Novinářka utekla před válkou. Teď z Ostravy do světa vysílá o životě Ukrajinců

Olesya Hnatyuk pracovala před válkou na Ukrajině v kyjevské televizi. V roce 2022 z Kyjeva utekla. Nejdříve do Moldavska a později se ocitla v Ostravě.

Olesya utíkala s dcerou a synem, v Česku bydlela nejdříve v Bílovci a pak se odstěhovala do Ostravy.

"Ocitli jsme se v Bílovci na internátě a dostalo se nám velké podpory od ředitele gymnázia, od zaměstnanců, od dětí... Podporovali nás i jinak. Když jsem s dětmi přijela, měli jsme tři kufry, nic víc. Syn hrál fotbal v akademii Dynama Kyjev, tak jsem mu řekla, ať si hlavně sbalí kopačky, sportovní oblečení a míč. A my s dcerkou jsme dali pár věcí do těch zbývajících dvou kufrů. V Bílovci nás přivítali neuvěřitelně, nejen mě, ale všechny Ukrajince," říká Olesya.

Hned po příjezdu se začala rozhlížet po nějaké práci. "Můj syn začal hrát fotbal v Baníku a já se tam seznámila s další maminkou, jejíž syn hrál také fotbal. Zmínila jsem se jí, že umím dělat dortíčky, které jsem dělala na Ukrajině pro naši armádu. A ona řekla, že má kamarádku cukrářku a domluvily jsme si pohovor v Krásné kavárně v Krásném Poli," vzpomíná Olesya.

Začátky nebyly snadné, v té době ještě vůbec neuměla česky. "Paní cukrářka Kristýna neuměla zase ukrajinsky, ale já jsem cítila, že je to můj člověk – moje krevní skupina. Nějak jsme se dorozuměly. Zůstala jsem tam dva roky," říká Olesya, která o majitelce kavárny Kristýně dodnes mluví jako o svém anděli strážném. "Když jsem na tom nebyla kvůli válce psychicky dobře, byla vždycky poblíž, dávala mi podporu. A hlavně – dala mi práci. Když má člověk práci, ví, že ho někde potřebují. A to bylo pro mě v té době nejvíc."

Po dvou letech z kavárny odešla kvůli problémům se zády a už tam jen občas vypomáhá. "Dostala jsem příležitost pracovat znovu jako novinářka. Natáčím reportáže pro Český rozhlas, rádio Praha Internacional, v ukrajinské redakci. Sídlo je v Praze a já pracuji v Ostravě a v Brně jako zpravodaj."

Foto: Vladimír Pryček

Olesya tak již například zpracovala příběhy ukrajinských žen, které našly v Ostravě práci, a i přes různé obtíže se nevzdávají. "Doma měly manžela, dům, profesi, tady pečují samy o své děti. Nemohou dělat tu práci, které dobře rozuměly, třeba účetní, musí se učit novou řeč, nové zákony. Devadesát procent ukrajinských žen dělá jinou, horší práci, než jakou měly doma – na Ukrajině. Ale nestěžují si, bojují o své místo na slunci."

Magazín PATRIOT postupně některé z těchto příběhů čtenářům představí. "Jsem přesvědčen o tom, že naši čtenáři se potřebují dozvědět, v jakých profesích tady Ukrajinci pracují, s čím se potýkají, co k životu potřebují a že chtějí úplně normálně žít, i když v jejich domovině je válka," říká šéfredaktor Magazínu PATRIOT Jaroslav Baďura.

Web patriotmagazin.cz tak představí například ženu, která uprchla z Ukrajiny se čtyřmi dětmi, manžel zůstal v armádě. "Ona je fyzioterapeutka, začala podnikat a kromě práce ještě pomáhá ostatním," říká Olesya. Další Ukrajinka se například naučila řídit autobus.

Někteří ekonomové tvrdí, že pokud by válka skončila a všichni Ukrajinci by se vrátili domů, český trh práce by se zhroutil. Myslí si Olesya, že se aktéři jejích reportáží vrátí na Ukrajinu?

"Ukrajinci pracují na všech možných pozicích a místech. V továrnách, v úklidu, v nemocnicích... Myslím, že domů se vrátí ti, kteří nemají v Česku normální práci a také ti, kdo mají doma manžela. Moje kamarádky, které mají doma manžely, tak ty se po válce chtějí vrátit. V Česku zůstanou ženy, které už mají českého manžela, které mají normální, dobrou práci. A myslím si, že tady zůstanou také ženy, které nemají partnera, ale které přijely s dětmi, a ty děti se už ve škole dobře zadaptovaly," myslí si Olesya.

O co Olesya? "Těžká otázka. Já osobně se chci vrátit domů. Moje dcerka má devět let, první třídu absolvovala v Bílovci. Pak jsme se přestěhovali do Ostravy a pokračuje tady, syn se vrátil k manželovi na Ukrajinu. I když dcerka už česky mluví výborně a učí i mě, tak se chce taky vrátit," říká Olesya.

A vrátit se chce i přesto, že, jak aspoň tvrdí, je na Ukrajině těžší učivo."Tvrdí to obě moje děti, že tady, samozřejmě kromě češtiny, byla ve všech předmětech lehčí látka," směje se Olesya. Zvážní však, když se má ještě vyjádřit k případnému návratu. "Pokud válka skončí tak, že nám bude Rusko diktovat, jakou řečí máme mluvit a že nesmíme mít svou vlastní armádu, tak do takové Ukrajiny bych se nevrátila."