Emmanuel Chilaud
Kam se valí Fidorka?
Nedávno jsem pro naši účetní a daňovou kancelář hledal vhodnou reklamní agenturu. Jsme malá, střední firma. Je nás okolo 38 lidí v týmu, každoročně rosteme přes 20 %, a tak jsme dospěli k názoru, že bychom chtěli o sobě už dát více vědět. A zkusíme oslovit profesionály.
Jelikož rád nakupuji „systém“, který nestojí na 1 člověku a má zastupitelnost, vyzkoušel jsem trh regionálních digitálních reklamních agentur.
Oslovil jsem 3 známé značky s cílem otestovat placenou reklamu, abychom nasbírali první zkušenosti a získali první data. Velké očekávání jsem neměl – vzhledem k tomu, že nové klienty získáváme z doporučení + neměli jsme zkušenosti s placenou reklamou.
Agentura č. 1 – ozvala se nám slečna, specialistka na PPC reklamy. Musím říci, že byla opravdu milá, obětavá a snažila se. Zadání jsme předali, avšak po několika týdnech jsem zjistil, že neměříme data, protože nám schází něco na webu. Nikdo nám nic neřekl. Utratili jsme 50 000,-Kč, klient samozřejmě žádný, data taky žádná, efekt nulový. Jejich doporučení bylo pouze utrácet více peněz.
Agentura č. 2 – potkali jsme se na moc pěkné konferenci Onlajnov. Po úvodní schůzce, kde jsme předali vše, co potřebovali, se už neozvali.
Agentura č. 3 – nasdílel jsem své zkušenosti a doufal jsem, že je zde někdo, kdo mě jako zákazníka pochopí. Kdo pochopí, že digitálnímu marketingu moc nerozumím, že se nechám rád vést. Dokonce jsme dostali i obchodníka, který nás měl na starosti. Hurá, říkal jsem si. Ovšem – nabídka spolupráce byly v podstatě 2 věty v emailu, definování dobrého výsledku scházelo, ani potřeby či naše konkurenční výhody, které jsme na schůzce sdělovali spolu s dalšími základními informacemi o našem businessu (třeba to, do kdy se posílají daně a do kdy tím pádem potřebujeme reklamu nejvíce) nepobral…
Říkám si ok, nemůžu čekat zázraky. Možná, že trpím profesní deformací, protože v B2B (business to business) se pohybuji v podstatě 19 let (Pane Bože!!!) + kluci jsou mladší, a mladší generace je vlastně jiná, asi více free…
Chtěl jsem to přejít, ale nedalo mi to a klukům jsem nabídnul konstruktivní zpětnou vazbu, pokud o ni budou stát. Naprosto neútočně, v dobré víře. Digitálnímu marketingu sice nerozumím stejně tak, jako celé řadě různých věcí, ale o tom, jak dělat B2B si troufám tvrdit něco vím, když jsem vystavěl 3 (snad i úspěšné) organizace.
Reakce přišla od majitele.
Dlouhý e-mail, který se mi jako klientovi opravdu číst nechce, kde vše v podstatě obhajuje a jako argument přidává, že za minulý měsíc onboardovali 7 klientů, včetně 1 miliardového a vše je všude v pohodě, jen já mám problémy. To si můžu přebrat jinými slovy – debil jsi tady Ty. Takové věci se přece neřeší přes e-mail, ale ideálně osobně, v horším případě telefonicky.
Tohle už pro mě ok prostě není. Rozumím tomu, že v agenturách (taky máme jednu – sice personální) často bývají „juniornější“ lidé. Chápu, že je tam velký tlak na výsledky. Chyba se stát může – komukoliv a v reálu se stávají. V našich firmách děláme taky spoustu chyb.
Není to však přece o tom, abychom neudělali chybu, ale o reakci na to, jak na chybu zareagujeme.
Myslím si, že nejsem sám, kdo se v podnikání chce opřít o ostatní partnery, budovat s nimi vztah a důvěru, která je mnohem lepší než pak trávit čas kontrolou.
Na co si tady hrajeme? Komu tím prospíváme?
Vracím se k tomu, co nám v Moravskoslezském kraji, ČR, možná v Evropě schází. Prozákaznický přístup. Orientace na zákazníka. Tam vzniká přidaná hodnota a inovace. Dívejme se tam. A pokud byste nevěděli s čím začít podnikat, zkuste si založit digitální agenturu. Pokud trhu nabídnete skutečný prozákaznický přístup a spolupráci, určitě uspějete. Vidím zde prostor.
No a já? Měl jsem štěstí a potkal jsem známého zkušeného freelancera. Nemá sice zastupitelnost, ale přístup a profesionalita je na úrovni „fotbalové Ligy Mistrů”.
Autor je zakladatelem Patriotů MSK