O Velikonoční neděli si upleťte tatary, před obědem pojezte posvěcené mazance

Jak vypadala kdysi Velikonoční neděle, tedy Boží hod velikonoční, kdy lidé slavili Zmrtvýchvstání Páně?

Abychom případně kvůli pandemii nezačali pomalu zapomínat, o čem Velikonoce vůbec jsou, oslovili jsme muzejní badatele Jiřinu a Jaromíra Poláškovy z Frýdku-Místku, kteří dobře vědí, jak vypadaly tyto nejvýznamnější křesťanské svátky dříve, zejména v dobách našich babiček, dědečků, prababiček a pradědečků.

Při mši se žehnají pokrmy – mazance, beránci, vajíčka, uzeniny

Na Boží hod velikonoční se ve velkých chrámech při všech mších svatých žehnají pokrmy. Pro žehnání jsou vhodné jakékoli potraviny, zvláště pak velikonoční mazance, beránci, vajíčka nebo uzeniny.

Velikonoce jsou především slavností Ježíšova Zmrtvýchvstání. Tyto největší křesťanské svátky také provázejí určité lidové zvyky, jako je například malování vajíček a pomlázka. Mezi velikonoční zvyky patří také žehnání pokrmů, které věřící přinášejí na ranní mši o neděli Zmrtvýchvstání.

Na velikonoční neděli se má také z kostela pospíchat domů, aby brzy nastaly žně. Také se před východem slunce světila pole, stodoly, půdy a naposledy světnice a všude se zastrčil malý křížek, zhotovený z proutků posvěcené velikonoční „palmy“.

Posvěcené pečivo se jedlo před velikonočním obědem, aby lidé neonemocněli z masitých pokrmů, které jedli po dlouhém postním období. Zbytky mazance se dávaly do krtčích nor, aby se krtkům zabránilo v rytí země.

Hoši začínali řezat proutky asi jeden metr dlouhé a z jedenácti prutů kolem dvanáctého středového, někdy také ze sedmi kolem osmého, pletli „tatary“ pro „šlahačku, mrskut, šmigrust, šibák, kupačku a kyčkování“, kterému se následující den na červené pondělí žádná dívka a žena nesmí bránit.

Vlaštovky pomáhají zbavit se pih, zloděje lze zmrazit zaříkáváním

Kdo uvidí o velikonočním období přiletět první vlaštovku, má honem běžet na potok a tam se umýt proudící vodou, bude pak po celý rok svěží a nebude ospalý. Která dívka má pihovatý obličej, když uvidí první vlaštovku, má se umýt hnojůvkou – pihy prý dočista zmizí.

Vlaštovku zvali „ptáčkem Panny Marie“ – dříve lidé věřili, že vlaštovky přilétají na Zvěstování Panně Marii, což je 25. března, na Nanebevzetí 15, srpna naopak první vlaštovky odlétají a na Narození Panny Marie, které připadá na 8. září odlétá zbytek vlaštovek.

Případného zloděje zase můžete po slunce západu zamrazit zaříkáváním, a to tak, že se z místa více nepohne. To zaříkávadlo zní: „Po třetí zavazuji vás, zlodějové zlodějští, skrze přehrozné slovo Krista Ježíše „Cetra Comatra”, které vyřknuto bude na soudný den, aby toto slovo na vás padlo a leželo. Ať jste svázáni, abyste stáli jak pařezové a hleděli jak kozlové s vytaženýma rukama, s křivým bokem. Tváře vaše ať jsou jak uhel černy. Amen.“

Nezabíjejte ještěrky a pavouky a nebojte se hadů. Ale jen do sv. Jiří

Do svátku sv. Jiří, tedy do 24. dubna, se podle pověr nikdo nemusí bát hadů, nemají prý žádný jed. Kdo si navíc ruce natře hadím sádlem, tomu prý hadi neublíží a může je bez úrazu chytat holýma rukama. A úplně poslední pověra – kdo na jaře zaspí na zeleném pažitu, toho prý pod nosem ocáskem pošimrá ještěrka, když se blíží jedovatý had. Takto člověka uchrání před hadím uštknutím. Kdo úmyslně zabíjí ještěrku, ta prý tak zakvikne, že ten zlý člověk dočista a nadosmrti ohluchne.

A trocha štěstí na závěr. Štěstí do domu vám přinesou pavouci, proto se nesmí zabíjet. Kdo ráno zabije pavouka, bude po celý den nešťasten. Když nemocný člověk zabije pavouka, bude ho chodit ve snu strašit. Komu leze pavouk po pravé ruce, tomu přináší štěstí. Má se proto nechat lézt a nesmí se sfouknout.

Unikátní velikonoční jízda na koních kolem osení

Badatelský pár Jiřina a Jaromír Poláškovi připomínají také jeden velikonoční unikát, který v Moravskoslezském kraji máme. Je jím tradiční jízda na koních okolo osení a žehnání polím v Lukavci u Fulneku.

Tento unikátní zvyk se tam udržuje od středověku, dnes nemá v České republice obdobu a nedokázali jej přerušit ani komunisté. První záznam o této jízdě pochází z doby kolem roku 1620. Smyslem jízdy je přinést o Velikonocích radostnou zvěst o Zmrtvýchvstání Krista.

„Rajtování“ začíná na Hod Boží velikonoční ve 13 hodin u kostela v Lukavci. Původně se tyto jízdy jezdily dvě – ráno vyrazili nejprve ženatí muži a odpoledne do sedel vyskočili svobodní mládenci. Dnes jsou ženatí jezdci označeni barevnými pentlemi a svobodní pak bílými.

Hospodář uctí jezdce malým pohoštěním a otevře jim vrata dvora

Jezdci za zvuku zvonů nejprve objedou dokola hřbitov, pak se na koních vydají přes pole nad vesnicí, objedou horní konec vsi a přes louky vyjedou do kopce do osady Nové Dvory. Zpívají přitom středověkou píseň z 15. století „Vstal z mrtvých“.

Po příjezdu do Lukavce z Kněžího pole se zpívá a hraje píseň „Aleluja, zdráv buď náš milý Spasiteli“. Vpředu před muzikanty a jezdci jede takzvaný „Křížový otec“ – Kreuzvater, který veze kříž od domu k domu a lidé jej uctívají políbením.

Kde je u statku velký dvůr a otevřou se vrata, udělají jezdci kolo ve dvoře. Hospodář jezdce uctí malým pohoštěním. Celá slavnost pak končí v místním kostele sv. Jana Křtitele svátostným požehnáním a průvodem jezdců a věřících okolo kostela.

Velikonoční sedlácká jízda odrazila i útok pobělohorských hord

Dnes již sice není v obci 70 koní jako dříve, takže se koně musí dovážet z okolí a již také „nerajtuje“ tolik jezdců, jako před lety. V průměru každoročně jede dvacítka jezdců na koních. Podobnou tradici udržují v Evropě už jen v Německu Lužičtí Srbové.

O dlouholeté tradici těchto starodávných křesťanských jízd svědčí také zápis ve fulnecké kronice, kde je zmínka z doby pobělohorské: „Po bitvě na Bílé hoře přepadávaly hordy rozpadlých vojsk města. Také naše město bylo přepadeno, ale za pomoci sedláků na koních, kteří se sjeli na velikonoční jízdu, se podařilo útok odrazit.“