Novojičínský rodák Vlasta Redl slaví 60! Píše další knihu a chystá desku i turné
Celý život dělám to, co na mě zbude, říká hudebník Vlasta Redl. Muž mnoha profesí a talentů oslaví v neděli 60. narozeniny.
Ze svých rolí - zpěvák, multiinstrumentalista, skladatel, textař, producent či spisovatel - se nejvíce cítí být textařem. V hudební branži se pohybuje víc než 40 let. Časté hraní jeho největších hitů Husličky či Sbohem galánečko jej ale neomrzelo nikdy.
"Náš repertoár je dost široký, nemusíme hrát jednu věc dokola," řekl hudebník a rodák z Nového Jičína.
Některé jeho texty zlidověly, což považuje za úspěch. Za jak velký, ale měřit nechce.
"Zajímalo mě, jestli bych uměl napsat písničku, která má šanci se chytit i bez toho, aby ji hráli v rádiu. Zdá se, že mě ten zázrak párkrát potkal. To rozhodně za úspěch považuju. Ale mluvit o tom jako o měřítku úspěchu si netroufám. Úspěchy jsou zrádné, měřítka se mění," řekl.
Během kariéry vyzkoušel řadu profesí. Nejvíce se ale cítí být textařem. "Celý život dělám to, co na mě zbude. A protože ty písničky často vyrábím sám, od nápadu až po studiový master, musím ta řemesla použít v určitém pořadí. Nejdřív musíte něco prožít, pak o tom napíšete text a muziku (nebo naopak), pak se to aranžuje, nahrává, a nakonec se to musí dát do nějakého celku. Pak o tom můžete teprve napsat knížku," vysvětlil.
Písně s autorskou značkou VR jsou plné emocí, které posluchače rozesmějí či přivedou k slzám. To je podle Redla hlavním úkolem hudby.
"Písničky se skládají z veršů a kousků hudby, které by měly ty emoce vyvolat, i v nás, jinak by nás to nebavilo," míní. Dodal, že vyvolat pocit štěstí a nadšení je asi nejtěžší, ale trocha smutku taky nezaškodí.
"Když však píšu text několik let, nemůžu u toho dva roky brečet. Musím to psát chladnou, bezcitně přesnou tužkou, tak, aby to zasáhlo do srdce každého, kdo to uslyší. Včetně mě," tvrdí.
Za mimořádný počin dodnes mnozí jeho fanoušci považují spojení AG Fleku, tehdejší kapely, kde vystupoval, s cimbálovkou Jiřího Pavlici Hradišťan. Z této spolupráce vzniklo v roce 1994 výjimečné album.
"Dnes už mi to občas taky tak připadá. Tehdy mi to ale připadalo jen jako další povedená deska," řekl Redl. Myšlenka na odvážné spojení cimbálovky a bigbeatové kapely vznikala postupně. Kapely se potkávaly na jevištích různých festivalů a později i na koncertech.
V posledních letech muzikanti spolupráci obnovili a rychle navázali na to, kde skončili. "Šlo to samo. Při prvním sezení s Jirkou u nás nad výběrem repertoáru jsem si po půlhodině uvědomil, že neznám nikoho, s kým by se dalo pracovat tak rychle a efektivně," doplnil hudebník.
Zda se opět obě kapely setkají i ve studiu, ale neví. "Možné je všechno, ale nijak se do toho nehrneme. Ve své době bylo to spojení bigbítu a cimbálovky docela odvaha, fanoušci obou žánrů nás za to mohli klidně roznést na kopytech, a to nás na tom asi taky přitahovalo. Byla to výzva," dodal.
Přiznává ale, že překonat společnou desku by bylo nesmírně těžké. "I kdyby se to podařilo, ten punc drzosti už by to dnes nemělo. Spíš by to vyznělo jako sázka na jistotu. Něco jako Sám doma II," doplnil.
Nepíše jen texty písní, ale i knihy. V knize Kam na to chodím popsal příběhy některých svých písní. Takto otevřeně autoři o svých múzách mluví jen zřídka. Redl byl výjimkou.
"Jsem od přírody hodně přímočarý, někdy až moc," řekl a dodal, že zrovna u této knížky často příběhy upravoval ve jménu samotného díla. "Není nutné věřit úplně všemu, co je tam napsáno. Pro mě je hlavní, aby to bylo ke čtení. Příběh musí mít vtip a pointu a ta se třeba v životě stala trochu jinak. Pravdy tím neubylo," poznamenal.
S hudbou pracuje desetiletí. Vadí mu ale, jak jsme jí obklopeni i v běžném životě. Tento hudební smog je ale schopen odblokovat.
"Většinou se na nás valí odevšad nějaké samply, zvukové smyčky. V taxíku, v obchodě, ve výtahu. Upoutávky, zhudebněné reklamní slogany. Mě baví se na muziku těšit a udělat si z poslechu svátek," prozradil. Talentové soutěže komerčních televizí vnímá pozitivně. Vadí mu jen to, že se v nich neprezentuje víc české muziky.
"Snad by některým z těch formátů neublížilo, kdyby do nich pustili i interprety s českými hity nebo s vlastními písničkami. Ale kvůli mně se to netočí. Přežil jsem éru ruštiny, tak pro mě za mě, ať si všichni zpívají anglicky," řekl.
Už několik let se hovoří o jeho novém albu. Na podzim vyrazí s kapelou na turné s novým koncertním programem. Během něj poprvé posluchači uslyší i některé nové skladby z připravované desky. "Jestli ji stihneme dokončit, tak ji už i pokřtíme, ale to je ve hvězdách," řekl k termínu vydání.
Brzy šedesátiletý hudebník se tak do důchodu nechystá. Svou kariéru ale s ohledem na jubileum hodnotit nechce. "Nemá smysl bilancovat jednou za deset let. Člověk si to kritické myšlení buď pěstuje průběžně, nebo ho nemá a pak mu ani narozeniny nepomůžou," tvrdí.
Splnilo se mu přání psát písničky a dělat muziku s těmi nejlepšími muzikanty. Stále má tvůrčí potenciál, který přesahuje časové možnosti.
"Mám rozepsané další tři knížky a roztočený materiál tak na tři desky. Sním o tom, že než mě vezme čert, že toho ještě hodně dokončím a hodně rozdělám. Ale s ohledem na to děsivé číslo na dortu už raději nic neslibuji," zakončil.