichni lidi u piva a na plné terase se baví. „Úplně nám to závidí a říkají, že tam už toto padlo. Tam už se lidé nesetkávají. A proč? Protože bude hospoda pro lidi drahá. Když vám pak ve městě osm hospod zkrachuje, tak těch zbývajících osm jednoznačně zdraží, obsluha se zhorší, jejich nároky na mzdy se zvýší, energie podraží a lidé zjistí, že v Globusu je stejné jídlo o polovinu levnější. Pivo je v obchodě také levnější než třeba u nás. A lidé se navíc za korony naučili pít pivo doma. Když už jdou do hospody, tak jednou v týdnu v pátek,“ míní.

On sám je pivař a dá si s jistotou pivo jak v Jaškovské krčmě, tak v jedné ze dvou havířovských hospod, kam občas zajde s kamarády. „Miluju pivo, piju hlavně šnyty, a když je s kamarády dobře, dám si těch šnytů klidně i dvanáct. A někdy třeba i více,“ usmívá se Richard Smolík.